TK - Ego (5)

„—Sagara Keisuke.”



Kishitanimu—ne, Sagarovi v převleku za Kishitaniho se údivem rozšířily oči.

„Promiň, že jsem chodil kolem horké kaše. Chtěl jsem tě vydráždit a trochu zahnat do slepé uličky, když jsi byl vůči mě tak ostražitý. Kromě toho jsem se chtěl ujistit, že máš pořád nějakou tu svobodnou vůli. Od teď buďme upřímní, dobře?”

TK - Ego (4)

Kishitani byl v obležení druhých jako obvykle.

Evidentně jim vysvětloval náš domácí úkol. Co jsem já věděl, jeho známky byly na naší škole v nejnižších hladinách. Přece jenom mi dělal společnost při reparátech. Kromě toho se vyhýbal práci navíc, jako kdyby to byl mor. Navzdory tomu se velmi zlepšil jak ve škole, tak ve sportu, a teď dokonce učil ostatní.

Nový a lepší Kishitani nebyl jen náznak naděje a jeho pověst se zlepšila.

TK - Ego (3)

Dneska moje kopie přišla dřív, než jsem čekal.

„Co se děje? Neříkej mi, že sis myslel, že bude v pořádku se ulejvat?”

Nechtěl jsem si to přiznat, ale bylo to velmi možné. Vzhledem k tomu, že to byla moje kopie.

„To bych neudělal! Tedy dokud mi to nerozkážeš. Ach, začal jsi být nervózní, protože jsi mi rozkázal akorát to, abych šel do školy? Neboj se, nebudu si hrát se slovíčky!”

TK - Ego (2)

„Haa... haa... haa...”

Lapal jsem po dechu a co nevidět jsem se měl zhroutit kvůli nedostatku kyslíku. Třásl jsem se tak moc, že jsem nedokázal stát, aniž bych se rukama opíral o kolena.

„Tady!”

TK - Ego (1)

Ego

Přáli jste si někdy, abyste existovali dvakrát?

Teď nemluvím o dvojčatech nebo něčem takovém. Mluvím o vašem druhém „já”, co vás může zastoupit.

Tak mě tak napadá, v jednom slavném anime, co jsem sledoval jako dítě, byl robot-kopie. Aby se hlavní hrdina mohl chovat jako záhadný superhrdina, vyrobil robota, co měl do školy chodit místo něj. Ten robot měl pár úžasných schopností: měl vlastní vůli, jednal nezávisle a pak své vzpomínky mohl sdílet s hlavním hrdinou.

TK - Ticho (6)

Nastoupili jsme do vlaku a zamířili jsme domů.

O den dříve než bylo v plánu.

Towako mě přiměla všechno vysvětlit: že mě požádal o tu donášku; že mě slečna Mei zavezla na stanici a že než jsem se dostal do firmy klienta, bylo CD pryč; že jsem to po cestě zpět všude prohledal, ale nic jsem nenašel.

„Aha.”

„Já jen nechápu, jak jsem ho ztratil.”

TK - Ticho (5)

Náš druhý den u pana Kadokury v domě byl už z půlky pryč.

Towako měla v plánu jít domů následující den. Ani ne tak moc kvůli povinnostem v obchodě, ale z větší části kvůli tomu, že nedokázala vystát, když měla Relikvie půjčovat. Já musel chodit do školy, takže jsem také nemohl zůstat donekonečna.

Ale v sázce byl lidský život. Bylo z obliga odejít, aniž bychom našli nějaké vodítko.

„Kurusu, mohl bys mi věnovat okamžik?” zastavil mě pan Kadokura, když na mě narazil, jak jsem se procházel kolem budovy. „Rád bych tě požádal o laskavost.”

„Ano?”

TK - Ticho (4)

Vznášel jsem se ve všezahrnujícím, příjemném tichu.

I když to byla stejná věc, bylo to jasně jiné.

