DM - kapitola 120

Kapitola 120 – Různí Japonci

Tady Satou. Všechny Japonce dávám do jednoho pytle, ale od barvy udonu až k nářečí existují různé rozdíly mezi východem, západem, jihem a severem Japonska. Tyto zvláštní rysy v posledních letech vyprchávají, jestlipak to je tou společností orientovanou na informace. Je to celkem smutné.

DM - kapitola 119

Kapitola 119 – Nepokoj ve městě Gururian (3)

Tady Satou. Někteří lidé tvrdí, že lidská historie je historie válek. Vzpomínám si, že když jsem sledoval video s mapou světa a diagramem vypuknutí válek po světě, měl jsem pocit, že to je pravda.

Ani na jiném světě se lidské počínání nemění.

DM - kapitola 118

Kapitola 118 – Nepokoj ve městě Gururian (2)

Tady Satou. Často jsem chodil do kočičí kavárny, ale když jsem se stal pracujícím dospělým, moje šance navštívit zoo nebo akvárium se markantně snížily. I když to byla bezpečná místa na rande.

HK - kapitola 67

Kapitola 67 – S vděčností (závěrečná kapitola)

Vrátili jsme se po dlouhé době, ve vzdálených zemích teď bylo léto. Teď už se ženy z vesnice musely snažit při sbírání bobulí.

Bylo to dlouhé dvoudenní cestování, ale skončilo bez problémů.

„Sieg, určitě jsi unavená.”

„Ne, jsem v pořádku.”

„To rád slyším.”

DM - kapitola 117

Kapitola 117 – Nepokoj ve městě Gururian

Tady Satou. Když se ze mě stal pracující dospělý, jedl jsem hodně sladkostí z večerky jako zásobu cukru pro mozek. Když jsem byl vysokoškolák, měl jsem pocit, že jsem jedl jenom japonské sladkosti kvůli vlivu mého seniora.

DM - kapitola 116

Kapitola 116 – Na břehu průplavu (2)

Tady Satou. Vždycky jsme ochucovadla používali přirozeně, ale nebylo jenom pár lidí, co věděli, z čeho jsou vyrobená? Majonéza, worcestrová omáčka, dresing. Jejich výhodu pochopíte, až když zmizí. Nebo tak se to říká.

DM - kapitola 115

Kapitola 115 – Na břehu průplavu

Tady Satou. V jednom filmu o romanci tří království je tato slavná scéna, kdy se obrovské lodě spojují při plavbě po řece. Není to něco, co by se mohlo stát v reálném životě, ale aspoň jednou bych to chtěl vidět.

12K - kapitola 17

Kapitola 17

Shoushun řekla Rokutovi: „Udělej pro En, co zmůžeš.”

Shoushun byla nyosen na hoře Hou. Nyosen byly nesmrtelné bytosti. Když se stala nyosen, přestala stárnout, takže nevypadala na víc než dvanáct let.

„Moji vesnici zničil král Kyou. Přežilo jenom pár dětí a dospělých – ale jenom o vlásek. Takže jsem šla do chrámu Seioubo a žádala Královnu Matku Západu, aby ze mě udělala nyosen. Byla jsem nejstarší z těch dětí, co přežily.”

DM - kapitola 114

Kapitola 114 – Karina a jednotka služebných

Bůh je ničemný.

I když ti nepříjemní mužští vojáci zmizeli a konečně tu začalo být příjemně, musela jsem doprovázet na cestu mladou dámu...

Snila jsem o tom, že si zase vezmu tu roztomilou služebnickou uniformu, ale prozatím to vydržím.

„Pino, Pino, Karina odběhla, nevadí, když ji nezastavíme?” volaly na mě mé podřízené, protože jsem byla hluboce zamyšlená.

HK - kapitola 66

Kapitola 66 – Rodina

Zatímco jsem se učil, jak se chovat jako šlechtic, nebo jsem pomáhal tchánovi na ranči nebo jsem odpočíval se Sieg, rychle uplynula první zima v cizí zemi.

Už to bylo zhruba pět měsíců, co jsem sem přišel. Siegino bříško bylo také těžké od dítěte. Podle doktora byla zhruba v sedmém měsíci těhotenství. Na začátku léta se narodí nový život.

Sieg se chtěla vrátit do mé země, neboť teď byla ve stabilní fázi, ale jelikož lidé kolem nás intenzivně namítali, rozhodli jsme se tu zůstat až do porodu.

Jsem šťastný, že měla vzdálené země ráda. Ale ve vesnici nebyli žádní doktoři. Naopak tady byla tchyně, co byla v porodech zkušená, spolu se služebnými, takže to bylo uklidňující. A tak jsem se rozhodl zůstat až do léta.

HK - kapitola 65

Kapitola 65 – Jako šlechtic

Slavnostní oběd ve vile rodiny Wattinů se pořádal v jiné jídelně než obvykle, v mnohem větší jídelně. Když jsem si zopakoval, že manžel a manželka mají vejít v závěsu, pak pozdravit účastníky u dveří a pak si sednout, šel jsem se Sieg dovnitř.

V jídelně už bylo mnoho lidí. Jemně jsem se usmál, uklonil se a šel na naše místa dle komorníkova navádění.

„Jak noblesní,” řekla Sieglinde tichým hlasem, co jsem slyšel jenom já, když se podívala na dobře oděné dámy.

12K - kapitola 16

Kapitola 16

Kouya přinesl večeři k posteli, kde odpočíval Rokuta. Zeptal se: „Opovrhuješ králem, Rokuto?”

Rokuta pokrčil rameny.

Ribi se rozhodla, že diskrétnost je lepší část chrabrosti (!!!), a tak ustoupila za přepážku a krmila dítě kozím mlékem, které jim donesl Kouya.

„Pokud krále vážně nemáš rád, můžu to s ním vyřídit. Jako laskavost.” Kouya se na něj důvěrně podíval. „Copak by nám všem nebylo bez králů lépe?”

DM - kapitola 113

Kapitola 113 – Vlci a šmírující zálohy

Tady Satou. Nebylo to nečekaně nedávno, kdy začalo být to slovo „šmírák” tak oblíbené? Nebylo by na škodu, kdyby upřímný člověk neobtěžoval ostatní...

DM - kapitola 112

Kapitola 112 – Svitky a podvod

Tady Satou. Když jsme mluvili o létajícím člověku, připomnělo mi to Ikara. Ale létání ve vzduchu bylo snem každého už od dávných dob. Na tomto světě lidé nelétají s voskovými křídly, ale s magií.

12K - kapitola 14-15

Kapitola 14

Shouryuu zíral ven do temnoty. „Nevrátil se domů.”

Bylo uprostřed noci a Rokuta se ještě neukázal. Pravidelně se vykrádal z paláce, ale vždycky se vrátil do půlnoci. A i když měl důvod odejít z paláce pozdě v noci, nikdy nebyl pryč až do rozbřesku, aniž by někomu neřekl. Ministři byli ve stavu vysoké nervozity.

„Něco se muselo stát,” řekl Shukou hlasem zbarveným starostí.

„Vypadá to tak.”

DM - kapitola 111

Kapitola 111 – Ve městě trpaslíků (5)

Tady Satou. Během deflace se objevuje spoustu zlevněného zboží, ale takové zboží existuje i v paralelním světě.

DM - kapitola 110

Kapitola 110 – Ve městě trpaslíků (4)

Tady Satou. Kurkuma je úžasná. Když jsem musel pít a když jsem měl po tahání po firemních flámech kocovinu, vždycky jsem ji pil.

HK - kapitola 64

Kapitola 64 – Jako šlechtic

Po večeři si mě zavolala tchyně a její snacha, že si se mnou chtějí o něčem promluvit. Jak jsem zamířil do určeného pokoje, pomyslel jsem si, že to možná bude tajná rozmluva. Když jsem otevřel dveře, uvítaly mě dvě ženy s děsivými tvářemi a můj tchán, co vypadal, že mu bylo nepříjemně.

Posadil jsem se vedle tchána.

„Ritzharde, slyšela jsem, že nepiješ?”

„Ach, ano. Prosím, mě si nevšímejte.”

HK - kapitola 63

Kapitola 63 – Sieglindino hlášení

Když jsem slyšela, že Ritzhard zůstane se mnou, byla jsem vážně šťastná. Loni jsme strávili celou dobu společnou prací, takže jsem si myslela, že nebude zase až tak špatné si spolu odpočinout.

Ale realita nebyla tak uspokojivá, jak jsem si představovala.

Ritzhard jako workoholik, kterým je, šel pomoct otci na ranč. Čas rychle plynul, aniž bychom měli čas odpočívat. Chtěla jsem na ranči pomoct alespoň s nějakou lehčí prací, ale matka mi to zakázala. Řekla mi, abych zůstala doma, dokud se nedostanu do stabilní fáze, takže moje počínání bylo omezené.

DM - kapitola 109

Kapitola 109 – Ve městě trpaslíků (3)

Tady Satou. Saké je jenom pro lidi, kterým je dvacet! To byla oblíbená hláška mého otce, když jsem byl na základce a když jsem mu dělal společnost při skleničce po večeři. Ta hláška možná byla nečekaně důležitá.

DM6 - Zapomenuté extra

Zapomenutá extra kapitola – Tajemství vládnoucího pána

„Baronete Leone Donane, tudy.”

„Ano.”

Uprostřed kaple nedaleko královského paláce, kam mě Jeho veličenstvo vedlo, se vznášela věc, co se podobala křišťálu s 20 stranami zářícími modrým světlem. Jeho veličenstvo čekalo před tímto vznášejícím se křišťálem.

„Leone, toto je Městské jádro.”

—Městské jádro?

HK - kapitola 62

Kapitola 62 – Duryň

Dneska budu dělat klobásy. V dílně nebylo žádné topení, takže jsem měl bílý dech.

