DM - kapitola 190

Kapitola 190 – Trénink na Ishibutai (2)

Tady Satou. To s ECO se rozšířilo na různé věci, ale myslím, že já jsem měl nejblíž k solární elektřině pro dům. Na jiném světě máme magii, jestlipak se to dá považovat za ECO? Odkud se ta mana vůbec bere.

KNM - kapitola 102

Kapitola 102 – Minulost

„Věděl jsem to! Věděl jsem to! Odešel po svých a vrátil se ležmo. Tenhle chlápek musí mít touhu mě trápit, až mi vypadají všechny vlasy!” Kaiser pochodoval sem a tam, zatímco si pro sebe mumlal. A občas se bláznivě podrbal ve vlasech.

„Kaisere, uklidni se trošku.” I když Meinan Kaiserovi říkal, aby se uklidnil, dokonce i on se mračil.

Baolilong se opíral o postel a ten člověk, co ležel na posteli, byl ten, co Mizerui donesl zpět – Liola. To malé děcko o tom krátce přemýšlelo a nakonec se vyškrábalo na postel, odtáhlo přikrývku a zanořilo se pod.

KY - kapitola 19

Kapitola 19 – Od ústupu k vysvětlení

„Každopádně se přesuňme z tohoto místa. Pokud tu zůstaneme, přijde další vlna.”

Po Lapisině návrhu se Ritz podíval, jak na tom byl Jack.

Jack utrpěl od pseudogoblina úder do hlavy a ačkoli mu to Nim ošetřila, nebyl v dobrém stavu. Potřásl hlavou, aby si vyčistil mysl, ale zdálo se, že to nezabralo.

„Mám použít Božské umění?” zeptala se Lapis Jacka, co měl hlavu ovázanou a zrovna hltal lektvar, ale ten zakroutil hlavou.

KY - kapitola 18

Kapitola 18 – Od střetnutí k střetnutí

Ačkoli se goblini prolomili stěnou, nebylo to tak, že by se zhroutila celá stěna.

Zničili jenom část, odkud teď goblini přicházeli, takže stěna byla stále celkem funkční.

Loren se rozhodl, že pořád bylo možné získat trochu času. Vyburcoval se, svižně vykročil kupředu a máchl svým velkým mečem stranou. Dva gobliny přesekl vejpůl.

Jak dalšího chytil máchnutím vzad, něco si uvědomil; podlaha byla příliš čistá.

DM - kapitola 189

Kapitola 189 – Trénink na ishibutai

Tady Satou. Mnoho mang bylo zasazeno do období Heian, a tudíž bylo mnoho mistrovských děl. Přečetl jsem celou sérii „Je to úžasné HEIANKYO”, co mi můj kamarád z dětství doporučil.

V té době jsem si myslel: jestli se rukávy oděvu kariginu, co měli hrdinové na sobě, nezachytávaly o větve stromů, když v něm šli na lov? Taková byla moje otázka. Vážně jsem přemýšlel, jestli lidé tento oděv používali na lov~

OSO - Extra 2

Kapitola 8,5 – Obchod, co se najednou objevil

„Hele, o tomhle víš? V jižní části města se evidentně objevil obchod.”

„Vážně? Objevil se po aktualizaci?”

Dva hráči mluvili o zkazce, že se najednou objevila budova.

Bylo to v jižní části Prvního města, v tiché části města, kde byla z větší části půda na zemědělství, a tak to mnoho hráčů překvapilo.

„Co to je za obchod?”

KY - kapitola 17

Kapitola 17 – Od rekurze k zachycení

„Plošně je odstřelit Ohnivou koulí.”

„Proti tolika? To samé jako nalít vodu na horký kámen. To nedoporučuju.”

„Zablokovat je Zemní stěnou.”

„Udělat dostatečně velkou zeď, aby zablokovala celou tuhle chodbu? To dokážu, ale... proti tolika nám to dá jenom chvilku navíc.”

HK - kapitola 100

Kapitola 100 – Lucův příjemný piknik

~ Lucovo hledisko; zhruba 2 roky po svatbě ~

Dneska tchyně řekla, že celá rodina půjde na piknik do hor. Myslel jsem si, že budeme ráno trávit pomalu, když byla celá rodina na prázdninách, ale tchán byl znovu vedle mé postele a zval mě na lov.

...Jak jsem řekl, od léta do brzkého podzimu byl lov zakázaný.

I když jsem to řekl, tchán mi nerozuměl.

Povídka - Kobka z toalety

Protože se z mé toalety stala kobka, začalo být příliš složité si odskočit

~ Doufám, že tato povídka nikoho nepobouří... ~

„Promiň, můžu si na chvilku odskočit?”

Zrovna teď jsem byla u své kamarádky doma, se kterou jsem se poznala na univerzitě, kam jsem se toto jaro dostala. Měla jsem mírné nutkání jít se vymočit, a tak jsem požádala o svolení použít záchod.

„Jasan~”

Moje kamarádka, co ležela na posteli a četla mangu, mi takhle odpověděla, zatímco se škrábala na zadku.

KY - kapitola 16

Kapitola 16 – Šplhání k útěku

„Hej, Lapis. Promiň, že tě ruším při dobré náladě.”

Jak Loren sledoval Ritzovo nešikovné šplhání po žebříku, co možná nejklidněji zavolal na Lapis, co stála vedle něj s velkým úsměvem na tváři.

Lapis měla dobrou náladu, protože byla schopná zkoumat trosky Dávného království. Otočila svou usmívající se tvář na Lorena.

„Jakmile vyšplháme nahoru, neřeknou nám, abychom šli domů?”

KNM - kapitola 101 (2)

Ačkoli Liola kráčel vpředu, nevěděl kam jít. Když žil v paláci, většinu času byl ve stavu hypnózy. Po chvilce rozmýšlení si vzpomínal jenom na jedno, a to kapokový strom a Susannin hrob. Nohy ho bezděky začaly nést tím směrem.

Mizerui ho v tichosti následoval. Oči skryté za brýlemi měl upřené na Liolova záda. Nezdálo se, že by ho zajímalo, jak daleko půjdou, aby si promluvili.

Když vyšli z paláce, pod nohama jim šustila tráva. Kapokový strom a Susannin hrob byl v dálce matně vidět, ale Liola na něco najednou šokovaně přišel; zdálo se, že pod stromem byl ještě jeden náhrobek? Když tu bylo naposledy, nic takového tu nebylo. Najednou se zastavil a prázdně na ten náhrobek zíral. V nitru už měl matné ponětí pravdy, ale měl pocit, že se k tomu nemůže přiblížit.

DM - kapitola 188

Kapitola 188 – Každodenní život elfů

Tady Satou. Při vyvíjení her jsem často selhal, když jsem byl schopen jen napodobit vnější vzezření (jiné hry), aniž bych vlastně pochopil její strukturu. Myslím, že musíte pochopit strukturu, pokud ji chcete naprogramovat a prakticky využít.

Ale také existovali vzácní lidé, co jakékoli pochopení přeskočili a vytvořili nové nápady. Tomu se říká génius, co~

KY - kapitola 15

Kapitola 15 – Od spekulací k návratu

Povídá se, že neštěstí nikdy nechodí samo, ale nezdálo se, že by to tentokrát platilo i v Lorenově případě.

Od chvíle, co Loren a ostatní našli zbytky brnění, uplynul nějaký čas a Lapis poplácala Lorena po rameni.

Samozřejmě ho poplácala po nezraněném rameni a Loren si uvědomil, že byla znovu schopná pohybovat údy.

„Už jsi v pořádku?”

KY - kapitola 14

Kapitola 14 – Objev během pátrání

Při průzkumu nenarazili na žádné problémy.

Jak Ritz dřív řekl, jediní netvoři, na které narazili, byli goblini. A on a jeho družina se o ně rychle postarali.

Po zemi byla rozesetá těla goblinů, každému chybělo ucho.

Loren se obával, že se z nich stanou nemrtví, ale neměli jak je v troskách pohřbít. A kdyby je spálili, chodba by se zaplnila kouřem.

DM - kapitola 187

Kapitola 187 – Vyšší elf

Tady Satou. Existuje tento termín „nešikovná kráska”, ale myslím si, že to bylo kladnější než „dokonalá kráska”. Ačkoli na mém předchozím světě existovaly jenom v televizi nebo na netu.

HK - kapitola 99

Kapitola 99 – Emmerichův novomanželský deník se Zelnou polévkou se slaninou

~ Z pohledu Emmericha ~

Dlouho poté, co jsme začali žít na venkově, mě Ritz kontaktoval, že ten rozruch začínal odumírat, a tak mě napadlo, že Ainu vrátím do vesnice. Samozřejmě se přestěhuju s ní.

Připravil jsem se na odjezd do vesnice, ale pak došlo k problému. Týkalo se to kozy, co jsme chovali.

Koza se nedala vzít na loď a nemohla by přežít zimní chlad, takže jsme ji vrátili strýci. Ten měl v plánu kozu sníst na oslavě na rozloučenou, ale mě jí bylo líto, a tak jsem ho požádal, aby to nedělal. Ta koza mě mnohokrát kopla, ale vídal jsem ji každý den, takže jsem si ji oblíbil.

Byla zdravá a měla dobře stavěné tělo, takže by byla výborná. Nebo tak to strýc řekl, ale když mě viděl se slzami v očích, vzdal se nápadu, že by ji snědl.

DM - kapitola 186

Kapitola 186 – Tajemství Borenanu

Tady Satou. Když jsem šel do Huis Ten Bosch v Sasebu, překvapila mě kypící atmosféra tohoto tématického parku. Mírně mě šokovalo, když jsem večer v hospodě náhodou zahlédl ženy, co na sobě ve dne měly holandské tradiční kroje, v tričkách a džínách.

KY - kapitola 13

Kapitola 13 – Od doprovodu k průzkumu

Teď jich bylo celkem šest.

Pokud počítali lidi, co dokázali jít po svých, bylo by to pět, ale každopádně se skupina dala do pohybu s Ritzem a Jackem ve vedení.

Mág Quartz byl uprostřed a lovkyně Nim a také Loren, co stále nesl Lapis, byli vzadu. Ale jelikož měl Loren plné ruce, bál se, že zadní linie byla slabá.

„To nic, věř mi.”

KY - kapitola 12

Kapitola 12 – Od setkání ke zhodnocení nynější situace

„Takže jste utíkali od goblinů a podařilo se vám najít cestu sem? Nešťastné pro vás, siláku.”

Když Loren skončil s vysvětlováním, co se jim stalo, s Lapis stále na zádech, muž oděný jako zloděj se nahlas zasmál.

Vypadal starší než Loren a měl strniště. Prsty si projel své krátké, hnědé, neupravené vlasy a dál se hlasitě smál.

„Jejich družinu to vyhladilo, ale oni přežili, víš? Řekl bych, že to od neštěstí nemůže být dál.”

DM - kapitola 185

Kapitola 185 – Miino tajemství

Tady Satou. Během dob, kdy byla alergie na jídlo menší problém, se zdálo těžké najít si něco, co se dalo sníst. A ještě dříve byly doby, kdy lidé vybíraví v jídle nebyli bráni jako lidé.

Jestlipak na jiném světě existuje alergie na jídlo...

KY - kapitola 11

Kapitola 11 – Od infiltrace k setkání

Pro Lorena nebylo těžké se trhlinou protáhnout.

Nebyla tak vysoká, takže se musel plazit po zemi a velký meč na zádech mu trochu překážel, ale to pro něj nebyl velký problém.

Dostat skrz Lapis, co se nemohla moc pohybovat, byla ta ošemetná část.

V situaci, kdy je mohli dohonit goblini, kdyby si dávali moc na čas, Loren přemýšlel, co by měl dělat. A pak, než se nadál, spatřil, jak se Lapis vlekla k trhlině, ohýbala a svíjela tělo jako červ.

Jakmile se dostala dost blízko, Loren se natáhl, popadl ji za tělo a protáhl ji zbytkem vzdálenosti.

DM - kapitola 184

Kapitola 184 – Les Borenan (2)

Tady Satou. V anime a manze jsem viděl spoustu scén, kde si postavy spletly matku s dítětem, ale ve skutečnosti jsem se s tím nikdy nesetkal. Přece jenom nemůžete obelstít vrásky a lesk kůže.

Ale na jiném světě s dlouhověkými rasami se zdálo, že to bylo relativně běžné.

