HK - kapitola 52

Kapitola 52 – Ritzhardova osamělá léta II

Jaro mého druhého roku jako lenní pán.

Vesničané ke mně byli pořád chladní.

Ale došlo k pár malým změnám. Viděl jsem teď, jak starší lidé pokládali na Kámen ducha úlitby a jak se u něj modlili.

Rušné dny pokračovaly.

HK - kapitola 51

Kapitola 51 – Ritzhardova osamělá léta I

Děda zemřel.

Zemřel, když slunce nezapadalo, když les zářil ze všeho nejvíc, ve svém oblíbeném ročním období.

Děda mě naučil, jak vyrábět tradiční řemesla, jak lovit, jak kuchat a porcovat zvířata a naučil mě všechno o bytí lenním pánem. Řekl, že ničeho nelituje a pak odešel z tohoto světa.

Vážně si myslím, že se velmi dlouho snažil ze všech sil. Pohřbil jsem ho vedle babičky, aby mohl odpočívat v pokoji.

HK - kapitola 50

Kapitola 50 – Miruporonino hlášení

Naše rodina žije ve vesnici, kde z nebe padá bílý chladný led.

Mou každodenní prací je poskytnout 'velkému králi' příjemné prostředí. Můj otec se stará o kořist, co král uloví, a udržuje nástroje a moje matka vaří. Já se starám o zvířata a štípu dříví. Domácí práce jsme si rozdělily s matkou.

O volných dnech jsem chodila lovit. Otec mě naučil, jak používat luk.

Dneska jsem chytila zajíce. Když se napíchne na rožeň a opeče, chutná skvěle. Jelikož jsem si zapomněla vzít koženou brašnu, nesla jsem ho za krk.

HK - kapitola 49

Kapitola 49 – Teoporonovo hlášení

Nekonečný obzor plání se z našeho života nedal vytrhnout. Bohatá zeleň tam prakticky neexistovala. Zdrojem našeho jídla jsou obrovští bizoni, co se toulali krajinou. Jezdili jsme na koních a proháněli jsme je po stráních, abychom je ulovili.

Každý den jsme se modlili k duchům za mír. V naší vesnici jsme bydleli ve stanech ze dřeva a bizoních kůží. Vedli jsme kočovný život, chránili jsme naše ovce a jakmile se jídlo v zemi vyčerpalo, přesunuli jsme se. Když jsme po cestě potkali jiné kmeny, někdy jsme soupeřili o bohatství, ovce nebo koně.

HK - kapitola 48

Kapitola 48 – Pořád plnící

„Ritzharde, vzbuď se.”

„...N~n.”

„Hoj, vzbuď se!”

„...Ano~.”

Ráno. Sieg se mnou silně zatřásla a probudila mě. Ne, pořád jsem napůl spal.

HK - kapitola 47

Kapitola 47 – Ainino hlášení

Drahý Emmerichu Davide,

podzim tady se každým dnem prohlubuje. Daří se ti dobře? Tady v těchto odlehlých krajích zrovna včera poprvé sněžilo. Bílý koberec na zemi zdůraznil podzimní listí.

Brzy začíná lovná sezóna a ve vesnici začíná být rušno, takže začínám být nervózní. Protože muži z vesnice jsou drsnější, když začne lovná sezóna. Doufám, že teplé období přijde rychle.

Taky se chci rychle setkat s tebou.

Aina Salonen Bergholm.

DM - kapitola 73

Kapitola 73 – Chci trénovat magii

Tady Satou. Nutkání používat věci, co jste získali, se pravděpodobně nemění bez ohledu na éru a místo.

Dokonce i v paralelním světě to existuje.

HK - kapitola 46

Kapitola 46 – Manžel milovaný dravčí manželkou

Když Sieg zaslechla mé náhlé vyznání, zatvářila se překvapeně.

„...”

„...”

Ehm, totiž, podělal jsem to.

V takovýhle chvílích musím mít oči na stejné úrovni jako ona, ale já si zvolil tu nešťastnou metodu, kdy jsem klečel na zemi a vzhlížel jsem do tváře své manželky, abych jí vyznal lásku.

DM - kapitola 72

Kapitola 72 – Taverna a zkazky

Tady Satou. Ve starých počítačových hrách byla taverna dobrá jenom na změnu členů družiny, ale v RPG to bylo místo, kde člověk získával informace ke scénářům.

Neboť opilci jsou hovorní.

HK - kapitola 45

Kapitola 45 – Moje skryté pocity k tobě

Nastal podzim a zákaz lovu odezněl. Nejprve jsme lovili ptáky. V tomto období byli velmi chutní stěhovaví ptáci, obzvláště kachny. Na ptáky žijící poblíž vody jsem na břehu roztrousil obilí, abych je nakrmil.

Ptáci, co žijí na vodě, se neloví pistolemi, ale pastmi. Jsou lidé, co používali pistole, ale to jsou ostrostřelci. Past, co jsme používali my, byla síť upletená z tuhých provazů na čtvercovém rámu. To se narafičí na břehu a k pasti se uváže provázek, co se pak druhým koncem přiváže k větvi. Jakmile se ptáci nechají navnadit návnadou, pustím provázek a chytím je. Na místě s návnadou jsem udělal díru dost hlubokou na to, aby se pták nemohl dostat ven, když se past aktivuje.

HK - kapitola 44

Kapitola 44 – Sieglindin deník

Bílé noci, kdy slunce nezapadá, skončily a roční období se měnilo z léta na podzim.

Listy se zbavovaly svého zeleného odstínu a barvily se do odstínů jasné rudé a žluté a vítr, co se otíral o kůži, se zdál mrazivý.

Pořád to byla rána, kdy se světlo oblohy neobjevovalo. Když jsem byla u armády, stalo se součástí mého denního plánu hlídkovat kolem ubikací. Tenhle zvyk nevymizel ani v této zemi, takže jsem se vždycky nakonec probudila brzy.

A také jsem pokračovala ve svých ranních procházkách. Nejdřív jsem chodila ven, abych se začlenila do vesnice, ale teď chodím ven v očekávání nějaké společenské interakce s vesničany.

HK - kapitola 43

Kapitola 43 – Různé změny

Když jsme teď měli dům plný sušených hub, začali jsme zase sbírat bobule. Jsou druhy, které dozrávaly jenom během tohoto období, takže se musí nasbírat, než skončí.

Sieg a já jsme kráčeli lesem, jak jsme hledali bobule.

„Našel jsem je!”

To, co jsem našel, byly světle zelené poloprůhledné bobule.

DM - kapitola 71

Kapitola 71 – Vymýcení a zkazka

Tady Satou. Jediný kontakt, co jsem kdy měl s utečenci, bylo v novinách nebo v reklamě na finanční podporu. Ale na tomto světě jsem se k nim dostal nečekaně blízko.