Kapitola 169 – Dvojitá krize (5)
| Dostal ses do levelu 56. Získal jsi 5 bonusových bodů. |
| Získal jsi právo vstoupit na 5. podlaží Beyond. |
| Úžasné! Jsi první v historii První kobky, komu se na první pokus podařilo porazit Dvouhlavého obra sólo! Kobka si tě bude pamatovat jako Velkého průzkumníka. Za odměnu jsi získal 2 technické body. Bodů celkem: 20 |
| Získal jsi titul Mistr Dvouhlavého obra. Všechny hodnoty stavu +2. Tento účinek bude aktivní, i když bude titul deaktivovaný. |
| Porazil jsi Dvouhlavého obra sólo. Získal jsi zvláštní odměnu Kožené kalhoty Dvouhlavého obra. |
| Získal jsi 350 tisíc zlatých. |
| Získal jsi jedinou odměnu, co ještě zůstala průzkumníkům skryta. Blahopřejeme! Štěstí +1. |
| Tajemství. Tetování Dvouhlavého obra. |
Byl jsem radostí bez sebe, že ještě nikdo nezískal první dosažení na 55. podlaží. Ani nemluvě o tom, že odměnou bylo tetování! S radostí jsem si tu odměnu vybral. Okamžitě se mi začaly zahřívat paže. Tetování Obrovského vlka jsem měl na nohách, ale zdálo se, že Tetování Dvouhlavého obra bylo na pažích. Sundal jsem si brnění a zkontroloval jsem to tetování. Na pažích se mi kreslily rudé linky.
| Získal jsi Tetování Dvouhlavého obra. Síla +15% a jednou denně můžeš ke všem svým technikám na boj zblízka přidat 50% újmy. |
„Jsem... plný moci!”
Pokusil jsem se vypadat skvěle a zaujal jsem pózu, kdy byly vidět moje svaly. Jak jsem cítil, jak se mi v těle vzedmula síla, spokojeně jsem přikývl. Pak jsem si brnění znovu oblékl. Jakou odměnu získal Ren? Jelikož nezískal první odměnu, mohlo by to být tetování jednohlavého obra?
V síni bosse jsem už každopádně neměl co na práci. Peika, co se dematerializovala a vrátila se ke své podobě malého draka, se mi svinula kolem paže, zatímco jsem já vyšel z místnosti. Když mě Loretta spatřila z Obchodu, zastříhala ušima a přivítala mě. Ačkoli jsem to už viděl mnohokrát, vždycky mě pobavilo, jak stříhala ušima. Pomyslel jsem si, že by mě zajímala elfí struktura svalů! Mohlo by to být tak, že Elfí královna měla jinou strukturu svalů?
„Shine!”
„Jsem zpět.”
„Byl jsi vážně rychlý. Dvouhlavý obr by neměl být snadný nepřítel.”
„V porovnání s Lordy orků nic nebyl.”
„Hahaha...”
Loretta se suše zasmála. Pak se zdálo, že si na něco vzpomněla, a řekla: „Shine. Když teď o tom přemýšlím, zapomněla jsem se tě na něco zeptat. Promiň, že tak budeš mít ještě víc na pilno, ale myslím, že se ti to bude líbit.”
„Nepotřebuju přednášku.”
„Dobrá. Takže pokud bys mohl s Pány podlaží bojovat víckrát než jen třikrát denně, udělal bys to?”
„Samozřejmě!”
Živě jsem přikývl hlavou a přiblížil jsem ji k Lorettě. Pak mi začalo být trapně a zase jsem se stáhl, ale vypadalo to, že na Lorettu to vůbec nemělo vliv, neboť z kapsy něco vytáhla. Byl to štos zářícího zlatého papíru!
„Bojovat s Pánem podlaží třikrát denně každý den, ale nikdy se neunavit! Obchod obzvláště připravil předmět přímo pro tebe! Desetkrát! Desetkrát denně! Tato vstupenka pro průzkumníky vysokého řádu se nedá srovnávat s průměrnou vstupenkou. Nazývá se to
'Desetkrát denně, ty netvore...!'. Teď stojí každá vstupenka 100 tisíc zlatých! Nepromarni tuto šanci!”
„Koupím to, tak to jméno okamžitě změň! Změň to!”
Ať je to jednoduchá kombinace přídavného a podstatného jména! Kdo to takhle pojmenoval! Hned mi sem tu osobu přiveď!
