ICDS - kapitola 246

Kapitola 246 – Co se stalo dvakrát... (6)

„Dávej pozor, Shine. Jsem si jistá, že budeš s Licoricí a Lotte v pořádku, ale pokud se objeví někdo na úrovni Lávového krále, musíš na nás počkat. Jasné?”

„To ty jsi mě dala do týmu samotného...”

„To jsou dvě rozdílné věci.”

Jak ke mně Hwaya přišla, pinkl jsem ji do čela. Když jsem ji viděl, jak si mnula čelo a mumlala stížnosti, vykouzlilo mi to na tváři úsměv.

„Neboj se a nech to na mě. Vrátím se v bezpečí a v pořádku.”

„...Jo.”

Na rozdíl ode mě měla Hwaya v týmu Michela a Ilaydu. Ostatní členové Revivalu byli v podobných týmech. Já jsem byl v týmu sám, protože bylo prostě až příliš mnoho Akčních kobek. Někdo musel ten počet snížit, aniž by se staral o stavové body a odměny. Přesněji řečeno jsem měl na starosti 317 Akčních kobek. Jinými slovy budu muset pokořit zhruba pět Akčních kobek denně. A mezi nimi bylo 60 kobek řádu S.

„Drahý manželi, pojďme. Uhuhu.”

„Licorice, radši se nepokoušej o nic divného, nebo jinak...”

„Já vím, Hwayo.”

„Kuu, nedokážu ti věřit...!”

S Licoricí a Plene jsem skočil Lotte na hřbet. Jelikož některé další týmy už vyrazily, přišlo mě vyprovodit jenom pár. Ačkoli tu bylo spoustu reportérů s mikrofony a fotoaparáty namířenými ke mně.

[Hrdino, můžu na ně dupnout, než vzlétnu?]

„Promiň, Lotte. Nechci si udělat takové titulky.”

Lotte si odfrkla, jako kdyby s tím nebyla spokojená. Pak zamávala křídly a odvanula ten dav pryč. Pak znovu zamávala svými křídly s rudými pruhy a odrazila se od země do vzduchu.

[Kam letíme, Hrdino?!]

„Proletíme se nad Pacifikem a pokoříme kobky v oceánu. Pak vyčistíme zbytek Oceánie a začneme od Papuy Nové Guiney.”

„Takže rozsah operací Drahého manžela je pět moří a šest kontinentů... Dokážeme se probrat celým kontinentem a oceánem jen za dva měsíce?”

„Vlastně máme ještě jeden kontinent a jeden oceán,” promluvil jsem klidně. „Také máme na starost Antarktidu a Antarktický oceán. Vzali jste si své vybavení proti chladu, že?”

„...Kyaaak! Drahý manželi, co si to s Hwayou myslíš?! To je třetina Země! Drahý manželi, máš na starosti třetinu Země? Existuje vůbec v tvém slovníku slovo nemožné?”

Licorice kvůli tomu nabitému programu zaječela. Pohladil jsem ji po vlasech a utěšil ji.

„To jenom ukazuje, v jak velké krizi jsme. S mojí a Pleninou schopností budeme schopní se o kobky řádu S a méně rychle postarat, takže to nebude tak těžké. A jednou za týden vás taky nechám odpočinout.”

„Ale zatímco my budeme odpočívat, ty půjdeš do kobky, Drahý manželi.”

„Uk!”

Ten Licoricin komentář ostrý jako břitva mě málem přesekl. Licorice se na mě nesouhlasně podívala a promluvila: „Už vím, jak přemýšlíš, Drahý manželi. Máš v plánu stoupat První kobkou, zatímco my budeme spát. A pokořovat Beyond během té přestávky jednou za týden, že?”

„Uk.”

Všechno to byla pravda. Neměl jsem se o čem dohadovat. Když Licorice viděla, že jsem neměl slov, suše se usmála.

„Tak nějak chápu, jak jsi v tak mladém věku tak moc zesílil, Drahý manželi. Při té situaci, v jaké Země je, nedokážeš přestat stoupat kobkou, že?”

„Správně, nemůžu přestat, i když vím, že bych neměl spěchat.”

Momentálně jsem mohl snadno stoupat kobkou kvůli širému rozdílu mezi mou silou a požadovaným standardem kobky. Ale tohle nebude trvat věčně. Nakonec narazím do zdi. Pokud jsem měl čas, musel jsem stoupat kobkou, co možná nejvíc jsem mohl.

...Zvláště když jsem k té zdi mohl dorazit během těchto dvou měsíců.

Tichý oceán byl největší a nejhlubší oceán na Zemi. V Tichém oceánu se objevilo přes 100 Akčních kobek. Jejich obtížnost byla průměrně vyšší než u pozemních Akčních kobek, neboť tam bylo těžké najít kobky řádu B a níže.

„Posledně nebylo tolik podvodních kobek,” zamumlal jsem čtyři dny poté, co jsme odletěli z Koreje a co jsme pokořili 27. podvodní kobku a vylezli z vody. Plene, co také vykoukla z vody vedle mě, si vymačkala vodu z mokrých vlasů a vesele se zasmála.

