KY - kapitola 101

Kapitola 101 – Přesun a žádost

„Takže chceš mluvit o práci, že?”

Byli v gildovním baru.

Blonďatá dívka, co seděla naproti němu, se na židli ošívala a rozhlížela se kolem.

Loren se na tu dívku podezíravě díval, zatímco Lapis, co seděla vedle něj, se na ni dívala s nepatrným úsměvem, podle kterého nikdo nevěděl, co si myslela.

„Správně, ale vybral sis celkem rušné místo.”

Kolem nich byli dobrodruzi, co hledali práci, a opilí zákazníci a mezi nimi se proplétaly číšnice a opravdu to byl pohled, co se dal popsat jako rušný.

„Nelíbí se ti to?”

„Není to špatné. Je to estetické.”

I kdyby se měli přesunout, Loren neznal tichý a nóbl podnik, který by se této dívce mohl líbit.

Lapis něco takového možná znala, ale takový podnik by byl velmi drahý. A Loren neměl v úmyslu jít na takovém místo.

(Lorene, Lorene, dávej pozor,) ozval se mu v mysli hlas dívky, co nebyla vidět.

Byla to dívka, co se stala Králem Neživota, nemrtvým nejvyššího řádu poté, co za oběť padlo celé město. Poté, co přišla o své fyzické tělo, jí zůstalo jen astrální tělo a nyní žila v Lorenově astrálním těle. A jmenovala se Shayna.

(Cítím na ní něco divného. Přesněji řečeno je to stejný pach jako u mě...)

„Hmm, ty. Vznáší se kolem tebe podivná atmosféra. Ty ve svém nitru něco držíš, že?”

„Pečlivě vol slova, dobrá? Nic kolem sebe nedržím.”

Než si Loren vůbec pomyslel, že ho odhalila, z úst mu vyšlo varování plné vražednosti.

I kdyby pominul to, že je Shayna nemrtvá, neměnilo to nic na tom, že mu mnohokrát pomohla.

Jelikož ta dívka řekla, že ji v sobě držel, aniž by znala situaci, nemohl to jen tak přejít. A bezděky do svých slov vložil vražednost.

Byla to vražednost, co vytříbil v nespočtu bitev.

I když ta vražednost nebyla namířena na číšnice, stačilo ji jenom pocítit a na místě se zastavily. A lidem kolem něj se rozšířily oči a podívali se na něj, takže byl středem pozornosti.

Ale i když ta dívka před ním čelila plnému náporu, ani nemrkla. A klidně a se zájmem se dívala na Lorenovu tvář.

Lorena ten její přístup rozladil a začal zvažovat, že by odešel, aniž by si vyslechl tu zakázku. Ale ztuhl kvůli tomu chladnému vzduchu, co přicházel z místa před ním.

Možná to byl skutečný studený vzduch.

Ale Loren pocítil, jak mu přeběhl mráz po zádech, a vyslalo mu to úlek až do samého jeho jádra. Takže nakonec nedokázal vstát ze svého místa.

„Nebuď tak rozladěný. Uznávám, že to byla chabá volba slov. Nebudu tě žádat, abys mi odpustil, ale ocenila bych, kdybys přijal mou omluvu.”

Dívčina mluva nabrala na chvalitebnosti a ona sama sklonila hlavu. Loren se na ni nevěřícně díval.

Kolem nich byli zákazníci, co měli pěnu u úst, číšnice paralyzované úlekem, co klesly na podlahu, ale nikdo neměl ponětí, co se stalo.

Zdálo se, že jenom Loren a Lapis, co vedle sebe seděli naproti dívce, chápali, že ten závan chladného vzduchu pocházel od ní.

„Zdá se, že si nás všimlo něco absurdního,” řekla Lapis žertem, i když pocítila to samé, co Loren.

Nezdálo se, že by to dívku, kterou zrovna nazvala absurdností, nějak rozladilo a prostě se usmála.

(Lorene, tato osoba je pravděpodobně Starší.)