HK - kapitola 98

Kapitola 98 – Ženy volající na Ritzharda

~ Období, během kterého zůstávali u Sieginy rodiny před narozením Arna ~

Dneska jsem šel ven. Ale nohy jsem měl jako z olova.

Protože jsem šel ven, abych se šel setkat s nádhernými ženami. Navíc jsem se cítil provinile, že jsem to skrýval před Sieg.

Pořád jsem měl čas, než budu muset vyrazit, a tak jsem chvilku strávil se svou manželkou.

„Takže dneska se máš setkat se svými kamarády?”

„Ach, ano.”

KY - kapitola 10

Kapitola 10 – Jiný cíl

„Ale stejně, nemyslíš si, že je na téhle jeskyni něco abnormálního?” promluvila Lapis najednou poté, co chvíli zůstala zticha na Lorenových zádech.

Loren, co běžel s pomocí magického světla, co Lapis aktivovala, se na ni podíval s výrazem, co se jí ptal, co se tím snažila říct. Zatímco se snažil, aby nohou nezapadl do děr na zemi.

„Lorene, od útoku goblinů jsi uběhl už celkem velkou vzdálenost, ale ještě jsme se nedostali na konec tunelu.”

To bylo něco, s čím Loren souhlasil.

KNM - kapitola 101 (1)

Kapitola 101 – Jako bratři

Jelikož rytířský a magický duel trval tak dlouho, rozhodlo se, že se dračí duel bude pořádat zítra. Kvůli tomuto rozhodnutí se Kaiserovi a ostatním mírně ulevilo, neboť teď měli alespoň jednu noc, aby vymysleli nějaké nápady. Ačkoli začínali mít pocit, že to možná vůbec nebylo nutné...

Všichni zírali jeden na druhého a obklopili Baolilonga, co si vážně užíval být středem pozornosti. Přitom jedl maso a účastnil se turnaje v zírání s Kaiserem.

OSO - Extra 1

Kapitola 0 – Den během Beta. Před oficiálním spuštěním.

„Hej, Taku. Je všechno připravené?”

„Jo, bez problémů se mi pro Shuna podařilo sehnat VR vybavení.”

„Na to se těším. Budu se s ním moct setkat, i když jenom ve hře. Až do teď jsem s Shunem mluvila jenom po telefonu.”

Modrovlasá dívka si jemně položila ruku na tvář.

KY - kapitola 9

Kapitola 9 – Od útěku k přiznání

„No jo, ohledně toho, co se předtím stalo.”

Loren klusal tunelem s Lapis na zádech.

Meč přitisknutý k Lapisinu tělu musel být nepříjemný, neboť se na jeho zádech ošívala. Ale stále nedokázala sama pohnout údy.

„Předtím?”

DM - kapitola 183

Kapitola 183 – Les Borenan

Tady Satou. Podle křiku můžete lidi rozlišit na ty, co rádi jezdí na atrakcích v lunaparku, a na ty, co ne. Různí lidé měli samozřejmě různou toleranci, ale možná si to dokázali užít, protože věřili těm zábavním strojům.

KY - kapitola 8

Kapitola 8 – Zhroucení k útěku

„Hádám, že se z tohohle snadno nedostanu!”

Nebylo kam utéct, svíraly je v kleštích dvě skupiny.

Jak Loren usoudil, že jedinou cestou ven se jimi probít, zaslechl, jak Oxy dokončila zaříkávání svého kouzla.

„Rozptyl písek, svolej dřímotu! <Spánek>.”

KY - kapitola 7

Kapitola 7 – Pronásledování ke střetu

S největší pravděpodobností to byla past.

To byla ta myšlenka, co se mu honila hlavou.

Ačkoli měli goblini nízkou inteligenci, bylo těžké uvěřit, že byli dost hloupí, aby u vchodu nepostavili nikoho na hlídku.

Dokonce i nemyslící zvířata, pokud žila ve smečkách, si dávala pozor na to, aby některá z nich střežila ústí do jejich doupat.

DM - kapitola 182

Kapitola 182 – Setkání na horském hřebeni (2)

Tady Satou. Večírek na uvítání nováčků, večírek na konec roku, večírek na nový rok. Existují různé druhy oslav, ale podle mě to je lubrikant komunikace. Ale opilci, co neznají svou vlastní toleranci k alkoholu, působí problémy.

KY - kapitola 6

Kapitola 6 – Pronásledování po přepadení

V té mírně apatické atmosféře Loren najednou zbystřil.

Lapis to mírně překvapilo a sledovala, jak se Loren začal natahovat po velkém meči, co měl připevněný na zádech.

„Počkat! Zrovna jsem něco zaslechla!”

Naronino varování se ozvalo chvíli po Lorenově náhlém počinu a všichni ztuhli.

Loren prohlédl oblast, usoudil, že ostatní si nebezpečí všimli příliš pozdě.

DM - kapitola 181

Kapitola 181 – Setkání na horském hřebeni

Tady Satou. Povídá se, že nedbalost je největším nepřítelem člověka, ale podle mě je v pořádku, když si jste aspoň vědomi toho, že jste lehkovážní. Poslední dobou jsem si začal myslet, že vážně děsivá je vlastní ješitnost.

KY - kapitola 5

Kapitola 5 – Od zotavení k rezignaci

Konverzace s Lapis trvala až do rána.

Ačkoli Lorena v jednu chvíli napadlo, že by si vyměnil hlídku se Sarfem, nesnášel tu představu, že by strčil hlavu do stanu, kde prováděli ty věci. Došel k závěru, že bude lepší, když prostě bude pokračovat v hlídce až do rána.

Ty záležitosti ve stanu skončily celkem pozdě v noci a Loren si myslel, že Lapis půjde zpět do stanu se vyspat. Překvapilo ho, když řekla, že mu bude dělat společnost až do rána.

HK - kapitola 97

Kapitola 97 – Hlášení Luky Salonen Eskoly (3)

Devátý rok. Když jsme teď mohli komunikovat slovy, mohl jsem o Miruporon pochopit spoustu věcí.

Dozvěděl jsem se, že byla nečekaně hovorná. No, možná to bylo tím, že jsme byli „přátelé”. Zdálo se, že Miruporon lovila ve volných dnech. Dneska jsme mluvili o kočce, co Bergholmové chovali.

Kočičí srst byla evidentně jiná než psí nebo sobí. Mluvila o tom tak šťastně, a tak jsem se jí zeptal, jestli by chtěla chovat kočku. Miruporon potřásla hlavou. Řekla, že tady byli jenom rysi. Zdálo se, že ve městě byly toulavé kočky, ale tady kočky nemohly žít bez lidské pomoci, takže se tu nedaly najít.

HK - kapitola 96

Kapitola 96 – Hlášení Luky Salonen Eskoly (2)

Pátý rok.

Její lid své emoce evidentně vyjadřuje pomocí gest. Lenní pán řekl, že jim moc nerozumí. Být s cizinci, s kterými nemůže komunikovat. Respektoval jsem ho.

Někdy jsem ji potkal v lese. Když nic neměla, dal jsem jí malá zvířata jako zajíce. Vážně jsem to nedělal pro ni. To jenom, že zpracovat malá zvířata byla otrava.

Nedávno jsem se dozvěděl, že ten počin, kdy na škvírku otevřela oči a uvolnila ústa, byl úsměv.

Cože, takže se umí usmívat.

HK - kapitola 95

Kapitola 95 – Hlášení Luky Salonen Eskoly (1)

~ Toto je mimo jiné příběh o tom, jak se Miruporon a Luka setkali. Co se týče toho, kdo Luka je, viz kapitola 50. Tento příběh je rozdělen do 3 částí. ~

První rok. Dneska jsem šel znovu do lesa na větve. Pokud člověk nezajde do hluboké části lesa, nenarazí na nebezpečná zvířata. Jen pro případ jsem si s sebou vzal psa.

Ještě jsem se nenaučil, jak střílet. Otec mi řekl, že mě naučí střílet, jakmile tři dny po sobě dokážu ulovit jednoho zajíce. Co se týkalo výsledku, ještě jsem neulovil ani jednoho. Otec také řekl, že on svou první kořist ulovil, když mu bylo třináct. Do té doby jsem pořád měl dva roky.

Takové to byly okolnosti. Jediným vybavením byl luk a šípy a nůž. V tomto období se rychle šeřilo, takže jsem to musel rychle skončit.

KY - kapitola 4

Kapitola 4 – Zotavení z šoku

To neblahé tušení, co Loren dřív cítil, se brzy stalo realitou.

Ale nebylo to přesně kvůli hlídce.

Když zaparkovali vůz po straně cesty, uvázali koně a najedli se ze zásob, všichni šli do svých stanů si odpočinout kromě Lorena, co seděl blízko ohně a držel hlídku.

Po chvilce slyšel, jak z jednoho stanu začaly pronikat hlasy. Ztuhl a sekundu mu trvalo, než pochopil, co to slyšel.

DM - kapitola 180

Kapitola 180 – Snadný zisk

Tady Satou. Během léta na doyō-no ushi-no-hi je pěkné si moct dát něco, co obvykle nejíte, jako kabayaki nebo tykev, ne? Ačkoli obě strany namítají, když se to týká Valentýnu... (Pozn.: Ať se na to dívám, jak chci, tak to moc nechápu. Ale to nic, protože tyhle předmluvy začínají být čím dál divnější.). 

KY - kapitola 3

Kapitola 3 – Odjezd a Nevíra

Druhého rána se Loren ukázal u východní brány. Měl svou zásobu jídla v malé plátěné tašce, svůj velký meč připnutý k zádům a na sobě své ošoupané kožené brnění.

Nebylo to moc, ale s tím se nedalo nic dělat, protože všechno musel nechat na bojišti a neměl žádné peníze, aby si koupil řádné vybavení.

Zdálo se, že přišel brzy, neboť neviděl Sarfeho, ani nikoho jiného z družiny.

A tak se rozhodl si trochu popovídat se strážemi, dokud zbytek družiny nepřijde.

DM - kapitola 179

Kapitola 179 – Cestování vzduchem

Tady Satou. Dříve jsem létal letadlem kvůli pracovním cestám, ale nikdy jsem neletěl vzducholodí. Během svých školních let jsem vyrobil pár horkovzdušných balónů, ale mezi modelem a skutečnou věcí bylo mnoho rozdílů.

KY - jmenný seznam

Nakonec mi to nedalo...
A jako vždy mohou následovat (a většinou následují) spojlery.


✿✿✿✿✿

KY - kapitola 2

Kapitola 2 – Přijatá nabídka

Loren v duchu věděl, co to jsou goblinové.

Goblinové byli ošklivá stvoření. Jejich barva se pohybovala od zelené k tmavě zelené a byli velikosti dítěte.

Dali se najít skoro všude a rychle se množili.

Byli to divocí netvoři, ale měli nízkou inteligenci a nebyli ani tak silní.

Ale jejich vysoká míra množení a početní síla se nedala podceňovat.

KY - kapitola 1

Kapitola 1 – Bezradný po útěku

Ozývala se malá zkazka, že byla zničena vesnice.

„To není nic neobvyklého,” pomyslel si Loren, zatímco pil v baru provozovaném Gildou dobrodruhů.

Pro lidi ve vesnici to bylo neštěstí, ale u pionýrské vesnice, co vznikala, aby vytvořila více zemědělské půdy, to tak nějak dávalo smysl.

Byla to vesnice, co vystavěli na zemi, kam se lidé neodvažovali jít.

Ať už ta země patřila čemukoli, lidé byli vetřelci.

Kuitsume Youhei (KY)

Kuitsume Youhei no Gensou Kitan (KY)
Podivná dobrodružství žoldnéře na mizině 
země původu: Japonsko
autor: Main (まいん)
rok vydání: 2016
délka: 9 knih (vydává se)

DM - kapitola 178

Kapitola 178 – Silnice plevele

Tady Satou. Během základní školy jsem měl rád vědecké experimenty. A z nich mě vážně uchvátila elektrolýza, co oddělila kyslík a vodík. Měl jsem pocit, že vytváření magických nástrojů přinášelo stejné vzrušení jako v těch dnech.

TK - Ticho (6)

Nastoupili jsme do vlaku a zamířili jsme domů.

O den dříve než bylo v plánu.

