KY - kapitola 103

Kapitola 103 – Rozprava během příprav

„Proč zaniklo Starodávné království?”

„Nevím. Než jsem se nadála, bylo pryč. Naše rasa s lidmi přece jenom vůbec nejedná. Považovali nás za netvory, takže...”

Do jejich cíle jim to bude trvat dva dny, což znamenalo, že se museli na noc utábořit.

Loren a Lapis na to byli samozřejmě připravení. A tak když slunce zapadlo a obloha začalo rudnout, zastavili se a začali rozdělávat tábor.

KY - kapitola 102

Kapitola 102 – Rozprava po cestě

Jakmile si obstarali zásoby, co potřebovali, vypůjčili si osla, co jim věci ponese, a nahlásili gildě, že je nominovali na zakázku, byli připravení vyrazit.

Po cestě se Lapis snažila vybrat peníze, co Ivy přihodila během dražební války na cvičišti. Ale dostala se s ní do sporu, protože řekla, že to bylo neplatné, protože se souboj zrušil. Ale nic moc se nestalo.

Platba za nominovanou zakázku se vyjednávala mezi klientem a dobrodruhem, ale Dia neměla žádné peníze. A tak místo platby nabídla jednu svou vlásenku.

KY - kapitola 101

Kapitola 101 – Přesun a žádost

„Takže chceš mluvit o práci, že?”

Byli v gildovním baru.

Blonďatá dívka, co seděla naproti němu, se na židli ošívala a rozhlížela se kolem.

Loren se na tu dívku podezíravě díval, zatímco Lapis, co seděla vedle něj, se na ni dívala s nepatrným úsměvem, podle kterého nikdo nevěděl, co si myslela.

KY - kapitola 100

Kapitola 100 – Úspěšný příhoz a přerušení

Loren chvíli přihlížel a začal si myslet, že měli štěstí, že na cvičiště nechodilo mnoho lidí.

To proto, že přihazování mezi Klausem a Ivy začalo být celkem žhavé.

Lorena nezajímalo, jaké budou výsledky. Ale pro přihazující to bylo něco jiného. Ten, co nabídku nedokáže přeplatit, bude ve velmi nepříznivé pozici, takže to brali tak moc vážně.

Co začalo na měďácích, se brzy přesunulo ke stříbrňákům. A i to množství stříbrňáků rapidně rostlo.

KY - kapitola 99

Kapitola 99 – Aukce na místě zkoušky

„Velice děkuji. Bála jsem se, že si budeš dál stěžovat a nakonec řekneš, že to neuděláš,” řekla recepční slečna z gildy s úsměvem na tváři.

Když si Loren včera večer promluvil s Lapis a rozhodl se, že tu zkoušku podstoupí, a když o tom řekl Ivy, ta si vydechla úlevou a jasně se usmála.

Ivy chtěla kout, dokud bylo železo žhavé, a tak vzala Lorena a Lapis na cvičiště nedaleko gildy, kde se měla pořádat zkouška.

KY - kapitola 98

Kapitola 98 – Hlášení a závěr

„Takže řekl jsi té gildovní slečně, že na tu zkoušku půjdeš?”

Momentálně byla noc.

Večeřeli v baru v gildě a Loren řekl Lapis, co se stalo během dne. A Lapis se ho zeptala na něco takového.

Seděla naproti němu s talířem klobás a sklenicí, ale ani jednoho se nedotkla a poslouchala Lorenovu historku. Loren odložil sklenici a pomalu zakroutil hlavou.

KY - kapitola 97

Kapitola 97 – Začátek a doporučení

Povídalo se, že toho bylo mnoho zničeno.

Království Varganburg, co leželo na jihozápadě kontinentu, bylo ve stavu zmatku.

Přece jenom bylo během chvilky zničeno mnoho vesnic a pár měst a vzkřísily se dvě bytosti známé jako zlí bohové.

KY - kapitola 96

Kapitola 96 – Návrat bez incidentu

Pár dní poté, co Loren a Lapis běželi zpět ke Corne, se potvrdila smrt náčelníka.

Podle toho, co jí Loren a Lapis řekli, chápala, že náčelník zemřel. Ale i když chápali, proč se Corne chtěla ujistit, že je náčelník naprosto mrtvý, bylo nečekané, že je chtěla nechat čekat, dokud neprovedou vyšetřování.

„Mohli bychom to brát jako ušetření za jídlo a ubytování.”

KY - kapitola 95

Kapitola 95 – Pokračování a vytažení

„Nezírej na to jenom!”

Zatímco Lapis zírala na kus masa, co se k ní blížil, Loren jí ovinul paži kolem pasu a vrhl se stranou.

Za okamžik část náčelníkova těla, co se k nim řítila, dopadla na místo, kde Lapis stála, a všude se rozprskla krev.

A když Loren máchl levou rukou svým velkým mečem, vyseklo to víc náčelníkova těla. A když ten kus dopadl na podlahu, proměnil se na velké množství vil, co na Lorena a Lapis začaly útočit.

KY - kapitola 94

Kapitola 94 – Pokračování bitvy

Vzniklo z toho to, že náčelníkovi vil dopřáli první tah, ale jejich odplata byla svižná a silná.

Lapis ustoupila, aby zhodnotila situaci, zatímco Loren předstoupil, vytáhl svůj velký meč nad hlavou a udeřil jím do obrovského kusu masa.

Od pohledu to vypadalo, že to nebude příliš tvrdé, ale pokud bylo to maso posílené magií, pak to bude něco úplně jiného.

A tak v sobě Lorenův první úder obsahoval téměř veškerou jeho sílu.

