překlady od Tadomi: KY

Kapitola 98 – Hlášení a závěr

„Takže řekl jsi té gildovní slečně, že na tu zkoušku půjdeš?”

Momentálně byla noc.

Večeřeli v baru v gildě a Loren řekl Lapis, co se stalo během dne. A Lapis se ho zeptala na něco takového.

Seděla naproti němu s talířem klobás a sklenicí, ale ani jednoho se nedotkla a poslouchala Lorenovu historku. Loren odložil sklenici a pomalu zakroutil hlavou.

„Řekl jsem jí, že si o tom nejdříve promluvím se svou partnerkou.”

„To je dobře. Řekla bych, žes to zvládl celkem dobře.”

I když ho Lapis chválila, Loren si nebyl jistý, co udělal dobře.

Udělal jen to, že svou odpověď pozdržel, dokud se Lapis nezeptá na její názor. Ale Lapis šťouchala vidličkou do klobásy před sebou a pokračovala: „Pokud v takových případech nemáš vhodný materiál, na kterém bys mohl založil své rozhodnutí, je nejlepší se vyhnout okamžité odpovědi. Pokud to nejde, zařiď, že se tvoje odpovědi dají vyložit různými způsoby a že přitom neřekneš nic, co by se dalo použít proti tobě. A snažit se získat si čas, aby ses mohl zeptat na názor někoho jiného.”

„Jen to chceš komplikovat, že?”

Kdyby to měl udělat pokaždé, kdy by se stalo něco podobného, konverzace by nikam nevedla a akorát by marnili časem.

Jak si tohle myslel, upíral pohled na Lapis. Ta zabodla vidličku do jedné klobásy a tím nejpřirozenějším způsobem odvrátila oči, zatímco si ji donesla k ústům.

Když viděl, jak se do ní zakousla, až to vyprodukovalo pěkné křupnutí, Loren mírně litoval, že předtím nedal definitivní odpověď. A začal si nalévat další sklenici.

„Každopádně.”

Když Lapis viděla, že Loren obrátil pozornost od ní k lahvi alkoholu, pokračovala v konverzaci.

Ačkoli se jí chtěl Loren dál vyptávat, měl pocit, že by to nikam nevedlo, takže se rozhodl, že si poslechne, co chtěla Lapis říct.

„Takže gilda dobrodruhů chce, abychom složili postupovou zkoušku, mám pravdu?”

Loren nepatrně přikývl.

Když to Lapis spatřila, sebevědomě navrhla něco nečekaného: „Tak co kdybychom jim řekli, že to uděláme, když půjde o zkoušky na stříbro?”

„Přeskočit železo? Znamená to něco?”

„Vlastně ne. Ale pokud gilda tak moc chce, abychom postoupili v řádu, napadlo mě, že bychom toho mohli využít a pokusit se protlačit nějaké ty požadavky, co by obvykle neprošly.”

Loren si pomyslel, že chápal, proč Ivy zařídila, že s ním při hovoru Lapis nebude. A pak se zeptal na další věc: „Myslíš si, že to projde?”

„S největší pravděpodobností ne.”

Ačkoli to navrhla ona, snadno to zamítla.

Loren si povzdechl, neboť si nebyl jistý, co chtěla dělat.

Lapis máchla vidličkou, jako kdyby to byla taktovka, a pokračovala: „Pokud odmítnou, prostě se budeme chovat, jako že se s tím nedá nic dělat. A pak je požádáme, aby tentokrát pominuli tu zkoušku na železo.”

Jak řekla, že by to neměli vzdát a vznést nové požadavky, Loren se na Lapis zamračeně díval. Nebyl si jistý, jestli by měl být podrážděný nebo ohromený.

„Víš...”

„A pokud ani to nepůjde, požádáme je, aby pominuli aspoň část. Jelikož to oni po nás chtějí, abychom ji složili, musíme být chytří a snažit se vytěžit co nejvíc.”

Lapisino uvažování tkvělo v tom, že budou vznášet jeden požadavek za druhým, a očekávala, že to druhá strana v jednu chvíli vzdá.

Zdálo se, že nebyla spokojená, že by pominuli jenom poplatek za zkoušku. Ale Lorena napadlo, že je možná až příliš hamižná.

„A co když nedokážeš dojít ke kompromisu?”

Gilda by měla mít pevně dané hranice, které nemohla překročit. Takže pokud se nedomluví, celá ta věc se mohla zrušit.

Kdyby k tomu došlo, přišli by o výhodu bezplatné zkoušky.

Ale Lapis klidně odpověděla: „Tak odmítneme podrobit se samotné té zkoušce.”

„Ale pak...”

„Lorene, nemyslím si, že by zrovna teď byla pro nás nějaká výhoda stát se železným řádem.”

„Co tím myslíš?”

Pokud se dostanou do železného řádu, výše obdržené odměny se zvýší.

Loren si myslel, že to byl dostatečně dobrý důvod. A kromě toho se mohli dostat k více informacím. Kolegové dobrodruhové na ně budou nahlížet jinak a nepatrně si pozvednou postavení.

Nevýhodami by bylo, že zakázky budou složitější a že se i zodpovědnost s tím spojená zvýší. Ale Loren si myslel, že v porovnání s výhodami to byla maličkost.

A proto nedokázal pochopit, proč Lapis řekla, že to pro ně nemělo žádné výhody.