„Starší?” zopakoval Loren bez rozmyslu, co mu Shayna řekla.

Když dívka zaslechla, co řekl, podívala se na něj, jako kdyby našla něco velmi zajímavého.

„Och, velmi jsem se to snažila skrýt, ale tys na to přišel.”

„He? To dneska Kauffa skončí? Od chvíle, co jsem se dala dohromady s Lorenem, bylo zničeno a skončilo spoustu věcí, ale tohle je ten největší extrém ze všech.” Lapis pak dál mumlala něco o tom, že si sbalí svoje věci a peníze, než všechno skončí.

Loren to sledoval koutkem oka a pak se Shayny zeptal na ty Starší.

(Jednoduše řečeno to jsou upíři.)

Shayna využila svých znalostí Krále Neživota, aby to Lorenovi vysvětlila.

Upíři byli bytosti, co sály krev.

Byli jako katastrofa – napadali lidi, sílili, když pili jejich krev a své oběti měnili na nemrtvé nízkého řádu. A jediný upír mohl dokonce zničit celý národ.

Upíři se lišili na základě toho, jak se zrodili, a nejnižší třída se rodila z mužů a žen s čistými těly, kterým upír vysál krev, a tak se stali stejným druhem upíra.

I když byli nejnižším řádem, stejně byli hroziví, neboť měli dostatek moci, aby vyhladili vesnici nebo městečko.

Co se týkalo vyššího řádu, byli to ti, co se stali upírem kvůli rituálu, co se nazýval Pravý rituál. Byla to stejná metoda, jak se Shayna proměnila na nemrtvou. A v závislosti na jejich schopnostech zaživa, mohli být schopní vyhladit celý národ.

A ti ještě výš byli ti, o kterých Shayna zrovna řekla Lorenovi. Nazývali se Starší.

Vážně se o nich nedalo říct, že se zrodili. Místo toho se říkalo, že to byly bytosti, co prostě z nějakého důvodu začaly existovat.

Měli tolik many a životní energie, že se to nedalo plně popsat slovem enormní. A průměrné magické meče nebo kouzla je nedokázala zranit. Jejich délka života se dala popsat jako nekonečná. Měli téměř naprostou odolnost vůči věcem jako svěcená voda, sluneční světlo a stříbro, které byly slabostmi normálních nemrtvých.

Diskuze o tom, jestli se dali nazývat nemrtvými nebo ne, byla mezi učenci stále populární a ještě nedošli závěru.

„Takže tohle je Starší?”

„Co tím myslíš? No, předtím jsem zvolila špatná slova, takže to asi nevadí.”

Dívka nepatrně nafoukla tváře a tvářila se, jako kdyby si chtěla stěžovat. A Loren se s utrápenou tváří podíval na Lapis.

Pokud to, co Shayna řekla, byla pravda, ta dívka, co před ním seděla, měla moc zničit celý národ.

Loren měl upřímně řečeno pocit, že tohle šlo mimo něj.

„Mohla bys nám pro začátek říct svoje jméno, slečno Starší?”

Když si Lapis všimla Lorenova pohledu, snadno převzala roli vyjednavatele.

Loren si na základě její osobnosti myslel, že se bude zdráhat nebo ho kvůli tomu škádlit, ale když viděl, že mu okamžitě přišla na pomoc, uvědomil si, že mluvili s nebezpečným jedincem.

„Z určitého důvodu vám nemůžu říct své příjmení. Říkejte mi Dia.” Ta dívka, co sama sebe nazvala Dia, mírně kývla.

Lapis jí kývnutí oplatila a pokračovala další otázkou: „Ohledně té zakázky, co jsi nám řekla, že chceš zadat. Co to je za práci a bude to něco, co lidé jako my zvládnou?”

Když se o tom v klidu popřemýšlelo, pokud ta dívka jménem Dia byla opravdu to, co Shayna řekla, pak by neměla mít důvod přijít za lidmi, co byli mnohem slabší než ona.