KY - kapitola 93

Kapitola 93 – Začátek bitvy

„Plán je prostý. Chodba, co vede na místo, kde je náčelník. Corne a víly prolomí blokádu, co nám stojí v cestě. My pak projdeme skrz a navážeme kontakt s náčelníkem, porazíme ho a hotovo.”

„Řekla jsi to tak snadno... No, ale tak to asi je.”

Loren a Lapis se dostali ke vstupu do chodby, co vedla na místo, kde byl náčelník. Corne je vedla.

Feuillea samozřejmě nechali na starost ostatním vílám, takže tu nebyl.

KY - kapitola 92

Kapitola 92 – Otázky a přijetí

Lapisin výslech trval, dokud Lorenův kabátec naprosto neuschnul.

V té době byly už i Lapisiny a Feuilleovy šaty suché a zatímco Feuille se oblékl, jen co uschly, Lapis se s komplikovaným výrazem oblékla, když skončila s výslechem Corne.

„Jaké to bylo?” zeptal se jí Loren, co čekal, až skončí.

Lapis potřásla hlavou, jako kdyby to vzdávala, a nakonec otevřela pusu: „Zaprvé se zdá, že toto je ta skrytá vesnice vil.”

KY - kapitola 91

Kapitola 91 – Plán dle situace

„Soupeření o moc, nebo tak něco?” zeptal se jí Loren, neboť to byl jediný důvod, co jej napadl, proč by někdo v nižším postavení chtěl zabít někoho ve vyšším postavení. Ale i když mu ta slova vyšla z úst, věděl, že se mýlí.

Loren toho od samého začátku o rase vil moc nevěděl.

Na základě toho, jak mluvili, si Loren nedokázal představit, že by u nich došlo k něčemu jako soupeření o moc.

KY - kapitola 90

Kapitola 90 – Rada a žádost

Střízlivá vílí dívka, co se najednou objevila.

Jejich situace se zlepšila, když je teď víla vedla do bezpečí, ale bylo to jen proto, že neměli žádnou jinou možnost. A tak ji dál následovali.

Nad nimi byl stín hejna vil, co působily, že pozbyly příčetnost, a čekaly, až vyplavou na hladinu. Zároveň s tím tu byl ten záhadný a neskutečný pocit, že dýchal, zatímco se pohyboval pod vodou. V takovém stavu se dostali k malé díře na dně jezera.

KY - kapitola 89

Kapitola 89 – Setkání po útěku

„Nemůžu si pomoct a mám pocit, že tohle není dobrá situace. Co myslíš?” zeptala se ho Lapis, zatímco běželi lesem, ale Loren měl toho až příliš na to, aby jí odpověděl.

Běžel na místě, kde bylo těžké běžet, a měl pod paží dítě.

Sice to bylo snazší než utíkat s Lapis na zádech, ale víly, co je pronásledovaly, byly tak rychlé, že musel běžet plnou rychlostí. A byl tak unavený, že kdyby se jen na sekundu přestal soustředit, možná by se mu nohy zastavily.

KY - kapitola 88

Kapitola 88 – Útěk po vyšetřování

„Skrytá vesnice vil?” zopakoval Loren, co Feuille řekl.

Feuille, co k Lorenovi vzhlížel, přikývl.

Znělo to podezřele, ale když pro teď pominuli ten název, Loren požádal Feuillea o vysvětlení.

„Víš, že v tomto lese žijí víly, ne? Ale je tu vesnice vil vysoké třídy.”

„Proč byste utíkali tam?”

KY - kapitola 87

Kapitola 87 – Vyšetřování po sežrání

Na první pohled se to podobalo Shayně.

Dívka velikosti dlaně s plavými vlasy po ramena, v bílých šatech a s párem průhledných křídel na zádech.

Ale rozhodným rozdílem bylo, že všechno měla pokryté krví, a kvůli její tak nějak roztomilé tváři to působilo ještě podivněji.

„Co to kruci...”

KY - kapitola 86

Kapitola 86 – Objev a následné setkání

Ačkoli jim Feuille řekl, že je jeho vesnice dvě hodiny cesty, zdálo se, že to opravdu bylo dle standardu elfů, neboť uplynul zhruba dvojnásobek té doby, než dorazili k něčemu, co se podobalo vesnici.

Cesta tam nebyla snadná, po cestě dál viděli věci, co spolu bojovaly a u kterých vítěz sežral poraženého. Jelikož neustále vídali takové krvavé scény, Feuille nejprve zbledl a pak zbělal jako stěna, zatímco Loren a Lapis se tvářili znechuceně.

„Ta zvířata útočí i na nás. Kdo ví, co by se stalo, kdybychom s sebou neměli Shaynu.”

KY - kapitola 85

Kapitola 85 – Rovnou do abnormálnosti

Druhého rána Loren a Lapis sbalili tábor a konečně byli připravení vyrazit do Černého lesa.

Loren shromáždil těla lesních vlků, co na ně zaútočili, na jednu velkou hromadu a Lapis použila magii Ohnivá bouře, aby to celé zpopelnila.

Shromáždili co možná nejvíc rozprsklých kusů masa a setřeli krev a i to spálili. Ale ve vzduchu se stále vznášel rezavě železitý pach krve a vnitřností, a tak tu ti dva neměli moc dobrou noc.

KY - kapitola 84

Kapitola 84 – Útok a nehoda

„Zdá se, že jich je hodně. Nějaký nápad, co jsou zač?”

Loren vytasil svůj obrovský těžký černočerný velký meč.

Lapis sbírala síly, Feuillea strčila za sebe a Feuille se ze všech sil snažil poslouchat ty kroky a identifikovat je.

„Podle kroků si myslím, že to jsou lesní vlci.”