ICDS - kapitola 97

Kapitola 97 – Udělení svobody (4)

Rezidenční oblast v kobce byla dneska napěchovaná lidmi jako vždycky. Ale já jsem mířil přímo ke své vile. Nešel jsem tam proto, abych si odpočinul, ale abych s pomocí Elfího pramene navštívil Elfí zahradu. V pavilonu po cestě k Lorettině srubu jsem tam viděl někoho, koho jsem při poslední návštěvě neviděl.

„Line!”

„Ach, jestlipak to není Kang Shin, Korunní princ, co zemřel na 40. podlaží?”

„Kuk!”

Věděl jsem, že si ze mě bude utahovat! Ale co dělal tady? Tázavě jsem se po něm podíval. Zároveň s tím jsem si všiml osoby vedle něj. Byla to roztomilá dívka s kočičíma ušima na hlavě, co pomalu míhala svým dlouhým ocasem. Byla to Lokamňau.

ICDS - kapitola 96

Kapitola 96 – Udělení svobody (3)

Hwaye se rozšířily oči. To se dalo čekat. Pravděpodobně nečekala, že tu najednou zazní Walkerovo jméno.

Ale byl jsem si jistý. Ten černě oděný muž, co byl zmrazený až k břichu, byl bezpochyby Edward Walker. Dokázal jsem to říct z jeho hlasu. Když jsem ho viděl použít techniku, byl jsem si ještě jistější.

Stáhl jsem mu masku, co měl na tváři. Pod ní byl muž ve středním věku s hnědýma očima a hnědými vlasy. Ačkoli zatínal zuby a zahlížel na mě, nevěnoval jsem tomu pozornost a popadl ho za tvář. Pzzt. Zajiskřilo to. Kvůli tomuto silnému vzdoru jsem o tom byl přesvědčený.

„Dokonce máš předmět, co skrývá tvou totožnost.”

ICDS - kapitola 95

Kapitola 95 – Udělení svobody (2)

Plošná kobka řádu A+, Hřbitov nad jezerem. Objevovaly se tu tři druhy netvorů. První byli netvoři s rybí hlavou a lidskýma nohama, co se šplhali na loď a útočili svými ostrými zuby, rybí lidé. Jako nejslabší skupina netvorů na Hřbitově nad jezerem jich bylo nejvíce. Volně plavali v jezeře, pak najednou vyskočili na loď a zaútočili na cestující. Jako netvoři, co útočili zblízka, to byli také netvoři, co Hwayinu družinu obtěžovali nejvíce.

Druhý druh byli netvoři, co připomínali žraloka, pilouni. Měli dlouhou horní čelist pokrytou zuby jako u pily, u kterých se zdálo, že byly zesílené manou, jak vibrovaly jako řetězová pila. Tito netvoři neskákali na loď jako rybí lidé, ale s řezavými zvuky se přiblížili k lodi a nadělali do nich díry.

ICDS - kapitola 94

Kapitola 94 – Udělení svobody (1)

Jako k řádu S, co do Windermere přišel kvůli Hwayině žádosti o pomoc, se ke mně chovali velmi pěkně.

Protože se objevila Plošná kobka, Británie ve Windermere, kde se tradičně vyhýbali moderním budovám, postavila budovu pro uživatele schopností. Ačkoli to zvenku bilo do očí, výhled zevnitř byl vskutku úžasný. Obzvláště pak když jste šli výš. Uživatelé schopností vyššího řádu se přirozeně nacházeli na vyšší podlažích.

ICDS - kapitola 93

Kapitola 93 – Karmínový řev (5)

Ačkoli bylo trochu trapné to sám říkat, když přišlo na bojování, byl jsem génius. Jednoduše řečeno, nikdy jsem se nenachytal dvakrát na stejný útok.

Bez ohledu na to, jak byl bojovník výborný, měl omezené techniky, co používal. Všichni lidé měli ve svých pohybech dané vzorce a jakmile jsem je viděl na vlastní oči a zakusil je svým tělem, nebylo příliš složité pochopit pohyby a protiútoky. Ale zdálo se, že ostatní lidé nepřemýšleli jako já. Dokonce i otec se zatvářil překvapeně, když jsem mu o tom řekl.

Bylo to stejné jako u chytrých dětí, co dokázaly vyřešit příklady jedinou rovnicí. Jakmile jsem spatřil a zažil techniku, pochopil jsem ji a uvedl protiútok bez ohledu na to, jak se ta technika využívala. Moje tělo si ji pamatovalo.

ICDS - kapitola 92

Kapitola 92 – Karmínový řev (4)

„Vidím, proč to nikdo nepokořil sólo na první pokus...”

Ušklíbl jsem se. Jen se na to podívejte, muselo jich být aspoň 500. Pokud jsem během stoupání kobkou pochopil jednu věc, pak to bylo to, že bez ohledu na to, proti kolika protivníkům jsem stál, počet útoků, vůči kterým jsem se musel bránit, byl omezený. Jediný rozdíl byl v tom, kolikrát jsem musel opakovat obranu, útok, obranu, útok. Navíc jsem zrovna proběhl chodbou plnou netvorů jako oni. Kromě sekáče s kosou tu nebylo nic, kvůli čemu bych znervózněl.