„Miluju vodu!”

„Nenávidím ji. Křídla a ocas mám mokrý.”

„Souhlasím. Nenávidím oceán.”

Licorice uzavřela sebe a Lotte do bubliny a vznášela se ve vzduchu. Jediným mávnutím ruky povolala vně bubliny několik desítek netopýrů a nechala je rozptýlit. Hledali další nejbližší kobku, kterou jsme měli navštívit.

„Ach, nedaleko je kobka řádu S+.”

„Můžu získat stavové body. Pospěšme si. Netvař se takhle.”

„Vážně nenávidím vodu. Hrdino, ty hlupáku...”

„Drahý manželi, nemůžeš jít sám? Ne, to nic. Pojďme. Nemůžeme Drahého manžela nechat jen této hlupačce. Blé.”

Na rozdíl od Plene, co jako siréna oceán milovala, ty dvě okřídlené dívky Tichý oceán vážně nenáviděly. Zdálo se, že Licorice nenáviděla oceány obecně, zatímco Lotte to s vodou moc nešlo, protože byla wyvern a uživatel plamene. Kdyby se nedokázala proměnit na člověka, odmítla by jít pod vodu.

„Lotte, existuje něco jako král vody nebo král oceánu?” zeptal jsem se Lotte ze zvědavosti. Když jsme se teď soustředili na oceán, byla to přirozená otázka.

Po první vlně netvorů se většina mořských tras v Pacifiku uzavřela. Uhnízdili se tam velcí mořští netvoři a zplundrovali každou loď, co křižovala jejich územím. Kdyby aspoň mluvili lidskou řečí, lidé by se možná pokusili s nimi vyjednávat, ale takhle to s netvory jasně nechodilo.

Velký vliv to mělo na země, co se spoléhaly na obchod prostřednictvím oceánu, a některé dokonce čelily ekonomické krizi. Invaze netvorů naštěstí také změnila povrch mnoha zemí, což s sebou přinášelo nové plodiny, nové minerály a materiál z netvorů. Bez toho by populace na Zemi možná byla mnohem menší než teď. Bylo to hodně jako: uvalit na člověka nemoc a přitom mu dát i lék.

Korea byla samozřejmě jednou z těch těžce ovlivněných zemí. Korea měla v mnoha ohledech celkem smůlu.

A kromě toho mnoho mořských tras v jiných oceánech se obnovilo, ale jen Tichý oceán zůstal naprosto zablokovaný. Atlantský oceán a Indický oceán byly v pohodě, ale jenom Tichý oceán byl prošpikovaný smrťáky, co odmítali odejít. Dokonce panovala podezření, že v Tichém oceánu žil super masivní netvor.

„Nemysli si, že to slovo král můžeš prostě přilípnout, k čemu chceš, Hrdino.”

„Uk.”

Po Lottině námitce mě mírně zabolelo.

„Lávový král byl plamenný drak. Kvůli své schopnosti naprosto vládnout ohni byl znám jako živelný král. Dokonce ani na mém světě není mnoho jedinců, co by toho byli schopní. Byl tam ještě jeden takový, ale moc toho nevím, protože jsem od té bytosti žila příliš daleko.”

„Takže jak velká je šance, že to je král vody?”

„Ty jsi ale vytrvalý, Hrdino. Neexistuje nic jako vodní král.”

Upřímně řečeno to pro mě byla dobrá zpráva. Přišel jsem do Tichého oceánu, abych pokořil Akční kobky. Ale také jsem chtěl znovu zpřístupnit území jako u Filipín nebo u provincie Jeolla.

O tomhle jsem mluvil jenom s Hwayou. Nikdo jiný v Revivalu o tom nevěděl. Pokořit Akční kobky v mé oblasti bylo přece jenom něco jiného než celou oblast naprosto vyčistit. Ale kdybych netvorům nesebral zemi a oceán, co ukradli, lidstvo by nakonec přišlo o svou dominanci nad netvory.

Neměl jsem v plánu nabídnout se pro dobro lidstva, ale bylo by smutné, kdyby na Zemi nežili žádní lidé, až bych nepřítele světa porazil. ...Zničehonic mi bylo trapně.

„Eit, pospěšme si! Do dvou týdnů doděláme Pacifik a půjdeme do Oceánie!”

„Jsou to jenom dva týdny, co jsme znovu získali Filipíny, a i to trvalo celý týden. Drahý manželi, chceš tento obrovský Tichý oceán vyčistit za pouhé dva týdny? To jsi zešílel?”

„Samozřejmě že jsem příčetný. Už tak jsme velice pokročili! No tak, pojďme!”

Jakmile jsme vstoupili do Akční kobky, byť byla pod vodou, jen zřídka měla co dělat s vodou. Ve většině byla pevná zem, po které jsme mohli jít, a akorát jsme museli vyhladit netvory v kobce.

Jak už jsem předtím řekl, jelikož jsem se rozhodl očistit celý Tichý oceán, musel jsem si zvyknout na souboj pod vodou. Přesněji řečeno jsem si musel zvyknout na masakrování netvorů svou schopností, zatímco jsem využíval Pleninu schopnost.