Tentokrát jsem vklouzl do světa zvuku v naprostém tichu Zrcadla poklidu.

To bylo to jediné, co se změnilo, a přesto všechno vypadalo naprosto jinak.

Jako kdyby se ta mírně nevyvážená koule stala dokonale kulatou.

TK - Ticho (3)

„Kruci!”

Zmačkal jsem prázdný notový list a hodil ho na stěnu, jen abych se hned potom bez síly opřel vzad. Židle, na které jsem seděl, nedokázala udržet mou váhu, přepadla a já jsem zíral na strop.

Dneska to nebyla jedna z Meiných chyb, co mě vytrhlo z mé tvořivé reverie. Prostě jsem jen měl problém se soustředit.

Ráno jsem se soustředil lépe a byla škoda, že to nevydrželo. Kvůli... Ne, na tom nezáleželo. Kdybych byl v zóně, nepozbyl bych soustředění kvůli něčemu tak triviálnímu.

Byl jsem ve skluzu. Navzdory bezprostřednímu konečnému termínu jsem neměl ani náznak. Kdy naposledy jsem měl takovou krizi?

TK - Ticho (2)

Drrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Drrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

Drrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

„Už zmlkni!” zakřičela majitelka obchodu.

Křik Settsu Towako se rozlehl budovou, ale zanikl v ještě větším hluku zvenčí, kvůli čemuž její křik pozbyl většinu svého důrazu.

TK - Ticho (1)

Ticho

Pokud byste si měli vybrat mezi tichým místem a rušným místem, kterému byste dali přednost?

Tichému místu, když si chcete přečíst knížku nebo studovat?

Rušnému místu, když se chcete pobavit s přáteli nebo něco sníst?

V závislosti na účelu se vaše preference můžou změnit.

Ale i kdyby to vyhovovalo vašemu účelu, příliš tiché místo vás vyvede z míry a příliš rušné místo vás rozčílí.

Ať už se jedná o ticho nebo ruch, všechno to závisí na stupni intenzity.

Takhle řečeno, já z těch dvou možností náhodou o něco víc preferuji ticho – s největší pravděpodobností proto, že jsem zvyklý na tichá místa.

Na co tím narážím, je:

Ve starožitnictví Tsukumodo je jako obvykle ticho jako v hrobě.

Starožitnictví Tsukumodo (TK)

Tsukumodo Kottouten (TK)
země původu: Japonsko
autor: Odou Akihiko
rok vydání: 2006
délka: 7 knih

Podzimní překvapení

~ 22.9., tj. dnes nám oficiálně začíná podzim. Na zmírnění pošmourné nálady (bo u mě sice prosvítá sluníčko, ale je děsná lezavá zima) jedna "roztomilá" povídka ze série Starožitnictví Tsukumodo. ~

Dar

Letní překvapení

Starožitnictví Tsukumodo (3)

~ První letní překvapení aneb dáreček ke konci školnímu roku... (přinejmenším pro ty mladší). Tématicky celkem ladí k období - vůbec to není tak, že bych to schválně zdržovala. Vždyť posuďte sami: mezi Velikonocemi a 30.6. není nijak moc významných dnů, no ne? ~

Vzpomínky a poznámky

(opožděné) Velikonoční překvapení

~ Druhá povídka ze souboru Starožitnictví Tsukumodo.

Abychom si tenhle den trochu oslavnili, co třeba zmínit, že 2.4. 1900 byla v Belgii zavedena povinná školní docházka? :-D ~

Starožitnictví Tsukumodo - Soška

Vánoční překvapení

Starožitnictví Tsukumodo: Náhoda

~Na tuhle novelu jsem narazila před nějakým půl rokem, začetla jsem se do ní a jedním dechem přečetla všechny (v té době přeložené) povídky. Jelikož jsou to samostatné povídky, náramně se hodí na výjimečné uveřejňování. Takže: Veselé Vánoce. ~