ICDS - kapitola 251

Kapitola 251 – Nad zmrzlou zemí (2)

Obrovský Kostlivý vlk opravdu vypadal jako směska Obrovského vlka a Wendiga. Sálala z něj mrazivá energie, byl obrovský a nesl v sobě nezměrnou moc. Ale bez ohledu na to, jak byl mocný, dokud to bylo v rámci mého očekávání, nebyl pro mě žádnou hrozbou.

[Kuaaaa!]

Také byl neuvěřitelně rychlý. A přesto já jsem byl rychlejší. Jeho mrazivá energie byla mocná, ale slabší než ta Ruyueina. Mohl si zvětšit hlavu nebo přední tlapu, ale já jsem nedopustil, aby mě byť jen jednou zasáhl. V porovnání s Králem poustevníků, co dokázal zcela vymazat svou přítomnost, byla přítomnost Kostlivého vlka prostě až příliš velká.

Když si zvětšil část těla, energie, co se v té oblasti shromáždila, byla příliš velká na to, abych si toho nevšiml. Mohl mě zasáhnout, jen pokud bych se naschvál nechal zasáhnout. Ani jsem nedokázal pochopit, proč jsem si toho v minulosti nedokázal všimnout.

„Tento senior má dneska na starosti jiné věci! Nemám čas si tu s tebou hrát! Suverén!”

Jelikož jsem po tomhle neměl v plánu bojovat, bez váhání jsem použil Suveréna. Nebylo možné, aby Pán 25. podlaží Beyond dokázal ustát moc, co dokázala zabít nepřátele světa. Když Kostlivý vlk spatřil, že se energie v mém nitru rozpínala, zavyl.

[Kuooooooo!]

| Ozval se Řev zhroucení Mrazivého kostlivého vlka. Všechno, co má podobu, se začíná hroutit. Všechno, co se zhroutí, zmrzne kvůli maně Mrazivého kostlivého vlka a zaútočí na tebe! |

Aha, takže kvůli tomu byla síň Pána podlaží zasněžená hora! Když jsem zaslechl hlášení informační slečny, rychle jsem povolal Sharanu, prosytil jí vlastní tělo a vzlétl jsem. Jako první se zhroutila země pode mnou, zatímco vršek zasněžené hory následoval hned za tím. Pak to ovládla mana Mrazivého kostlivého vlka a všechno se to rozletělo ke mně. Poté, co Mrazivý kostlivý vlk použil Řev zhroucení, také to zmrazilo část vzduchu a vlk pak vyrazil ke mně do vzduchu.

Jak jsem sledoval, jak to všechno mířilo ke mně s úmyslem zabíjet, ušklíbl jsem se. Bylo to jako sledovat větší verzi Gaia Buster! I kdybych se svými nynějšími hodnotami nedokázal předvést to samé, pravděpodobně bych dokázal udělat půlku toho, co udělal Kostlivý vlk.

Ačkoli jsem momentálně neměl kde použít Gaia Buster, jakmile se vrátím zpět na Antarktidu, bude tam více než dost země.

„Ruyue, obranu nechám na tobě! Peiko, pojďme na to plnou mocí!”

[Jo!]

[Ukažte tomu psisku Pánovu moc!]

Ruyue vzlétla a natáhla se k blížícím se kusům ledu. Když si vzala 20% mé many, obklopila je všechny svým vlastním ledem a pak je dostala pod svou kontrolu.

Všiml jsem si, že už jsem byl před útoky v bezpečí, a tak jsem v mžiku zrychlil a namířil své kopí pokryté zlatými blesky na Mrazivého kostlivého vlka. Peičin blesk byl posílený mocí Boha blesku a mísil se s Hrdinnou aurou, takže se proměnil na blesk platinové barvy. I když jsem ho soustředil do jediného bodu, proudy blesku stejně vystřelovaly z jádra ven. Ačkoli to bylo trapné, ta scéna si to jméno Bůh blesku zasloužila.

„Nejsi dost silný! Výška, co si představuju, je větší a dál, vrchol kobky!”

[Vrátím ti to! Ustoj to!]