Towako mě přiměla všechno vysvětlit: že mě požádal o tu donášku; že mě slečna Mei zavezla na stanici a že než jsem se dostal do firmy klienta, bylo CD pryč; že jsem to po cestě zpět všude prohledal, ale nic jsem nenašel.

„Aha.”

„Já jen nechápu, jak jsem ho ztratil.”

TK - Ticho (5)

Náš druhý den u pana Kadokury v domě byl už z půlky pryč.

Towako měla v plánu jít domů následující den. Ani ne tak moc kvůli povinnostem v obchodě, ale z větší části kvůli tomu, že nedokázala vystát, když měla Relikvie půjčovat. Já musel chodit do školy, takže jsem také nemohl zůstat donekonečna.

Ale v sázce byl lidský život. Bylo z obliga odejít, aniž bychom našli nějaké vodítko.

„Kurusu, mohl bys mi věnovat okamžik?” zastavil mě pan Kadokura, když na mě narazil, jak jsem se procházel kolem budovy. „Rád bych tě požádal o laskavost.”

„Ano?”

OSO - kapitola 9

Epilog – Lučištník a Ateliér

Setkal jsem se s NPC [Tesařem] a dokončil úkol, ale jelikož jsem byl bez haléře v kapse, strávil jsem čtyři dny vyděláváním peněz. Včera jsem konečně byl schopný dokončit obchod, po kterém jsem toužil.

Se širokým úsměvem jsem setřel dřevěný pult.

„Yun, to jsi tak šťastná?”

„Samozřejmě. Tohle byl můj sen! Stát se nezávislým je sen každého muže!”

OSO - kapitola 8 (3)

Ačkoli jsme porazili Čepelovou ještěrku, bitva pokračovala.

Šli jsme pomoct Lucato a ostatním vypořádat se s velkým množstvím ptáků, krys a ošklivých velkých divočáků.

Jelikož jsme byli rozdělení na dvě družiny, pokud bychom zaútočili nějak nešikovně, dostali bychom penále společného boje. Abychom se tomu vyhnuli, já používal očarování a kletby a Myu je podporovala léčením.

Třetí strana léčí, v jiných hrách se taková pomoc používala často. Pokud se takhle zařídíte v [OSO], k penále ze společného boje nedojde.

TK - Ticho (4)

Vznášel jsem se ve všezahrnujícím, příjemném tichu.

I když to byla stejná věc, bylo to jasně jiné.

Tentokrát jsem vklouzl do světa zvuku v naprostém tichu Zrcadla poklidu.

To bylo to jediné, co se změnilo, a přesto všechno vypadalo naprosto jinak.

Jako kdyby se ta mírně nevyvážená koule stala dokonale kulatou.

TK - Ticho (3)

„Kruci!”

Zmačkal jsem prázdný notový list a hodil ho na stěnu, jen abych se hned potom bez síly opřel vzad. Židle, na které jsem seděl, nedokázala udržet mou váhu, přepadla a já jsem zíral na strop.

Dneska to nebyla jedna z Meiných chyb, co mě vytrhlo z mé tvořivé reverie. Prostě jsem jen měl problém se soustředit.

Ráno jsem se soustředil lépe a byla škoda, že to nevydrželo. Kvůli... Ne, na tom nezáleželo. Kdybych byl v zóně, nepozbyl bych soustředění kvůli něčemu tak triviálnímu.

Byl jsem ve skluzu. Navzdory bezprostřednímu konečnému termínu jsem neměl ani náznak. Kdy naposledy jsem měl takovou krizi?

DM - kapitola 177

Kapitola 177 – Ve městě magických lovců (5)

Tady Satou. Odměnit dobro a potrestat zlo. To mi připomíná historická dramata, ale nečekané je, že to také existuje v novelách a mangách. Samozřejmě dokonce i v příbězích na jiném světě.

TK - Ticho (2)

Drrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Drrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Drrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

„Už zmlkni!” zakřičela majitelka obchodu.

Křik Settsu Towako se rozlehl budovou, ale zanikl v ještě větším hluku zvenčí, kvůli čemuž její křik pozbyl většinu svého důrazu.

TK - Ticho (1)

Ticho

Pokud byste si měli vybrat mezi tichým místem a rušným místem, kterému byste dali přednost?

Tichému místu, když si chcete přečíst knížku nebo studovat?

Rušnému místu, když se chcete pobavit s přáteli nebo něco sníst?

V závislosti na účelu se vaše preference můžou změnit.

Ale i kdyby to vyhovovalo vašemu účelu, příliš tiché místo vás vyvede z míry a příliš rušné místo vás rozčílí.

Ať už se jedná o ticho nebo ruch, všechno to závisí na stupni intenzity.

Takhle řečeno, já z těch dvou možností náhodou o něco víc preferuji ticho – s největší pravděpodobností proto, že jsem zvyklý na tichá místa.

Na co tím narážím, je:

Ve starožitnictví Tsukumodo je jako obvykle ticho jako v hrobě.

KNM - kapitola 100 (2)

Teď už ta černá díra byla jen velikosti hlavy a byla vidět jen Gleova chladná tvář. Obrátil pohled na Kaisera a Liolu a pohrozil: „Nezajímá mě, co to děláte! Ale pokud se odvážíte prohrát, zapomeňte na to, že jsem na jiném světě. I kdybych byl v pekle, vydrápu se z něj a dostanu vás. Slyšíte mě?!”

„Rozumím,” odpověděli Kaiser a Liola jednohlasně.

V mizející černé díře bylo matně vidět, jak Gle zívl, položil se do křesla s jednou rukou za hlavou a pokračoval v dřímání. Zatímco usínal, přemýšlel, jak by mohl způsobit rozruch ve Světě bojového umění. Možná vytvořit nějaký nový druh Kung Fu, skrýt ho a pak k němu nakreslit mapu pokladů, aby viděl, jak o to Kung Fu všichni donekonečna bojují...

Povídka - Pravda o reinkarnaci na jiný svět

Isekai Tensei no Shinjitsu ~Kami Shiten~

~ Rozšiřujeme kolekci "isekai" povídek. Aneb jak to doopravdy je s těmi přesuny na jiný svět? ~

„Dobrá, takže jsi s tímhle privilegiem spokojený? Takže, takže, šťastnou cestu~”

Po těchto mých slovech se člověk přede mnou se spokojenou tváří reinkarnoval na jiný svět.

Vypadalo to, že reinkarnace na jiné světy byla u lidí v poslední době oblíbená. Konkrétně řečeno bylo v módě žít na jiném světě, jak se člověku zlíbí, s pomocí moci a schopností, co dostali od Bohů jako my.

OSO - kapitola 8 (2)

„Podívala se sem! Jde sem.”

Když se Čepelová ještěrka podívala tímhle směrem, vystřelil jsem podruhé. Šíp se zabodl do mezery mezi šupinami na rameni.

Přesně jak jsem prohlásil, velká ještěrka se zvedla na nohy a plnou silou vyrazila k nám. Dál jsem střílel jako stroj.

„——《Rychlá střelba – druhá forma》”

DM - kapitola 176

Kapitola 176 – Ve městě magických lovců (4)

Tady Satou. Je spoustu příběhů, kde je tématem pomsta, ale kvůli takovému tématu jen pár z nich skončí šťastně. To vám 10x vrátím! Postavy ve své zlosti takhle křičí, ale já bych si přál, aby nad tím tak moc nedumaly.

OSO - kapitola 8 (1)

Kapitola 8 – Čepelová ještěrka a Train Man 1/3

V den, kdy jsem měl s Myu zabít Čepelovou ještěrku, jsem měl na Myu čekat u východní brány, na stejném místě, jako jsme se setkali posledně.

[„——Setkám se se svými kamarádkami a pak zamíříme k tobě.”]

A takhle bylo na mě, abych počkal. No, mě to nevadí.

Otevřel jsem inventář a potvrdil jsem si, jaké předměty mám: čtyři sady železných šípů +10, kromě toho Očarované kameny a různé léčivé předměty, detoxikační a paralyzační lektvary.

DM - kapitola 175

Kapitola 175 – Ve městě magických lovců (3)

Tady Satou. V žádné společnosti nechybí falešná obvinění, ale na světě, kde je společenské postavení, vás mohou bez řádného důvodu obvinit ze zločinů. V Japonsku to můžete svěřit soudu a svému právníkovi, ale na jiném světě se zdá, že je pasivita fatální.

OSO - kapitola 7 (3)

Hmm. Všichni na mě zírají. Počkat, toulec mám na rameni, vlasy mám upravené. Ačkoli mi přijde zvláštní se ve VR starat o vnější vzhled, ale mírně jsem se upravil.

„Sluší ti to. Yun, vážně vypadáš lehce.”

„Ooch, Yuncchi, vypadáš jako modelka.”

„Hmm, vypadá to, že můj úsudek nebyl špatný.”

Povídka - Já a hrdina? Nemožné!

Já a hrdina? Nemožné!

~ A jsem tu s další jednorázovou povídkou s klasickým námětem povolání na jiný svět, ale s nečekaným zvratem! ~

Po dlouhé době jsem měla rande. Od rána jsem se na to připravovala, dokonale jsem se rozhodla, které oblečení a jaké líčení si vzít. A přesto...

Tohle nemůže být pravda...

Zrovna teď jsem stála v přehnaně prostorné místnosti. Po obou stranách stáli lidé podobní mágům, co na sobě měli kápě a róby. Přede mnou byl člověk oděný jako papež, drsně vyhlížející praktikant bojového umění v brnění a helmě a zdánlivě namyšlený člověk v okázalém oblečení. Všichni se na mě dívali hodnotícím pohledem. Upřímně řečeno jsem měla akorát špatný pocit.

OSO - kapitola 7 (2)

-----------------------------------

SP v držení 12

【Jestřábí zrak lv28】

【Magické nadání lv28】

【Magická moc lv26】

HK - kapitola 94

Kapitola 94 – Dušené medvědí a Dušené od dobré manželky

~ Příběh se koná po 35. kapitole ~

Dál jsme si hráli na manžela a manželku. S výmluvou, aby na to lidé kolem nás nepřišli, jsem teď měl víc příležitostí být v její blízkosti. Možná to bylo tím, že jsem to někdy trochu přehnal, chovala se poslední dobou trochu chladně. Možná jsem to mohl dělat jenom teď. Až naše smluvená doba vyprší, stanou se z nás cizí lidé. A tak jsem se jí v duchu omlouval.

V tichosti jsem se na ni díval a objímal jsem ji kolem pasu. Jelikož jsem ji objal, Sieg byla celá ztuhlá. Pohladil jsem ji po vlasech a zašeptal: „Neudělám nic, co nechceš.” A čekal jsem, až se mi odevzdá.

KNM - kapitola 100 (1)

Kapitola 100 – Nejsilnější povolanec

„Proč jsi najednou tady?” zeptal se Kaiser nevěřícně.

Gle pozvedl obočí a v klidu řekl: „Divné, já tu díru neotevřel. Ani jsem tě neobvinil z toho, že jsi mi otevřel díru v domě a ty už mě z toho obviňuješ? Neříkej mi, že v dnešní době nemůžu ani ležet u sebe doma a zdřímnout si?”

„Gle!” zařval Dračí císař a zaskřípal zuby.

„Ale! Dračí císaři, ani trochu ses nezměnil, stále stejný pokrytec, co předstírá laskavost.” Gle se posadil a podíval se na Dračího císaře.

OSO - kapitola 7 (1)

Kapitola 7 – Dlouhý luk černé panny a Magický drahokam

Zmizela mi potřeba opatřovat peníze. Ale zapomeňte na 50kG, nemůžu s sebou nosit zatracené 2M.

Ačkoli mi do klína spadla velká suma peněz, já jsem jen prostý občan. Nechci si s sebou nosit takové jmění.

Vážně jsem vyděšený z věcí jako PK. Možná jsem ve stavu, v kterém se nachází výherce loterie.

Vybral jsem si ze seznamu přátel Takua a zavolal mu.

„Hej, jsi tam? Taku.”

DM - kapitola 174

Kapitola 174 – Ve městě magických lovců (2)

Tady Satou. Pamatuju si, kdy jsem se během návštěvy u dědečka na venkově spálil. Neléčili to léčivem z lékárny, ale přiložením rozkrojené aloe, co rostla na zahradě. Bylo to lidové léčitelství, ale vzpomínám si, že to fungovalo dobře. Jestlipak je na jiném světě aloe.