Jelikož jsme dělali jídlo, svázal jsem si vlasy a dal si je pod čepici a kolem úst si uvázal látku. Také jsem se převlékl do jiného pracovního oblečení, do bílého se zástěrou.

Myslel jsem si, že můj tchán měl laskavé oči, ale než jsme začali dělat klobásy, jeho šedé oči se rozzářily. Připomínaly oči vznešeného dravce, co se vznášel ve vzduchu. Sieg a můj tchán byli vskutku dcera s otcem.

Když jsme se převlékl, řekl mi tajemství výroby klobás.

HK - kapitola 61

Kapitola 61 – Rozkošná Sieglinde

Po večeři jsem svému tchánovi a švagrům dělal společnost při pití. Rozhodně je to Siegina rodina, vážně uměli dobře pít. Protože jsem před tím řekl, že mám rád pivo, připravili mi ovocné pivo.

K tomu jsme samozřejmě měli klobásu! Duryňskou klobásu, co se ručně dělala z prasat chovaných na ranči a z bylinek, co tu rostly. Na grilování jsme použili jenom uhlí, protože to je třeba k tomu, aby se ta klobása mohla prohlásit za Duryňskou klobásu. Navíc mě tchán varoval, že klobása, co se prodává pod jménem Thüringer Art nebyla pravá.

KNM - kapitola 96

Kapitola 96 – Předvečer sázky

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Liola spolu s Kaiserem a Daylightem měl plné ruce práce, aby se postarali o těch dvě stě rytířů, co Liolovi přísahalo věrnost, a aby se připravili na tu sázku. Kromě toho, že Liola řešil spory mezi rytíři z obou stran, také udělal, o co ho Kaiser požádal: co možná nejvíc rozšířil zprávu o té sázce.

„Rozhlaš to celému světu a Dračí císař se neodváží navrhnout něco nefér.”

Kaiser si věřil a pak měl napilno... házet práci na ostatní.

„Hej! Feire, budoucí vůdče, propaganda v Obchodní alianci je na tobě.”

DM - kapitola 108

Kapitola 108 – Ve městě trpaslíků (2)

Tady Satou. Ve filmech a divadelních hrách se často objevují hutě, ale copak to tak není i u novel?

I když hlavní hrdina většinou dělá spoustu kovářských počinů. Je to divné.

DM - kapitola 107

Kapitola 107 – Ve městě trpaslíků (1)

Tady Satou. Vzpomínám si, že když jsem četl svou první fantastickou novelu, překvapilo mě, že i trpasličí ženy měly vous.

Také si nejsem jistý těmi minitrpaslíky, co se objevili poslední dobou. Ale bylo by problematické, kdybych si musel vybrat mezi nimi a vousatými trpaslicemi.

DM - kapitola 106

Kapitola 106 – Do města trpaslíků

Tady Satou. Když jsem jel na pracovní cestu, někdy jsem si všiml lidí, co přecházeli z pracoviště na jiné a vyprovázeli je na vlakové nástupiště.

Přemýšlel jsem, jaké to je nechat se takhle vyprovázet? Myslel jsem si něco takového, ale když jsem to ve skutečnosti zakusil, není to vůbec špatný pocit.

HK - kapitola 60

Kapitola 60 – Nešťastní lidé v domě Wattinových

Tchán řekl, že s tím rančem začal pro zábavu, když odešel na výslužbu, a že byl malý. Ale pro vesnického balíka jako já byl celkem velký. Na oploceném poli byli ovce, koně, krávy a kozy. Ve větší chatce byla prasata a v menší chatce byly slepice.

„Nejdřív začneme s úklidem.”

„Ano, pane.”

HK - kapitola 59

Kapitola 59 – Opětovné shledání

Dlouho očekávané shledání se Sieglinde! Byl jsem tak rád, že jsem během své dvoudenní plavby na lodi nedokázal posedět.

V přístavu na mě čekal sluha ze Siegina domu, aby mě tam dovedl.

V kočáru mi švagr řekl o nedávných zajímavých událostech ve vile Wattinů. Jsem rád, že je Sieg zdravá.

Za tři hodny jsme dorazili do bujné země, které vládl hrabě.

HK - kapitola 58

Kapitola 58 – Hlášení Klause von Wattina

Teta byla vojákem osmnáct let, takže měla břitkou osobnost a byla mezi ženami oblíbená. Na ženu byla vysoká, měla pronikavý pohled a vypadala statečně. Podle žen byla teta „člověk, co plnil ženské sny”.

Já jsem si tím nebyl jistý, ale teta, co znám já, byla stoická a pokud mluvila, pak mi hubovala. Vyhládlá. Ani trochu ženská.

Ale dobře hrála tenis. Takový člověk.

HK - kapitola 57

Kapitola 57 – Rodiče, trest?!

—Po desetiletí polapili mé pohřešované rodiče?! A navíc je můžu uvařit, jak jen budu chtít?!

„Ritzi, co se stalo?”

„!”

Byl jsem duchem nepřítomný, představoval jsem si, jak bych měl svoje rodiče uvařit.

„Ach, promiň, jen mě to překvapilo.”

„?”

12K - kapitola 13

Kapitola 13

Ribi řekla: „Taiho, jste v pořádku?”

Rokuta se na ni usmál. „V pohodě, v pohodě. Co se vězení týče, tohle není tak špatné. Je lépe vybavené, než bych čekal.”

Když se rozhlédl po místnosti, musel přemýšlet, k čemu byla původně zamýšlena. I když nebyla vůbec prostorná, jen stěží připomínala tradiční žalářní celu. Vypadalo to, jako by ji někdo vytesal z bílého kamene. Vzadu byl výklenek na spaní vybavený postelí. Část místnosti oddělenou přepážkou zabíral divan.

HK - kapitola 56

Kapitola 56 – Pár, spolu a odděleně

Čtvrtý den. Připravili jsme se na odjezd do Siegina rodného města a po snídani vyrazili. Dědeček nás vyprovázel. V té medvědí kožešině.

„Připravil jsem kočár, co nebude moc náročný na tělo.”

„Dědečku.”

„Děkujeme za starost.”

Dědeček byl k Sieg, co možná čekala dítě, laskavý.

HK - kapitola 55

Kapitola 55 – Sladkokyselý koláč

Už to byly tři dny, co jsme dorazili do Sieginy domoviny. Dneska jsme šli ven všichni tři společně – dědeček, Sieg a já. Večer zajdeme na návštěvu k Emmerichovi a Aině.

Sieg a já jsme v obýváku čekali, až se dědeček doobleče. Dneska měla Sieg šaty uvázané pod prsy, takže jí to neomezovalo břicho. Byly to umírněné šaty. Samozřejmě je pro Sieg, co byla možná těhotná, připravil dědeček. Ano. Možná měla v bříšku dítě. Ještě to nebylo jisté, ale stačilo na to jenom pomyslet a srdce mi tlouklo rychleji a byl jsem roztěkaný. Zdálo se, že se mi ta moje roztěkanost ukázala na tváři, takže mě Sieg mnohokrát varovala.

HK - kapitola 54

Kapitola 54 – Sieglindino hlášení 2

Do přístavu v mé domovině jsme dorazili něco po poledni. Jelikož to byl jeden z největších přístavů v zemi, bylo tam spoustu lidí.

„Sieg, co si dáme na oběd?”

„Uvidíme...”

HK - kapitola 53

~ Než se pustím do DM-7, hodlám sem hodit pár bonusových kapitol. Nenechte se zmást číslováním, pokračuju číslováním z hlavního příběhu, i když to jsou bonusovky. ~

~ A hnedka z pohledu Sieglinde. ~

Kapitola 53 – Sieglindino hlášení

Dneska jsme cestovali do mé země.

DM - kapitola 105

Kapitola 105 – Jméno Satouova rodu

„Jméno rodu?”

Nina mě zavolala do své kanceláře, abych rozhodl o jméně svého rodu, neboť mi udělili titul čestného rytíře.

„Copak se čestný šlechtický titul neuděluje jenom na jednu generaci? Je třeba jméno rodu?”

„Ano, rozhodně je to jenom na jednu generaci, ale je překvapivě mnoho čestných šlechtických rodů, z kterých pochází další čestní šlechtici.”

DM - kapitola 104

Kapitola 104 – Sen během letního dne

To je sen, věci, co se staly dávno. Sen o vzdáleném dni.

DM - kapitola 103

Kapitola 103 – Služebné z hradu Muno

„Takže nikdo nemá žádné námitky, na jaře přestoupíme k tomuto oděvu, co navrhla slečna Arisa.”

Když to vrchní služebná řekla, 20 služek v místnosti zajásalo radostí.

Ale to bylo jenom přirozené. Aspoň myslím. Byl to výtečně rozkošný oděv, co se nedal srovnávat s tím prostým tmavě šedivým pracovním oděvem, co jsme měly do teď.

„Ehm, paní vedoucí.”

12K - kapitola 12

Kapitola 12

Vzali Rokutu hluboko do paláce, dolů do komnaty hodně pod vrcholkem. Kdesi u úpatí hory Rou'un se otevřely dveře, co odhalily ženu stojící na druhé straně železných mříží.

„Taiho—”

„Ribi.”

Ribi byla královský místokrál, kterého vyslali do provincie Gen. Místokrál sloužil v dozorčí funkci a dohlížel na provinčního pána, zatímco se zodpovídal přímo králi. Když byly pravomoci provinčního pána a premiéra zamrazené, místokrál měl v rukách otěže moci jako vládnoucí generál.

DM - kapitola 102

Kapitola 102 – Minulost Muna

Toto je salónek v jednom zákoutí královského paláce. I v poledne tu je šero kvůli mnoha těžkým závěsům, co zakrývaly světlo zvenčí. Zdola to tu osvětlovaly magické nástroje. Mezi pohovkami visely ze stropu závěsy a ozdobné květiny, jako by je od sebe oddělovaly a bránily ve výhledu.

