EGA - Kapitola 10 (Hikikomori)

Kapitola 10 – Životní styl Hikikomori, start

Jsou to zhruba čtyři dny, co se mnou otrokyně Tena začala bydlet.

Nejprve ji šokovalo úplně všechno, ale zdá se, že si na to konečně zvykla.

Nebo spíš místo „zvykla si” to možná je tím, že se prostě vzdala přemýšlení o všech šokujících a abnormálních věcech.

EGA - Kapitola 9 (První koupě)

Kapitola 9 – První koupě

Zdraví vás ex dobrodružka, Pán kobky Anri.

Usnula jsem při koupeli, takže jsem si myslela, že nastydnu, ale vypadá to, že jsem zdravá jako rybička. Pokud bych měla vypíchnout nějaký problém, pak by to bylo to, že se během spánku evidentně aktivovala ta kletba a nakonec jsem v té koupeli byla s tantou a róbou. Nemůžu se převléct, takže musím zůstat takhle promočená...

No, pokud bych se prošla po venku, tak by to pravděpodobně uschlo, ale protože jsem promočená až na spodní prádlo, tak je to nechutný. To se nebudu schopná koupat déle než 30 minut? Sebrala jsem se, vytáhla jídlo ze svého inventáře a po prosté snídani jsem se přemístila ke vchodu.

EGA - Kapitola 8 (Stěhování)

Kapitola 8 – Stěhování

Dobrý den, tady Anri.

Tohle je trochu náhlé, ale... vyhnali mě z hostince.

Přesněji řečeno mých pět zaplacených dnů v hostinci vypršelo a když jsem požádala o prodloužení, tak mě odmítli.

Sama jsem si toho nevšimla, ale majitelka hostince se strašně bála, takže jsme se pravděpodobně někdy náhodou střetly očima. A ačkoli jsem si myslela, že k tomu zanedlouho dojde, že mě vyhnali takhle brzy, bylo mimo má očekávání.

EGA - Kapitola 7 (Změna povolání?)

Kapitola 7 – Změna povolání?

Už jsou to tři dny, co mě to vrhlo do tohoto světa.

Prvního dne jsem měla spoustu práce jen s tím, abych se dostala do města, a druhý a třetí den jsem vydělávala peníze plněním sběrných zakázek vydané Gildou dobrodruhů. Už po dvou dnech zkušeností jako dobrodruh jsem si uvědomila jednu věc.

Nemůžu přežít jenom plněním sběrných zakázek.

Protože v den, kdy jsem se registrovala, jsem taky zašla do kostela, skončila jsem jenom s jednou zakázkou ohledně sběru léčivých bylinek. Ale druhý den jsem měla čas, takže jsem přijala dvě zakázky.

EGA - Kapitola 6 (Slib)

Kapitola 6 – Slib

Dveře se zavrzáním otevřely a já jimi prošla do Gildy dobrodruhů. Při pohledu od vchodu byla po mé levici vývěska a na ní bylo připíchnuto mnoho papírů, zdálo se, že to jsou zakázky.

Na pravé straně bylo mnoho kulatých stolků a povídajících si dobrodruhů, zdálo se, že jsou spolu v družinách.

A přede mnou byla přepážka s mladou recepční, co mluvila s dobrodruhem. U přepážky za tím člověkem, co mluvil s recepční, byli dva další lidé, takže jsem se rozhodla se za ně také zařadit.

Konečně jsem přišla na řadu, takže jsem přistoupila k přepážce.

EGA - kapitola 5 (Svaté místo)

Kapitola 5 – Svaté místo

Světlo svítící do pokoje přitáhlo mé vědomí zpět. Zdá se, že dneska jsem se probudila ještě před budíkem. Jelikož jsem se projednou konečně probudila s dobrým pocitem, nechtěla jsem zaslechnout ten pronikavý zvuk, takže stále vleže jsem natáhla ruku k budíku, abych ho zamáčkla, ještě než zazvoní.

Zatímco jsem tápala po budíku, co mám vždycky vedle polštáře, rukou jsem narazila na něco tvrdého. Pokusila jsem se to svrchu uchopit a zamáčknout tlačítko na budíku... když jsem vyskočila kvůli ostré bolesti na palci.

„Tss—?!”