Ve stejné chvíli, kdy jsem bodl svým kopím vpřed, se ozval i Ruyuein výkřik. Nespočet kusů zmrazené země a kamenů ve vzduchu vystřelilo po jejím rozkazu ke Kostlivému vlkovi. Ten mohl akorát zavýt a přímo tomu čelit, ale to jeho vytí začínalo znít jako ječení.

| Pokořil jsi 25. podlaží Beyond. Získal jsi právo postoupit na 76. podlaží První kobky. |

| Maximum HP a MP se zvýší o 2%. Získal jsi 5 bonusových stavových bodů. |

| Techniky, co jsi během 25. podlaží Beyond často používal, získaly EXP. |

| Porazil jsi pátého Pána podlaží Beyond Mrazivého kostlivého vlka! Získal jsi titul Zabiják Mrazivého kostlivého vlka. Všechny stavové hodnoty +1. |

| Vyber si svou odměnu. |

| 1. Prsten zhroucení. |

[Je slabý!]

„Dokonce ani Pán podlaží Beyond pro Ruyue nic není. Úžasné.”

[Ehehe.]

Ačkoli byl Kostlivý vlk slabší než Dračí zombie, jeho schopnost nechat zem zhroutit a ovládat byla vskutku strašlivá. Kdybych neměl své elementály, možná bych měl víc problémů.

Ale stejně... chopit se kontroly nad těmi obrovskými balvany... To místní terén podpořil Ruyueinu schopnost? Jelikož jsem každopádně věděl, že měla nejvyšší zásluhy, z celého srdce jsem ji chválil a hladil po vlasech. A pak jsem si přečetl zprávy, co jsem zrovna obdržel.

Tak nějak dávalo smysl, že jsem nebyl první, kdo sólo porazil Mrazivého kostlivého vlka, ale stejně mě to překvapilo. Znamenalo to, že se někdo další dostal za 25. podlaží Beyond.

Seniorové přede mnou, jak daleko se v Beyond dostali? A co potom v První kobce? A co ten muž v Rezidenční oblasti Beyond? Ačkoli jsem měl spoustu otázek, pohřbil jsem je ve svém nitru. Věděl jsem, že bylo jen otázkou času, než na to přijdu.

A pak. Účinky Prstenu zhroucení byly dalece za tím, co jsem čekal. Přesně jak Prsten ozvěny od Pána podlaží Beyond zesiloval techniky typu řevu, Prsten zhroucení měl strašlivý účinek, kdy zdvojnásobil dosah technik, co drolily zemi.

Okamžitě jsem pomyslel na magii zemětřesení, co používali mágové, ale já jsem měl Gaia Buster. Hned jsem to chtěl vyzkoušet, ale zasněžená hora, co Řev zhroucení Mrazivého kostlivého vlka zničil, nebylo místo, kde bych mohl jen tak zůstat. Když jsem odešel, spatřil jsem v Obchodě naprosto nečekaného zákazníka.

„Och, to je ten Hrdina Dvojité krize.”

„Gek.”

„Moment, co to je za zvuk, jako kdyby zrovna někdo šlápl na žábu ve vysokých podpatcích?”

„Och, Shine. To bylo vážně rychlé.”

Ta osoba, co s Lorettou mluvila, nebyl nikdo jiný než Eleine, gildmistrová Ztraceného údolí. Jelikož když jsme o ní mluvili posledně, nebylo to nijak zvlášť veselé, bylo mi trapně, když jsem ji takhle viděl. Beze slov jsem se podíval na Lorettu a výrazem v tváři jsem se jí ptal, co tu dělala.

„Ach, řekla, že si musí promluvit o práci. Nevěděla jsem, kdy se vrátíš, Shine, a tak jsem nemohla odejít z Obchodu.”

„Měla bys jednat umírněně, Loretto. Pokud padneš příliš hluboko, nebudeš vědět, jak se z toho zase dostat.”

„Zmlkni, než se propadneš příliš hluboko na to, aby ses z toho vyhrabala, Eleine.”

Eleine se zakabonila a zmlkla. Se suchým úsměvem jsem jim zamával na rozloučenou a užuž jsem chtěl odejít, když mě Loretta zastavila.

„Brzy budu hotová, takže tu zůstaň a hraj si se mnou, prosím?”

„Pokud gildmistr administrativní gildy přišel až sem, aby s tebou něco prodiskutoval, nemůže to být tak prosté. Později se vrátím a pak si můžeme hrát.”