Z toho důvodu byla totožnost lidí na tomto místě neznámá— Tak to bylo.

Navíc pohovky byly od sebe daleko, používaly se tu magické nástroje na změnu hlasu a mluvilo se tu šeptem, takže člověk sedící u další pohovky mohl jen stěží slyšet, co se tu povídalo.

Tohle bylo místo, kde se scházely zkazky z celého království Shiga.

Pro šlechtice to bylo důležité místo nejen pro hovory o skandálech, ale také k výměně informací ohledně národní obrany, které se přenášely magií.

DM - kapitola 101

Kapitola 101 – Extra: Lulu

Od dětství jsem vždycky byla nechtěné dítě.

Moje matka pracovala na hradě jako služebná, takže se o mě od dětství starala teta, co žila v podhradí. Otce jsem neměla. Když jsem byla mladší, něco jsem o svém otci slyšela, ale zapomněla jsem na to.

„Jsi vážně ošklivá. Jdi nanosit vodu, ať tu tvoji tvář nevidím.”

Zdálo se, že moje teta nenáviděla mou tvář. Často mi říkala, abych šla pracovat mimo dům.

DM - kapitola 100

Kapitola 100 – Konec zmatku (2)

Tady Satou. V dětství jsem na slovo „snoubenka” narazil v mnoha příbězích. Než jsem se nadál, začalo to být zastaralé. Ale uvědomil jsem si, že když taková situace padne přímo na mě, není to vůbec sranda. Takový Satou.

DM - kapitola 99

Kapitola 99 – Konec zmatku

Tady Satou. Existuje rčení: Žádný mladší bratr nepřekonal staršího. Ale přitom existuje rčení o tom, že mladší sestra překonala tu starší, víte?

DM - kapitola 98

Kapitola 98 – Boj na život a na smrt s démonem?!

Tady Satou. Do práce jsem si jednou udělal skripty na jedno použití (?), ale když jsem si na to zvykl, dokázal jsem takový napsat za méně než 10 sekund.

Když to viděli nováčci, překvapilo je to, ale za rok to zvládli taky. Tedy pokud tam za rok ještě byli.

DM - kapitola 97

Kapitola 97 – Dívčí boj (4)

Liza

Tohle nemá konec.

Pravděpodobně jsem už porazila desítky zombií. I když jsem jedním máchnutím kopí porazila hodně naráz, je jich víc, než jsem čekala.

Dostaly jsme se na místo, odkud jsou vidět městské hradby, ale mezi námi a hradbami je pořád víc než 100 zombií. Se zombiemi goblinů nebo loupežníků se dá vypořádat snadno, ale proti zombiím medvědů a jiných netvorů, co jsou mezi nimi, se bojuje těžko.

Kromě toho je tu ještě i tohle!

12K - Kapitola 11

Kapitola 11

Cesta pěšky z Kankyuu do hlavního města provincie Gen, města Ganboku, trvala měsíc. Když Kouya jel na svém youmovi a zbytek družiny na youjuu, cesta jim zabrala méně než den, neboť ptáci letěli.

Rokuta jel s Kouyou na youmovi. Youma nečpěl krví. V tomto ohledu Kouya nelhal.

Letěli, až dokud slunce nebylo nízko na obloze. V reakci na Rokutovo vyzvídání mu Kouya popsal, jak se ocitl v Atsuyových službách.

12K - kapitola 10

Kapitola 10

Zhruba v době, když Rokuta dal Kouyovi jméno, žil v horách Kongou.

Hory Kongou obkružovaly Žluté moře uprostřed světa, palisáda z jejich vrcholků vyčnívala nad Moře mraků. V úzkých jeskyních, co byly roztroušené po útesech hor Kongou, hnízdili youmové. Ty jeskyně byly propojené širou sítí tunelů a možná pokračovaly až do Žlutého moře.

Kouya seděl v páchnoucím hnízdě a díval se na youmu. „Já jsem Kouya. Od teď mi tak budeš říkat. Když ne, zapomenu, kdo jsem.”

Rozumím, zavrkal youma na oplátku.

„Takže taky chceš jméno?”

DM - kapitola 96

Kapitola 96 – Dívčí boj (3)

Rytíř

„Oj, oj, takhle rozdělit les, co jsou kruci zač?”

„Kapitáne.”

„Já vím. Hej, chlapi, následujte ty dámy, než se les zavře.”

„„„Rozkaz.”””

Moji podřízení odpověděli s dobrým duchem.

Dřív jsem slyšel zkazku, že elfové dokáží v lese volně dělat cesty. Myslel jsem si, že to jsou jen hloupé řeči opilců, ale vypadá to, že to byla pravda. Tohle mi přijde vhod, využiju toho, abych proklouzl tím davem.

DM - kapitola 95

Kapitola 95 – Dívčí boj (2)

Tama

Jídlo~?

Rizoto je dobré, ale myslím, že nejlepší je maso, co griluje pán.

Vždycky chutný steak z vlčího masa~

Restovaná zelenina s kuřecím masem, víc masa~

Znovu si chci dát grilované žáby ♪

Co máme dneeeeska za jí~dlo~♪

DM - kapitola 94

Kapitola 94 – Dívčí boj

Lulu

Zdravím, tady Lulu. Co mám dělat. Liza se už nějakou dobu chová divně.

„Zavolej starostu vesnice!”

„Co jsi zač? Nenechám si poroučet od zvířecí rasy.”

Liza svým kopím zabaleným v látce udeřila do země. Dokonce i její jízda s vozem sem do vesnice byla divoká. Myslím, že přece jenom chtěla jít s pánem jako Arisa?

DM - kapitola 93

Kapitola 93 – Bitva ve městě Muno (5)

Tady Satou. Pravda nebo lež, existuje tenhle televizní program, kde se poznává skutečnost. Ale na jiném světě, kde existovaly techniky a magie, to bylo pro podvodníky a identifikující těžké.

DM - kapitola 92

Kapitola 92 – Bitva ve městě Muno (4)

Tady Satou. Pokud cestujete do cizí země a nenaučíte se jejich zvyklosti, vrháte se do problémů. V paralelním světě je to ještě o něco vážnější.

DM - kapitola 91

Kapitola 91 – Bitva ve městě Muno (3)

Tady Satou. Jeden můj kamarád byl s rozumem v koncích kvůli hledání práce a nachomýtl se k jednomu podezřelému semináři. Chodil na něj, dokud nebyl na pokraji finanční katastrofy.

Historie vymývání mozku je dlouhá. Stává se to dokonce i v jiném světě, akorát jejich metoda je trochu jiná.

DM - kapitola 90

Kapitola 90 – Bitva ve městě Muno (2)

Tady Satou. Jeden můj přítel mi kdysi řekl, že moe zachrání svět. Obdiv k roztomilým věcem tě zhojí, a to je pravda na jakémkoli světě.

Moe možná nečekaně zachrání svět.

DM - kapitola 89

Kapitola 89 – Mladá dáma a rytířský zloděj

„Otče, sestro, klamou vás desuwa.”

Kolikrát jsem jim to už řekla. A přesto to nikdo nepochopil. A teď se ti sprostí násilníci promenádovali na hradě, jako kdyby jim to tady patřilo.

Možná proto. Mám pocit, jako kdyby mě něco volalo, a já se zatoulala ke staré, zbořené budově uvnitř hradu. Byla to stará budova, co tu byla i za markýze Muno před 20 lety.

DM - kapitola 88

Kapitola 88 – Bitva ve městě Muno (1)

Tady Satou. Říká se, že trest pro člověka, co poruší zákon v dopravě, je lehký. A přesto se zdá, že zdejší situace se kloní k opačnému očekávání.

Když jsem řídil vůz, měl jsem na mysli bezpečí.

DM - kapitola 87

Kapitola 87 – Lidé na území barona Muna (11)

Tady Satou. Bunshin neboli odštěp je vzorovou technikou ninjů, ale když jsem byl malý, moje dospívající mysl si myslela: „Když se dokážete pohybovat tak rychle, že dokážete udělat odštěp, měli byste jím radši zaútočit.”

V boji proti střelným zbraním by to možná byla správná volba.

DM - kapitola 86

Kapitola 86 – Lidé na území barona Muna (10)

(Pozn.: Už zas...?!)

Tady Satou. Slyšel jsem, že ve svých snech vidíte střípky svých vzpomínek.

Ačkoli od té doby, co jsem se stal pracujícím dospělým a vedl život krátkých šlofíků, jsem už nikdy nesnil.

KNM - kapitola 95

Kapitola 95 - Sázka

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„Stát! Všichni!”

Liola stál Baolilongovi na hřbetě a prodchl svůj hlas Ki. Kousl se do rtu. Takovéhle místo bez náznaku úsměvu nechtěl vidět.

Ale všichni byli v zápalu bitvy, takže by nikdy neuznali křik nahodilého člověka. Na bitevním poli stále vládl chaos a nikdo se nezastavil.

Jak to Liola viděl, zamračil se a hlubším hlasem ještě jednou řekl: „Já jsem následník Dračího císaře, Stříbrný Měsíc. Všichni rytíři z Dračí říše poslechněte můj rozkaz, okamžitě přestaňte.”

DM - kapitola 85

Kapitola 85 – Zlatý svatý meč a Magické nástroje

(Pozn.: Ach, konečně něco, co nezačíná Lidé na území...)

Tady Satou. Poté, co jsem se stal pracujícím dospělým, si nevzpomínám, že bych se kdy koupal u sebe doma po půlnoci. Pravděpodobně kvůli přesčasům. Většinou jsem si dával horké sprchy, když jsem se brzy ráno probudil.

V klidu se naložit do vody jsem si mohl dovolit jen ve velkých veřejných lázních, když jsem přespával jinde.