Proto Lapis řekla „lidé jako my”, ale když to Dia zaslechla, na tváři se jí objevil znepokojený úsměv.

„Přemýšlela jsem, že požádám i toho mladého...” V hlase se jí objevil náznak otrávenosti.

Měli tu být všichni, co byli u toho, když se Dia objevila. Ale Klaus a Ivy tu nebyli.

Loren si vybavil, co se stalo, a uvědomil si, že to bylo strašlivé.

Když Dia přerušila jejich souboj a řekla jim, že jim chtěla zadat zakázku, Klaus řekl, že s dítětem nemá co do činění a že se má vrátit za pár let.

V důsledku čehož se Klaus dva a půlkrát protočil na místě a dopadl na zem tváří napřed a upadl do bezvědomí. A tak ho Ivy musela vzít do nemocnice.

Loren neviděl, co mu Dia provedla, ale věděl, že nebyla mág.

Tehdy si Loren pomyslel, že možná i mladá dívka dokázala Klause protočit kolem svislé osy. Ale když teď zjistil, co byla zač, překvapilo ho, jaké štěstí Klaus měl, že skončil jenom s protočením.

„No, nemá smysl mluvit o těch, co tu nejsou. Co se týče otázky, jestli si myslím, jestli tu práci zvládnete. Odpověď zní, že nemám ponětí.”

Pokud by se dalo jen od pohledu poznat, jestli člověk dokáže práci úspěšně dokončit, pak by se práce dala zadávat pouze těm, co by to dokázali.

Ale kdyby to šlo, slovo „selhání” by mělo vymizet. A zvýšil by se i počet dobrodruhů. Ale zdálo se, že ve skutečnosti to tak nefungovalo a nikdo takovou schopnost neměl.

„Co se týče otázky, jestli mi vy dva stačíte, na to můžu odpovědět sebevědomě. Pokud budu někoho žádat o splnění, pak bych ráda požádala vás.”

„Můžu se zeptat proč?”

„To je snadné. Mám o vás dva zájem. A to tak velký, že vás chci o tuto práci požádat.”

Dia si na stůl položila lokty a nahnula se dopředu s bradou opřenou o složené ruce.

„Zájem, co?”

„Ano, zájem. Také mě trochu zajímá ten chlapec s nadáním, co jsem trochu poplácala...”

Přestala mluvit a věnovala Lorenovi významný pohled.

Loren nevěděl, proč to udělala, a tak znepokojeně odvrátil zrak. A když to Dia viděla, usmála se.

„Vy dva jste více než dost zajímaví na to, aby to podnítilo můj zájem. Šermíř s podivnou atmosférou kolem sebe a kněžka se stejně podivnou atmosférou.”

Po Diiných slovech Lorenovi začalo srdce tlouct trochu rychleji.

Zdálo se, že si tato upíří dívka nejenom všimla Shayniny přítomnosti v něm, ale měla blízko k tomu, aby zjistila, že je Lapis démon.

„Největším důvodem bylo to gesto, co šermíř udělal.”

„Já?”

Loren naklonil hlavu ke straně, nevěděl, o čem to mluvila.

Když Dia viděla jeho zmatek, její úsměv se ještě rozšířil.

„Pokud o tom nevíš, můžu ti o tom říct, ale když to bude zadarmo, nebude to vzrušující. Co kdybych to prohlásila za jednu odměnu za přijetí mé zakázky?”

Jelikož Loren málem bez rozmyslu odpověděl, Lapis jej rukou zarazila a místo toho se Diy zeptala: „Takže co je ta zakázka?”

„Není to nic těžkého. Dva dny cesty na jih od tohoto města jsou trosky. Chci, abyste mě tam doprovodili.” A pak Dia znovu řekla, že to není obtížné.

Jak to Loren a Lapis zaslechli, podívali se jeden na druhého a snažili se zjistit, co měl jejich klient v úmyslu.

-----------------------------------------------

~ Takže tentokrát upíři. A doprovod ke troskám samozřejmě nebude jen tak. ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>