DM - kapitola 187

Kapitola 187 – Vyšší elf

Tady Satou. Existuje tento termín „nešikovná kráska”, ale myslím si, že to bylo kladnější než „dokonalá kráska”. Ačkoli na mém předchozím světě existovaly jenom v televizi nebo na netu.



Síně rady starších, kam mě Miin otec zavedl, se nacházely uvnitř části stromu světa, hluboko v lese Borenan.

Přišli jsme sem Elfími kruhy z místa podobnému podzemnímu nákupnímu středisku. Nevěděl jsem to přesně, protože Miin otec byl příliš tichý, ale do té části se pravděpodobně dalo vstoupit jen pomocí teleportace.

Když jsem do této části vstoupil, samozřejmě jsem použil Průzkum celé mapy, ale nedokázalo to zmapovat vrstvu nad určitou výškou a nejnižší vrstvu. Možná to bylo tím, že byly v jiné části. Nebo tu možná byl nějaký systém, co dokázal odolat Průzkumu celé mapy.

Ze známé mapy jsem zjistil to, že tato část byla asi pět kilometrů pod zemí. Nepamatoval jsem si tloušťku zemské kůry, ale nebylo tohle celkem hluboko? Kořeny stromu světa se táhly vně struktury této části a dokonce i za okraj celého lesa Borenan.

To místo, kde byl Miin dům a kde jsme včera byli, bylo od této části stromu světa vzdálené asi 10 kilometrů. Mylně jsem si myslel, že je to celkem blízko, neboť byl strom světa tak bizarně velký.

Když se vrátím zpět k tématu, v této části stromu světa bylo spoustu elfů.

Bylo jich tu zhruba desetkrát víc než elfů nad zemí. Ale téměř všichni měli stav [Spánek]. Byli v relativně vysokém levelu a starší než elfové nad zemí. Některým z těch mladších bylo kolem jednoho tisíciletí, ale většina jich byla starší než deset tisíc let. Ale v kontrastu s jejich dlouhým životem tu nebyl žádný elf, co by byl výš než v levelu 50.

Rád bych si vyslechl, co ti spící elfové měli za okolnosti, ale nezeptal jsem se na to Miina otce, protože by s největší pravděpodobností namítl: „Jak to víš?”

Takže co se týče těch dlouho očekávaných vyšších elfů, bylo jich jen osm.

Navíc sedm z nich bylo ve stavu [Spánku] jako ostatní. Vyšší elfové byli zhruba v levelu 50-70. Jejich dlouhověkost byla úžasná dokonce i v porovnání s elfy.

A jediný bdělý vyšší elf čekal v síni rady starších vpředu.

Dorazil jsem na místo, zatímco jsem takhle kontroloval část stromu světa.

Desky, na kterých jsme jeli, zmizely, jak je to nasálo do země. Dveře přede mnou byly tři metry široké, osmiúhelníkové a ze dřeva. Chodby, kterými jsem do teď procházel, byly všechny z pryskyřice. Zdálo se, že jenom chodby tady byly jiné.

Když Miin otec udělal krok vpřed, dveře se otevřely jako automatické. Otevřely se tak, že se rozdělily napravo a nalevo a hned uvnitř byly další tenké dveře. Ty se pak otevřely tak, že se rozdělily nahoru a dolů.

Uvnitř byla 20 metrů dlouhá chodba a na konci byla další struktura podobná dveřím. Bylo to jako vzduchový zámek.

„Satou.”

Ups, až moc jsem přemýšlel o struktuře automatických dveří.

Rychle jsem šel k Miině otci, co už vešel do místnosti a co na mě teď volal.




„Satou z království Shiga. Přejeme si vyjádřit náš vděk za tvou pomoc.”

„Satou z království Shiga. Nezapomeneme laskavost, že jsi zachránil dítě před zlým mágem.”

„Satou z království Shiga. Chceme se ti odvděčit, že jsi nám ze vzdálené země přivedl zpět dítě.”

