HK - kapitola 42

Kapitola 42 – Sběr hub

V létě nás navštěvuje období zvané bílé noci, kdy slunce nezapadá. Je to opak polárních nocí, kdy slunce nevychází. Když přijdou tyhle dny, chodíme na houby. A tak jsou košíky, co byly plné bobulí, plné hub.

I les byl oděný do svěžích zelených odstínů léta. Ta živá zelená barva uklidňuje lidské srdce.

Jak jsme šli, brzy jsme narazili na houbu.

„Ach, Sieg, tohle je jedovatá houba.”

„Takže se to dá poznat od pohledu.”

HK - kapitola 41

Kapitola 41 – Po festivalu

Dnes brzy z rána jsem šel do obchodu koupit suroviny na pečení. Kvůli tomu Ruruporonině borůvkovému koláči, co jsem nedávno měl, jsem si chtěl dát zákusek.

Koupil jsem mouku, kysanou smetanu, máslo, mléko a tabulky čokolády. Doma jsem měl cukr, vajíčka a čerstvé bobule, takže to jsem kupovat nemusel. Od paní z obchodu jsem se naučil, jak udělat zákusky. Bylo to celkem prosté, jenom smíchat suroviny a upéct. Jenom v tomto období od jara do podzimu si můžu koupit tyto různé suroviny. A tak jsem se nedržel zpátky a utrácel na surovinách.

HK - kapitola 40

Kapitola 40 – Plusy a mínusy řemeslného umění

Nedávno jsme se se Sieg dohodli, že z té medvědí kožešiny od Teoporona uděláme dárek pro dědečka.

Dědečkovi se velmi líbila Teoporonova bílá medvědí kožešina. I Teoporon si to uvědomil a sundal si ji, ale děda ji odmítl slovy: „Nechci nosit něco, čím sis zakrýval slabiny!” Samozřejmě to byla dědečkova podmínka, ale já na to chtěl namítnout, jestli to nemohl říct nějak jinak.

Když jsme tu kožešinu stáhli a odstranili z povrchu tuk, naložili jsme ji do léčivého roztoku ze soli, stromové kůry a listů, abychom odstranili hmyz a pach. Vodu jsme mnohokrát vyměnili a zároveň s tím jsme kožešinu proplachovali a čistili.

DM - kapitola 70

Kapitola 70 – První loupežníci

Tady Satou. Myslel jsem si, že tři zásady zní: „Nezabij”, „Nekraď”, „Neznesvěcuj”. Ale ve skutečnosti to nebylo „Nekraď”, ale „Nespal”.

Ale i když to nebylo jedno z těch tří, špatné věci jsou pořád špatné.

DM - kapitola 69

Kapitola 69 – Zesílení

Tady Satou. V dnešní době je hodně RPG, kde můžete něco vyrábět. Když se vám to nepovede, materiál zmizí.

HK - kapitola 39

Kapitola 39 – Sbírání bobulí

70% této země pokrývají lesy a lidé žijí tiše jako součást přírody. Když už svět není obalený stříbrným odstínem zimy, mírný vánek hladí lidi po tvářích a vynáší teplý svět zeleně.

Jakmile nastane léto, ženy z vesnice mají plné ruce práce se sběrem bobulí. Každá si bere velké košíky a vyráží sbírat ty vzácné bobule.

V lese je hojnost bobulí. Říká se, že existují desítky různých bobulí.

DM - kapitola 68

Kapitola 68 – Pojďme trénovat

Tady Satou. Někteří lidé tvrdí, že péct koláče je jako dělat chemický experiment. Já si myslím, že to je strašlivá lež. Já si myslím, že lidé, co pečou zákusky mají od samého začátku dobrý vkus.

DM - kapitola 67

Kapitola 67 – Chci trénovat magii

Tady Satou. V karaoke jsem nikdy neměl víc než 60 bodů. Toužím po té věci zvané absolutní sluch, takový Satou.

HK - kapitola 38

Kapitola 38 – Hlášení Hermanna Artonena

Naše země pozdravilo jaro.

To bylo napsáno v dopise od lorda. Sníh ve městě roztál, takže jsem si myslel, že místo, kam mě přesunou, se také zahřeje.

Ale v přístavu, kam jsem doplul, bylo pořád trochu sněhu a vál tam vítr, co byl mrazivě chladný. Co z toho je přesně jaro! Namítl jsem v duchu lordovi, kterého jsem ještě neviděl.

Jen pro jistotu jsem otevřel jmenovací dopis a zkontroloval, kam jdu.

HK - kapitola 37

Kapitola 37 – Neuspokojivá dívka a neuspokojivý mladý muž

Emmerich přijel překvapivě dříve, než jsme čekali. Ta doba se pořád dala nazvat jarem. V zeleném odstínu přírody byla pořád svěžest.

Šel jsem ke vstupu do vesnice, abych našeho hosta přijal. Jak jsem ho potkal po pár měsících, pořád vypadal mile a tiše a stydlivě mě pozdravil. Měl zábrany jako obvykle.

„Tentokrát si to tu užiješ?”

„Ne, vracím se zítra večer.”

HK - kapitola 36

Kapitola 36 – Aina a Emmerich

Dneska ženy z vesnice vyráběly plátno. I Sieg odešla brzy, aby pomohla. Mezitím jsem já hodlal shromáždit děti z vesnice a jít plít na obecní pole. Jelikož ženy neměly čas na hlídání dětí, dobrovolně jsem se nabídl.

Jelikož jsem jim řekl, aby se sešli u kamene Ducha, zamířil jsem tam.

„Ach, můj pane~ Dobré ráno~”

„Dobré rá—no!”

„Ránko.”

HK - kapitola 35

Kapitola 35 – Doručení medvěda

Vykukovala tam hlava bílého medvěda. Samotného Teoporona jsem neviděl. První patro bylo postavené výš než obvykle. Sníh by nás mohl zasypat, takže se nejdřív stavějí schody.

To samé platí o oknech, stavějí se výš, aby je neponičil těžký sníh.

Když jsem otevřel okno, byl tam Teoporon. Zdálo se, že díky rozložení domu dovnitř neviděl. Když jsem se zeptal, co se děje, Teoporon ukázal na zem.

„—Medvěd?!”

HK - kapitola 34

Kapitola 34 – Náhlá změna Yettiho z pohraničí

Narovnal jsem se a začal jsem se tvářit vážně. Pak jsem se rozhodl jí vysvětlit to včerejší objetí a polibek.

„Hele, Sieg.”

„Copak? Najednou jsi tak zdvořilý.”

„Ne, ohledně včerejšku.”

„...”