EGA: Extra - Zákaz Vánoc

~ Narazila jsem na jednu extra "vánoční" kapitolu s Anri, takže ji dávám k dobru! ~

SS Nezvyklé hlášení: Zákaz Vánoc

Vánoce, křesťanský festival z mého předchozího světa. Co měl být den oslavující narození Krista, se stal den, kdy byl člověk mnohem natěšenější, že dostane dárky od Santa Klause.

No, takhle to bylo ještě v pohodě. Problémem bylo, jak se tak důstojný oslavný den stal dnem, co podporoval pokoutné sexuální vztahy. Nevím, jak k tomu došlo, ale když pomyslím na tamější (pozn.: myšleno v Japonsku) Vánoce, veřejnosti se vybavili dva milenci, co spolu strávili vášnivou noc.

A zároveň jak ta atmosféra zaplavila celé město, lidé, co v takovém vztahu nebyli, se cítili trapně. Například pokud člověk neměl milence, ale měl dobrou partu kamarádů, udělali si spolu párty a celý den žili naplno. Ale pro člověka jako já, co patřil do střední kategorie, to byl sen ve snu. Honem jsem se vracela domů a předstírala, že nevidím ta oslepující světla zdobící město – to byly moje Vánoce.

EGA 2 - extra 8

Povídka 8 – Jistý nesmrtelný komorník

„.............Haa.”

Na pátém podlaží Chrámu Zlého boha si božská Anri povzdechla. Pak přejela prstem po okenním rámu. Byl tam prach. Svým způsobem by se dalo říct, že to je očividný výsledek, ale dříve tu nebývalo tak prašno. Důvodem bylo, že spolu s lidskou Anri odešla i Tena.

„Tohle je závažná situace.”

Ze všech životních nezbytností bylo „ošacení” stále v pohodě. Protože se její šaty s černými růžemi automaticky a pravidelně čistily, ani nemluvě o praní prádla, nemusela se ani převlékat.

Ale „jídlo” a „přístřeší” bylo něco úplně jiného.

EGA 2 - extra 7

Kapitola 7 – Plány jistého papeže

Svatá Anrina teokracie.

Byl to mladý náboženský národ vytvořený z jednoho cípu království Fortery a tento národ měl dva symboly.

Jedním byl chrám lomeno kobka, Svatá země Zlého boha. Při svých pěti nadzemních a třicet a jedním podzemním podlažím to byl masivní labyrint, kde každý den dobrodruhové riskovali své živ—... riskovali své peníze.

I po závěru Války tří bohů počet vyzyvatelů nedošel konce.

EGA 2 - extra 6

Povídka 6 – Setkání u večeře jistého démonického krále

Momentálně ve vile u černé růže bydlely čtyři dívky.

Anri, jež ta vila patřila. Tena, jež byla jejím přívržencem a také vrchní služebnou. Lili, co byla jako mladší sestra, co navzdory svému věku pomáhala s domácími pracemi. A nakonec Leonora, jež byla příživníkem.

Z těch čtyř byly Anri, Tena a Lili trvalými obyvateli, ale Leonora tu nakonec zůstávala jen dočasně. Jako dcera démonického krále a následnice trůnu se vrátí na území démonické rasy, jakmile její odkladné putování skončí. Tak zaprvé, její putování nemělo žádné dané datum, kdy by mělo skončit, ale nemohla v tom pokračovat navěky.

EGA 2 - extra 5

Povídka 5 – Návrat jisté služebné domů

„Chceš se vrátit zpět do své rodné vesnice?”

Bylo to krátce poté, co se usadily ve vile u černé růže, když Tena řekla Anri něco takového.

„Ano. Vždycky jsem nad tím váhala, ale nakonec se vážně chci jednou setkat se svou rodinou.”

Když zprvu začala bydlet s Anri, také o této záležitosti diskutovaly, ale v té době ještě neměla urovnané vlastní pocity a celou návštěvu odložily. Bylo přirozené, že měla složité pocity ohledně toho, že ji prodali do otroctví, ale časem se s tím dokázala vypořádat.