„Satou z království Shiga. Ty jsi—”

Toto tady byl sál s otevřeným prostranstvím, co vypadalo, jako že dokáže pojmout více než tisíc lidí. Bylo tu zhruba 20 hodnostářů rady starších, co seděli v přední řadě.

A jeden po druhém říkali svůj dík za to, že jsem Miu přivedl zpět, ale proč na začátku věty používají spojení „Satou z království Shiga”. Jestlipak byla taková fráze pravidlem. Zdálo se, že ví, že rozumím elfí řeči, neboť mluvili elfí řečí.

Tito starší vypadali stejně mladě jako Miin otec.

Ale jejich oči byly jiné.

Jak to mám říct, jejich oči vypadaly jako oči letitých želv. Klidné nebo spíš to byl poklid, co hraničil s apatií. Pokud se podíváte blíž, oči měli neměnně nehybné, jako kdyby měli co nevidět usnout. Co jiného čekat od lidí, co žili tisíce let. Rád bych s nimi vycházel a vyslechl si jejich historky z dávné minulosti.

Ale i když byl černý drak Heiron mnohem starší než tito starší elfové, měl jsem pocit, že byl mnohem mladší než oni. Zajímalo mě, jestli to bylo kvůli rasovým nebo individuálním rozdílům.

A pak, jako by se čekalo na to, až všichni vyřknou své díky, se silné závěsy uvnitř místnosti zvedly a pak do místnosti vjeli lidé na světelné desce.

Uprostřed té desky byl ten dlouho očekávaný vyšší elf a na všech čtyřech stranách stáli čtyři elfské miko, jako kdyby vyššího elfa chránili.

Ty čtyři miko na sobě neměly západní styl oděvu pro mika jako Sera a ostatní ve vévodském hlavním městě, ale oděv ve stylu Japonska. A také to byl oděv s přílišným zdobením, co se obvykle používal během tanců Kagura. Miko přece jenom musely nosit bílý prošívaný hedvábný oděv s rudou hakamou.

Bohužel jsem vyššího elfa stále neviděl.

To proto, že mezi těmi čtyřmi stojícími miko elfy se okamžitě vznesly bambusové rohože. Ano, vznášely se. Nebyly v tom žádné rekvizity a ani miko je nedržely. Pravděpodobně to byla magie.

Ta světelná deska, na které jeli vyšší elf a miko elfové, projela mezi staršími a zastavila se přede mnou.

„ „ „Ticho~”””

Miko udeřily svými žezly zároveň, jak to řekly.

Nikdo nemluvil, ale bylo by ode mě neurvalé, kdybych na to namítl.

„ „ „Vážený posvátný strom ctěně promluví.”””

Vyššímu elfovi říkali posvátný strom, co? Jelikož jejím skutečným jménem bylo Aialize, přemýšlel jsem, jestli posvátný strom byla její přezdívka nebo zkratka jejího postavení. Podle AR byl její titul Čistá panna a jejím povoláním bylo [Strom světa: Zemský správce].

Bambusové rohože, co ji skrývaly, se hladce rozevřely a ukázala se vyšší elfka.

Další malá holka, co?

Osoba za bambusovými rohožemi byla malá dívka, co byla ještě mladší než Arisa, kolem 5-8 let. Její tvář se hodně podobala Miině, ale se svými stříbrnými vlasy a rudýma očima byla trochu jiná než ostatní elfové, co měli zelené vlasy a zelené oči. Ze zvědavosti jsem se pokusil ověřit její věk, ale nedokázal jsem to.

Tohle bylo poprvé, co jsem viděl věk v jednotkách stovek milionů. Když jsem byl v půlce počítání číslic, začala se mi točit hlava.

Ale její vzezření bylo jako malá dívka, co?

„Satou z království Shiga. Udělal jsi dobře, že jsi Misanaliu dovedl zpět do lesa Borenan noja.”

„Hmm?”

„Wacchi? Moc ti děkujeme noja.”

Pročpak jsem měl pocit, že její způsob řeči nebyl přirozený.