OSO - kapitola 6 (2)

Dneska jsem se do hry přihlásil po poledni.

Včera a předevčírem jsem zoufale obdělával pole a na zhruba polovinu jsem zasel rostlinky. Druhá půlka byla nevyužitá, protože jsem neměl dost semínek. Můj bože, napadlo mě, že to shodím na to, že jsem neplánoval dopředu, ale rozhodl jsem se o tom moc hluboce nepřemýšlet, protože to byla jenom hra.

Pon, jen co jsem se přihlásil, zazněl tenhle zvuk. Volala mi Magi. Bylo nezvyklé, aby mě takhle sama od sebe zkontaktovala, když jsem u ní byl včera. S touhle myšlenkou jsem otevřel okno chatu.

„Ahoj, co se stalo?”

HK - kapitola 93

Kapitola 93 – Růžový likér a Příjemná sešlost

Jednoho dne od tchána dorazilo spoustu zavazadel. Když jsem je se Sieg otevřel, abych se podíval, co to bylo, byly to ovocné likéry, co jsem předtím vyrobil.

„Úplně jsem na to zapomněl.”

„Já jsem na to myslela.”

No, bylo to pití pro Sieg.

DM - kapitola 173

Kapitola 173 – Ve městě magických lovců

Tady Satou. Během svých školních dnů jsem často chodil na brigádu, ale jen zřídka jsem měl problém s penězi. Možná jsem měl štěstí, že jsem se během stáže vyhnul nepochopitelné struktuře platů.

OSO - kapitola 6 (1)

Kapitola 6 – Trionský prsten a Hodnota informací 

A následujícího dne poté, co jsem se poučil ze včerejška, jsem se rozhodl celý den nevycházet z města. Ne, nemám v plánu se stát extrémním introvertem, jenom si hodlám vydělat peníze, abych si mohl koupit luk.

Ačkoli mám spolehlivý zdroj peněz z Modrých lektvarů, neměl jsem nic jiného, takže mě napadlo, že bych se pokusil prodat domácí šperky.

Co se týče mých pocitů, bylo to něco jako: bylo by pěkné, kdyby se to prodalo.

Díky bonusu DEX ze zbroje klesl počet selhání při leštění drahokamů a byl jsem schopen vytrvale pracovat; pokusil jsem se pokročit k další fázi.

OSO - kapitola 5 (3)

Následující den mě zkontaktovala Magi.

Netrpělivě jsem čekal, až bude moje zbroj hotová. Mezitím jsem v tichosti pokračoval ve výrobě lektvarů a cvičil očarování.

Jelikož se mi zdálo, že jsem neměl dost Pilulek, lovil jsem kolem města a sbíral Žlučové kameny a Kožešiny.

Na polích jsem provedl naprostou změnu a začal jsem sklízet Léčivou duchovní trávu a Magickou duchovní trávu a bylinky jsem teď jen kupoval od NPC.

I moje statistika rostla.

HK - kapitola 92

Kapitola 92 – Emmerich a Vrtkavá koťata (3)

Dorazil svatební dar od strýce. Koza. Malá kozička.

Zdálo se, že jsme ji mohli dojit jenom v zimě. Bylo mi řečeno, abych jí projevoval lásku, protože byla krotká. No ano, vedle Ainy se chovala velmi pěkně.

Jelikož se nemohla nechat venku, použil jsem materiál, co se povaloval kolem, a postavil jí chlívek. Nářadí jsem si půjčil od strýce. Když jsem dovnitř dal slámu, vypadalo to celkem dobře. Zdálo se, že i koza byla spokojená, protože rychle šla dovnitř a odpočívala tam.

HK - kapitola 91

Kapitola 91 – Emmerich a Vrtkavá koťata (2)

Dostat se do vesnice, kde byl můj strýček, trvalo zhruba šest hodin vozem. Byla to celkem dlouhá cesta. Zavazadla jsem poslal napřed. Jediné, co jsme měli s sebou, byly malé tašky s jídlem a kromě toho košík, kde byl nový člen naší rodiny, kočka Rosa.

Bylo na čase nastoupit do vozu. Potvrdil jsem si s kočím destinaci a nastoupil. Za oknem projížděly parní vozy. Poslední dobou se zdálo, že jich bylo víc a víc. Cest pro kočáry ubývalo.

Zatímco jsem byl svědkem takové změny doby, zanechal jsem za sebou město, kde jsem vyrostl.

HK - kapitola 90

Kapitola 90 – Emmerich a Vrtkavá koťata (1)

Už to bylo pár měsíců, co jsem začal žít s Ainou v mé domovině. Protože brzy půjdu do výslužby z armády, byl jsem pod náporem práce, a tak jsem si nemohl udělat dost času, co bych s ní strávil.

Byl to dlouho očekávaný život s ní, ale nebyl v tom ani náznak po sladkosti. Nebo spíš Ainino chování bylo trpké.

Ráno na mě obezřetně zahlížela, zatímco připravovala snídani. Než jsem se nadál, měl jsem krabičku s obědem v tašce. Vždycky mě to udivilo, jako kdyby to byla magie. Protože jsem se vracel pozdě v noci, vždycky spala dřív než já. Ale na stole bylo mnoho jídla. Jen z toho jsem měl radost. Aina se kvůli mně snažila ze všech sil.

DM - kapitola 172

Kapitola 172 – Do města magických lovců

Tady Satou. Můj otec workoholik se od dob, co jsem byl malý, vracel z práce pozdě v noci a do práce odcházel brzy ráno. Možná kvůli tomu si nevzpomínám, že bych se s ním nějak moc setkával. Ačkoli jsem si nikdy nemyslel, že budu ve stejné pozici, ještě než se ožením.

OSO - kapitola 5 (2)

O pár dní později jsem s cílem zesílení svého vybavení šel ven pracovat v terénu. Výrobou šperků a leštěním s lepší [Zručností] a také výrobou lektvarů jsem si našetřil 40kG.

Když jsem nastřádal takovou spoustu peněz, tvářil jsem se potěšeně. Bylo by super, kdyby mi za tuhle sumu někdo prodal luk. To jsem si pomyslel, jak jsem kráčel městem...

Já——pronásledovali mě!

Ne, počkat. To musí být nějaká mýlka. Byl to muž jako manekýn něco málo přes dvacet a s ním chlapec typu lolishota. Hejhej, počkat. Tohle není žádná sranda, proč mě pořád pronásledují, i když jsem svižným tempem odešel z města? Proč mě pronásledují? Nejsou to hráči v celkem vysokém levelu?

KNM - kapitola 99 (2)

Na Barbalisově ruce se objevilo jasné světlo a soustředilo se do koule světla. Hodil ho k Meinanově hlavě. Jelikož Meinan nebyl schopen včas zareagovat, přitlačilo ho to k zemi, i když jeho štít zůstal nepoškozený. Meinan se zřítil na zem jako meteorit a vytvořil kráter. Ačkoli byl jeho štít stále aktivní, Meinan si uvědomil, že spolu se štítem teď byl přitisknutý k zemi bez schopnosti se pohnout.

Když se otočil, spatřil, jak se najednou objevil pár nohou. Meinan vzhlédl a opravdu, byly to Mizeruiovy nohy. Meinan začal najednou zoufale zápolit, ale nebylo to proto, aby se osvobodil. Místo toho to bylo proto, aby to všechno vypadalo realističtěji. Také se pokusil zatemnit Barbalisovu magickou moc, aby zakryl skutečnost, že Barbalis potlačoval Mizeruiovu moc.

OSO - kapitola 5 (1)

Kapitola 5 – Pronásledovatelé a Vybavení

Do Třetího města ještě nedorazilo mnoho hráčů. Bylo tam vážně ticho. Šel jsem na procházku a po cestě jsem poslouchal, o čem si povídají NPC. Hledal jsem stánky, co prodávaly zboží.

„Dobrý den, hledáš něco?”

Pozdravil mě tak nějak motivovaně vyhlížející muž. Měl bílou kůži a nezapadal do atmosféry tohoto města, ale tím se nebudu trápit.

Léčivá duchovní tráva –—ať jsem se na to díval, jak chtěl, byl to vyšší řád trávy.

A ještě jedna.

OSO - kapitola 4 (3)

Nastal ten den. Měli jsme porazit konečného netvora – Golema.

Taku a ostatní mířili ke Golemovi, já jsem byl celkem nejistý, protože jsem věděl, že dneska nedoručím žádné léčivé předměty. Řekl jsem Magi, že jí dneska nebudu moct nic doručit.

„To nevadí, žádný problém. Ty jsi taky začala chodit lovit, hm, Yun. Prostě mi dones nějaké lektvary, až budeš mít čas. Momentálně je trh s lektvary celkem stabilní.”

Nato jsem jí poděkoval. Byl jsem odhodlaný, že po lovu připravím lektvary, měl jsem pocit, že bych jich mohl připravit padesát. No, nenechám to přijít nazbyt.

HK - kapitola 89

Kapitola 89 – Pes a otec

~ Příběh po kapitole „S Ritzhardem!”, z pohledu Sieglindina bratra. ~

Sieglinde tu nechala jednoho psa jako dárek a vrátila se do země, kam se provdala. Myslel jsem si, že moje dcery budou smutné, ale moje očekávání byla daleko od pravdy. Edelgarda a Adeltrauda vypadaly trochu osamoceně, ale překvapivě se teď zabývaly psem.

Problem tkvěl někde jinde.

Byl tu člověk, co nebyl zklamaný Sieg, ale jejím manželem Ritzhardem.

Otec.

OSO - kapitola 4 (2)

Následující den. Abych šel na lov Písečných lidí s Takuem a ostatními, přišel jsem na sraz u západní brány brzy.

Kdybych nepřišel aspoň deset minut před určeným časem, byl bych nervózní.

„Taku, jsem tu.”

„Rychlý jako vždy. Jsi třetí,” řekl Taku a uvítal mě.

Na místě setkání byli dva lidé, Taku a Kei. Vypadalo to, že zrovna vedli chlapskou konverzaci, zdálo se, že byli dost zapálení.

KNM - kapitola 99 (1)

Kapitola 99 – Projekt Černá díra

Ohnivá koule se k ní užuž měla dostat, ale Anežka se po ní jen prostě podívala, její oči jako by říkaly „proč je ta ohnivá koule tak blízko, je tu takové vedro, nesnáším to”, nebyl v tom ani náznak strachu z toho kouzla.

Idojin prázdně zíral na tu podivnou dívku. Měl pocit, že je na tom něco divného; pomyslel si, že si tahle dívka možná myslela, že se ji neodváží zabít?

Ale co se stalo v následujících sekundách dokázalo, že Anežka nepomýšlela na sebevraždu, a ani nepochybovala o Idojinově ochotě ji zabít. Protože ji Meinanův ochranný štít ochránil. Když se zvedl dým, co vznikl z výbuchu ohnivé koule, ten dým pročísla šipka a vystřelila přímo k Idojinovi.

OSO - kapitola 4 (1)

Kapitola 4 – Golem a Třetí město

Třetí den, co jsem se přihlásil do [OSO], zbývala jenom hodina do deseti večer.

Upřímně řečeno musím něco udělat, než se vydám někam jinam. Myšlenkami jsem se zabýval jenom hrou.

V naší domácnosti jsou během léta rodiče velmi zaneprázdnění, protože oba vydělávají. Navíc jsou prázdniny, takže Miu je celý den doma. Musím připravit tři jídla, uklidit a udělat domácí práce počínaje praním.

DM - kapitola 171

Kapitola 171 – Noc během večírku

Tady Satou. Mám pocit, že poté, co se ze mě stal pracující dospělý, jsem spoustu Vánoc strávil v kanceláři. Kdyby březen nebyl konec daňového roku, možná bych konec roku strávil mnohem uvolněněji.

DM - kapitola 170

Kapitola 170 – Vánoce

Funfunfu~ Funfunfu~ Funfunfun, fu, fu~

„Arisa je nechutná nodesu.”

„Jsi v pořádku~?”

Mumumu, jaká drzost!

„Jen se připravuju na Vánoce.”

„Vánoce?”

„Je to zábava nodesu?”

DM - kapitola 169

Kapitola 169 – Pochi a děsivá věc

„Pochi, chceš slyšet pěkný příběh?”

„Ta tvář je špatná tvář nanodesu. Arisa mě oklame nodesu.”

