ICDS - kapitola 249

Kapitola 249 – Co se stalo dvakrát... (9)

Jakmile jsem si uvědomil, že se technika Pohledu deaktivovala, vytáhl jsem si lahvičku Elixíru. Vypil jsem zhruba půlku a pak jsem požádal Sharanu, aby ke mně přinesla Lotte, abych jí mohl dát zbytek. Dokonce i během toho, co jsme prováděli naléhavou péči, ozývaly se zprávy.

| Úžasné! Naprosto jsi sám zabil jednoho z nepřátel, co ohrožovali svět! Přesekl jsi duši Krále poustevníků smrťákovou kosou. Jelikož vlastníš duši krále, všichni netvoři bleskového typu, co proniknou na Zemi, budou mít schopnosti snížené o 10%! Tohle je monumentální dosažení! Navíc můžeš z těla a duše Krále poustevníků vytáhnout zbývající magickou moc a proměnit ji na vlastní. |

| Pokud přijmeš moc Krále poustevníků, mrtvola Krále poustevníků zmizí a nezískáš žádnou odměnu za dokončení nájezdu. Pokud zničíš duši Krále poustevníků, získáš mrtvolu Krále poustevníků a obdržíš od kobky vhodné odměny. Co uděláš? |

| Získal jsi titul Vládce blesku! Tvá spřízněnost s živlem blesku se velmi zvýšila. Nově byla vytvořena schopnost vládnout živlu blesku. Dokážeš z přírody vytáhnout blesk a vládnout jím dokonce i bez many. |

| Za dokončení Velkolepého nájezdu jsi získal 30 stavových bodů a 10 technických bodů. |

Myslel jsem si, že na to dojde. Podle toho, co jsem dokázal říct, když smrťakova kosa uštědřila konečný úder, stalo se něco takového. Obdržet moc Krále poustevníků? Hloubal jsem o té zprávě.

[Drahý manželi! Jsi v pořádku?]

„Jo, jsem v pohodě a Lotte taky! Plene, už můžeš přestat zpívat!”

[Jo!]

Když jsem se ohlédl na své společníky, vyskočilo informační okno, jako kdyby se dožadovalo odpovědi.

| Co uděláš? Pokud se rychle nerozhodneš, duše krále vyprchá. |

Po pravdě řečeno jsem si nebyl jistý co dělat. Když se ta jeho proměna deaktivovala, viděl jsem pod vodou obrovské tělo elektrického rejnoka. Byl mnohem menší, než když se Král poustevníků poprvé objevil.

Správně, to jeho tajemství nebylo nic velkolepého. Prostě měl jen schopnost se extrémně zvětšit nebo extrémně zmenšit. A tato jeho schopnost měla ještě jeden aspekt.

Jeho schopnost byla tak děsivá, neboť mohl scvrknout svou přítomnost, jako kdyby neexistoval. Nebo ji zvětšit, jako kdyby byl strašlivým nepřítelem. Navíc bez ohledu na to, jakou měl velikost, jeho skutečná síla se nezměnila. Když svou obrovskou moc blesku zhustil do velikosti blechy a zaútočil strašlivou rychlostí, dokonce ani Enigma se mu nedokázala ubránit. Byla to moc, co se hodila ke jménu Král poustevníků.

Otázkou bylo, jak jsem si ho všiml. To bylo díky chaotickým plamenům. Bez ohledu na to, jak se zmenšil, chaotické plameny v jeho oku nezmizely. Jak jsem mohl nevědět, kde se nacházela moje schopnost? Všechno jsem prohlédl.

Ale kdyby si všiml, že jsem jeho tajemství odhalil, přišel bych o šanci provést dokonalý protiútok. Abych na něj zaútočil s dokonalým načasováním, předstíral jsem, že ho nevidím, a nakonec jsem skončil tak, že jsem měl tělo plné děr.

Díky tomu jsem mohl přesně načasovat, kdy se ke mně vrhne, a uštědřil jsem mu ten nejsilnější útok, na který jsem se zmohl. Kdyby to nestačilo, měl jsem v plánu použít Hněv Nebeského boha jako závěrečný úder, ale naštěstí to nebylo třeba. Účinek Trishuly a smrťákova kosa se aktivovaly s kritickým úderem.

| Co uděláš? |

„...Hu.”

Rozhodnutí spočívalo jen a jen na mě. Kdybych si vzal tuto mrtvolu a odměnu za nájezd, hm... Daisy by dostala dalšího mocného nemrtvého a já bych pravděpodobně získal předmět Legendárního řádu. Ale víc mě zajímala moc, co se mohla stát naprosto mou. I kdyby ta moc byla schopnost se přeměnit nebo schopnost skrýt svou přítomnost, mělo by to své vlastní využití. Navíc to, že se mě informační slečna takhle dotazovala, naznačovalo...