EGA 2 - extra 4

Povídka 4 – Manuální práce jisté skupiny hrdinů

Na druhém podlaží Chrámu Zlého boha před jednou místností byla shromážděná skupina šesti mužů a žen. Skupina sestávala ze tří mužů a tří žen a svým způsobem to byla skupina, co se sem nejméně hodila.

„Ehm, je to tady?”

„Ano. Podle vážených slov posvátné bohyně věřím, že o tom není pochyb.”

EGA 2 - extra 3

Povídka 3 – Vycházka jistého páníčka a domácího mazlíčka

Netvor—termín používaný pro živoucí bytosti, co měly manu vyšší než danou hodnotu. Ale tato definice je vlastně nepřesná. Prvním důvodem bylo, že lidé a démoni měli manu a nepovažovali se za netvory. Druhým důvodem bylo, že golemové, nemrtví a jiná neživá stvoření se také obecně řadila mezi netvory.

Všechny obávané bytosti, co lidem a démonům způsobovaly újmu, se označovaly jako „netvoři” - tohle byl pravděpodobně nejlepší způsob, jak celou situaci popsat.

EGA 2 - extra 2

Povídka 2 – Pandemie jistého písma

„Takže tohle je ta problémová kniha.”

V místnosti v jistém království shlíželo několik lidí na knihu s černou vazbou, co ležela na stole.

„Ano, Vaše veličenstvo. Musíte si dát pozor, abyste se jí nikdy nedotkl.”

„Já vím.”

Člověk, kterého oslovovali jako Jeho Veličenstvo, byl král této země a lidé shromáždění v místnosti byli také důležití vůdci v rámci země. Jenom to, že se v této místnosti shromáždilo tolik lidí, bylo samo o sobě znakem mimořádné situace.

EGA 2 - extra 1

Povídka 1 – Úpadek jistého náboženství

„Říkáš založení národa, co uctívá Zlého boha...?”

„Nebesa...”

Schůze nejvyšších vrstev Teokracie Luxiria byla čím dál tím bouřlivější. Příčinou byli kultisté, proti kterým nedávno vyslali Řád svatého světla, aby si je podrobili. A nyní prohlásili, že založili zemi.

Ale podle toho, jak bylo očividné, že se ta schůze po tomhle oznamu rozdivočí, se ta situace jen stěží dala nazvat překvapením.

EGA 2 - extra 0

~ Takže závěrem k EGA nás čeká cca 8 - pokud si to dobře pamatuju, bo jsem líná se podívat - povídek. Jako první je imaginární rozhovor autora (ehm) s Anri. 

Extra 1 – Kitaseno Yunaki zpovídá Anri

Jako vždy vám děkuji za podporu.

Hlásí se Kitaseno Yunaki.

Je to trochu náhlé, ale Amano Hazama, autor „Jednoduchá práce být zničen Hrdinou”, mi předala štafetový kolík.

EGA 2 - kapitola 20

Kapitola 20 – Obyčejná Anri

„Já... chci žít jako člověk.”

Od samého začátku jsem chtěla žít v klidu. Už jsem se srovnala s tím, že jsem se proměnila na božstvo, ale když mi bylo řečeno, že se můžu vrátit ke svému lidskému životu... jak jsem si myslela, vážně jsem to chtěla.

Podle toho, co jsem slyšela, to bylo jenom dočasné a nakonec se stanu božstvem. Ale prostě o tom můžu přemýšlet jako trochu času se bavit, než se vrhnu do reality. Pokud ten čas budu moct strávit s Tenou, Lili a Leonorou, tak není důvod zvolit jinak.

„Aha. Takže tě oddělím, takže se postav támhle.”

EGA 2 - Kapitola 19

Kapitola 19 – Pokušení Zlého boha

Když jsem se probrala, byla jsem na černočerném místě, kde nebylo jediného zdroje světla. Jelikož jsem si na tohle místo vzpomínala, nervózně jsem si zkontrolovala oděv. ...Díky bohu, pořád jsem oblečená.