„Ale~ ne, něco takového neudělám, víš?”

Arisa mluvila o nějaké skvělé věci nodesu. S tímhle můžu říct sbohem rybímu životu nodesu.

„Pane! To je strašné nanodesu.”

HK - kapitola 88

Kapitola 88 – Ainin a Emmerichův útěk z lásky?!

~ V příběhu po 47. kapitole. ~

Odešla jsme z vesnice a mířili jsme do Emmerichovy země.

Když jsem utekla z vesnice, konečně jsem se vzpamatovala, když jsme se nalodili na loď. V kajutě byla patrová postel a také závěs na rozdělení místnosti. Mohla jsem mít své soukromí, ale to nic neměnilo na tom, že jsme sdíleli jednu místnost.

Emmerich se mě s lehkovážným přístupem zeptal, jestli chci spát radši nahoře nebo dole.

„Něco takového, to je jedno.”

DM - kapitola 168

Kapitola 168 – Orion a zkazka

Přišel dopis od otce, s kterým jsem už dávno ztratil kontakt.

Bylo mi řečeno, že kvůli démonovi bylo baronské území na pokraji zhroucení. V té době do města Muno dorazil kupec se svým doprovodem a díky němu baronské území uniklo zkáze.

Může pouhý doprovod kupce bojovat s démonem?

Copak ten kupec otce neklame?

Když jsem se doslechl, že otec udělil tomu kupci čestný titul, to podezření se akorát prohloubilo.

OSO - kapitola 3 (3)

„Tak vysoký level!”

„To je normální. Jednou už jsem to dělala, takže teď to zvládám efektněji. A Smysly se hůř zlepšují od levelu 20 a výš, nemusíš se tím trápit, víš?”

Myu je úžasná, že za takovou chvilku proměnila [Meč] na [Jednoruční meč].

„Vlastně se mi vede líp než v beta verzi. Přece jenom mám rozdíl ve financích a vybavení.”

Začala si broukat a šla napřed. Jo, musím si pospíšit a trochu si našetřit, přísahal jsem si v duchu.

DM - kapitola 167

Kapitola 167 – Sera

Na místě, kam mě můj strýček pozval, byli neznámí muži. Ach, i když mě před tímhle varovali, co jsem hloupá, že jsem svému příbuznému věřila?

Unesli mě a přinutili mě spolknout něco jako vejce. Zaseklo se mi to v hrdle a pokoušela jsem se to mnohokrát vyzvrátit, ale přinutili mě spolknout nějaký lék a já pak ztratila vědomí.

Když jsem otevřela oči pak, do zorného pole se mi dostal známý strop a tvář vrchní kněžky. Také jsem měla pravdu, že jsem si myslela, že mi je to místo povědomé, neboť to byla svatyně v Tenionině chrámu.

DM - kapitola 166

Kapitola 166 – Urozená kněžka

„Ringrande!”

V prostorné soukromé komnatě se rozléhal hlas mladé dívky.

„Ringrande!”

Dívka udeřila polštářem, co si nesla, do pohovky, jako kdyby ze sebe sypala své černé emoce.

„Riin, graaan, de!”

OSO - kapitola 3 (2)

Čekala na mě hladová Miu, co se skláněla, aby se na mě podívala.

Jak jsem se opíral o pohovku a Miu na mě zírala s bezvýraznýma očima, honem jsem šel do kuchyně připravit večeři.

„Brácho, bez ohledu na to, jak moc se ve hře bavíš, nezapomeň udělat večeři.”

„Hm, stydím se.”

Po večeři jsme seděli naproti sobě a pili čaj. Ano, zabral jsem se do hry a zapomněl jsem připravit večeři, to bylo špatné. Ale ty se taky někdy zpozdíš, ne?

DM - kapitola 165

Kapitola 165 – Mia a dietní omezení

Jídlo lidské rasy je výborné. Bylo vážně výborné, víte? Ale bylo vážně nebezpečné. Poučila jsem se, víte? To bylo nedávno—

„Nejsilnější je hamburgský steak nanodesu.”

„Mňam mňam~”

„Já mám ráda něco pevnějšího, ale to nezastiňuje chutnost hamburgského steaku. Je vážně dobrý.”

DM - kapitola 164

Kapitola 164 – Arisa a Ďáblova skříňka

Dneska jsme měli na dvoře vily grilovačku.

„Ku, té vůně škvařícího masa není nikdy dost.”

„Tarararara~”

„Nodesu!”

Tama, jestlipak měla takovou radost, nedokázala říct „tamaranai”. Znělo to trochu, jako kdyby zpívala, bylo to vážně roztomilé (Pozn.: tamaranai se dá volně přeložit jako nedostávat se, takže to je část Arisiny předchozí repliky).

Ale Liza, co ve vší vážnosti dohlížela na maso s kostmi, co se grilovalo, byla trochu děsivá. Jelikož pán připravil spoustu masových rožňů, všichni se najedli, co hrdlo ráčilo.

DM - kapitola 163

Kapitola 163 – Vrchní kněžka Tenion (2)

„Vrchní kněžko, jsem doma.”

Sera vešla do svatyně, zatímco vypadala živěji než kdy dřív. Tohle dítě vždycky vypadalo šťastně, ale bylo vzácností, aby byla takhle veselá.

„Co se stalo, Sero? Setkala ses se svým milým?”

„T-tak to není! Pan rytíř není můj milý.”

Tohle dítě vážně špatně lhalo.

Jelikož mě to trochu zaujalo, zeptala jsem se na toho pana rytíře.

OSO - kapitola 3 (1)

Kapitola 3 – Křišťálový strom a Myu

Když jsem si vzpomněl, jaká sranda to byla lovit s Takuovou družinou, pomyslel jsem si, co kdybych šel lovit s jinou družinou—ale neměl jsem žádnou, ke které bych se přidal.

Smutné bylo, že jsem neměl odvahu někoho pozvat.

Taku a Myu řekli: „Zkus si nejdřív sám udělat konexe s ostatními lidmi.” Aby tohle řekla staršímu bráchovi jeho mladší sestra, bylo překvapení.

Nezorganizoval jsem žádnou družinu s ostatními a místo toho dál pilně sbíral, jako kdyby na tom závisel můj život.

DM - kapitola 162

Kapitola 162 - Vrchní kněžka Tenionu (1)

„Vážená vrchní kněžko! Pohroma!”

Ach jo, to bylo ale beznadějné dítě. Aby mu chyběl klid, když mu brzy bude 40, myslím si, že to bylo trochu problematické. Možná bych mu teď měla dát nějakou přísnou radu?

„Co se děje, vrchní knězi. V chrámu máš vyšší postavení než já, takže bys mě neměl oslovovat jako 'vážená'.”

„Omlouvám se, vážená vrchní kněžko. Ne, teď na tohle není čas!”

„Uklidni se. Co se stalo?”

„Někdo unesl kněžku z chrámu Parion a Garleon.”

OSO - kapitola 2 (3)

Ačkoli jsem zkontroloval svůj level, než jsem odešel z lesa, nevzpomínám si, že bych dělal něco ve spojitosti s [Mísením]. A přesto se mi zvýšil level, což znamená, že to bylo něco ve spojitosti s prací na tomto poli.

Tak nějak přemýšlím, jestli přidání kostí a mulče do půdy jako hnojivo se dá takhle vyložit. Pokud ano, pak s tím můžu souhlasit. A také mi k receptům přibylo hnojivo. Jinými slovy se to považovalo za produkt vyrobený mnou. Hmm. To je podezřelé. Dá se to připravit bez mísící sady.

Ale... no coby.

Nakonec jsem zasel semínka a byl konec. Na poli za 3.000G bylo dvacet míst na semínka. Zdá se, že bylinky se dají sklízet po jednom dni. Zase fantazie, co?

DM - kapitola 161

Kapitola 161 – Ork alchymista

Pocházím z dávné, vyhynulé rasy – ork Ga Hou.

Jsem potomek bláznů, co následovali démonického lorda, co si udělali nepřátele z celého světa a které před několika stovkami let zničili. Dokonce i teď by se po světě mělo schovávat několik skupin, ale žádná rasa nás pravděpodobně nepřijme.

I když byla říše orků zničená před více než 600 lety, svět nikdy nezapomněl na zločin spáchaný orky. Jelikož jsme byli dlouhověcí, naučili jsme se moudrost a techniky, jak přežít na minimu v různých koutech světa. Už jsme nebyli vhodní objevit se na světě.

OSO - kapitola 2 (2)

Poté, co jsem se já a Miu odhlásili ze hry, jsme si na večeři dali kari a vyměnili si navzájem informace. Ačkoli to říkám takhle, většina informací přišla od Miu a já jenom sem tam něco doplnil.

„Hele, poslouchej, brácho.”

„Co, další stížnosti?”

„Jo. No, asi jo? Stánky, co skoupily všechny lektvary, jsou vyprodané. Jeden lektvar, co stál 50G, teď stojí třikrát víc než původně. Jsou tak vzácné, že je lidé kupují za 500G.”

„Já vím. Množství lektvarů, co NPC prodávají, je předem určené, že?”

OSO - kapitola 2 (1)

Kapitola 2 – Řemeslo a Očarování

Dalšího dne jsem se přihlásil odpoledne. Ptáte se proč? Samozřejmě to proto, že jsem musel jít nakoupit suroviny na vaření, uklidit, vyprat a ráno navařit.

Jelikož jsem chtěl mít taky čas na hraní, k obědu bylo kari s letní zeleninou. To samé bylo i na večeři, ale na případné stížnosti nebudu brát ohled.

„Brácho, když jsem vylevelovala svůj Smysl [Meče], získala jsem [Jednoruční meč]!”

„Hee, dobře pro tebe.”

„Taky jsem si našla novou kamarádku. Tentokrát jsem potkala velmi roztomilou a slušnou dívku.”

„...vážně.”

DM - kapitola 160

Kapitola 160 – Tanec a Čajový dýchánek

Zítra je konečně můj debut ve vyšší společnosti!

I když už jsem matku dlouho žádala, nenechala mě jít, protože řekla, že je to pro mě příliš brzy. Ale konečně. Ano, konečně jsem dostala svolení účastnit se bálu.

„Vážně máš štěstí, Lino.”

Vypadalo to, že moje starší sestra byla rozzlobená, když mě viděla debutovat ve 12, protože ona nedebutovala ve vyšší společnosti, dokud jí nebylo 14.

DM - kapitola 159

Kapitola 159 - Noční rozloučení ve Vévodském hlavním městě (2)

Tady Satou. Když slyším slovo odjezd, připomíná mi to dostudování. Odjezd nespojuji s konečným rozloučením. Možná to bylo tím, že pocházím ze světa, kde netrvalo ani 2-3 dny, abyste se setkali s lidmi na druhém konci planety. Na jiném světě to bylo trochu těžší?

DM - kapitola 158

Kapitola 158 – Noční rozloučení ve Vévodském hlavním městě

Tady Satou. Proniknout do nepřátelského tábora, abyste zachránili své přátelé a milé, které chytili. To byla ve filmech klasická scéna, ale někdy se to tak ve skutečném životě nestane. Ale vypadá to, že na jiném světě to bylo běžné...

OSO - kapitola 1 (3)

Těžko říct, jestli to šlo dobře, ale bylo to lepší než ta počáteční bída. Takže teď zkusme procvičit [Mísení] a [Syntézu].

Nejdřív jsem vyndal základní sadu na [Mísení] a urovnal ji vedle sebe.

Objevil se hmoždíř velikosti misky. Malá nádoba používaná na zahřívání na trojnožce a záhadný tepelný zdroj na zahřívání. Také truhla se skleněnými nádobami a papír na balení léků.

Když jsem vyndal jednu skleněnou nádobu, na jejím místě se objevila nová. Vyndaná nádoba přestala existovat, pokud jsem do ní nic nenalil, a znovu se objevila v truhlici.

OSO - kapitola 1 (2)

Rozloučil jsem se se Sei a Myu a šel jsem zpět do města, zatímco jsem si kontroloval statistiku.