„No, máme být dobrodruhové měděného řádu, takže jsme přijímali zakázky pro měděný řád... ale myslím, že jsme z nějakého důvodu pokaždé dělali věci, co jsou naprosto mimo schopnosti dobrodruhů měděného řádu.”

„To je... asi pravda?”

Nebylo to tak, že by chtěli, aby se to stalo, nebo že to tak udělali. Ale od chvíle, co se Loren stal dobrodruhem, většina zakázek, co přijal, byly věci, co by měděným řádům nikdy nedali.

„Co si myslíš, že se stane, když se staneme železnými dobrodruhy?”

„Co tím myslíš...?”

„Nemůžu si pomoct a mám pocit, že se zapleteme do něčeho, co by železné řády nikdy nedělaly.”

Nebylo moc lidí, co by ochotně kráčeli do maléru.

Pokud měla zakázka skončit s problémy v nedohlednu, Lorenovi to nevadilo. A neměl v úmyslu strkat nos do malérů.

Ale co mohl soudit ze svých dosavadních zkušeností, vedlo to k tomu, že si ho problémy samy našly, i když s nimi nechtěl mít nic společného.

„V tom máš možná pravdu.”

„Že? Dělali jsme zakázky, u kterých ostatní přemýšleli, jak to, že jsme stále naživu. A v důsledku toho bys měl mít nejnižší míru úspěšnosti v celé gildě v Kauffě, Lorene.”

„Moment, pokud mám nejnižší míru úspěšnosti, neměla bys na tom být stejně?”

Loren ji zarazil, když řekla něco, co nemohl jen tak pominout.

Jelikož byli družina, Loren a Lapis by měli dělat stejné zakázky, a tak si Loren nemyslel, že by se jeho míra úspěšnosti považovala za nejnižší.

Ale Lapis chvíli přemýšlela a pak řekla něco necitelného: „Já jsem vlastně úspěšně dokončila pár zakázek sólo, takže moje míra úspěšnosti je vyšší než tvoje, Lorene.”

Ačkoli byli družina, nebyli spolu pořád.

Loren a samozřejmě i Lapis měli svůj soukromý čas a také věci, co si museli sami vyřídit. A Lapis ten čas využívala k vykonávání snadných zakázek jako sběr bylin a materiálu.

A tak byla její míra úspěšnosti vyšší než Lorenova.

„Kdy jsi...”

„Tohle je všechno pro tvoje dobro, Lorene, víš? Netvař se tak děsivě,” řekla mu Lapis. Vůbec se jeho ošklivého pohledu nebála.

Loren nechápal její logiku, kdy za jeho zády dělala veškeré ty zakázky a přitom říkala, že to je pro jeho dobro.

„Kdybychom oba měli nejnižší míru úspěšnosti v celé gildě v Kauffě, znělo by to špatně, ne?”

„Tohle si tím myslela.”

Kdyby selhávali oba, byli by na dně i jako družina.

Loren si uvědomil, že když Lapis sama vykonávala nějaké snadné zakázky, měli o něco lepší míru úspěšnosti, a tak přerušil její vysvětlování.

Sice si přál, aby ho pozvala, když dělala něco takového. Ale kdykoli spolu vyrazili na snadnou zakázku, byla tu šance, že by se mohlo stát něco, kvůli čemu to do jednoduchosti bude mít daleko. Takže když uvážil i tohle, možná bylo nejlepší, že se na to Lapis vrhla sama.

„To já jsem tady to prokletí...?”

Zdálo se, že když se Lapis vydala ven sólo, její zakázky zůstaly snadné.

Což znamenalo, že magnet, co přitahoval zbytečné faktory kolem, byl někdo jiný než ona. Což přirozeně znamenalo, že to bude on.

„Je možné, že podmínkou je to, že jsme spolu, takže se tím netrap,” dodala Lapis, když Loren začal upadat do smyčky negativních myšlenek.

Významným důvodem Lapisina počínání bylo vlastně to, že by bylo komplikované, kdyby jim odmítli přiřadit zakázku kvůli nízké míře úspěšnosti.

Ale neměla v úmyslu Lorena rozrušovat, a tak to rychle odbyla.

„Každopádně se vraťme k té postupové zkoušce. Co chceš dělat?”

„Ráda bych přidávala a odvolávala podmínky a bavila se vyjednáváním s gildou, ale pokud se ti to protiví, co kdybys tu zkoušku prostě podstoupil?”

Loren si pomyslel, že se před ní zaměstnanci gildy měli na pozoru, protože říkala a přemýšlela o něčem takovém. Ale neřekl jí to a místo toho se zeptal na něco jiného: „Ty ji nepodstoupíš?”

„Podstoupím, pokud ji podstoupíš ty.”

Zdálo se, že finální rozhodnutí nechala na Lorenovi.

Loren o tom chvíli přemýšlel a pak jí řekl, co si myslel: „Myslím, že by nevadilo to zkusit, když je to zdarma.”

Pokud uspějí, získají zdarma právo být dobrodruhy železného řádu.

A i kdyby neuspěli, nijak to neublíží jejich financím a ani jim to nepřinese žádné problémy.

A tak Loren došel k závěru, že stálo za to to zkusit.

„Tak to tak udělejme.”

Jelikož se Loren rozhodl, Lapis se s ním neměla v úmyslu dohadovat. A jelikož měli stejný názor, přijmou doporučení gildy a podstoupí postupovou zkoušku.

-----------------------------------------------

~ A v čem bude tkvět ona postupová zkouška se dozvíme zase příště! ~

Hlavní stránka novely