Do půlky mluvila plynule, ale zakoktala se, když měla použít osobní zájmeno pro svou osobu. A nakonec mluvila monotónně. Když mluvila plynně, měla klidný a milý hlas, ale když se zakoktala, stal se z toho nějaký podivný hlas z anime. Bylo to, jako když se člověk, co anime nikdy nedaboval, snažil nějakého toho dabéra napodobit.

Starší byli neochvějní jako vždy, i když spatřili takového vyššího elfa. Ale i když jsem neviděl tváře těch čtyř miko, protože je měly zakryté, ramena se jim třásla.

„Co se děje, ka ya?”

Malá dívka naklonila hlavu ke straně.

Všiml jsem si, že iluze na mě nefungují od chvíle, co jsem tehdy ve městě Muno prohlédl Pochinu lidskou verzi.

Viděl jsem postavu sedící ženy kolem 20 let, co se překrývala se stojící malou dívkou. Modré oči a světle blond vlasy, tenké rty a nos, co nebyl příliš vysoký. I když to nebylo až na úroveň Lulu, byla to bezpochyby nádherná žena. Kvůli jejímu bílému hedvábnému oděvu a miko haleně (chihaya) bylo těžké rozeznat její postavu, ale její prsa vypadala, že budou kolem košíčků C. Neznal jsem její výšku, neboť seděla, ale hádal jsem, že bude zhruba vysoká jako já.

Pěkné, vskutku pěkné!

Na jiném světě se musíte potkat s takovou kráskou, jinak to přece jenom nestačí. Ach, jsem rád, že jsem přijel do lesa Borenan.

„Co si přeješ za— odměnu noja?” řekla ta malá iluzorní dívka plna sebevědomí, ale skutečná dívka měla tvář trochu zrudlou.

Zdálo se, že tuhle frašku nedělala ze své vlastní vůle. Mírně mě okouzlil její ostýchavý, ztrápený výraz.

„Tak, Satou z království Shiga. Jako odměnu ti dám polibek noja.”

Ups, začátek a konec hovoru jsem neposlouchal.

Viděl jsem, jak iluze malé dívky rozpažila a našpulila rty, až je měla jako chobotnice. Zdálo se, že skutečné podobě krásky bylo trapně, neboť zavřela oči.

Okamžitě bych to odmítl, kdyby to byl polibek od malé dívky, ale nebylo možné, abych to odmítl, když to bylo od takové krásky.

Mia byla také pohotově ochotná políbit, takže to muselo být jako u Západních lidí, kdy polibek považovali za pozdrav.

Vykročil jsem, jako kdybych po zemi klouzal, spontánně jsem krásce položil ruce na tváře a zlehka ji políbil. Vlastně jsem ji chtěl políbit na rty, ale pořád byla představitelka elfské domoviny, takže jsem se krotil.

Poté, co jsem pomohl Mie, jsem si zvykl na políbení na čelo, a tak jsem vyšší elfku políbil na čelo.

Jelikož nedošlo k žádné reakci, sklonil jsem pohled. Vyšší elfka omdlela s tváří tak rudou, že vypadá jako vařená chobotnice. Zdálo se, že ji to tak omráčilo, že omdlela.

Možná to bylo zlé?




„Luo, dej mi vodu, prosím.”

Kráska, co spala na posteli, co zářila průhledným světlem, neboli vyšší elfka Aialize se stále napůl ve spánku zvedla.

Lua, co spolu se mnou čekala, až se Aialize probudí, jí z džbánu nalila trochu vody. Šálek na vodu vypadal jako vyrobený ze skla, ale na dotyk mi to přišlo jako plast. Byl to takový záhadný materiál. AR značilo, že se tomu říká Číše Alua. Alua byl pravděpodobně název materiálu.

„Uu, co Daisaku řekl, musí být mýlka. Řekl, že se vyšší elfka jeví jako stříbrnovlasá dívka, co na konci vět říká noja.”

„Paní Aze.”