Moje Smysly byly takovéto:

[Luk lv3] [Jestřábí zrak lv2] [Magické nadání lv1] [Magická moc lv1] [Alchymie lv1][Očarování lv1] [Krocení lv1] [Syntéza lv1] [Mísení lv1] [Řemeslné znalosti lv1]

Výsledek lovu byl, že jsem se jen stěží pohnul. Myuin [Meč] byl na 5, její [Zbroj] na 3. Jelikož čas od času použila léčivou magii, její magické Smysly také rostly. Seino [Magické nadání] se dostalo na 3, její MP bylo na 30 a její živel [Voda] byla na 5. To znamenalo, že můj level byl celkem nízký.

OSO - kapitola 1 (1)

Kapitola 1 – Oficiální spuštění a pokřivené Smysly

Bylo osm hodin ráno. Miu snídala toust a přitom sebou vrtěla.

„Hej, proč jsi tak neposedná. Vždyť to začne v jedenáct, ne?”

„Jo. Proto udělej brzký oběd, prosím, a potom budeme mít herní maratón.”

„Zamítá se. Budeme mít řádný oběd ve dvanáct. A taky nestrávíme tolik času hraním.”

Když moje sestra uslyšela moje vážné prohlášení, vypustila ze sebe „bůůů” na stížnost.

DM - kapitola 157

Kapitola 157 – Hrdina a Satou (3)

Tady Satou. Svatba je šťastný okamžik. Bez ohledu na to, o koho jde, to je šťastný okamžik. Moje peněženka bude možná trochu skleslá kvůli svatebním darům, ale je to radostný okamžik. A proto mě prosím ušetřete tří a více svateb během jediného měsíce. Takový Satou.

DM - kapitola 156

Kapitola 156 – Hrdina a Satou (2)

Tady Satou. Když jsem hrál bojové hry, nejprve jsem se bavil zvláštními útoky, ale pak mě postupně očarovalo pročítání a vytváření kombinací. Ačkoli jak se dalo čekat, nemyslel jsem si, že by nastal den, kdy se sám budu pohybovat jako postava z bojové hry.

OSO - Kapitola 0

Prolog – Tester a začátečník

V lese; bylo slyšet zvuky několikerých kroků šlapajících po listech. Ty zvuky se blížily k nám.

„Sestři, podporu, prosím!”

„Rozumím. 《Očarování》—útok, rychlost.”

Všimli jsme si jich okamžitě. Abychom se připravili k bitvě, posílili jsme si statistiku, a čekali, až se nepřítel přiblíží.

OSO - jmenný seznam

Tradice je tradice, takže tady je seznam.
A jako vždy mohou následovat (a většinou následují) spojlery.


✿✿✿✿✿

DM - kapitola 155

Kapitola 155 – Hrdina a Satou

Tady Satou. Lidé mají různý smysl pro hodnoty, ale v každé zemi existuje rčení: „Tráva na druhé straně je zelenější.” A to samozřejmě platí i o jiném světě.

DM - kapitola 154

Kapitola 154 – Bitva v aréně (3)

Tady Satou. Existuje jedna věc jménem Tabletop RPG. Je to hra, kde si hrajete na postavu v herním světě, ale na rozdíl od lidí ze Západu jsou Japonci obecně plaší, takže ve většině soubojích mluví celou dobu zdvořile. Tohle řeknu znovu, mezi Japonci je hodně stydlivých lidí.

DM - kapitola 153

Kapitola 153 – Bitva v aréně (2)

Tady Satou. Říká se, že tři hlavní potřeby člověka jsou spánek, apetit a sexuální touha. A proto se nedalo nic dělat, že jsem prohrál s apetitem a udělal jsem něco lehkovážného. Ale mám v plánu se snažit ze všech sil, abych neprohrál se svou sexuální touhou. Jelikož se říká, že lolikon je jeden ze sedmi velkých zločinů.

DM - kapitola 152

Kapitola 152 – Bitva v aréně

Tady Satou. Zdálo se, že kdysi dávno ve školní jídelně podávali na oběd velrybí maso. Když jsem byl na návštěvě u dědečka, dal jsem si maso velryby, co uvízla na břehu na pobřeží, bylo to vážně dobré.

Ačkoli to už bylo dávno, takže jsem si to možná přikrášlil.

Only Sense Online (OSO)

Only Sense Online (OSO)
země původu: Japonsko
autor: Aloha Zachou (アロハ 座長)
rok vydání: 2012
délka: 15 knih

9 Lives (manhwa)

9 Lives (manhwa)
země původu: Indonésie
autor: Aoi
rok vydání: 2018~ (stále vychází)

Starožitnictví Tsukumodo (TK)

Tsukumodo Kottouten (TK)
země původu: Japonsko
autor: Odou Akihiko
rok vydání: 2006
délka: 7 knih

DM - kapitola 151

Kapitola 151 – Den finále (4)

~ Pokračování Hayatova hlediska ~

Kolikrát jsme si asi vyměnili údery mečem.

Abych byl vyrovnaně se žlutým démonem, co by měl být magický typ, otřáslo to mým sebevědomím, víte? Nevím, jakou magii ten démon používal, ale na svých prodloužených drápech používal magické ostří, bylo to otravné. Aby mu narostly bez ohledu na to, kolikrát jsem mu je zlomil, je příliš velký podvod.

DM - kapitola 150

Kapitola 150 – Den finále (3)

~ Z pohledu hrdiny (oficiálního). ~

„Hele, hele, Hayato, kde si myslíš, že se objeví démonický lord?”

„Co já vím, neptej se mě na tak složité věci. Rychle vyrazit na místo, kde se objeví démonický lord, a porazit ho. To je moje práce.”

Tsk, Maryest, není možné, aby mě neznala.

„Ahaha, to se ti podobá, vážený hrdino.”

„Nedá se nic dělat, co? Zdá se, že to je poprvé, kdy jsou předpovědi všude možně.”

DM - kapitola 149

Kapitola 149 – Den finále (2)

~ Z pohledu Ringrande. ~

Můj ty světe, taková fraška.

I když se účastní král, proč absolutně musím předvádět cvičný souboj s princem? Navíc princ používal svatý meč Claiomh Solais. Je to meč, co v království Shiga zosobňuje neporazitelnost.

Není možné, abych vyhrála.

Člověk, co svírá svatý meč Claiomh Solais, nesmí nikdy prohrát. To proto, že kdyby prohrál, naznačovalo by to, že neporazitelné království Shiga bylo poraženo.

Prohra není dovolena, i kdyby to byla jen fantazie.

HK - kapitola 87

Kapitola 87 – Pozorovací deník devíti Siglindiných bratrů

Okt.03 – Albert

Když jsme se doslechli, že se Sieg vrací, naši rodinu stihl žal.

—Nakonec nám naši sestřičku vraceli.

Když ta novina dorazila, otec šel na ranč, zatímco vypadal jako zvíře, které prodávali na trhu.

Matka nadšeně řekla, že tentokrát ji promění na dámu, a objednala šaty. Měla pocit, že se Sieglinde ve vzdálené zemi zvětšila, a tak objednala větší velikosti. Nikdo nemohl namítnout, že na to je příliš pozdě.

HK - kapitola 86

Kapitola 86 – Zabalený oběd od milované manželky a Velká podzimní sklizeň

Podzim je období, kdy se sklízí zelenina zasazená brzy na jaře. Letos byla teplota nestabilní, takže plodiny nerostly moc dobře. No, každý rok se něco stane, takže jsme obvykle sklízeli s polovičním očekáváním.

Kořenovou zeleninu, co se relativně snadno sklízí, sbírají děti. Bylo rozkošné vidět děti vytahovat mrkve a vykopávat brambory.

Když byl čas oběda, všichni měli zabalený oběd, co si přinesli z domu. Dneska mi oběd udělala Sieg. Vždycky jsem si oběd připravoval sám, takže mě to dojalo. Přemýšlel jsem, co mi Sieg připravila. Jak mi bušilo srdce, otevřel jsem košík.

HK - kapitola 85

Kapitola 85 – Výborné houby a Letní scenérie

Jakmile nastane léto, dokonce i na vzdálenou vesnici ve sněžné zemi jasně svítí slunce. Les je zbarvený jasně zeleným odstínem a květiny přitažlivě kvetou.

Dneska jsem se Sieg hodlal sbírat houby. Od rána jsem byl plný energie a dělal jsem oběd, co si vezmeme do lesa.

Dnešním jídlem byl 'lososový smetanový koláč'.

KNM - kapitola 98 (2)

„Můj bože!” zasténal Kaiser. „Tohle není napínavá fikce, proč je kruci na konci zrádce? Tohle je příliš. Barbalisi, co to kruci děláš?”

Barbalisova tvář zůstala bezvýrazná a ani neodpověděl na Kaiserovu otázku, jako kdyby byl pod hypnózou Dračího císaře...

„Dejte mi pokoj!” zakřičel Kaiser nahlas a seskočil Daylightovi z ramene. Rychle se dostal z provazů. Teď už nemělo smysl předstírat slabost.

HK - kapitola 84

Kapitola 84 – Rybaření a Siglinde v jarním oděvu

Než jaro skoro minulo, sníh po většinou roztál a země byla pokrytá jemným, zeleným kobercem. Z těch známek, že nás brzy navštíví jaro, i vesničané vibrovali radostí. Na rozdíl od tmavé zimy jaro konejšilo srdce lidí.

Dneska jsme šli rybařit.

Na jezeře, kde jsme před nějakou dobou rybařili na ledu, teď plavalo jen pár ledových ker.

HK - kapitola 83

Kapitola 83 – Divoký pták a Zimní hostina

~ Tentokrát je to příběh po kapitole 24. ~

Když skončily polární noci, začali jsme znovu lovit. Jelikož jsme ve spižírně snědli spoustu věcí, bylo by pěkné ulovit něco velkého.

„Chci jít lovit divočáka nebo jelena.”

„No, neunáhluj se,” řekla Sieg, ale já jsem se cítil roztěkaně, chtěl jsem lovit.

Ale jak řekla, věci obvykle končily neúspěchem, když člověk spěchal, a tak bych se měl uklidnit.

Dneska byla jasná obloha. Slunce svítilo dolů na sníh a země se třpytila.

HK - kapitola 82

Kapitola 82 – Ve vesnici vil (2)

Když jsem se ráno vzbudil, našel jsem vedle své postele položené jasně modré oblečení. Přemýšlel jsem, jestli mi to tu připravil Ritzhard. Překvapilo mě, že to oblečení bylo vyrobené z kožešiny, i když bylo léto, ale když jsem vylezl z postele, ve vzduchu mrazilo.

Aha, pomyslel jsem si a oblékl jsem si šaty, co mi připravil.

KNM - kapitola 98 (1)

Kapitola 98 – Abnormální magický duel

„Pusť mě, pusť mě! Porušuješ má lidská práva! Porušujete zákony o obchodu! Unášíte děti!” křičel Kaiser, co byl svázaný jako masový bochánek, opakovaně.

Meinan a Anežka se už vzdálili a pevně si drželi ruce na uších, aby se vyhnuli tomu, že by jim ten hluk poškodil ušní bubínky. Naštěstí Daylight, jehož ušní bubínky byly stejně odhodlané jako jeho povaha, byl stále schopen nést tento „zdroj zvukového znečištění” k souboji.

DM - kapitola 148

Kapitola 148 – Den finále

Tady Satou. Shakespeare napsal tento slavný citát: „Být či nebýt”, ale než jsem se dostal na střední, myslel jsem si, že to je citát z nějaké bojové mangy. Taková byla moje temná minulost. Každý si v životě něco špatně vyložil, že?

DM - kapitola 147

Kapitola 147 – Noc před finále

Tady Satou. Kdysi jsem si představoval, že aukce je místo, kde bohatí lidé v přemrštěných cenách obchodovali s uměleckými díly a šperky.

Moje dětská mysl si myslela, že by bylo lepší dát umělecká díla do muzea.

Když v dnešní době slyším slovo aukce, vybaví se mi internetová aukce. Takový Satou.

HK - kapitola 81

Kapitola 81 – Ve vesnici vil (1)

~ Z pohledu Siegina otce ~

Rok poté, co Sieg a Ritzhard odjeli, jsem dostal pozvánku, abych přijel k nim do vesnice.

Myslel jsem si, že mě pozve, když jsou časté polární záře, ale napsal mi, že v zimě to možná bude drsné, protože přístav blízko vesnice zamrzá a je nepřístupný a člověk musí vyrazit na pětihodinovou jízdu saněmi. Místo toho navrhl, abych přijel na návštěvu v létě.