EGA - kapitola 4 (Úleva)

Kapitola 4 – Úleva

Když jsem zakusila tu srdcervoucí událost, kdy přede mnou utekli jak loupežníci, tak jejich oběť, chvíli jsem stála jako opařená, ale vzpamatovala jsem se a rozhodla se se podívat, co je v té brašně, co po mě předtím hodili.

Jak jsem odhadovala z té dřívější bolestné zkušenosti, brašna byla nacpaná zlatými mincemi. Nevím, jakou má hodnotu měna na tomto světě, ale v měšci je celkem dost mincí a myslím si, že by to mohla být slušná cena.

...Ale bolest byla jí úměrná.

EGA - kapitola 3 (Běžný vývoj)

Kapitola 3 – Běžný vývoj

Podezřelé děvče oděné od hlavy až k patě v černo černé beze slova kráčelo lesem... ale jsem to já.

Zažila jsem různé šoky, ale když o tom budu jenom přemýšlet, tak se nikam nedostanu, takže jsem se prozatím rozhodla něco dělat.

V každém případě zrovna teď chci najít lidské osídlení. Podle toho, co jsem viděla u těch schopností, vážně nemůžu mít ani trochu naděje, ale i tak i kdybych zůstala tady, mojí jedinou možností je umřít hladem, takže není jiné cesty.

KNM - kapitola 57 (Pravda o Ďáblovi)

~ Mám trochu problém se skloňováním jména Gle, takže pokud tam najdete vzorek nějaké úplně nové české gramatiky, laskavě odpusťte. ~

Kapitola 57 – Pravda o Ďáblovi

„Lžeš! Prostě lžeš!”

Liola zoufale křičel, ale Vůdce se po něm podíval s opovržením. Tvář měl plnou netrpělivosti, zatímco všechny otázky, co Liola v duchu potlačoval, teď vypluly na povrch.

Liola rukou zalovil v kapse a pevně sevřel dopis, který mu Anis zanechala. Dokonce i když ho Vůdce zmlátil, až měl vážná zranění, nebolelo to tak jako teď.

Mohlo by to být tak, že Anis, člověk, který pro něj vždy představoval citovou podporu, se před ním zjevoval jen proto, že byl synem Dračího císaře? Byl... to důvod, proč jej doprovázela? A proč jej požádala, aby ji vyhledal?

EGA - kapitola 2 (Průměrný závěr)

Kapitola 2 – Průměrný závěr

Než jsem se nadála, byla jsem v lese.

Okolní mohutné stromy a keře rostly hustě vedle sebe a podle světla pronikajícího mezi listy stromů jsem věděla, že je den, ale i tak tam bylo šero a temno. Jelikož jsem ležela tváří dolů, zvedla jsem hlavu a rozhlédla se kolem. Když jsem se ujistila, že jsem sama, vstala jsem. Oprášila jsem se od hlíny a listů, co se mi nalepily zepředu na tělo.

Nakonec mi ten bůh (prozatímně) šaty nedal. Copak se nahá slečna jen tak vyhazuje, i kdyby to byl vtip? V manze a novelách je spoustu příběhů o tom, jak to člověka vrhne do jiného světa, ale ještě nikdy jsem neslyšela o tak špatném zacházení jako tohle. Takhle nemůžu jít ani do města a nemůžu ani jen tak jít po silnici. Nebo spíš jsem vážně ráda, že jsem uprostřed lesa.

EGA - kapitola 1 (Prosté přání)

Kapitola 1 – Prosté přání

Na svém vzhledu mám ze všeho nejradši svoje vlasy. Jsou černé, což je mezi Japonci běžné, ale nezanedbávám jejich péči, a když je pročesávám, tak jsou také hladké. V duchu jsem hrdá na to, že by nebylo přehnané říct, že jsou ukázkovým příkladem „lesklé černé jako mokrá pírka havranů”.

A naopak kdybyste se mě zeptali, co na sobě nejvíce nesnáším, pak bych okamžitě odpověděla, že svoje oči. Mých pár přátel mi často říká, že ačkoli jsem v každém ohledu nádherná, vzezření mých očí to naprosto kazí. Ale podle mého názoru—

„Tvoje oči se mi celkem líbí. Tak strnulé... jako kdyby do sebe nasály všechno zlo světa, takové oči.” Není to tak špatné, aby si zasloužily tenhle popis... Pravděpodobně.