K uším mi dolehl potlesk a když jsem se tím směrem otočila, stál tam člověk, kterého jsem čekala. Chlapec s dlouhými černými vlasy... Zlý bůh, co mě poslal na tento svět.

„Zdar, dlouho jsme se neviděli,” promluvil na mě Zlý bůh se svým obvyklým posměšným úsměvem.

„Co chceš?”

EGA 2 - Kapitola 18

Kapitola 18 – Závěr

Smíšená družina dosáhla rekordu v nejnižším dosaženém podlaží, ale poslední pevnost a etapový netvor na 30. podlaží – Císařská smrt – je porazil, a tudíž selhali. A také jelikož byli poraženi v kobce, nebyl žádný důvod, abych je vyňala z pravidla, že si vezmu jejich zbraně a předměty, nehledě na to, že to byli Hrdinové a Démonický král. Takže jsem řádně shromáždila svatý meč, svaté kopí, svatý luk a démonický meč. Samozřejmě jsem získala i ostatní předměty a zlato.

A v tom okamžiku se dalo říct, že to byl okamžik, kdy se pro ně stalo nemožným úkolem kobku pokořit.

Zdrojem síly Hrdinů byly svaté zbraně, které v sobě měly Sophiino požehnání, a teď když o ně přišli, Hrdinové přišli o většinu své moci.

Co se týče strýčka, není to tak, že by byl na své zbrani tak závislý, ale jak se dalo čekat, v jeho bojové schopnosti byl obrovský rozdíl, když ten démonický meč neměl.

Když byly jejich požehnané zbraně pryč, přišli o moc, které bylo třeba k pokoření kobky.

EGA 2 - Kapitola 17

Kapitola 17 – Císařská smrt

Jak se ty velké dveře otevřely, zaskřípaly.

Ten zdrcující pocit přítomnosti zevnitř sálu vzrostl, jak nebylo nic, co by jej zadržovalo, a smíšená družina se před dveřmi mírně chvěla.

„...Pojďme.”

Díky hlasu Démonického krále se družina vzpamatovala a jejich ostražitost jim přirozeně zpomalila krok.

Před nimi byl na stupínku o něco vyšším než zbytek sálu trůn a na něm seděl pán tohoto sálu. Sedící na luxusním trůnu a čekající na Hrdiny a démony, byl to kostlivec oděný v černočerné róbě. Byl mnohem menší než černý drak a Brnění Zlého boha a dalo se o něm říct, že má stejnou velikost jako normální člověk. Ale lidé shromáždění v tom sálu tváří v tvář nátlaku většímu než u předchozích nepřátel zvadli.

EGA 2 - Kapitola 16

Kapitola 16 – Příval netvorů

Horní podlaží „Svaté země Zlého boha” byla postavená jako ortodoxní kobka. Netvoři a pasti byly normální a mnohem otravnější než samotná kobka byla miasma, ale nebylo to tak, že by ty pasti byly smrtelné. Pokud byli lidé řádně připravení, nebylo by pro dobrodružnou družinu vysokého levelu nemožné je pokořit.

Střední podlaží poté byla naprosto jiná a byla to podlaží, která se zaměřovala na řešení hádanek. Výměnou za obrovský pokles netvorů a pastí, tam na vyzyvatele čekaly různé skládačky. Na rozdíl od horních podlaží bylo nemožné je prolomit hrubou bojovou silou. Takováto kobka byla jediná na tomto světě a nedostatek informací o tom, jak takovou kobku pokořit, byl jeden z důvodů pro zvýšenou obtížnost.

EGA 2 - Kapitola 15

Kapitola 15 – Brnění Zlého Boha

Pozorování pokořování kobky teď pro mě bylo v podstatě denní rutinou, ale lidé, co se ke mně přidali, se vždycky měnili. Já jsem se v podstatě dívala každý den a po mě nejčastější diváci byli Sophia a Anbaal a pak Leonora, Lili a Tena.