No ano, když člověk stárne, chlad je pronikavější. A tak jsem se držel Ritzhardova návrhu a rozhodl jsem se je navštívit během relativně teplého letního období.

DM - kapitola 146

Kapitola 146 – Vikomt a Svitkařská dílna

Tady Satou. Někdy se mi stýská po svých studentských létech, kdy se moje rychlost a kapacita v programování při použití integrovaného vývojového prostředí snižovala, protože jsem si přitom četl seznam mnemotechnických pomůcek na binární převod. Ale nechci se do té doby vrátit. Technologie musí přece jenom pokročit. (Pozn.: Hiiii, pokud je mezi čtenáři nějaký programátor, help please <integrated development enviroment> a <mnemonic binary conversion list> . Tohle je jen taková střelba od boku!)

DM - kapitola 145

Kapitola 145 – Období čajových dýchánků

Tady Satou. Čajový dýchánek byl často vykreslený v shoujo mangách, co jsem v dětství četl, ale ani jednou jsem něco takového neviděl ve skutečnosti. Moderní čajový dýchánek by mohl být nápojový bar v rodinné restauraci.

KNM - kapitola 97 (2)

„Přestaň...” řekl Liola bezmocně. Jednou si prošel tou samou bolestí jako teď Yizhou a znal hrůzu těch pocitů. Takže ho tato situace děsila a rozčilovala zároveň.

Měl jen tak stát a sledovat, jak se Yizhou stane netvorem bez pocitů? Liola pomyslel na svou předchozí situaci. Tehdy měl pocit, jako kdyby mu někdo vyprázdnil tělo. To jediné, co měl, byla kůže zvnějšku a uvnitř nebylo nic pevného. Dokonce i teď pozdě v noci někdy uvažoval, jestli se vážně stal zase člověkem. Jestli byl vážně člověk s pocity a ne maxun, co měl na sobě lidskou kůži.

A teď Dračí císař zase dělal to samé. Zase posílal dalšího člověka na cestu bez emocí. A ten člověk byl rytíř, co mu byl věrný. Jak mohl něco takového dovolit?

DM - kapitola 144

Kapitola 144 – Do vévodského hradu (2)

Tady Satou. Je spoustu žen, co jí jen málo, ale říká se, že je ještě více žen, co mají na zákusky druhý žaludek. A toto se nemění ani na jiném světě.

DM - kapitola 143

Kapitola 143 – Do vévodského hradu

Tady Satou. Během mých školních let tu byla ta úžasná chytlavá hláška z často vysílané reklamy: „Ujít tisíce mil kvůli jídlu.” Ani nemluvě o tisících mil, já jsem překročil světy.

DM - kapitola 142

Kapitola 142 – V Torumově domě (2)

Tady Satou. V příbězích se často objevují lidé podobní šíleným psům, ale v předchozím světě jsem takové lidi viděl jen během svých školních dní. To se věkem mírnili? Na jiném světě jsem měl pocit, že je to vykořenilo, ještě než se mohli umírnit.

KNM - kapitola 97 (1)

Kapitola 97 – Věrnost bez přísahy

~ Chybičky hlásit do komentářů, aby se mohly opravit! ~

„Yizhou!” Yiyu byl rozčilený a nervózní. Věděl, že by svého bratra dokázal probudit.

„Ticho,” zakřičel Dračí císař najednou nahlas. Jak se po něm Yiyu bázlivě podíval, Dračí císař se znovu uklidnil. „Neboj se, až tahle bitva skončí, zase tu hypnózu zruším.”

Yiyu se na Dračího císaře několikrát skepticky podíval. Nemohl uvěřit, že Dračí císař otevřeně přiznal, že Yizhoua zhypnotizoval. Dračí císař otočil hlavu a svýma záhadnýma očima zíral přímo na Yiyua. „Co? Nevěříš mi?”

Zatímco na Yiyua zíraly ty fialové oči, měl pocit, jako kdyby se mu nedostávalo dechu. Odvrátil tvář a bezmocně odpověděl: „Ne... věřím vám, Vaše Veličenstvo.”

DM - kapitola 141

Kapitola 141 – V Torumově domě

Tady Satou. Japonské domy se dají popsat jako králikárny, ale podle mě je 1LDK pro jednoho dost. Kdyby to bylo moc široké, úklid a čistění by byla otrava.

Nedělní povídka

Když jsem začal být schopen vidět Status, dozvěděl jsem se tajemství své spolužačky.

Neděle večer. Vykoupat se a jít potom spát. Byla to taková doba.

Na svém oblíbeném tabletu hltal webové novely.

„Ach, po dlouhé době aktualizace.”

Našel upozornění na aktualizaci novely, co miloval, a hned to začal číst. Žánr byl běžná hře podobná reinkarnace na jiném světě. Protože tu novelu začali vydávat, aktualizace byly bohužel pomalé. Ne, vydávání je cílem a motivací autora, takže si nemohl stěžovat. Navíc to bylo zdarma.

DM - kapitola 140

Kapitola 140 – Noční trénink

Tady Satou. Poslední dobou se kromě toho, že je všechno online, data ukládají automaticky, takže už se nedá použít ten trik s resetem, co se v minulosti používal. Bylo mi z toho mírně smutno. Na resetu bylo přece jenom něco dobrého, ne?

HK - kapitola 80

Kapitola 80 – Stůl rodiny Levantret

~ Pár měsíců po návratu ze Siegina domu do vzdálené vesnice. ~

Dneska do města evidentně přijel kupec, co se vidí jen zřídka, aby prodal různé zboží. Sieg mi o tom řekla, když se vrátila z procházky s Arnem.

„No, nebylo tam nic zvláštního.”

„Jaká škoda.”

Měl alkohol, ovoce, koření a zboží, co tu nebylo dostupné, ale Sieg, co pocházela ze zahraničí, nic nezaujalo.

HK - kapitola 79

Kapitola 79 – Snící sestry a Sněhová víla

~ Historka o Sieginých neteřích. ~


—Víla přijde na návštěvu, když se na okenní parapet položí sklenička medu, domácí sušenky a bílá květina.

DM - kapitola 139

Kapitola 139 – Návštěva dílen a muzea (2)

Tady Satou. Když jsem poprvé viděl hamburgský steak z tofu, nemohl jsem tomu uvěřit. Poslední dobou bylo spoustu hamburgských steaků z různých syrových surovin, ale já říkám, že nejlepší je hamburgský steak z mletého hovězího a vepřového.

DM - kapitola 138

Kapitola 138 – Návštěva dílen a muzea

Tady Satou. Pokud od něčeho očekáváte příliš, ten pocit zrady je opravdu velký, když to ve skutečnosti nesplňuje vaše očekávání.

Zažil jsem to u filmu, který rozplakal celou Ameriku. I když jste na jiném světě, zklamání je pořád tady.

HK - kapitola 78

Kapitola 78 – Vykořisťování úžasné Sněžné víly?!

~ Po Arnově narození a před tím, než se pár vrátil domů. ~

Poslední dobou vypadal Siegin osmý bratr deprimovaně.

„Vítej zpět.”

„Ach, ano. Já... vrátil jsem se.”

Tento švagr se jmenoval Ewald von Wattin. Byl svobodný a byl to voják. Nedávno ho převeleli do jeho domoviny, Duryňska, takže se vrátil do rodné vily, ale posledních pár dní vypadal zesláble. Dokonce i když se ho na to zeptal tchán, řekl, že se nic neděje, a neodhalil, proč byl tak deprimovaný.

DM - kapitola 137

Kapitola 137 – Rozruch v centru (2)

Tady Satou. Sourozenci, co se sobě nepodobají, jsou všude. Ale i když vyrůstají ve stejném prostředí, ty rozdíly tam jsou už od narození. Mladší sestra, co chce překonat svou starší sestru. A starší sestra, co chce ochránit svou mladší sestru. Tento pocit je možná podnět, který jim pomáhá růst.

HK - kapitola 77

Kapitola 77 – S Ritzhardem!

Poté, co jsem více než půl roku strávila ve své domovině, jsem v pořádku porodila své dítě. Zotavení bylo také u konce, takže už nám zbývalo se akorát vrátit zpět do vesnice. Ale stalo se něco nečekaného.

„Co tím myslíš vrátit se domů, copak není v pořádku tady ještě chvíli zůstat?”

„Ne, fyzicky jsem už v pořádku, takže se chci vrátit co nejdřív.”

„Ale stejně...”

DM - kapitola 136

Kapitola 136 – Rozruch v centru

Tady Satou. Jediná exkurze, které jsem se v Japonsku zúčastnil, byla do pivovaru, kde jsem mohl ochutnat pár čerstvě vyrobených vzorků. Přemýšlím, proč bylo pivo z toho pivovaru tak výborné.

DM - kapitola 135

Kapitola 135 – Návštěvník z nebes

Tady Satou. Ve videohrách existuje nemožné nastavení jako válečnice v bikinovém brnění, ale jak se dalo čekat, na jiném světě nebyl žádný válečník, co by nosil bikinové brnění.

DM - kapitola 134

Kapitola 134 – Ve vévodském hlavním městě

Tady Satou. Japonci jsou světově známí svou netrpělivostí, ale ani lidé z jiného světa nejsou zase až tak tolerantní.

HK - kapitola 76

Kapitola 76 – S dědečkem!

Dneska jsem vyráběl alkohol. Včera jsem sterilizoval lahve vyvařením a už jsem měl připravené všechny suroviny. Když jsem spatřil velké množství čirého destilátu, co jsem koupil, cítil jsem nepopsatelný pocit, neboť jsem vždycky zakoušel velmi komplikovaný proces, abych vyrobil méně než třetinu tohoto množství.

Vyhrnul jsem si rukávy a okamžitě jsem začal pracovat.

12K - kapitola 24

Kapitola 24

Itan třískl stohem papírů o stůl.

„Probůh!” vykřikl. „Rozhodně se nedá podceňovat přitažlivost nového krále. Dokonce ani já si nemůžu pomoct a zapůsobilo to na mě. Během tří dnů jsme získali tisíc dobrovolníků na obranu Kankyuu a tři sta dalších ochotných mašírovat do Ganboku!”

„Neříkej,” řekl Shukou a natáhl se po papírech.

„Kromě toho přichází spolupráce a podpora i ze čtvrtí a prefektur mimo provincii Sei. Vesničané z nejvzdálenějších oblastí se stahují do budov městské rady a vyrážejí do Kankyuu. Ministry to žene k šílenství.”

12K - kapitola 23

Kapitola 23

Zpráva o Saihově únosu zanechala Kankyuu v hlučném stavu. Z královských provinčních úřadů se linuly dlouhé řady. Lidé chtiví zpráv o celé situaci zabrali každý kousek mezi Branou Vysokého klamu a Bažantí branou.

„Gen hodlá vtrhnout i do Kankyuu?”

Království se z pokraje zničení dostalo teprve před dvaceti lety. Nikdo nezapomněl na tehdejší bídný stav En. En bylo v porovnání s ostatními královstvími stále zchudlé, ale jeho lid měl všechny důvodu pro to, aby věřili, že zítřek bude lepší než dnešek.

12k - kapitola 22

Kapitola 22

Rokuta se dovlekl zpět do své cely. Ribi si hrála s dítětem.

„Ach, vrátil ses,” řekla.

„Jo.”

Ribi si všimla jeho rozladěného tónu a naklonila se k němu s tázavým pohledem. „Co se děje?”

„Ribi,” řekl Rokuta a posadil se, „myslíš si, že chtít království je to samé jako chtít trůn?”

„Ech?”

12K - kapitola 21

Kapitola 21

Rokuta stál na balkónu vytesaném do úbočí hory Ganboku a díval se dolů na provincii Gen a město pod ním. Vánek, co se mu otíral o tvář, s sebou nesl vůni deště.

„Blíží se monzuny. Nevypadá to, že hráze na Rokusui budou hotové včas.”

Co nevidět měla začít dlouhá válka a deště přijdou, než se ta rozmíška urovná. Navzdory deštivému období provincie podél břehů Černého moře jako Gen neviděly tolik srážek. K těm hrozivým dešťům docházelo dál proti proudu.

12K - kapitola 20

Kapitola 20

Itan vtrhl do královských obytných komnat. Když viděl, že král se rozvaloval na divanu, vybuchl hněvem.

„Ty—ty—ty hlupáku!”