DM - kapitola 84

Kapitola 84 – Lidé na území barona Muna (9)

Tady Satou. Říká se, že schopnost vnímat náladu je nepostradatelná, ale na jiném světě je to jiné. Je tu nečekaně hodně lidí, kteří se chovají, jak se jim zachce.

Pokud zapomenu na rozdíl ve společenském postavení, zdá se, že udělám různé chyby.

DM - kapitola 83

Kapitola 83 – Lidé z území barona Muna (8)

Tady Satou. Během svého zaměstnání jsem vyhrál mnoho argumentů, když jsme se rozcházeli v požadovaném zdroji, ale teď když žiju poklidným životem na tomto světě, trochu jsem otupěl.

Ale přemýšlím, jestli pro lidi, co žijí na tomto brutálním světě, nebyl humánní život nic než iluze.

DM - kapitola 82

Kapitola 82 – Lidé na území barona Muna (7)

Tady Satou. V dětství jsem si nemohl pomoct a myslel jsem si, že magnet, co se vznáší kvůli jinému magnetu, je záhadný. V té době byla populární magická představení, takže jsem si chvíli myslel, že ten vznášející se magnet je magie.

Na jiném světě se magnet možná považoval za magický kámen.

DM - kapitola 81

Kapitola 81 – Lidé na území barona Muna (6)

Tady Satou. Když jsem poprvé zkusil hrát západní hry, překvapilo mě, jak snadné bylo připravit o život někoho jiného. Je roztomilé nazývat to kulturním rozdílem, ale v jiném světě se to nesmí brát na lehkou váhu.

DM - kapitola 80

Kapitola 80 – Lidé na území barona Muna (5)

Tady Satou. Když jsem jel během svého dětství na venkov, hodně jsem si hrál na břehu řeky. Vzpomínám si, že jsem si schovával nádherné kameny, jako kdyby to byl poklad. Zrovna teď přemýšlím, jestli jsou pořád ještě ve skříni v domě mých rodičů spolu se vzpomínkami.

DM - kapitola 79

Kapitola 79 – Lidé na území barona Muna (4)

Tady Satou. Říká se, že je velký rozdíl, když se o něčem doslechnete a když to pak uvidíte na vlastní oči. Ale já si myslím, že je spoustu věcí, které nevíte, dokud si to sami vlastně nezkusíte. Takový Satou.

DM - kapitola 78

Kapitola 78 – Lidé na území barona Muna (3)

Tady Satou. Scéna lidí, co při jídle brečí, patří do válečné nebo poválečné historky, ale pokud bych se k tomu měl vyjádřit, mě to připomnělo jenom to, jak jsem utěšoval svého zdrceného kamaráda, co se účastnil flámu. Takový Satou.

DM - kapitola 77

Kapitola 77 – Lidé na území barona Muna (2)

Tady Satou. Dávali TV programy o přežití na neobydleném ostrově nebo hluboko v lese, ale kdyby mě někdo požádal, abych se toho programu účastnil, odmítl bych.

Během pár týdnů bych snědl všechny oříšky a jedlé rostliny.

DM - kapitola 76

Kapitola 76 – Magický okruh a Rytina růže

Tady Satou. Když jsem byl na univerzitě, vyráběl jsem různé elektronické desky. Ačkoli když se ze mě stal pracující dospělý, zanedbával jsem to.

Nemyslel jsem si, že bych je vyráběl i ve fantastickém světě.

DM - kapitola 75

Kapitola 75 – Lidé na území barona Muna (1)

Tady Satou. Je těžké pracovat pod neschopným nadřízeným. Ačkoli ten nadřízený si možná myslí pravý opak...

Pokud by se jednalo jenom o práci, tak můžete změnit pracoviště, ale lidé z léna takovou možnost nemají.

DM - kapitola 74

Kapitola 74 – Módní přehlídka

Tady Satou. Pokud najdu jednoho švába, pak kolem bude dalších 30, takže vždycky kolem rozpráším insekticid a seženu je všechny do jednoho roje.

Bylo by pěkné, kdyby se to samé dalo udělat s loupežníky...

HK - kapitola 52

Kapitola 52 – Ritzhardova osamělá léta II

Jaro mého druhého roku jako lenní pán.

Vesničané ke mně byli pořád chladní.

Ale došlo k pár malým změnám. Viděl jsem teď, jak starší lidé pokládali na Kámen ducha úlitby a jak se u něj modlili.

Rušné dny pokračovaly.

HK - kapitola 51

Kapitola 51 – Ritzhardova osamělá léta I

Děda zemřel.

Zemřel, když slunce nezapadalo, když les zářil ze všeho nejvíc, ve svém oblíbeném ročním období.

Děda mě naučil, jak vyrábět tradiční řemesla, jak lovit, jak kuchat a porcovat zvířata a naučil mě všechno o bytí lenním pánem. Řekl, že ničeho nelituje a pak odešel z tohoto světa.

Vážně si myslím, že se velmi dlouho snažil ze všech sil. Pohřbil jsem ho vedle babičky, aby mohl odpočívat v pokoji.

HK - kapitola 50

Kapitola 50 – Miruporonino hlášení

Naše rodina žije ve vesnici, kde z nebe padá bílý chladný led.

Mou každodenní prací je poskytnout 'velkému králi' příjemné prostředí. Můj otec se stará o kořist, co král uloví, a udržuje nástroje a moje matka vaří. Já se starám o zvířata a štípu dříví. Domácí práce jsme si rozdělily s matkou.

O volných dnech jsem chodila lovit. Otec mě naučil, jak používat luk.

Dneska jsem chytila zajíce. Když se napíchne na rožeň a opeče, chutná skvěle. Jelikož jsem si zapomněla vzít koženou brašnu, nesla jsem ho za krk.

HK - kapitola 49

Kapitola 49 – Teoporonovo hlášení

Nekonečný obzor plání se z našeho života nedal vytrhnout. Bohatá zeleň tam prakticky neexistovala. Zdrojem našeho jídla jsou obrovští bizoni, co se toulali krajinou. Jezdili jsme na koních a proháněli jsme je po stráních, abychom je ulovili.

Každý den jsme se modlili k duchům za mír. V naší vesnici jsme bydleli ve stanech ze dřeva a bizoních kůží. Vedli jsme kočovný život, chránili jsme naše ovce a jakmile se jídlo v zemi vyčerpalo, přesunuli jsme se. Když jsme po cestě potkali jiné kmeny, někdy jsme soupeřili o bohatství, ovce nebo koně.

HK - kapitola 48

Kapitola 48 – Pořád plnící

„Ritzharde, vzbuď se.”

„...N~n.”

„Hoj, vzbuď se!”

„...Ano~.”

Ráno. Sieg se mnou silně zatřásla a probudila mě. Ne, pořád jsem napůl spal.

HK - kapitola 47

Kapitola 47 – Ainino hlášení

Drahý Emmerichu Davide,

podzim tady se každým dnem prohlubuje. Daří se ti dobře? Tady v těchto odlehlých krajích zrovna včera poprvé sněžilo. Bílý koberec na zemi zdůraznil podzimní listí.

Brzy začíná lovná sezóna a ve vesnici začíná být rušno, takže začínám být nervózní. Protože muži z vesnice jsou drsnější, když začne lovná sezóna. Doufám, že teplé období přijde rychle.

Taky se chci rychle setkat s tebou.

Aina Salonen Bergholm.

DM - kapitola 73

Kapitola 73 – Chci trénovat magii

Tady Satou. Nutkání používat věci, co jste získali, se pravděpodobně nemění bez ohledu na éru a místo.

Dokonce i v paralelním světě to existuje.

HK - kapitola 46

Kapitola 46 – Manžel milovaný dravčí manželkou

Když Sieg zaslechla mé náhlé vyznání, zatvářila se překvapeně.

„...”

„...”

Ehm, totiž, podělal jsem to.

V takovýhle chvílích musím mít oči na stejné úrovni jako ona, ale já si zvolil tu nešťastnou metodu, kdy jsem klečel na zemi a vzhlížel jsem do tváře své manželky, abych jí vyznal lásku.

DM - kapitola 72

Kapitola 72 – Taverna a zkazky

Tady Satou. Ve starých počítačových hrách byla taverna dobrá jenom na změnu členů družiny, ale v RPG to bylo místo, kde člověk získával informace ke scénářům.

Neboť opilci jsou hovorní.

HK - kapitola 45

Kapitola 45 – Moje skryté pocity k tobě

Nastal podzim a zákaz lovu odezněl. Nejprve jsme lovili ptáky. V tomto období byli velmi chutní stěhovaví ptáci, obzvláště kachny. Na ptáky žijící poblíž vody jsem na břehu roztrousil obilí, abych je nakrmil.

Ptáci, co žijí na vodě, se neloví pistolemi, ale pastmi. Jsou lidé, co používali pistole, ale to jsou ostrostřelci. Past, co jsme používali my, byla síť upletená z tuhých provazů na čtvercovém rámu. To se narafičí na břehu a k pasti se uváže provázek, co se pak druhým koncem přiváže k větvi. Jakmile se ptáci nechají navnadit návnadou, pustím provázek a chytím je. Na místě s návnadou jsem udělal díru dost hlubokou na to, aby se pták nemohl dostat ven, když se past aktivuje.

HK - kapitola 44

Kapitola 44 – Sieglindin deník

Bílé noci, kdy slunce nezapadá, skončily a roční období se měnilo z léta na podzim.

Listy se zbavovaly svého zeleného odstínu a barvily se do odstínů jasné rudé a žluté a vítr, co se otíral o kůži, se zdál mrazivý.

Pořád to byla rána, kdy se světlo oblohy neobjevovalo. Když jsem byla u armády, stalo se součástí mého denního plánu hlídkovat kolem ubikací. Tenhle zvyk nevymizel ani v této zemi, takže jsem se vždycky nakonec probudila brzy.

A také jsem pokračovala ve svých ranních procházkách. Nejdřív jsem chodila ven, abych se začlenila do vesnice, ale teď chodím ven v očekávání nějaké společenské interakce s vesničany.

