EGA 2 - Kapitola 6

Kapitola 6 – Toho dne se zatřásl svět

„Správa.”

Poprvé jsem použila svou schopnost správce.

Když jsem ji aktivovala, objevilo se přede mnou okno menu.

EGA 2 - Kapitola 5

Kapitola 5 – Vývoj schůzky

„[Pravomoci] jsou věci, kterým my správci vládneme... [Pravomoci] existují na všechny věci, úkazy a koncepty. A pro nás jsou [Pravomoci] naší mocí, zodpovědností a povinností.”

„Každý správce má svou hlavní [pravomoc] a spoustu [nižších pravomocí] a také [volné pravomoci], které nepatří nikomu. A to jsou všechny tři druhy.”

Bohové světla a temnoty mi vysvětlili [pravomoci], které byly hlavním důvodem, proč mě navštívili. Chtěla jsem si dělat poznámky, ale na to nebyla ta správná atmosféra, takže jsem se rozhodla, že se budu snažit ze všech sil si to zapamatovat.

EGA 2 - Kapitola 4

Kapitola 4 – Světlo a temnota

Když jsem se stala božskou rasou, porazila jsem svou kletbu, a tak jsem zase byla schopná dlouho se koupat.

Až do teď se kletba vždycky aktivovala, pokud jsem nevylezla z vody do třiceti minut, a oblečení mi vletělo do vody, takže jsem se vždycky musela koupat, zatímco jsem sledovala čas. Teď jsem se konečně mohla koupat, jak dlouho jsem chtěla.

Ačkoli jsem se přestala potit, stejně jsem se ušpinila, takže jsem se obvykle koupala každý den. To nejdůležitější na tom bylo to, že koupel byla uvolňující pro mého ducha, takže bylo podstatné, abych se koupala.

„Haa...”

EGA 2 - Kapitola 3

Kapitola 3 – Postup kacířství

„Na začátku paní Anri stvořila svět. Lidé, zvířata, rostliny; všechny existující věci stvořila svou rukou paní Anri. Ale bláhoví lidé o tom nevěděli. Zlá bohyně Sophia na paní Anri žárlila a předstírala, že dosažení paní Anri jsou její vlastní, a lidé velebili Zlou bohyni Sophiu.

Paní Anri bědovala nad světem smáčeným v kacířství a rozhodla se, že svět očistí a ponechá jen své věřící. Věřící Zlé bohyně Sophie budou jistě celou věčnost hořet v Pekle. Jenom ti, co věří v paní Anri, budou moct jít do nového světa a dosáhnout věčného štěstí.”

Když jsem si přečetla ta slova na papíře, co jsem měla v ruce, vzhlédla jsem a zjistila jsem, že papež tam stojí s očima zářícíma nějakým očekáváním. Když jsem spatřila tu mírně hrdou tvář, tak nějak mě vytočilo, že jeho pěkný vzhled je jeho jediným světlým rysem.

EGA 2 - Kapitola 2

Kapitola 2 – Situace v různých zemích

„Takže nám prosím řekněte, jaká je situace ve všech ostatních zemích.”

Tena na obrazovce pobídla shromážděné lidi. Kolem kulatého stolu seděli důležití členové Víry a samozřejmě tam byl Veselý papež.

Od toho prohlášení, že zakládáme zemi, jsem poslala lidi, aby zjistili, jak ostatní země zareagují, a informace, co sesbírali, budou ohlášeny na tomto shromáždění.

EGA 2 - Kapitola 1 (Začátek temné historie)

~ Takže se zase pouštím do Anri. Jestlipak to stihnu do Vánoc *koukám do stropu a prstem maluju kroužky do prachu* ~

Kapitola 1 – Začátek temné historie

Už dřív jsem slyšela rčení, že je snazší něco zničit než vytvořit. Je to tak nějak paradoxní rčení, co zdůrazňuje obtížnost tvoření věcí. Ať už to jsou budovy, umělecká díla nebo kultura, když něco tvoříte, je k tomu třeba hodně času a úsilí.

Ale kdybych k tomu měla přidat ještě jednu větu—

—pak by to bylo, že úklid poté, co jste náhodou něco vytvořili, je také celkem otrava. Včetně špatných věcí, které jste náhodou provedli.

KNM - kapitola 64 (2/2)

Kapitola 64 – Příběh mladého ďábla 2/2

Mistr a učedník nebo...?

„Barbalisi!” Gle vtrhl na kolej jako tornádo a vyrušil Barbalise z meditace.

Barbalis bezmocně ukončil svou meditaci a pak si postěžoval: „Hej! Mohl bys mě prosím nechat meditovat? Já nejsem super génius jako ty, pořád potřebuju meditovat.”

„Sklapni! Rychle mi řekni, co jí domácí mazlíčci?”

KNM - kapitola 64 (1/2)

~ Jelikož je 64. kapitola strašlivě dlouhá (konkrétně 18 stránek, 8000 slov a skoro 50.000 písmen, což je tak dvakrát delší než obvyklá kapitola), tak ji rozdělím na dvě. ~

Kapitola 64 – Příběh mladého ďábla

Bláznivá Čtyřka

„GLE!”

Pohledný mladík se stříbrnými vlasy a modrýma očima v poklidu seděl na větvi. Oči měl napůl otevřené, takže nebylo znát, jestli je vzhůru nebo spí. Na větvi se kymácel, takže to přihlížející nutilo se bát, jestli nespadne. Ale jakmile zaslechl ten křik, elegantně se převrátil a položil se na větev na břicho, zatímco se líně díval na lidi dole.