Název té vstupenky byl celkem zneklidňující, ale jelikož to bylo přesně to, co jsem potřeboval, stejně jsem to koupil. Použil jsem veškeré peníze, co jsem měl, a koupil jsem si 400 vstupenek. Jelikož jsem získal 350 tisíc za nájezd, každá mi přinese čistý zisk ve zlatě 250 tisíc.
Kdybych všechny tyhle peníze použil místo kobky na Zemi, trh by se bezpochyby zhroutil. Pořád mi přišlo nerealistické, že se zlato z kobky dalo směnit na pozemskou měnu.
„Vážně jsi to koupil. Věděla jsem, že jsem se nemýlila! Tolik 'Desetkrát denně, ty netvore!'”
„Změň to jméno!”
„Nelíbí se ti to? Eleine řekla, že to je její nejlepší dílo...”
„Dobrá, nech mě ji teď zmlátit.”
„Ach, Eleine pro tebe bude moc těžká, takže počkej, dokud nebudeš v levelu 90! Ne, jelikož jsi v Beyond, měl by stačit level 80!”
„Díky za radu, Loretto...”
Ta žena Eleine vypadala křehce. Když si pomyslím, že byla tak silná... Jelikož ji Loretta odehnala jediným mávnutím ruky, jak jen silná byla Loretta? Jako kdyby chtěla utnout mé myšlenky, Loretta mi upřeně zírala do tváře.
„Budeš v pořádku? Bojovat s Pánem podlaží desetkrát denně není nic k smíchu. Jako prodejce bych to neměla říkat, ale budeš vyčerpaný...”
„Čím víc času ušetřím v Prvním kobce, tím víc času můžu investovat do Beyond. Takže bych to samozřejmě měl udělat. Copak jsi mi je proto nepřinesla?”
„To je pravda... ale...”
Loretta mírně sklopila uši. Usmál jsem se a pohladil ji po vlasech.
„Stejně díky. Tohle nemůžeš prodat jen tak někomu, že?”
„T-to já jsem tě požádala, abys udělal něco tak těžkého, takže je jenom správné, že tě budu co možná nejlépe podporovat... Hehe.”
„Tak já jdu.”
„Ech? Odcházíš? K-kam? Copak znovu nebojuješ s Pánem podlaží?”
„N-ne, musím se s někým setkat...”
„...S dívkou?”
Lorettiny jemné a květinové oči se rychle proměnily na ostrý, chladný pohled samotářského vraha. Bylo to vážně děsivé.
„T-technicky to je dívka.”
„Och? Setkat se s dívkou místo boje s Pány podlaží. Jsem celkem zvědavá, kdo by to mohl být, huhu.”
„Loretto, můžeš tu válečnou sekyru dát zpět do Obchodu a uklidnit se? Je jí jenom devět.”
„9?! N-ne, mě je skoro 300 krát... E-ehm!”
To, co jsem zrovna slyšel, jsem si vymazal z paměti a opakoval jsem si větu: „Lorettě je 17 let”.
Pak se mě Loretta zeptala uslzenýma očima: „Shine, ty máš rád mladší dívky? To je laciné. S tím nemůžu nic dělat!”
„Jsem pro ni jako otec. Není to to, co si myslíš, tak se neboj.”
„...Otec?”
„Ano.”
Loretta se zářivě usmála a ze zázemí Obchodu vytáhla dvě obrovské válečné sekyry. V každé ruce si nesla jednu! Tahle ženská, myslela to vážně!
„Huhu, dát mi další ránu hákem hned po tom prvním. Shine, jsi vážně úžasný. Pokud mi teď poslušně řekneš, kdo je matkou, spatříš krev jenom jednoho člověka.”
„Tím myslíš, že ji hodláš zabít, že?! Že toho člověka zabiješ, že?!”
Nakonec jsem Hwayino jméno neřekl. Věděl jsem, že by jí Loretta ve skutečnosti neublížila, ale bál jsem se, že by Hwaya byla v maléru, až by přestoupila do První kobky a setkala se s Lorettou. Ačkoli jsem chtěl Lorettě věřit, s těmi svými dvěma sekyrami jasně nemyslela přímo. Vyhnul jsem se jejímu výpadu a spěšně jsem unikl do Marianiny zahrady.
„Tati!”
„Jo, Ino.”