Teprve tehdy si Shouryuu uvědomil, že tam byl. Posadil se a přikývl, jako kdyby nikdy nečekal, že Itana uvidí v jiném stavu. Kromě Shukoua hned za ním a Seishoua, co je musel pustit dovnitř, měli všichni stejně ztrhaný výraz.

„Co to je tak najednou?”

12K - kapitola 19

Část 5
Kapitola 19

Deset dní poté, co Taiho zmizel, dorazil z provincie Gen posel.

„Z provincie Gen? Nepovídej.”

Shouryuu byl zrovna na radě vlády a předstíral, že dával pozor při osočování a kritice, co mu předhazovali jeho ministři. Rikkan byl rozpuštěn. Zástupci ministrů, co postoupili na svou hodnost jako chráněnci svých nadřízených teď bědovali kvůli tomu odvolání.

Shouryuu byl za to vyrušení vděčný a rozkázal, aby posla přivedli. Za chviličku do sálu vstoupil muž kolem padesátky oděný ve formálním dvorském oděvu. Poklekl před trůnem a sklonil hlavu.

12K - kapitola 18

Kapitola 18

Mladší ministr vrazil do místnosti. „Našli jsme ho!” zvolal a s trhnutím se zarazil. Nejenom že tam byl Shukou, ale také Itan, Seishou a sám král.

Tato místnost ve vnitřním paláci byla původně vyhrazena pro královy milenky, takže přítomnost krále by neměla být tak nečekaná. Ale ten ji dal Shukouovi a státní záležitosti, co tam Shukou prováděl, byly typicky jen pro jeho oči. Takže ministr nečekal, že tam bude i král.

Shukou se jenom podíval přes rameno. „Našli jste ho? Nepovídej. Je v provincii Gen.”

DM - kapitola 133

Kapitola 133 – Agónie transportovaného člověka

Myslel jsem si, že cokoli zvládnu sám.

Kdo mi připravil jídlo, kdo mi dal hry a telefon, ničeho z toho jsem si necenil, myslel jsem si, že to bylo dané. Pročpak asi?

Byl jsem jiný než spolužáci kolem mě. Bezdůvodně jsem si to začal myslet.

Samozřejmě jsem si myslel, že vynakládat nějakou snahu bylo hloupé, a tak jsem nic nedělal, akorát jsem si zlepšoval své herní schopnosti. Mou specialitou bylo také anonymně flamovat na fórech.

DM - kapitola 132

Kapitola 132 – Pochi a Obrázková knížka

Mými oblíbenými věcmi jsou pán a maso nanodesu.

„Ale? Pochi mě nenávidí, co?”

To ne nodesu. Taky mám ráda Arisu nanodesu.

„Pochi nenávidí Tamu~?”

„Vážně, jsem níž než maso, co?”

DM - kapitola 131

Kapitola 131 – Pochino tajemství

Pochi nezapomene.

Ten den, kdy jsem dostala jméno.

DM - kapitola 130

Kapitola 130 – Pohroma Zeniny jednotky

„Zeno, blíží se hejna netvorů. Jsou to létající typy, je jich 50~60. Co se týká těch, co jsou na zemi, jsou tu tři velcí, 10 středně velkých a spoustu malých – kolem 400. Většina jsou hmyzího typu.”

Rio se vrátila z průzkumu a přinesla s sebou celkem beznadějné počty.

Navíc to byl jen malý zlomek nepřátel.

My, 24 lidí z labyrintové jednotky z města Seryuu, jsme jádrem jednotky na levém křídle, kterou utvořili spěšně a sestávala z 300 lidí – civilistů, rolníků a nevolníků. Byli vyděšení. To bylo přirozené, nutili je bojovat s netvory, co obvykle nikdy ani neviděli, a přitom neměli ani řádné vybavení.

HK - kapitola 75

Kapitola 75 – Se Sieglinde!

Dneska jsem šel po dlouhé době ven se Sieglinde. Nedávno jsem se od tchánových přátel naučil, jak vyrobit alkohol, takže jsem se jí zeptal, jestli chtěla jít pro nějaké suroviny.

Tchyně řekla, že přiměřené cvičení pomáhá zlepšovat těhotné ženě náladu. Sieg chodila na procházky do zahrady nebo do nedalekého lesa, ale bylo to poprvé, co jsme takhle šli do ulic.

Po ránu byl trh plný lidí, takže jsme mířili do méně zalidněné obchodní čtvrti.

HK - kapitola 74

Kapitola 74 – S tchánovými přáteli!

Dneska jsem měl pijanský večírek s tchánovými přáteli. Tchán se na to velmi těšil, připravoval zvláštní uzené maso a alkohol. Co se mě týče, já jsem naložil ryby, co jsem nachytal v nedaleké řece. Tohle byl ten druh ryby, o kterém Sieg řekla, že se nejvíc hodil k alkoholu.

Tato hostina se konala v přístřešku na nářadí na ranči. Aby nás nechytila tchyně nebo švagrova manželka, postupovali jsme potichu. Ale jelikož budeme vařit, nechali jsme okno otevřené.

DM - kapitola 129

Kapitola 129 – Extra – Zajirova melancholie

„Ty hlupáku! Dej do toho sílu, pokud chceš použít fázové kladivo!”

I dneska mistrovy pěsti řádily.

Teď jsem byl v péči mistra 30 let, ale stejně jsem nedokázal použít fázové kladivo k jeho spokojenosti. Dokonce i mezi mistrovými přímými učedníky byli jenom dva, kdo dokázali použít velké kladivo, a to já a Garir. A potom už se s ním musím naučit jen řádně máchnout. Ukážu, že toho budu schopen za 10, ne za 5 let. A pak si jednoho dne vybuduji rodinu (shotai) s Jojori.

DM - kapitola 128

Kapitola 128 – Noc, o které nikdo nevěděl (5)

Tady Satou. Zdá se, že generace, co zažila úsvit domácích konzolí, dělala seznam hiragany pro Kouzlo obnovy. Když jsem to slyšel, smál jsem se a myslel jsem si, že to je vtip, ale byla to pravda. Lidé dokázali nečekaně pilně pracovat, když přišlo na zábavu.

HK - kapitola 73

Kapitola 73 – S prasátkem!

Dneska jsem s tchánem dělal šunku.

„Budeme dělat sušenou šunku. Není uzená.”

„He~”

Na rozdíl od normální šunky se neuzená šunka zvaná sušená připravuje bez zahřívání a dá se uskladnit zhruba tři roky. Na rozdíl od normální šunky je vlhká a má hlubokou chuť. Ta dojemná chuť je prý podle tchána nezapomenutelná.

HK - kapitola 72

Kapitola 72 – S neteřemi!

Dneska jsme šli ven s roztomilými dívkami Edelgardou a Adeltraudou. Šli jsme do obchodní čtvrti ve městě. Ty dvě hodné dívky chtěly uspořádat čajový dýchánek a pozvat Sieg, takže jsem se nabídl jim pomoct.

„Nejdražší strýčku, vážně víš, jak připravit položky na banket?”

„Samozřejmě.”

Tentokrát to nebyl normální čajový dýchánek. Nabídneme sladkosti a džem, co sami vyrobíme, bude to jiné než místní šlechta.

DM - kapitola 127

Kapitola 127 – Noc, o které nikdo nevěděl (4)

Tady Satou. Přemýšlím, od kdy začal ten trend, že se postavy bossů tolikrát proměňovaly, než jste je konečně porazili? Když to nebyla hra, ale skutečný život, bylo to obecně otravné...

DM - kapitola 126

Kapitola 126 – Noc, o které nikdo nevěděl (3)

Tady Satou. Od chvíle, co jsem přišel na tento svět, jsem měl nepřirozeně vysoké šance setkat se s nádhernými ženami, ale nebylo to omezené jen na nádherné ženy.

DM - kapitola 125

Kapitola 125 – Noc, o které nikdo nevěděl (2)

Tady Satou. Na konci dvacátého století bylo spoustu novel a her, kde byly za zlosyny náboženské skupiny, ale mám pocit, že jsem to poslední dobou neviděl tak často.

HK - kapitola 71

Kapitola 71 – S tchánem!

~ Tento příběh je z období, kdy žili v Siegině rodném domě před narozením Arna. ~
Ráno. Vzbudil jsem se kvůli křiklavému ptačímu zpěvu. Slunce ještě nevyšlo. Dneska jsem hodlal vypomoct tchánovi na ranči, takže to byla dokonalá doba vstát? Ale přemýšlel jsem, že jsem nebyl vděčný, že mě vzbudili. Stěžoval jsem si ptákům, že by měli čvrlikat harmoničtěji.

Sieg pořád spala. Zašeptal jsem „já jdu”, pohladil ji po vlasech a políbil ji na čelo. Taky jsem řekl dítěti v jejím břiše, aby bylo hodné.

Převlékl jsem se do pracovního oděvu, umyl si tvář, vyčistil zuby a zamířil ven.

DM - kapitola 124

Kapitola 124 – Noc, o které nikdo nevěděl

Tady Satou. Jelikož jsem žil v Japonsku, kde bylo jen velmi laxní omezení náboženství, země, co šly do války kvůli rozdílům v náboženských náhledech, mi přišly podivné. Jestlipak jsou i na jiném světě náboženské války?

HK - kapitola 70

Kapitola 70 – Hlášení Arna Salonen Levantreta

~ Tento příběh je po 10+ letech od hlavního příběhu. ~
Ráno ve vzdálené vesnici začíná před úsvitem.

Vyčistil jsem psí boudu a ohradu pro soby a nakrmil je. Zkontroloval jsem, kolik jsme měli ještě dřeva na otop. Nebylo ho moc, takže jsem naštípal trochu sekyrou.

Zatímco jsem pracoval, někdo na mě zezadu promluvil: „Bratře, je čas na snídani~”

Ten člověk stojící za mnou byla moje mladší sestra Veronika, co byla o dva roky mladší než já. Necítil jsem, že by ke mně přišla, takže mě to překvapilo.

DM - kapitola 123

Kapitola 123 – Plavba lodí (2)

Tady Satou. Když slyším termín plavba lodí, představím si nádhernou osobní loď, ale vždycky jsem plul jenom na nočním trajektu. Jelikož jsem z větší části spal, vzpomínám si jenom na nahodilou znělku, co mi utkvěla v uších.

HK - kapitola 69

Kapitola 69 – Dovětek

Můj pokoj mi zabral otec a byl zahlcený knihami. Měl je dokonce i na posteli. Neměl jsem slov. Mezi nimi jsem našel starou a opotřebovanou knihu. Bylo to něco jako cestopis od nějakého dobrodruha. Šel na mnohá místa a setkal se s mnoha lidmi. Nejvíce mě zaujal lid lovců jménem Inuité, co také žili v nesmírně chladných oblastech jako my.

Jako tato vesnice žili za polárním kruhem, ale psalo se tam, že žili ještě na chladnějším místě. Lovili zvířata žijící pod ledem. Hlavní zdroj jejich jídla, tuleni, byli vykreslení jako dlouhá a útlá zvířata. Tuleni byli savci a dýchali plícemi. Když se potřebují nadechnout, vyplouvají nad led, takže je lovili v tomto okamžiku.

DM - kapitola 122

Kapitola 122 – Plavba lodí

Tady Satou. Představoval jsem si, že Evropa měla vůči chobotnici předsudky a nazývala ji ďábelskou rybou. Ale překvapilo mě, když jsem se dozvěděl, že ji v Itálii a Španělsku normálně jí. Akayashi je výborné, ale já preferuji normální takoyaki.

HK - kapitola 68

Kapitola 68 – Hlášení Lukase Salonen Levantreta

~ Z pohledu Ritzhardova otce. ~

Když jsem se vrátil do své domoviny, čekalo tam na mě otcovo přijetí.

„Kukuku, ha~hahaha!!”

„...”

Otec se nahlas smál a ukazoval na mě.

„Hej, co kdyby ses uklidnil?”

„Ha, ha, jako kdybych se tomu nemohl smát! Fu, fuhaha!”

DM - kapitola 121

Kapitola 121 – Noc ve městě Gururian

Tady Satou. Během období ekonomické bubliny se zdá, že bylo normální svého partnera pozvat každé výročí na několika chodové jídlo. Nemyslím si, že mám štěstí, že jsem vyrůstal během recese, ale vypadá to, že lidé z dobrých časů mají taky svoje vlastní problémy.