Jednou jsem máchl kopím a upravil jsem své sevření. Pak jsem jím namířil dopředu.

„Pojďte!”

DM - kapitola 224

Kapitola 224 – Cena bezpečného návratu

Tady Satou. Během mých školních dní na základce jsem byl na návštěvě u dědečka a účastnil jsem se pátrání v horách po dítěti z druhého stupně základky. Měli za to, že se ztratilo. Dokonce i teď si ještě pamatuju vážné tváře dospělých. Zdálo se, že si to dítě hrálo ve městě, a potom mu přísně vyhubovali.

ICDS - kapitola 91

Kapitola 91 – Karmínový řev (3)

V porovnání s Korejci byli Britové uvolněnější. Ne, možná bych všechny Brity neměl takhle zobecňovat. Mohlo to být prostě tak, že takoví byli uživatelé schopností.

Bylo to proto, že několik týdnů opakovaně lovili ve stejné oblasti? Nezdálo se, že by je nějak trápilo, aby kobku nějak brzy pokořili, neboť jedli večeři a srkali černý čaj, zatímco sledovali, jak tuňáci šplouchali nad hladinou jezera.

„Ach, prší.”

„Brzy by to mělo přestat, ačkoli se to zase vrátí.”

ICDS - kapitola 90

Kapitola 90 – Karmínový řev (2)

Windermere bylo nádherné dokonce i v zimě. V loděnici bylo uvázaných pár lodí a stříbrné jezero se táhlo za ní. Nedaleké město bylo malé a mělo čisté, pěkné cesty.

Ale tamější lidé měli smrtelně bledé tváře a většinou to byli uživatelé schopností. V jezeře tu a tam vyskočilo něco jako velký tuňák a pak zase zmizel pod hladinou. Tihleti, nebyli na špatném místě? Tohle nebyl oceán, bylo to jezero!

„Jdeš pozdě!”

ICDS - kapitola 89

Kapitola 89 – Karmínový řev (1)

[Kukuku, to je on.]

[Přišel nováček.]

Jakmile jsem zahájil průzkum 36. podlaží, kvůli tomu šepotu, co jsem slyšel, jsem se uklidnil. Cesta byla mnohem širší než obvykle a ve stěně byla dokonce okna, takže jsem viděl vně kobky.

Tohle bylo poprvé, co se v kobce objevila okna. Navíc za okny byla černočerná noc a fialově zbarvený měsíc. Dotkl jsem se oken, zvědavý, co to bylo za svět za kobkou, ale instinktivně jsem si uvědomil, že se svou schopností jsem ta okna nedokázal rozbít. Ne že bych to udělal.

ICDS - kapitola 88

Kapitola 88 – Řád S Yeon Hwawu (5)

| Oblékl jsi Dullahanovu sadu. Tvá síla a konstituce +17. Když máš oděnou Dullahanovu sadu, můžeš jednou denně použít Erupci. |

| Mozek máš posílený na maximum. Tvá inteligence a magie +3. Zdá se, že konzumace dalších těchto předmětů nebude mít žádný další účinek. |

„Hu, je konec...”

Přemýšlel jsem proč, ale měl jsem pocit, jako kdybych drilování skončil během pouhého jednoho dne. Ve skutečnosti to trvalo něco přes měsíc. Ačkoli jsem během toho procesu párkrát skoro zemřel, podařilo se mi dokončit dril bez jediné smrti. Kvůli tomu pocitu dosažení se mi zvedlo sebevědomí. Důležitější bylo, že jsem se zbavil svého zvyku snažit se vytáhnout techniky Pánů podlaží, kdykoli se něco stalo.

ICDS - kapitola 87

Kapitola 87 – Řád S Yeon Hwawu (4)

Bílý blesk v mžiku bodl do sekyry řítící se dolů. Jelikož Dullahan byl při použití svých technik ve stavu super-brnění, sekyra mu z ruky nevyletí bez ohledu na to, s jakou silou ho udeřili.

Rychle jsem kopí stáhl vzad a znovu bodl kupředu. Do stejného místa, kam jsem zrovna bodl, jsem bodal znovu a znovu. Neboť technika použila většinu mé many na ochranu mého těla, spotřeba HP klesla, zatímco spotřeba MP se zvýšila. Při každém výpadu kopím jsem použil zhruba 3% MP a 1% HP. Ve chvíli, kdy jsem do něj udeřil po sedmé, se na jeho sekyře objevila puklina. Ačkoli Dullahan doširoka rozevřel oči, nepřestal jsem. Osmá, devátá!

[Dokážu to vykrýt!]

„Nedokážeš!”

KY - kapitola 48

Kapitola 48 – Odpočinek po procitnutí

„Samozřejmě že jsem skončil tady.”

Loren ležel na nemocničním lůžku a poslouchal Lapis, co se zdála být ve špatné náladě. V tichosti vzhlédl ke stropu ve snaze se na ni nedívat.

Nacházel se ve městě Kauffa.

Loren ležel v pokoji v jedné z pár nemocnic ve městě.

„Víš, jak to potom pro mě bylo těžké? Jsi až moc těžký, abych tě těmi svými útlými pažemi nesla. A navíc jsi mnohem vyšší než já, víš? Nohy jsi táhl za sebou, i když jsem tě nesla na zádech.”