Jelikož už jsem Hwayě a Ině řekl, že se brzy vrátím, jen co jsem dorazil, Ina mě pozdravila úderem hlavy do břicha. Vesele se usmívala a otírala se mi tváří o tvář. Jen tak mimochodem, Ina dokázala použít svou manu k extrémně rychlému pohybu. Ačkoli se nemohla teleportovat jako na Ledovém hradě. V mnoha ohledech se podobala Hwayě.
Bez ohledu na to, jak pozoruhodná byla její schopnost, pokud by se neustále takhle pohybovala a lovila přitom netvory, došla by jí mana. Naštěstí když člověk pokořil podlaží, naprosto se mu obnovilo HP a MP. A tak byla Ina při svém druhém dni už na 22. podlaží. Možná jsme stvořili neuvěřitelného netvora.
Původně jsem měl v plánu přijít, jen co dodělám 4. podlaží Beyond, ale nakonec mi to zabralo další tři hodiny, neboť jsem nechtěl promrhat Talarii. Kvůli tomu mírnému pocitu provinilosti jsem se suše usmál a pohladil jsem Inu po zádech.
„Jak to, že jsi tak rychlý, Shine? Neřekl jsi, že to zabere přes týden?” zeptala se Hwaya, co se objevila za Inou. Jelikož na sobě stále měla své bojové šaty, zdálo se, že se zrovna vrátila z kobky.
„Je... důvod, proč musím trochu víc spěchat.”
„Důvod spěchat?”
„Jo... Tohle je dobrá šance. Řeknu ti to jako první.”
„Jenom mě?”
„Ostatní na to možná nejsou připravení. Přijde mi, že i když ti to řeknu, moc to tebou neotřese.”
Hwaya nadmula hruď, evidentně měla radost z toho, co jsem řekl. Vážně byla vůči komplimentům slabá.
„Můžeš mi říct cokoli! Vyslechnu tě, huhuhu!”
Párkrát jsem Inu pohladil, neboť si říkala o pozornost. A pak jsem Hwayě poslal zprávu.
[Nepřátelé, kterým jsme čelili v poslední Akční kobce, byli z Démonické armády ze světa Luka. Ludia mi o tom řekla a já jsem si to prověřil, takže si jsem jistý.]
[Ze světa Luka...? Kde dřív žila Ludia?]
[Jo.]
[Ech... Neznamená to, že o tom ví i Ludia?]
Proč kvůli tomu byla smutná? Jak mě Ina neustále šťouchala do tváře, jako pomstu jsem ji zlechtal.
„Kiki, to lechtá.”
[Ludia je ze světa Luka. To díky ní jsem si toho všiml tak rychle.]
[T-to nic. Promiň, vím, že jsem poslední dobou divná. Vůbec se to nepodobá mému obvyklému klidu a rozvaze. Brzy to musím napravit.]
Divné. To si Hwaya prošla nějakou změnou? Ta Hwaya, co jsem znal, byla vždycky prchlivá a přímočará... Samozřejmě jsem to neřekl nahlas, neboť jsem se bál, že by tato „klidná a rozvážná” Hwaya vzplanula hněvem.
[Honem jdi k věci.]
[Zdá se, že na náš svět zrovna útočí dvě síly.]
[…]
[Kvůli tomu nemáme moc času. Bylo mi řečeno, že jedna z těch sil naprosto překročí hranice do 2 let.]
Hwaya zmlkla. Ani já jsem nic jiného neřekl. Ina byla jediná, kdo hlučel, neboť si neustále rozkošně hrála. Bez ní by tady ta atmosféra byla těžší. Na to, že měla schopnosti ledu, vážně věděla, jak člověka zahřát u srdce! Mohla by moje dcera být tou nejlepší dcerou na světě?!
Hwayino mlčení brzy pominulo. Přišla ke mně a natlačila svoji tvář k mé. Trochu jsem ustoupil, byl jsem nervózní, a Hwaya se zamračila. Bezděky jsem ztuhl. Na to, že měla schopnost ohně, vážně věděla, jak člověka zmrazit! Mohla být tak nejlepší na světě?
Mírně panicky jsem se jí zeptal: „C-copak?”
„...Jsi v pořádku?”
I když se ještě před chvilkou mračila, teď se na mě dívala ustaraným pohledem. V reakci na to jsem pokrčil rameny.
„No, proto pilně stoupám kobkou. Slyšel jsem, že pokud pokořím kobku do dvou let, mohl bych něco zvládnout. Ale i tak by to mělo být jen s mojí silou těžké, takže— jejda!”