Dneska tu zrovna náhodou bylo víc lidí než obvykle. Sešli se téměř všichni a seděli na židlích v mé kanceláři a sledovali obrazovku. Lili seděla Sophii na klíně, zatímco Leonora stála vedle Anbaala jako posledně. A Tena stála za mnou... nebo to bych chtěla říct, ale bohužel musela něco zařídit, takže tu nebyla.

EGA 2 - Kapitola 14

Kapitola 14 – Skládačkové peklo

Na svém starém světě jsem zaměstnaná nebyla, takže se můžu jenom dohadovat, jestli horká linka zákaznického centra byla bitevním polem nekonečných hovorů.

„Ne, správná odpověď na tu otázku je vlevo!”

„Jako kdybych to sakra věděl! Co kdybyste sami trochu přemýšleli!”

„AACH?! Proč jste šli vlevo! Ech? Říkáte, že jsem vám řekla, abyste šli vlevo? ...No, i to se stává.”

„Tsk, jasný, jasný. Budu to muset najít, tak chvilku počkejte!”

Zatímco jsem se pokoutně dívala na Sophii a Anbaala, co byli bombardování dotazy, srkala jsem svůj čaj.

EGA 2 - Kapitola 13

Kapitola 13 – Dětinskost

Ticho před bouří evidentně skončilo.

Začátek bouře započal s družinou šesti vyzyvatelů, co vpadla do kobky. Co se týče počtu členů, družina byla trochu větší, ale v žádném případě nebyla největší. Ale tohle bylo rozhodně poprvé, co jsem viděla smíšenou lidsko-démonickou družinu. Konkrétně to byla družina 3 lidí a 3 démonů s 3 démonickými muži, zatímco na straně lidí byli 2 muži a 1 žena.

Jelikož jednoho toho člověka už jsem dvakrát viděla – Hrdina posvátného meče, Arc – bylo mi divné, že změnil družinu, a prozkoumala jejich statistiky. Našla jsem šokující jména.

EGA 2 - Kapitola 12

Kapitola 12 – Okamžik před bouří

Následujícího dne se politováníhodný nebeský král stal novou obětí a podivný útlum v pokořování kobky pokračoval. Normální zákazníci samozřejmě dál chodili, ale zvláštní vyzyvatelé jako Hrdinové nebo Čtyři nebeští králové nechodili. Jak se dalo čekat, úroveň obtížnosti této kobky byla pro normální dobrodruhy evidentně příliš vysoká, protože na 10. podlaží se nedostal jediný člověk.

Ono ta úplně první podmínka k pokoření této kobky bylo mít nějaký způsob, jak se vypořádat s tou miasmou, takže jenom od této jedné podmínky byl počet vyzyvatelů omezený. Vypořádat se s miasmou v této kobce je evidentně obtížné, pokud nejste celkem zkušený duchovní.

EGA 2 - Kapitola 11

Kapitola 11 – Králové, jenž předsedají čtyřem královstvím

„Pche, takže tohle je chrám Zlého boha nebo něco podobného, co?”

Před vchodem do chrámu stál nový vyzyvatel. To bylo samo o sobě něco, co se stávalo dnes a denně a vlastně nebylo nijak význačné, ale vyzyvatel tentokrát se od ostatních velmi lišil.

Byl to neohroženě vyhlížející muž s krátkými zahrocenými vlasy a robustní postavou, ale měl charakteristické stříbrné vlasy a rudé oči přesně jako Leonora... to byla charakteristika démonické rasy.

Věřící v chrámu si toho evidentně také všimli, protože na rozdíl od jiných vyzyvatelů jej pozorovali z dálky. Kvůli svému kontaktu s Leonorou si následovníci na démonickou rasu více méně zvykli, ale jak se dalo čekat, s osobou, co nikdy předtím neviděli, to bylo jiné.