„Vezmu si moc.”

Když jsem odpověděl, mrtvola Krále poustevníků se začala smršťovat. Prázdně jsem to sledoval, dokud ta mrtvola zcela nezmizela. Nakonec tam zůstala akorát modrá energie, co se tam vznášela. Pak se ke mně pomalu přiblížila a já ji vstřebal.

[Drahý manželi!]

Licorice a Plene se ke mně blížily s úlevou na tváři, ale když spatřily, co se dělo, z šoku zrychlily. Ale já už nebyl ve stavu, kdy bych jim mohl vysvětlit situaci. Jakmile jsem tu modrou energii vstřebal, souzněla s Perutovým okruhem a vzdouvala se v mém těle strašlivou rychlostí.

| Můžeš si zvolit ze dvou titulů. Prvním je Král poustevníků a tím získáš Jedinečnou schopnost Krále poustevníků Klamání světa. S touto technikou budeš moct volně měnit velikost, podobu a přítomnost svého těla a zároveň si dokážeš zachovat svou plnou sílu. |

| Druhou možností je obětovat svůj titul Vládce blesku a získat nový titul Bůh blesku. S tímto titulem tvoje spřízněnost a nadvláda nad bleskem dosáhne vrcholu a umožní ti volně vytvářet a vládnout bleskem, jak se ti zamane. Také neutržíš žádnou újmu od blesku, co je nižší než řád EX. A dokonce můžeš používat blesk svého nepřítele, jako kdyby byl tvůj vlastní. |

„Samozřejmě Bůh blesku! To si ze mě děláš srandu?!”

Jak se ty dva tituly daly vůbec srovnávat?! Zakřičel jsem, jako kdyby někdo poslouchal. Okamžitě poté se ta modrá energie v mém těle proměnila na oslňující zlatou energii. A ta se okamžitě proměnila na mocný blesk a začala běsnit, jako kdyby mě chtěla sežehnout za živa.

[Pane, to je tolik energie! Tohle je... Pánova...!]

„Huaaaaaaaa!”

Nedokázal jsem ten šok snést a zaječel jsem. Pod vodou se to ozývalo. Tohle bylo, jako když jsem obdržel boží moc... Ne, moje tělo se měnilo ještě víc, než když jsem obdržel boží moc!

| Získal jsi titul Bůh blesku. Tvá spřízněnost a nadvláda nad bleskem dosáhla vrcholu. Veškeré blesky, co jsou v nižším řádu než řád EX, můžeš používat, jako kdyby byly tvé vlastní. A nezraní tě. |

| Blahopřejeme! Splnil jsi jednu podmínku k pokroku do další říše! |

Jak dlouho trvalo, než se ozvala ta zpráva? Neměl jsem jak to vědět. Když jsem se probral, Licorice, Lotte a Plene mě objímaly, jako kdyby to byla nějaká soutěž.

[Drahý manželi, drahý manželi!]

[Hrdino, neumírej!]

[Vzpamatuj se, Shine!]

Ruyue a Sharana se také vznášely kolem mě s ustaranými výrazy na tváři. Ale Peika byla celou dobu v mém těle, a tak se nezdálo, že by ji to příliš trápilo. Pinkl jsem ty dívky do čela a přiměl jsem je odstoupit.

„Jsem v pořádku. Přestaňte se snažit mi sundat brnění a odstupte.”

[Ale musím zkontrolovat tvé tělo! Možná jsi zraněný!]

Kvůli slovům, co Licorice zvolila, jsem měl své pochybnosti. Oznámil jsem jim, že jsem byl v absolutně nejlepším stavu. A pak jsem Licorici ještě jednou pinkl do čela. Najednou jsem byl zvědavý, co přesně bylo to Licoricino požehnání, že mi to umožnilo získat titul Boha blesku. Přece jenom to bylo díky jejímu posílení, že jsem získal titul Vládce blesku.

A tak jsem změnil názor a pohladil jsem ji po vlasech. Ačkoli to vážně nefungovalo, neboť jsme byli pod vodou, zdálo se, že mé pocity pochopila, neboť se jí tvář rozjasnila. Najednou se zeptala:

[Mohu tě odstrojit?]

„Přestaň, když ještě můžeš, prosím.”

Jako test jsem levou rukou zapálil blesk. Udělal jsem to bez použití Peičiny moci. Navzdory tomu, že jsme byli pod vodou, na dlani mi přirozeně tančil zlatý blesk. Cítil jsem nepopsatelný popis potěšení.

[Drahý manželi... Aha, pokud jsi získal moc takové úrovně, dává smysl, že jsi omdlel. Jaké to je? Zvládáš ji?]