Pokud jsme za něco byli vděční, pak to, že Plenin zpěv fungoval pod vodou ještě lépe než na zemi.

Plene pod vodou zpívala klidněji a její hlas nevysvětlitelně dosahoval ještě dál než na zemi.

Jakmile začala zpívat, shlukli se k nám netvoři z širého okolí a já musel jen otevřít oči dokořán a proměnit je na kámen. Jelikož Peika byla v použití své moci pod vodou v blízkosti spojenců omezená, Sharana a Ruyue se materializovaly do svých lidských podob a kudy chodily, tam rozbíjely kameny. Pokud člověk ignoroval všechny ty netvory, ta scéna působila celkem záhadně a nádherně.

Zatímco nádherná dívka zpívala okouzlující píseň, dvě stejně nádherné dívky volně plavaly vodou a ruce se jim barevně blýskaly!

[Za celý svůj život jsem neviděla tak nádherný masakr. A to včetně toho, co jsem viděla na svém světě!]

[Hrdino, copak jsi už těma svýma očima nezabil víc než sto milionů...?]

Kdyby mě Licorice a Lotte nepřerušily, mohl jsem v tomto pohádkovém tranzu zůstat navždy. Jelikož jsem neměl nic lepšího na práci, věnoval jsem těm dvěma dívkám ošklivý pohled.

[Sto milionů? Ale prosím.]

S pomocí many jsem stáhl bublinky, co mi stoupaly z úst pokaždé, co jsem promluvil. Jak jsem si s nimi hrál, pokračoval jsem:

[Mělo by to být dobře přes miliardu.]

Osmnáct dní poté, co jsem začal s prací v Pacifiku, jsem zůstal stát před finální Akční kobkou. Byla to kobka řádu SSS, co se nacházela na nejhlubším známém bodě světových oceánů, na Challenger Deep v Mariánském příkopě. Jen na základě její lokace jsem měl začít tady, ale chtěl jsem si ji nechat jako poslední, protože to byla kobka nejvyššího řádu.

[Tohle je poslední. Překvapivě jsme tento obrovský oceán vyčistili bez problémů.]

[To už tě teď netvoři v řádu SSS+ ani v nejmenším netankují, Hrdino...?]

No, čím jsme byli blíž středu Tichého oceánu, tím se objevovali větší netvoři. Konečně jsem chápal, proč zůstal Tichý oceán celou tu dobu zablokovaný. Ale jelikož už jsem bojoval s nespočtem netvorů řádu SSS+, jako třeba Ničitelé na Filipínách, tito netvoři byli jen o něco větší a méně děsivější verze. Vážně nebylo těžké se s nimi vypořádat.

Vážně jsem měl štěstí, že jsem bojoval s extra masivními lososy. Mezi nimi bylo dokonce i pár březích. Měl jsem podezření, že proti proudu nemohli plavat právě proto, že byli příliš tlustí.

[Je dobře, že máme víc pochutin k vínu. Hwaya bude mít radost. No... Půjdeme dovnitř?]

[Kobka je jedna věc, ale venku můžou být i jiní netvoři. Dávej si pozor, Hrdino.]

[Správně. Cítím i něco jiného než kobku. Leze mi to na nervy.]

[Hmm, mám zpívat?]

Zatímco jsme si povídali, pomalu jsme sestupovali do oceánu. Cítil jsem tu auru, o které Licorice mluvila, ale jelikož mi to nepřišlo jako nijak zvlášť velká nesnáz, prostě jsem pokračoval. Byl jsem připravený kdykoli zaútočit.

Tělo se mi najednou zastavilo, jako kdyby narazilo do zdi. Otráveně jsem zamumlal: [Sakra.]

Podíval jsem se na Lotte, co byla v Licoricině vzduchové bublině a zeptal jsem se: [Lotte, neřekla jsi, že žádný Vodní král neexistuje...?]

[No, Hrdino... Měli bychom utéct!]

Bylo příliš pozdě. V mžiku ta velká životní forma na dně Mariánského příkopu zařvala!

[Guoooooooooo! Přišel jsi, Hrdino!]

| Začal Velkolepý nájezd Krále poustevníků! Setkal ses s jedním z nepřátel, co usilují o moc světa! Moc kobky není proti nepřátelům světa plně efektivní. Proto existuje systém Velkolepého nájezdu, aby průzkumníkům, co bojují s nepřáteli světa, poskytl co možná nejvíc z toho mála podpory, co lze nabídnout. Tvá družina obdržela požehnání Lorda. V důsledku čehož může nepřítel ignorovat jen maximálně 30% technik a levelů členů tvé družiny! |

| Absolutní duše anuluje část moci nepřítele. Tvoje techniky a levely budou proti nepříteli z 90% efektivní! |

| Pamatuj, že nebudeš schopen vytáhnout plnou moc svých předmětů a technik. Přejeme ti štěstí! Pokud Krále poustevníků porazíš, získáš obrovskou odměnu! |

-----------------------------------------------

~ A jelikož šlo všechno tak hladce, musíme tam strčit nějakého toho nepřítele světa... ~

<Předchozí>...<Následující>