Hwaya mě najednou vtáhla do náručí. Celý zmatený jsem ztuhl. Ina, co skončila zmáčknutá mezi mnou a Hwayou, se zasmála.
„C-co se děje? Nejsem jediný v nebezpečí! Ohrožuje to celou Zemi!”
„Ale nakonec mají všichni spadeno na tebe. Jejich cílem jsi ty, a to jen kvůli tomu, že ti neznámá bytost dala neznámou moc.”
„A-ale jak víš, jsem celkem silný... M-můžeš mě pustit? Promiň, ale mám někoho, koho—”
„To není moje věc.”
Tahle ženská mě zrovna utnula! Zrovna když jsem sebral odvahu to říct!
„Důležité je, že vypadáš napjatě a že tě chci obejmout.”
„...Vážně,” odpověděl jsem stroze, ale upřímně řečeno jsem se do ní možná trochu zamiloval. Ne, zamiloval jsem se hodně. Vážně mě trápilo to zbytečně velké kouzlo této ženy.
„Shine, neutečeš, že ne?”
„Ne.”
V jejím tónu nebyla žádná pochybnost. Bylo to, jako kdyby přesně věděla, jak budu jednat. Nemohl jsem si pomoct a rozesmál jsem se. Zároveň s tím mě objala ještě pevněji.
„Dobře... Nezapomeň, vždycky budu na tvé straně. Nenechám tě nést všechno samotného... Pokud... Pokud zemřeš, pořád budu po tvém boku. Rozumíš, co tím myslím...?”
„Proč bys... šla tak daleko?”
„Pokud na tu otázku vážně neznáš odpověď, tak tě teď spálím... Taky mě to překvapuje, ale zrovna teď jsem tak vážná, jak jen jsem v životě ještě nebyla.”
„Nemůžu odmítnout... že?”
„Samozřejmě že ne.”
To byl ale nátlak.
Nevěděl jsem, jestli mě utěšovala nebo jestli mi vyhrožovala. Ale upřímně řečeno, zdálo se, že to břímě, co mě hluboko v nitru tížilo, teď bylo mnohem lehčí. Rozhodl jsem se jí upřímně poděkovat.
„Díky, spolehnu se na tebe.”
„Dobře. Jsem šťastná, že znáš mou cenu.”
„Jsem šťastná, protože máma a táta jsou šťastní!” zakřičela Ina, co byla stále mezi námi, a zvedla ruce nad hlavu. Ten její náhlý výbuch nás překvapil, ale brzy jsme se střetli pohledem a zasmáli jsme se. A pak...
„Bezděky jsem nakonec zahlédl něco krásného. Potřebuju popkorn.”
„Tady je popkorn, Walkere. Žvýk, žvýk.”
„Je... Je tohle chvíle na to, abychom se nacpávali popkornem?! Chovají se jako rodina! To nedovolím!”
„Ach Země...!”
Byli tam všichni členové Revival. Začali jsme panikařit.
„J-jak?!”
„Dokončil jsem 60. podlaží a přišel jsem si odpočinout do gildovního domu, když jsem spatřil, jak tady točíte melodrama. Nemohl jsem dopustit, aby to ostatní minuli, a tak jsem je zavolal.”
„Walkere, ty...!”
Když jsem se otočil, abych se podíval na Hwayu, zahlédl jsem, jak zrovna skryla ruku poté, co ukázala Walkerovi palec nahoru. Už jsem tě viděl, Hwayo! Když jsem je chtěl užuž naštvaně pokárat...
| V První kobce došlo k Akčnímu nájezdu! Řád SS+ pro 500 lidí, Silový bazilišek. Gilda Pouštní štír požádala o pomoc od všech gild řádu D a výše! Můžeš se účastnit Akčního nájezdu se členy své gildy, co s účastí souhlasí! |
-----------------------------------------------
Autorova poznámka: Hwayin protiútok byl super efektivní! Kang Shin podlehl kouzlu!
Dnešní kapitola vám přinesla trápení, že se z Ludie a Ye-Eun stávají jen okrasné květinky! Jako autor jsem to neměl v úmyslu, ale na pozici hrdinek nastoupily dvě osoby... Hlasování o oblíbenosti! Hlasování o oblíbenosti!!
Další kapitola bude o tom, jak se Revival a Shin zapletou do soupeření v kobce. Těšte se na to!
-----------------------------------------------