Lua se jí snažila říct, že tu jsem, ale jelikož si horečnatě mluvila pro sebe, vůbec si mě nevšimla.

Daisaku byl hrdina z doby před 400 lety, co tehdy vytvořil to elfské město. Asi?

„Já vím, říkáš mi, abych nemluvila špatně o zesnulých, že?”

„Paní Aze.”

Aialize trucovala s nafouknutými tvářemi jako Mia.

To bylo roztomilé.

„Ach jo, copak už to není aspoň trošku v pořádku? Určitě si musí myslet, že jsem divná ženská. I když to je dobrodinec, co zachránil Miu. Jestlipak si myslí, že je elfí domovina nejhorší.”

„Paní Aze.”

S tím se nedalo nic dělat. Přece jenom to bylo divné.

„I když jsem včera šla do města nad zemí, abych Miu uvítala, nebyla tam. Správně, ta dívka Arisa také říkala, že vyšší elfka musí být malá dívka se stříbrnými vlasy, že to je základ. Nebo že její pán rozhodně odmítne, pokud jako odměnu dostane polibek od malé dívky. Ale bylo to naprosto jiné.”

„Paní Aze.”

Aha, takže se na tom podílela i Arisa.

„Ach jo, proto nemůžu v přítomnosti Japonců polevit v obezřetnosti. Už dávno se k lidem chovají jako ke hračkám.”

„Paní Aze.”

Mělo by jít o několik Japonců z po sobě jdoucích generací, ale možná se vždycky setkala jen s lidmi jako Arisa? Měli by mezi nimi být i normální lidé jako já, ta měla ale smůlu.

Ale věděla, že Arisa je Japonka, co? Pravděpodobně si toho všimla díky jejím fialovým vlasům. I když jsem Arise dal blonďatou paruku.

„Ach jo, Luo, copak?”

Lua s malým gestem ukázala prstem na mě.

Myslel jsem si, že to bude problém pustit muže do jejího pokoje, ale jelikož to Lue nevadilo, následoval jsem ji. Vážně jsem nechápal hierarchii této elfí domoviny. Hádal jsem, že to bylo spíš jako demokracie než monarchie. Nebo by to spíš mělo být jako velká rodina.

Aialize mechanicky otočila hlavou jako nenamazaná cínová panenka.

Setkali jsme se očima.

Aialize znervózněla a vydávala ze sebe zvuky „au, au”.

Byla nešikovná, ale pojďme jí hodit záchranný kruh. Měl jsem pocit, že jinak by o mě přemýšlela špatně jako o Arise.

„Od Luy jsem slyšel, že máš od rána horečku. Promiň, že ses kvůli mně musela přepínat.”

„Správně, paní Aialize. Tvoje horečka ještě neklesla, takže si prosím dneska odpočiň a nepřepínej se.”

Rychle jsem navázal oční kontakt s Luou. A ta se svižně chopila mé vymyšlené historky: že její podivné chování bylo výsledkem vysoké horečky, kvůli které měla zamlženou mysl.

Když se Aialize zklidnila, slíbil jsem Lue, že se zase zastavím, a rozhodl jsem se vrátit. Podle toho, co Lua řekla, se zdálo, že si se mnou chtěly o něčem promluvit. Měl jsem pocit, že to bylo něco komplikovaného, ale vyslechnout jsem si to mohl, ne?

Když jsem se vrátil do Miina domu, tak nějak mi řekli, abych klečel v koutě.

Zdálo se, že to nevyzradil Miin otec. Za Arisou a Miou tři miko jedly pečené cukroví, zatímco se vesele smály. Příště do toho zamíchám extra pikantní sušenky.
-----------------------------------------------

~ Děkuji za upozornění na zažitou českou terminologii, ovšem termín vyšší elf nechám. Vznešený elf mi tam prostě nesedí, ani nemluvě o tom, že Tolkien měl hierarchii elfů na úplně jiné úrovni než tady. ~

~ Nové postavy! A o hrdinovi Daisakuovi se ještě dozvíme spoustu věcí. ~


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>