HK - kapitola 43

Kapitola 43 – Různé změny

Když jsme teď měli dům plný sušených hub, začali jsme zase sbírat bobule. Jsou druhy, které dozrávaly jenom během tohoto období, takže se musí nasbírat, než skončí.

Sieg a já jsme kráčeli lesem, jak jsme hledali bobule.

„Našel jsem je!”

To, co jsem našel, byly světle zelené poloprůhledné bobule.

DM - kapitola 71

Kapitola 71 – Vymýcení a zkazka

Tady Satou. Jediný kontakt, co jsem kdy měl s utečenci, bylo v novinách nebo v reklamě na finanční podporu. Ale na tomto světě jsem se k nim dostal nečekaně blízko.

HK - kapitola 42

Kapitola 42 – Sběr hub

V létě nás navštěvuje období zvané bílé noci, kdy slunce nezapadá. Je to opak polárních nocí, kdy slunce nevychází. Když přijdou tyhle dny, chodíme na houby. A tak jsou košíky, co byly plné bobulí, plné hub.

I les byl oděný do svěžích zelených odstínů léta. Ta živá zelená barva uklidňuje lidské srdce.

Jak jsme šli, brzy jsme narazili na houbu.

„Ach, Sieg, tohle je jedovatá houba.”

„Takže se to dá poznat od pohledu.”

HK - kapitola 41

Kapitola 41 – Po festivalu

Dnes brzy z rána jsem šel do obchodu koupit suroviny na pečení. Kvůli tomu Ruruporonině borůvkovému koláči, co jsem nedávno měl, jsem si chtěl dát zákusek.

Koupil jsem mouku, kysanou smetanu, máslo, mléko a tabulky čokolády. Doma jsem měl cukr, vajíčka a čerstvé bobule, takže to jsem kupovat nemusel. Od paní z obchodu jsem se naučil, jak udělat zákusky. Bylo to celkem prosté, jenom smíchat suroviny a upéct. Jenom v tomto období od jara do podzimu si můžu koupit tyto různé suroviny. A tak jsem se nedržel zpátky a utrácel na surovinách.

HK - kapitola 40

Kapitola 40 – Plusy a mínusy řemeslného umění

Nedávno jsme se se Sieg dohodli, že z té medvědí kožešiny od Teoporona uděláme dárek pro dědečka.

Dědečkovi se velmi líbila Teoporonova bílá medvědí kožešina. I Teoporon si to uvědomil a sundal si ji, ale děda ji odmítl slovy: „Nechci nosit něco, čím sis zakrýval slabiny!” Samozřejmě to byla dědečkova podmínka, ale já na to chtěl namítnout, jestli to nemohl říct nějak jinak.

Když jsme tu kožešinu stáhli a odstranili z povrchu tuk, naložili jsme ji do léčivého roztoku ze soli, stromové kůry a listů, abychom odstranili hmyz a pach. Vodu jsme mnohokrát vyměnili a zároveň s tím jsme kožešinu proplachovali a čistili.

DM - kapitola 70

Kapitola 70 – První loupežníci

Tady Satou. Myslel jsem si, že tři zásady zní: „Nezabij”, „Nekraď”, „Neznesvěcuj”. Ale ve skutečnosti to nebylo „Nekraď”, ale „Nespal”.

Ale i když to nebylo jedno z těch tří, špatné věci jsou pořád špatné.

DM - kapitola 69

Kapitola 69 – Zesílení

Tady Satou. V dnešní době je hodně RPG, kde můžete něco vyrábět. Když se vám to nepovede, materiál zmizí.

HK - kapitola 39

Kapitola 39 – Sbírání bobulí

70% této země pokrývají lesy a lidé žijí tiše jako součást přírody. Když už svět není obalený stříbrným odstínem zimy, mírný vánek hladí lidi po tvářích a vynáší teplý svět zeleně.

Jakmile nastane léto, ženy z vesnice mají plné ruce práce se sběrem bobulí. Každá si bere velké košíky a vyráží sbírat ty vzácné bobule.

V lese je hojnost bobulí. Říká se, že existují desítky různých bobulí.

DM - kapitola 68

Kapitola 68 – Pojďme trénovat

Tady Satou. Někteří lidé tvrdí, že péct koláče je jako dělat chemický experiment. Já si myslím, že to je strašlivá lež. Já si myslím, že lidé, co pečou zákusky mají od samého začátku dobrý vkus.

DM - kapitola 67

Kapitola 67 – Chci trénovat magii

Tady Satou. V karaoke jsem nikdy neměl víc než 60 bodů. Toužím po té věci zvané absolutní sluch, takový Satou.

HK - kapitola 38

Kapitola 38 – Hlášení Hermanna Artonena

Naše země pozdravilo jaro.

To bylo napsáno v dopise od lorda. Sníh ve městě roztál, takže jsem si myslel, že místo, kam mě přesunou, se také zahřeje.

Ale v přístavu, kam jsem doplul, bylo pořád trochu sněhu a vál tam vítr, co byl mrazivě chladný. Co z toho je přesně jaro! Namítl jsem v duchu lordovi, kterého jsem ještě neviděl.

Jen pro jistotu jsem otevřel jmenovací dopis a zkontroloval, kam jdu.

HK - kapitola 37

Kapitola 37 – Neuspokojivá dívka a neuspokojivý mladý muž

Emmerich přijel překvapivě dříve, než jsme čekali. Ta doba se pořád dala nazvat jarem. V zeleném odstínu přírody byla pořád svěžest.

Šel jsem ke vstupu do vesnice, abych našeho hosta přijal. Jak jsem ho potkal po pár měsících, pořád vypadal mile a tiše a stydlivě mě pozdravil. Měl zábrany jako obvykle.

„Tentokrát si to tu užiješ?”

„Ne, vracím se zítra večer.”

HK - kapitola 36

Kapitola 36 – Aina a Emmerich

Dneska ženy z vesnice vyráběly plátno. I Sieg odešla brzy, aby pomohla. Mezitím jsem já hodlal shromáždit děti z vesnice a jít plít na obecní pole. Jelikož ženy neměly čas na hlídání dětí, dobrovolně jsem se nabídl.

Jelikož jsem jim řekl, aby se sešli u kamene Ducha, zamířil jsem tam.

„Ach, můj pane~ Dobré ráno~”

„Dobré rá—no!”

„Ránko.”

HK - kapitola 35

Kapitola 35 – Doručení medvěda

Vykukovala tam hlava bílého medvěda. Samotného Teoporona jsem neviděl. První patro bylo postavené výš než obvykle. Sníh by nás mohl zasypat, takže se nejdřív stavějí schody.

To samé platí o oknech, stavějí se výš, aby je neponičil těžký sníh.

Když jsem otevřel okno, byl tam Teoporon. Zdálo se, že díky rozložení domu dovnitř neviděl. Když jsem se zeptal, co se děje, Teoporon ukázal na zem.

„—Medvěd?!”

HK - kapitola 34

Kapitola 34 – Náhlá změna Yettiho z pohraničí

Narovnal jsem se a začal jsem se tvářit vážně. Pak jsem se rozhodl jí vysvětlit to včerejší objetí a polibek.

„Hele, Sieg.”

„Copak? Najednou jsi tak zdvořilý.”

„Ne, ohledně včerejšku.”

„...”

HK - kapitola 33

Kapitola 33 – Děda se vrací domů

Zítra se dědeček vrací do své vlasti. Takže dnešní večeře byla poslední. Po večeři jsme všichni tři trávili příjemnou chvilku, ale předtím dědeček řekl: „Chci si s tebou promluvit.”

Z toho jsem měl akorát špatný pocit. Protože se zeptal, jestli spolu vycházíme. Pravděpodobně chtěl slyšet detailní historku. Možná si všiml, že jsme jenom dočasný pár, protože kolem nás není taková ta sladká nálada jako u novomanželů.

Byla to pěkná chvíle po jídle, ale jelikož dědeček vypadal ospale, měl bych promluvit teď.

HK - kapitola 32

Kapitola 32 – Ryba

Třetí den dědečkova pobytu tady.

Dneska ráno řekl, že by si rád vyzkoušel tradiční oděv, tak jsem mu půjčil svůj. Naštěstí jsme byli skoro stejně vysocí, takže mu byl dobrý.

„Tak zatím.”

„Opatrujte se. Sieg, dávej na dědu pozor.”

„Dobře.”

DM - kapitola 66

Kapitola 66 – Extra: Arisin pán

Jsi hlupák?

Hej, řeknu to ještě jednou. Jsi hlupák?

Jelikož jsem dokázala rozpoznat náladu, přestala jsem v duchu s těmi urážkami. Ta slova jsem směřovala na svého pána. Ten mocný nepřítel se choval troufale, protože měl tak monstrózní moc. A můj pán teď tohle vyzýval na souboj.

DM - kapitola 65

Kapitola 65 – Extra: Mladý kupec a děti ze sirotčince

~ Z pohledu kupce, od kterého Satou koupil karty. ~

Když jsem šel na pochůzku od svého zaměstnance do sirotčince, spatřil jsem tam, jak si malé děti hrály s kartami. Ty karty byly stejné naučné karty, co jsem vyrobil. Ale návrh byl trochu jiný.

„Hele, děcka, kde jste vzaly ty karty?”

„Udělal je Tsui.”

„Špatně, Yuni je dostala od svého kluka.”

DM - kapitola 64

Kapitola 64 – Extra: práce pana vedoucího

Jmenuji se Yusalatouya a jsem elf, co se narodil v lese Borenan.

„Pane vedoucí, je to připravené.”

Ta dívka, co na mě zavolala, byl jediný zaměstnanec mého podniku, malá Nadi. Když jsem ji poprvé potkal, výškou mi nesahala ani po kolena, ale než jsem se nadál, přerostla mě. Lidé vážně rostou rychle.