„Samozřejmě. Mám pocit jako...”

Vrhl jsem ten blesk ke dnu Mariánského příkopu. Ten jediný blesk neztratil ani náznak své síly, zatímco donekonečna sestupoval. Brzy to světlo, co vydával, zmizel a bylo cítit mocnou explozi.

„Dokážu sám zabít i zbývající tři krále.”

Než jsme vstoupili do Akční kobky řádu SSS dole, uvědomil jsem zbytek gildy, že jsem se o krále postaral a že jsem nepotřeboval žádné posily. Někteří si vydechli úlevou, někteří kleli a někteří se smáli, jako kdyby to bylo jen přirozené. Leonova víra ve mně byla až příliš velká!

[Od gildmistra o nic méně. Ale srdce se mi na vteřinu zastavilo.]

[Byl ten král slabý?]

„Řekl, že byl nejslabší.”

[Jak nám může zabránit v útěku? To je podvod!]

[Pokud jsou všichni králové takoví, musíme si dávat extra pozor. Řekl jsi, že skryl svou přítomnost, takže ho nebylo možné odhalit?]

Po Hwayině otázce jsem přikývl (ačkoli mě nemohla vidět) a odpověděl jsem: „Byla to podivná technika, co mohl použít jenom Král poustevníků. Ostatní králové by toho neměli být schopní. Jsem si jistý, že se nemusíte bát. Ostatní králové nedokážou skrýt svou přítomnost. Tedy svou drtivě mocnou přítomnost.”

[Jo, Lávový král byl takový, ale...]

[Mrtvola... Co ta... nádherná, odolná... mrtvola?]

„Nic takového tady není.”

[Ach... Kang Shine, nenávidím tě.]

Zdálo se, že Daisy byla naštvaná, že jsem nedokázal získat mrtvolu, ale rozhodl bych se stejně, i kdybych se vrátil v čase. Hořce jsem se usmál a utěšil ji.

„Jsem si jistý, že i na Antarktidě jsou mocní netvoři. Najdu ti někoho silného.”

[Slibuješ na malíček...]

„Jo, jo.”

V té chvíli podala Yua překvapivé hlášení: [Bratře, vejce se vylíhlo!]

„Vážně?!”

Byl jsem smutný, že jsem u toho nebyl.

[Je to vážně roztomilé dinosauří mládě!]

„Co jsi mu dala za jméno?” zeptal jsem se bezděky a byl jsem nervózní.

Yua srdečně odpověděla: [Jmenuje se Doo—] (Pozn.: Malý dinosaur Dooly).

„Pokud jsi mu ještě nedala jméno, co třeba Ruth?!” zakřičel jsem, abych ji přerušil.

Yua mě opravila: [Je to holčička. A navíc jsem jí už dala jméno.]

„Pojmenovala jsi holku Doo— Ne, to nic. Co takhle Luna?”

[Och, to je pěkné jméno, bratře! Tak jí od teď budu říkat Luna!]

Přesně takhle jsem Yuě i Luně zařídil lepší budoucnost. Zaječel jsem jméno, co mi přišlo na mysl, ale pojmenovat mládě ohnivého draka Luna... Můj smysl pro jména...

[Jsem ráda, že jsi ji pojmenoval, bratře, huhu.]

„Jsem rád, že jsi ráda. Hlavně co se týče autorských zákonů.”

[S tím souhlasím, ale vy dva sourozenci si musíte udržovat nějaký ten odstup.]

[Už jsem od něj tak daleko! A ty chceš, abych byla ještě dál! Nenávidím tě, Hwayo!]

[Vidíš! To je od začátku špatná reakce! Yuo, představím tě nějakému hodnému chlapci. Co ty na to?]

[Ne! Po zbytek svého života budu žít s bratrem! Nenávidím tě, Hwayo!]

Zdálo se, že jsem podnítil další problémy. Jelikož jsem se děsil jak Hwayi, tak Yuy, rozhodl jsem se je obě ignorovat. A pak jsem vyrazil přímo do kobky řádu SSS.

Za dva týdny, 32. dne, co jsem odešel z Koreji, jsem naprosto vyčistil Tichý oceán a Oceánii a zamířil jsem do Antarktického oceánu. Včetně těch stavových bodů, co jsem získal po porážce Krále poustevníků, jsem získal 55 bonusových stavových bodů. A Chaotické kopí bylo na 84% růstu.
-----------------------------------------------

~ A to byla poslední kapitola v tomto bloku, příště nás čeká nový blok s názvem Nad zmrzlou zemí. Jak název napovídá, přesuneme se na Antarktidu. ~

<Předchozí>...<Následující>