DM - kapitola 186

Kapitola 186 – Tajemství Borenanu

Tady Satou. Když jsem šel do Huis Ten Bosch v Sasebu, překvapila mě kypící atmosféra tohoto tématického parku. Mírně mě šokovalo, když jsem večer v hospodě náhodou zahlédl ženy, co na sobě ve dne měly holandské tradiční kroje, v tričkách a džínách.


Jak daleko jdeme?

„Hned před námi.”

Zatímco jsem se díval na město, co elfové přirozeně přizpůsobili, šel jsem v Miiných stopách.

„Tady.”

Mia mi kynula z otevřeného prostranství, co obkružovaly mnohobarevné houby. Byly to dvě vrstvy kruhu. AR značila, že se to jmenuje Elfí kruh.

„Co to je?”

„Kruh.”

Bylo to místo, kde se pořádala nějaká ceremonie? Modleme se, že to nemá nic společného s něčím jako sňatek.

„Teleportace.”

Po Miině signálu začaly dva kruhy z hub vzájemně zářit. Nevěděl jsem, kam jsme se teleportovali, ale jelikož za tím stála Mia, nemělo by to být nic špatného.

Jak se rychlost problikávání zvýšila, z podlahy vytrysklo intenzivní světlo. Když skončilo problikávání, začala teleportace.

V následujícím okamžiku jsme byli na vrcholku kopce, co přehlížel město se systematicky postavenými bungalovy.

Když jsem vzhlédl, byla tam průhledná klenba podpíraná něčím, co se zdálo jako větve stromů. Bylo to tak velké, že to zakrývalo celé město.

Bylo to podzemí, co?

„Skutečné město.”

Mia mi pustila ruku a šla na místo kousek dál, co vypadalo jako nástupiště tramvaje. Na tom místě podobné zastávce se vznášely Plující desky z přírodní magie. Ty desky byly průhledné, ale měly barvu, takže to pravděpodobně bylo něco jiného než přírodní magie.

Za chvilku poté, co jsme dorazili na stanici, dorazil mladý muž, co jel na desce. Jeho vzezření vypadalo chlapecky, ale jelikož měl vous, co se k němu nehodil, neměl by to být mladý muž. M-moje minulé trauma— Nevadí, ani když se to k němu nehodí, ne?

„Vítej zpět, Mio. Už jsi ho přivedla, co? Heja, já jsem Tsutoleiya. Prosím, říkej mi Tsuya. Zhruba před 100 lety jsem studoval v lidské zemi,” promluvil na mě ten mladý muž otevřeně.

Podle toho, co řekl, to místo, kde jsme ještě před chvilkou byli, bylo něco, co postavili, aby vypadalo jako „opravdové” elfí město, tedy přetvářka pro návštěvníky.

Takhle řečeno to elfové nedělali ze zlé vůle, všechno to bylo proto, aby zabavili hosty. Bylo mi řečeno, že hrdinu ze Sagy z doby před 400 lety znavilo bojování, a tak tu žil po zbytek života. A on to tu vytvořil.

Jelikož historka toho mladého muže byla dlouhá, trucující Mia mě zatahala za rukáv, a tak jsem mladému muži slíbil, že se s ním znovu setkám, a odešel jsem.

Mia šikovně přeskočila místo, co vypadalo jako nástupiště. Deska trochu klesla a pak vystoupala do své původní výšky. Já jsem skočil na desku vedle té její, jak mi poradila. Deska přijala sérii čísel, co byla zdánlivě číslo domu, co Mia oznámila, a rozjela se. I když jsem své desce nic neřekl, následovala tu její.

Každý dům měl na šířku zhruba 200 tsubo se stěnami, co vypadaly jako z materiálu podobnému bílé pryskyřici a střechou z břidlicových tašek. Ale stěny byly zarostlé břečťanem, takže jsem barvu viděl jen matně. Domy neoddělovaly ploty, ale živé ploty a květinové záhonky. Pokud bych to musel zmínit, zdálo se, že květinové záhonky dominovaly.

Ale nikdo tu nebyl.

Přemýšlel jsem, jestli se všichni účastnili banketu ve městě nahoře?

Desky, na kterých jsme jeli, letěly rychlostí 20km/h a prolétaly městem, jako kdyby klouzaly. Na silnici byl asfalt nebo to spíš vypadalo jako povrch tenisového kurtu. Nebo spíš to bylo z oblázků, co vypadaly jako slepené malé světle hnědé korálky.

Zeptal jsem se na to Miy, ale jelikož se nezdálo, že by se o to zajímala, odpověděla: „Nevím.” Zeptejme se na to toho zdánlivě dobře informovaného mladého muže, pokud se s ním znovu setkám.

A pak jsme se pomalu zastavili před domem. Desky jemně dosedly na zem a zmizely v ní, jako kdyby je to do ní nasálo.




Dům, kam mě Mia vedla, vypadal víc jako moderní budova než budova z fantazie. Brzy bylo zřejmé, kvůli čemu jsem si to myslel.

Byla to okna.

Okna na tomto světě byla relativně malá, všechno to byly díry vyrobené ze dřeva za účelem ventilace nebo osvětlení.

Ale Miin dům přede mnou byl opatřený velkými skleněnými okny a skleněnými dveřmi s vysokým stupněm průhlednosti. Ve vévodském hlavním městě bylo pár vil, kde na okna používali dubové sklo, ale v žádné z těch vil nebylo tolik oken jako v této budově. A většina měla pevné kování. Jelikož okna tady byla vsazená do okenních rámů, co měly kolejničky, pravděpodobně se dala odsunout a otevírat a zavírat jako u moderních budov.