„Pojďme.”

DM - kapitola 63

Kapitola 63 – Extra: Tama

~ Překvapivě z pohledu Tamy...~ 

My jsme Tama dearu. Je to jméno, co mi dal můj pán.

Tama má rodinu, mňau. Vážně silného a laskavého pána a Pochi, co je jako moje mladší sestra, a Liza, co je jako matka. A taky neomalenou Arisu a poslušnou Lulu. Nikdo z nich nebyl kočičí člověk, ale všichni to byli moje důležitá rodina, mňau.

Arisa řekla, že pokud budu používat „mňau”, pán bude mít radost, ale to je lež. Jakápak radost, místo toho ho to trápilo.

DM - kapitola 62

Kapitola 62 – Extra: Labyrint a skřítek

~ Tentokrát z pohledu Trazayuyi. Jak to chápu já, na časové ose je to někde v minulosti. ~

„Učiteli! Houya a ostatní šli do goblinního hnízda!”

Ta osoba, co tak neomaleně přerušila tenhle elegantní čaj o páté, byl domácí skřítek (brownie), co měl svěřenou péči nad touto břečťanovou vilou, Giril.

Giril, jenž byl obvykle velmi klidný, panikařil a koulel očima.

DM - kapitola 61

Kapitola 61 – Extra: U územní armády

~ Tentokrát z pohledu Lilio. ~

~ A připomínka, jelikož i extra kapitoly čísluju celým číslem, číslování se mi s originální novelou rozchází. Důvod je prostý, až bude 20 extra kapitola, nechtělo se mi dělat vícemístná desetinná čísla. ~

Slyšela jsem šustění vybavení.

Uuu~ přestávka už skončila, co?

Dochvilná Iona mě ještě nevzbudila, což znamená, že mám pořád ještě čas. Ještě chvilku si užiju tohohle lenošení.

„Guhaaa!”

Co to děláte bezmocné krásné dívce?

DM - kapitola 60

Kapitola 60 – Shledání (2)

Tady Satou. Nemám to takhle v úmyslu, ale když se přede mnou objeví velká prsa, nemůžu si pomoct a zaměřím se na ně. Chtěl bych chrabré srdce, co se nepoddá pokušení, takový Satou.

HK - kapitola 31

Kapitola 31 – Historie vzdálených zemí

Kočovníci z těchto zemí od pradávna žili tak, že se přesouvali se svými soby. Sobi jedli na jaře a v létě výhonky a houby a na podzim a v zimě lišejník a březovou kůru.

Sobové brázdili přírodou instinktivně.

Kočovníci strávili mnoho let následováním těchto sobů.

Ale o tento poklidný život je připravili nájezdníci. Vyhrožovali lidem, aby rozvinuli doly, a mnohé země, co si tuto zemi nárokovaly, po kočovnících požadovaly daně. Zabavili jim soby a kočovnictví bylo zakázané.

HK - kapitola 30

Kapitola 30 – S dědečkem!

Dalšího dne ráno.

Když jsem šel do obývací místnosti s jídelnou, děda a Sieg si spolu živě povídali. Díky tomu jsem si uvědomil, že se mi to nezdálo, že děda přijel.

Děda rozjařený z toho, že si od rána povídal s roztomilou dámou, řekl: „Mám se dneska nechat provést po vesnici?” A rozhodl tak o dnešním plánu. Měl jsem spoustu věcí na práci, ale mohl jsem odpovědět jenom: „Ano, rád tě provedu~”

DM - kapitola 59

Kapitola 59 – Shledání

Tady Satou. Chci, aby se hlavolamu říkalo záhada. Při tomhle brutálním dobrodružném životě se můžu rozloučit s ledabylým chozením po památkách. Takový Satou.

HK - kapitola 29

Kapitola 29 – Náhlá návštěva

Dneska jsme šli na procházku do lesa – nebo to jsem řekl, ale měli jsme práci.

Teď, když do lesa zavítalo jaro, sníh roztál a vyrašilo nové listí, takže všechno bylo pokryté jasnou zelení.

V takový den jsme šli nasbírat bylinky k ovonění a na léčbu. Divoké traviny se používají jako koření při vaření nebo na výrobu předmětů každodenní potřeby. Při chůzi tichým lesem jsem Sieg vysvětloval jednotlivé bylinky.

HK - kapitola 28

Kapitola 28 – Jarní hostina

Nakonec jsme se rozhodli, že to Emmerichovi neřekneme. Když jsme to se Sieg prodiskutovali, měli jsme za to, že by byl podivně průbojný. Také jsme mu poradili, aby se s ní nestýkal, takže v den svého návratu pro Ainu nechal dopis.

Když jsem jí ho zanesl, odmítla ho na základě toho, že je od cizince. Ale když jí ho zanesla Sieg, s radostí dopis přijala. Co jiného čekat.

Za pár dní. Aina napsala Emmerichovi dopis a poslala ho prostřednictvím Sieg.

Ti dva si zázračně začali dopisovat.

Doufám, že až Emmerich přijede v létě na návštěvu, už si budou blízcí, pomyslel jsem si. Rozhodl jsem se na ně dohlížet.

...Ačkoli nejsem v postavení, kdy bych mohl povzbuzovat romanci někoho jiného.

12K - kapitola 9

Kapitola 9

Ačkoli bylo Kankyuu hlavním městem království, jeho ulice nebyly široké a prostorné. Tohle byla obecná pravda o všech městech v En. Rokuta si vybavoval, že ulice Kyota byly mnohem širší.

Uvnitř Bažantí brány si kolem hlavy obalil šál. Kdyby si neskryl vlasy, jen stěží by unikl pozornosti. Na kirinově hřívě se z nějakého důvodu neudržela barva, takže musel využít jiných prostředků.

Oblékl se do obyčejného pouličního oděvu a bez dalších okolků následoval Kouyu do ulic Kankyuu, zatímco Ekishin sledoval každý jejich krok.

DM - kapitola 58

Kapitola 58 – Trazayuyovo bludiště (4)

Tady Satou. Kdykoli jsem hrál nějakou hru poprvé, až do konce jsem nikdy nevynechal žádnou její část. Možná proto, že bylo mou prací dělat hry. Když se mi ta hra nelíbila, neužil jsem si ji až do konce a šel se jí zbavit do obchodu s použitým zbožím. Takový Satou.

DM - kapitola 57

Kapitola 57 – Trazayuyovo bludiště (3)

Tady Satou. Jelikož jsem vždycky žil v nenasytném Japonsku, nikdy jsem nehladověl. Válečné historky ze starých dob, co mi povídala moje prababička, mi přišly jako vzdálené události.

HK - kapitola 27

Kapitola 27 – Aininy okolnosti

Jak Sieg Emmericha pokárala, začalo se mu v očích sbírat ještě víc slz. Byl tak nějak ubohý, takže jsem se rozhodl mu o té osobě poskytnout informace.

„Ta osoba, co má Emmerich rád, myslím, že ji znám.”

„?!”

Když jsem se probral svými vzpomínkami, promluvil jsem o dívce, co přišla do kontaktu s cizincem (Emmerichem).

DM - kapitola 56

Kapitola 56 – Trazayuyovo bludiště (2)

Tady Satou. Když jsem byl malý, šlo mi luštit bludiště, co vydávali v novinách.

Když jsem dospěl, mojí jedinou zkušeností s bludišti byla bludiště v zábavních parcích.

KNM - kapitola 94

Kapitola 94 – Shledání společníků

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„Kolik vln útoků to bylo? Zatracenej Dračí císař, utočí na nás v přesile jen proto, že má tolik rytířů,” křičel Kaiser nahlas a uvědomil si, že je velmi ochraptělý.

Potřásl hlavou a hodil do sebe další šálek kávy. Očima se nikdy nevzdálil od obrazovky. Taktika Dračího císaře za posledních pár dní byla celkem přímá, evidentně se je snažil unavit.

Tři tisíce rytířů bylo rozdělených do tří směn a střídali se v útoku, což znamenalo, že neustále na základnu útočilo tisíc rytířů! V podstatě nepotřebovali žádnou strategii; všichni rytíři byli alespoň modrého řádu a jako dračí rytíři útočili všichni z oblohy. Základna vzdorovala takovému nezměrnému útoku.

HK - kapitola 26

Kapitola 26 – Velké sebezpytování

Když jsem si uvědomil svůj hřích, ztěžka jsem zamířil domů.

Zrovna v takové dny mě moje manželka přivítala na terase.

„...Ee, ehm.”

„Jdeš pozdě.”

„Ano. Já, zrovna jsem dorazil. Je mi líto, že jsem se zpozdil.”

„...”

DM - kapitola 55

Kapitola 55 – Trazayuyovo bludiště

Tady Satou. Když jsem byl na základní škole, miloval jsem volný čas na hraní během školního atletického festivalu.

Když jsem dospěl, čas od času jsem šel do fitklubu, abych se protáhl, ale přemýšlím, jestli na tomto světě existují zařízení, kde by člověk mohl bezpečně zlepšovat své tělo?

DM - kapitola 54

Kapitola 54 – Stín a mág

Tady Satou. Ten, co je slabý vůči hororovým filmům, takový Satou. Nevadí mi duch nebo přízrak, ale děsí mě tváře postav, co se svíjejí hrůzou.

DM - kapitola 53

Kapitola 53 – Stinný stopař

Tady Satou. Je pěkné mít užitečné nástroje, ale když se na ně příliš spoléháte, nejste schopní si podivnosti všimnout vlastníma očima, a tak dojde k nemyslitelné chybě. Tohle se stává v každodenním životě, v práci a dokonce i na jiném světě.

HK - kapitola 25

Kapitola 25 – Chuť čokolády

Když jsme zkypřili zmrzlou půdu, bylo na čase do ní vpravit živiny, aby zelenina mohla růst. Zapracovali jsme do hlíny spadané listí, co jsme nasbírali na podzim, plevel a sobí trus.