Eleine ve vší vážnosti přikývla, zatímco dál mlčela. Loretta na Eleine krvežíznivě zahlížela, ale nakonec si povzdechla a vytáhla sekyru z pod... Počkat, to nebyl povzdech rezignace?!

Eleine, co si Lorettiny sekyry nevšimla, se na mě najednou podívala rozzářenýma očima. Když jsem uvažoval, co se dělo, řekla něco celkem nečekaného.

„Hrdino, slyšela jsem, že už jsi porazil dva nepřátele světa! Takže mohl by ses postarat i o náš problém?”

Než jsem mohl odpovědět, Loretta se pevněji chopila své sekyry a promluvila: „Eleine... Přestaň s tím.”

„Není přirozené dávat mise kvalifikovaným průzkumníkům? To je práce člena administrativní gildy.”

„Ale on už má spoustu práce! Pokud budeš mého Shina dál otravovat, budeš toho litovat!”

Dokonce i poté, co si Eleine vyslechla Lorettinu hrozbu, dál se na mě dívala s velkým zájmem. Se suchým úsměvem jsem potřásl hlavou.

„Promiň, ale zrovna teď nemůžu. Na Zemi mám příliš mnoho věci, co musím udělat.”

„Vážně? Pořád máme ještě trochu času, takže mě kontaktuj, až s tím budeš hotový... Hiik!”

Lorettina obrovská sekyra udeřila do podlahy kobky, ozvala se hromová rána spolu s Eleininým skřekem.

„L-loretto, vážně tohle děláš?!”

„Shine, promiň, ale hrát si budeme muset později. Zrovna teď se musím postarat o něco jiného.”

„Uch, hm... Dobře. Snaž se vyhnout vraždě, Loretto.”

Po mé radě Loretta zlehka namítla, jako kdyby měla co nevidět chytit otravného komára, co poletoval po místnosti: „Zvážím to.”

„Hej, Hrdino! Ty utíkáš! Pomstím se ti!”

„Loretto, nebude mi vadit, ani když se z tebe stane zločinec. To jen tak říkám.”

„Dobře, Shine! Rozumím!”

„Hrdino, ty...! To je výpomoc při vraždě! Zločin! Hej!”

S tím jsem v bezpečí unikl před Lorettou a Eleine.




„Divné. Vážně divné.”

Celou dobu, co jsme zkoumali Antarktidu, vypadala Licorice, že je jí nepříjemně.

„Pobavila jsem se s Drahým manželem, ale proč mám pocit, jako kdyby to tak nebylo? Proč?”

„Určitě si to jenom představuješ. Možná změníš názor, jakmile pokoříme kobku.”

„Ne, určitě je to kvůli tomu, že to nebylo dost. A v tom případě budu muset s Drahým manželem strávit víc času.”

[Přestaň plácat nesmysly a dívej se před sebe, netopýre.]

„Eek, tenhle ptačí mozeček...!”

Licorice zahlížela na Lotte a skřípala zuby. Ale Lotte měla pravdu. Ačkoli jsme na Lottině hřbetě mohli cestovat rychle, na tomto obrovském kontinentu nebylo snadné najít Akční kobky. Licorice měla v hlavě výsledek průzkumu succubů, takže se musela soustředit, abychom rychle dokončili průzkum Antarktidy.

„Dokonce i Drahý manžel... Mám pocit, že jsem jen mapa.”

„Ještě chvilku se snaž, Licorice. Až skončíme, odměním tě.”

„Když říkáš, Drahý manželi...”

Licorice si trochu stěžovala a zavřela oči, aby se soustředila na databázi, co měla v hlavě. Pak Lotte rozkázala, aby zatočila vpravo a letěla rovně.

Když jsme dorazili k určitému bodu, podívala se na obrovský ledovec a naklonila hlavu ke straně. Pak znovu zavřela oči a po chvilce je zase otevřela.

„Drahý manželi.”

„Hm?”

Co řekla dál, mě velmi překvapilo.

„Kobka, co tu byla. Myslím, že už je pokořená.”
-----------------------------------------------

~ Kobky se přece nepokořují samy od sebe, takže buď jim začal pomáhat někdo nový, nebo...! ~

<Předchozí>...<Následující>