Když se Mia dotkla předních dveří, slyšel jsem zvuk, jako kdyby odněkud unikal vzduch, a automatické dveře se otevřely. Když jsem vstoupil v jejích stopách, automatické dveře se za mnou zavřely. Tohle mělo celkem sci-fi rysy. Stejně dobře mohli mít vrstvené dveře se vzduchovým zámkem, pravděpodobně by to bylo zajímavější.

Strop v chodbě byl průhledný a svítilo sem světlo ze slunce za klenbou.

A přesto to světlo bylo jemné, neboť proniklo dvěma vrstvami skla.

Jak jsme kráčeli chodbou, Mia mě vedla za ruku.

Jak se dalo čekat, zdálo se, že v chodbě nebyla žádná magická struktura.

„Tady.”

Zdálo se, že tohle byl Miin pokoj.

Byla tu jedna postel a jeden stůl. Na poličce napevno upevněné vedle postele byly plyšáci v podobě deformovaných ptáků podobných tučňákům. Pokoj byl vymalovaný na růžovo. Nebylo tu nic jako pokojové květiny.

Takže mi chtěla ukázat svůj pokoj.

Jak to mám říct, vypadalo to jako pokoj dívky na nižší střední z moderních dob.

„Nedívej se.”

Mia vstoupila do šatny, co vypadala jako skříň, do které se dalo vejít. I když to neřekneš, nebudu šmírovat.

Jelikož všechno utichlo, použil jsem magii Telefon, abych kontaktoval Arisu.

„Aňo, běžná Ariša-utelefóoonu~”

„Promiň, špatné číslo.”

Podle toho, jak Arisa mluvila, byla jasně opilá, a tak jsem magii Telefon zrušil. Tentokrát jsem Telefon aktivoval se zaměřením na Lizu, ale nikdo neodpovídal. Vypadalo to, že spala. Nakonec jsem se spojil s Miinou matkou, takže jsem jí řekl, že jsem byl u nich doma na návštěvě.

Toho dne jsem Miu doprovázel při její módní prohlídce až pozdě do noci. Opravdický elfský tradiční oděv spolu se zeleným třírohým kloboukem, oděv podobný jednodílným šatům, tříčtvrteční kalhoty s krátkou halenou. Bylo tu mnohem víc variací, než jsem si myslel.

Miu, co se znavila a byla ospalá, jsem uložil do postele a nechal jsem ji spát a pak jsem také usnul vedle ní.

Co se týče mé výmluvy, to proto, že jsem byl znavený ze své konfrontace s černým drakem a tím včerejším celonočním pitím.

Upadl jsem do hlubokého spánku a spal jsem jako dřevo beze snů.




„Vinen nebo nevinen!”

„Vinen~”

„Vinen, nanodesu!”

„Pane, vinen.”

Když jsem se vzbudil, před očima jsem měl Arisu, co měla koutky nadzvednuté v úsměvu, Pochi a Tama, co vesele skočily do postele, a Lulu, co vypadala, že se co nevidět rozpláče. Nana a Liza tu také byly, ale ty dvě byly zticha. Ne, Nana o krok předstoupila a položila Arise ruku na rameno.

„Ariso. Mé nízké úřední já bude mastera obhajovat.”

Ach, objevil se obhájce. Ne, počkat, hlavně jsem od začátku nevinný.

„Co, Nano, to schvaluješ aférku?”

„Ariso, dobře poslouchej.”

„Dobře, řekni to.”

Arisa se od Nany mírně odsunula a Nana dál v klidu tlačila. Přemýšlel jsem proč, nemohl jsem si pomoct a měl jsem pocit, že Nana řekne něco nadbytečného.

„Master a Mia jsou z jiných ras. Potomci se nenarodí, i když se pokusí spářit. A proto to není aférka.”

Nana nasadila hrdý výraz, co jsem už nějakou dobu neviděl, ale jak se dalo čekat, její obhajování bylo mimo. A copak nenaznačila, že jsem s Miou udělal chybu?

„Mio!”

Ajéje, přišel Miin otec.

„Ale ale, vycházíte spolu dobře.”

„Hm, vzájemná láska.”

Jak jsem řekl, nebyla v tom žádná romantika.

Zdálo se, že Mia to pochopila, zatímco si tu scénu užívala, ale Miin otec si to stále špatně vykládal. To jeho nedorozumění se nevyjasnilo, dokud mi nepomohla Miina matka. Ne, spíš než že by se to vyjasnilo, měl jsem pocit, že to zůstalo nevyřešené, když to Miina matka utopila svou samopalnou řečí.

Když toho Miina matka dost namluvila, přešla k věci.

Pokud máš něco na srdci, měla jsi to utnout dřív.

„Takže Satou, rádi bychom si vyslechli, co se s Miou stalo krok za krokem, takže byl bys ochotný setkat se s naší radou starších?”

Možná se budu moct setkat s tím proslaveným vyšším elfem.

Při pohledu na elfy tady jsem nemohl očekávat bombastické tělo, ale jelikož bych se s nimi normálně neměl být schopen setkat, mírně jsem se na to těšil.
-----------------------------------------------


~ Tsubo by měla být tradiční japonská jednotka. Problém je v tom, že jsem to našla jako plošnou jednotku odpovídající zhruba 3,3 metrům čtverečním, takže nechápu, jak z toho udělat šířku. Ale pravděpodobně to je velký dům. Odhadem 20x30 metrů... ~

~ Na světě tohoto autora jsou elfové velmi technologická rasa. Příště rada starších a možná další členka/y harému. ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>