Pak se to nechá měsíc odstát. Když se pole nechá ležet tři měsíce, všechno to úplně shnije, ale v této oblasti je velmi krátké období, kdy nesněží. Takže si nemůžeme dovolit čekat déle.

Sieg se domů vrátila později než já a vypadala unaveně. Byl to stav, který obvykle neukazovala.

12K - kapitola 8

Kapitola 8

Vytrestaný Rokuta se účastnil další porady tajného koncilu. Tiše seděl za Shouryuuem a jak poslouchal úřední hlášení Rikkanu císaři, potlačoval zívání. Porada byla konečně odročena a on si to namířil přímo k Vnějšímu paláci, když na něj někdo zavolal.

Rokuta se otočil a našel za sebou klečícího dvorního úředníka. „Prosím o prominutí, pane, ale požádali o vaši audienci.”

„Se mnou? Nějaký ministr?”

12K - kapitola 7

Kapitola 7

Než se Rokuta vrátil do paláce, Itan a ostatní už odešli. Shouryuu seděl za svým stolem.

„Už jste skončili s těmi promluvami?”

„Prozatím,” řekl Shouryuu, oči měl upřené na práci položenou před sebou.

Když se Rokuta podíval, co jej tak upoutalo, spatřil na stole list papíru a svazek Božské kroniky Velké Kolonády. „Takže Shukou ti taky dal domácí úkol. Vážně přemýšlím, kdo tomu tady velí.”

„Přesně.” Shouryuu si založil ruce na hrudi, jako kdyby hluboce přemýšlel.

DM - kapitola 52

Kapitola 52 – Chyba a zahlazení

Tady Satou. Říká se, že neopatrnost je největší nepřítel člověka, ale mám pocit, že člověk neuspěje právě kvůli tomu, že si neuvědomí vlastní nedbalost. Nejnebezpečnější jsou věci, na které si zvyknete. To samé platí na tomto světě.

DM - kapitola 51

Kapitola 51 – Krysí princezna

Tady Satou. V pohádkách se často vyskytují princezny. Ale nezdá se vám, že je tam hodně trpících princezen?

Alespoň bych byl rád, aby to pro ně skončilo šťastně až navěky.

HK - kapitola 24

Kapitola 24 – Práce na jaře

Dneska jsem se Sieg šel ven brzy ráno. Jeli jsme na sobích saních k nedalekému jezeru.

Jezero bylo pořád pokryté tenkou vrstvou ledu.

„Vážně to půjde?”

Sieg se bála chodit po jezeře. Ačkoli se led kvůli vyšší teplotě ztenčil, pořád ještě nebyl tak tenký, aby pod vahou člověka pukl. Ale jen pro případ jsem šel napřed a zkontroloval, že to je bezpečné. Jelikož bylo období tání, sníh na povrchu byl mokrý. Tohle jsem zažíval každý rok.

HK - kapitola 23

Kapitola 23 – Kratší vzdálenost

„Takže půjdeme zpět?”

Když jsem připravil sobí saně, řekl jsem Sieg, že jsme připraveni vyrazit zpět. Když jsme sem jeli se zbožím, spojili jsme dvoje saně, ale během dlouhých polárních nocí jsem udělal saně s místem, kde jsme mohli jet oba. Nastoupil jsem jako první a pak natáhl ruku k Sieg.

„Copak?”

„Ech? Ne, nic.”

HK - kapitola 22

Kapitola 22 – Nejsem sám

Když jsme se vrátili domů, zeptal jsem se Sieg, jak se tak sblížila s ženami z vesnice. Odpověděla mi, že se spřátelily při povídání. Ale i když pominu mladé ženy, co jsou na cizince zvyklé, nemohl jsem si pomoct a přemýšlel jsem, jak se jí tak snadno otevřely i ženy ve věku její matky.

A turistické podnikání jsme začali teprve před pár desetiletími.

S něčím takovým se nedalo nic dělat, takže jsme o tom už nemluvili.

Druhého dne, když jsem do obchodu zanesl dokončené sošky medvíďat, na kterých už zaschl vosk, mi majitelka obchodu řekla, jak vznikl sieglindismus.

DM - kapitola 50

Kapitola 50 – Létající mravenci (2)

Tady Satou. Střílečky byly kdysi dávno populární, ale já je nehrál. Ale jelikož se moje práce vztahovala k FPS, na předváděčkách jsem je hrál.

DM - kapitola 49

Kapitola 49 – Létající mravenci (1)

Tady Satou. Člen společnosti s workoholickými sklony, takový Satou.

Není to tak, že nechápu, proč lidé přirovnávají dříče k mravencům, ale nechce se mi vycházet s mravenci velkými jako pes.

HK - kapitola 21

Kapitola 21 – Uctívání bohyně

Jakmile od nás odjel náš host a Siegin známý, náš život se vrátil do normálního běhu. Trápilo mě, jaký mezi sebou měli vztah, ale byli to prostě jenom přátelé.

Emerich řekl, že mu Ruruporonino jídlo chutnalo, a dokonce se zdálo, že i maso z toho uloveného jelena mu šlo k chuti, takže se mi ulevilo.

Bylo také pěkné, že jsem spatřil nečekanou stránku mé jinak pohledné ženy. Že dokonce i Sieg někdy vyrazila a na někoho zaútočila.

„Promiň, že ses kvůli tomu trápil.”

KNM - kapitola 93

Kapitola 93 – Přepadení tajné základny

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Daylight v ruce držel kopí a u boků měl pytle naplněné těžkým závažím. Ostatní rytíři vypadali podobně jako Daylight: na tělech jim visely různě velké pytle, zatímco tasili vlastní zbraň. Někteří také obíhali kolečka kolem základny a někteří stáli zády k horám a navzájem spolu zápasili.

Ačkoli to nevypadalo, že by Daylight měl nějak moc svalů, rytíři kolem se neodvažovali jej podcenit. Za ty dny, co s ním strávili, už poznali, že Daylight byl ten typ člověka, co šel ostatním příkladem. Ačkoli pytle na jeho těle nebyly velké, byly plné zlata, které bylo mnohem těžší než železo v pytlech ostatních.

DM - kapitola 48

Kapitola 48 – Černá mlha

Tady Satou. Ačkoli máme to, čemu se říká plán na čekačce, na tomto světě neexistuje pochod smrti, takže budeme v pohodě, pokud prostě předem hladce naplánuju konkrétní detaily.

KNM - kapitola 92

Kapitola 92 – Královská tužba

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„...smrt bratra Mochy mě probudila a já jsem byl schopen uniknout.” Liola všechno dopodrobna vysvětlil, aniž by něco zatajoval, bez ohledu na to, jestli byl kolem něj civilista nebo rytíř z Dračí říše.

Když se svým příběhem skončil, všichni zůstali zticha. Na náměstí bylo slyšet akorát dýchání draků— jinak bylo hrobové ticho. Ale vážně je z toho nemohl nikdo vinit; něco tak bizarního jako tohle si civilista nedokázal představit ani ve snu. Dokonce se zdálo, že i rytíře ten příběh šokoval. Zvláště když Liola mluvil o pravdě ohledně srdce Dračího císaře.

„Tohle je celkem neobyčejné tajemství.” Feir se hořce usmál. On jenom doufal, že Liola vysvětlí své předchozí počínání, aby ho civilisti a rytíři nechápali špatně, ale teď když vytáhl tak šokující pravdu... bylo to dobré nebo špatné?

HK - kapitola 20

Kapitola 20 – Hlášení Emmericha Davida

~ Tentokrát z pohledu Siegina kolegy Emmericha. ~

Začalo to první den, kdy mě umístili do elitního kontingentu.

V té jednotce statných mužů byl jeden člověk se štíhlou postavou, takže jsem na tuto disharmonii byl zvědavý. Když jsem se na to přeptal, zdálo se, že to byl člověk z mocné šlechtické rodiny. V tom okamžiku všechny moje otázky zmizely.

Armáda byla založená na zásluhách, ale také bylo snadné postupovat na vyšší pozice, když měla vaše rodina vliv.

Když jsem si s tím šlechticem se světlou tváří promluvil, zjistil jsem, že toho chlapce umístili do jednotky ve stejný den. Mezi cvičeními jsme si spolu začali povídat, i když to bylo jenom trochu.

HK - kapitola 19

Kapitola 19 – Zvláštní dárek a přípravy na hosta

Jak jsme pokračovali v práci, Siegina dřevěná kuksa se začala rýsovat.

„Je to trochu nakřivo.”

„Ne, na začátečníka to je dobré.”

Úhledný půlkruhový hrnek se nakonec potře voskem. Když jsme první dokončený výrobek postavili na stůl, trochu se nakláněl. Řekl jsem jí, že když se do něj něco naleje, tak se to dá použít, ale Sieg se akorát zatvářila hořce.

DM - kapitola 47

Kapitola 47 – Cesta (2)

Tady Satou. Túry jsou pěkné, ne? Když jste obklopení přírodou, dýcháte vůni stromů a rostlin, úplně zapomenete na nepříjemné záležitosti v práci.

KNM - kapitola 91

Kapitola 91 – Zjevení staršího bratra

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Baolilongu, máš nějaký způsob, jak je odehnat?

Liola neměl na výběr a musel se zeptat. Původně měl v plánu se s těmi subdraky vypořádat, aby nepáchali problémy, až odejde. Ale podle nynější situace by mohl být problém se s nimi vypořádat najednou. Proto by možná bylo lepší, kdyby Baolilong ukázal svou moc Posvátného bílého draka a pokusil se ty subdraky odehnat.

Ne, papa, Baolilong jim předtím řekl, aby se mnou nebojovali, ale stejně zaútočili. Jsou tak divní, stěžoval si Baolilong trucovně.

Liola poklesl na duchu. Vypadalo to, že jediný způsob, jak se z tohohle dostat, byl boj. Musel Baolilongovi říct, aby se nestaral o to, jak jsou propečení, a aby se jich rychle zbavil, protože to příliš dlouho nevydrží.

HK - kapitola 18

Kapitola 18 – Období změn

Ani dneska slunce nevyšlo.

První den polárních nocí přestalo sněžit. Ale brzy poté dorazilo bouřlivé počasí. Po pár dnech vítr konečně ustal a vyjasnilo se.

Dneska musíme nakrmit a očistit soby v lese. I když jsem lenní pán, musíme se starat o svůj vzácný majetek.

Po snídani jsem nakrmil psy a vyvedl je. Naším cílem je samozřejmě sobí les. Jelikož se psi dostali ven po dlouhé době, bez zábran vyrazili kupředu. Když jsem chtěl Sieg, co zrovna umývala nádobí, říct, že jdu ven, brzy jsem zaslechl odpověď od dveří.

DM - kapitola 46

Kapitola 46 – Cesta (1)

Tady Satou. Ve hře je to typicky takto: na začátku pěšky, uprostřed vozem a na konci hry teleportace nebo vzducholoď. Čím dál tím praktičtější. Jeden můj kamarád řekl, že jet na dobrodružství ve voze je ubohé. Jelikož tohle není dobrodružství, hádám, že nevadí, když si to užiju, ne?

KNM - kapitola 90

Kapitola 90 – Pracovník grilu, Liola

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

Liola bezvýrazně zíral na dítě, co jej drželo za ruku, zatímco jeho matka měla plné ruce práce s tím, aby Stříbrné Masce a jeho drakovi připravila pohodlné místo k odpočinku a spánku.

Stranou stál Baolilong ve své lidské podobě, kolem těla omotaný hadr, co mu Liola dal, aby se trochu zahalil. Výškou už Liolovi sahal do hrudi, ale osobnost měl pořád jako dítě. Když viděl, že jeho táta drží za ruku jiné dítě, byl trochu nešťastný a bylo mu to vidět na tváři, protože trochu špulil rty. Baolilong se také snažil vběhnout tátovi do náručí, jako kdyby říkal: „Pche! Papa mě miluje víc.”

„Hotovo.” Matka konečně skončila. Zhluboka si vydechla a setřela si pot z čela. Pak s úsměvem řekla: „Sire Stříbrná Masko, co si o tom myslíte? Ačkoli to možná není moc luxusní, můžu vám slíbit, že je to velmi pohodlné.”

HK - kapitola 17

Kapitola 17 – Polární noc (Kaamos)

Během sněhové bouře jsem já a Sieg nakrmili psy. Sobi byli v oplocené části lesa. Pokud se vítr utiší, budeme je moct vzít na procházku, ale kvůli dnešnímu počasí jsme je poslali zpět domů a řekli jim, aby tam zůstali.

Chci říct, že jsem pak se Sieg odpočíval, ale chudý šlechtic si takovou eleganci nemůže dovolit.

Doma byla hora práce. Když jsem to řekl, Sieg řekla, že mi pomůže, jak jen bude moct. Vážně je to spolehlivá manželka. Dojalo mě to k slzám.

Nejdřív jsme začali zpracovávat kožešiny, co jsme zanedbávali. Kožešiny se nedají mýt ve vodě. Takže se čistí s pomocí zvláštního mýdlového prášku s bylinkami.

HK - kapitola 16

Kapitola 16 – Příprava je půl úspěchu

Teď když jsem si zajistil vlastní jídlo a vyslechl svůj lid, začal jsem připravovat světlo, vodu a materiál na tradiční řemesla.

V této vesnici používáme svíčky. Na jejich výrobu používáme zvířecí tuk a na odstranění pachu bylinky.

„Nikdy jsem si nemyslela, že bychom si vyráběli vlastní svíčky.”

„No, musíme být soběstační. Zboží, co sem kupci přivezou, zahrnuje náklady na přepravu, takže to je zbytečně drahé.”

Dneska spolu vyrábíme svíčky. Jelikož Sieg poslední dobou chodila do lesa s Miruporon, už je to nějakou dobu, co jsme spolu pracovali.

HK - kapitola 15

Kapitola 15 – Soužití

Protože se blížily polární noci, trvání slunečního světla se zkracovalo. Během této doby jsem trávil čas prodejem zpracovaného masa a kožešin kupcům nebo výrobou dalšího zavařeného jídla.

Obvykle jsem jídlo zavařoval do lahví. Zpracoval jsem jídlo na pracovním stole venku za domem. Tohle je místo, kde kurážně zpracovávám divoká zvířata, a dá se to tu volně používat, protože to není Ruruporonino království.

Dnešním chodem jsou lahve pomazánky z jater bělokura. Je to sezónní chod. Opatrně jsem játra očistil od krve a tuku a pak je naložil do mléka, abych se zbavil jejich pachu. Následujícího rána jsem je uvařil se zeleninou a sójovou omáčkou a jako koření přidal koření, alkohol a moučku z ptačích kostí. Pak jsem pastu vařil, dokud se nevypařila všechna voda a pak přidal máslo. Nakonec jsem to celé vložil do čistého koženého měchu a vší silou to stloukl. Takhle jsem dokončil pomazánku z jater bělokura, co je dobrá s chlebem nebo suchary. Pak jsem ji dal do lahve, odvzdušnil ji a sterilizoval, abych ji mohl dlouho skladovat.

HK - kapitola 14

Kapitola 14 – I dneska pokračuje lovecký život

Už je to měsíc, co Sieg dorazila. Náš dočasný život v žádném případě nebyl sladký, ale čas strávený s ní byl dost radostný jen z toho, že jsem měl s kým si popovídat.

Věděl jsem, že se Sieg ve svém novém prostředí snaží ze všech sil. Učila se jazyk této země, scházela se s vesničany a učila se lovecké techniky. Jen stěží měla nějaký volný čas.

Bylo mi líto, že jsem ji přiměl tak zápolit, ale její snaživý vzhled byl nádherný, takže jsem ji jenom z ústraní sledoval.

Jak už byl náš každodenní život zaběhnutý, každý den jsme lovili a trávili jsme spoustu času v přípravách na polární noci. Ačkoli Sieg byla v lovu začátečník, co jiného čekat od ženy z armády, její ostrostřelecké schopnosti byly skvělé. Rychle kalkulovala, za jak dlouho kulka narazí, a také rychle znovu dobíjela zbraň.

KNM - kapitola 89

Kapitola 89 – Svázanost duše

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„Válečníci jsou prostě živý štít.”

„Jenom idioti bez magického nadání by se stali válečníky, takoví podřadní živlové!”

„Válečníci dokáží jen hloupě máchat mečem. Jsou to prakticky nevyvinutí barbaři. Naopak magie je skutečné umění.”

NE! Tak to není! Lucifer zoufale máchal svým mečem ve snaze dokázat, že válečník není jen podřadná profese nebo profese, kterou si brali jen lidé bez magického nadání. Válečníci můžou a měli by být důležitější profese.

HK - kapitola 13

Kapitola 13 – Lov sobů

Potloukal jsem se bílými zasněženými pláněmi se svým sobem. Dneska byl špatný den se silným protivětrem. Ten vítr byl obzvláště ostrý.

Můj sob, co táhl saně, pronásledoval divokého soba. Řekl mi o něm kupec, co zavítal do vesnice, takže jsem vyrazil na lov.

Byli tu tři sobové. Jak se prodírali zasněženými pláněmi, dávali si na nás pozor.

Popohnal jsem soba, co táhl saně, aby běžel rychleji. Po chvilce zrychlování jsme konečně běželi stejně rychle jako divocí sobové.

12K - kapitola 6

Kapitola 6

Rokuta seděl obkročmo na Rikakuově hřbetě. Rikaku byl youma a Rokutův sluha. Jenom kirin dokázal přimět youmu k poslušnosti. Nebo tak si to vždycky myslel.

Rikaku se hnal oblohou jako větrná smršť a Rokuta bloumal pobřežím provincie Gen, když proletěl kolem dalšího člověka. Konkrétně kolem dítěte, co letělo na youmovi.

Jen stěží měl čas byť i na nějaké to překvapení. Ten youma byl velký okřídlený vlk s dravčím zobákem, pravděpodobně tenken také nazývaný nebeský pes. Na jeho hřbetě sedělo dítě. Kvůli jejich vysoké rychlosti se jejich cesty zkřížily jen na zlomek vteřiny. Opravdu to bylo náhodné setkání.

Rokuta rozkázal svému youmovi: „Otoč se! Za nimi!”

HK - kapitola 12

Kapitola 12 – Sieglindino hlášení II

Co se týče toho, proč jsem navrhla ten roční dočasný sňatek, udělala jsem to s myšlenkou, že si to dokonce i Ritzhard uvědomí.

Moje tělo, osobnost a dokonce i vzhled se od normálních žen velmi liší. Jakmile spolu začneme žít jako muž a žena, čekala jsem, že si uvědomí, že „něco není v pořádku”.

Nevadilo mi, co řekl, ale prozatím jsem potřebovala místo, kam se ukryju, dokud se moje sestřenice nevdají. Navíc pokud mi to tam bude vyhovovat, mohla bych se tam usadit.

Ačkoli se možná nebudu moct stát dobrou manželkou, mohla bych se stát obyvatelem, na kterého je spolehnutí.

HK - kapitola 11

Kapitola 11 – Sieglindino hlášení I

Osmnáct let ve vojenské službě. Koho by to napadlo, že se jednoho dne vdám.

Před několika měsíci mě přinutili k tomuto osudnému rozhodnutí.

Když ta dlouhá válka skončila, trávila jsem svůj čas v práci. Jednoho dne si mě zavolal můj nadřízený.

Albert von Hertling. Ten muž, co byl náhodou můj strýc, mladší bratr mé matky, na mě čekal se záhadným výrazem na tváři.