ICDS - kapitola 241

Kapitola 241 – Co se stalo dvakrát... (1)

Lin okamžitě odešel pracovat na odměnách. Jelikož šperky nebyly něco, co by mohl vyrobit za den nebo dva, Daisy a já jsme se museli vzdát toho, že bychom je viděli nějak brzy.

Jen tak mimochodem, i když Sipua spáchala závažný zločin uprchnutí z kobky a spolupráce s nepřítelem světa, když se uvážila její situace, dostalo se jí prostě jen trestu 500 let vězení. Když se o tom trestu doslechla, dívala se na mě toužebnýma očima, ale já ji prostě ignoroval. Zdálo se, že to bude účinný trest.

„Pojďme zpět, Daisy.”

„Hm... Nerozmnožuješ se?”

„Co jsem bakterie?!”

„Shine, za chvíli se uvidíme!”

„Ty, už nikdy nechoď...”

Odešli jsme z Elfí zahrady a vrátili se do gildovního domu. Členové gildy čekali na náš návrat a když se kobka znovu spustila, ulevilo se jim. A zeptali se nás, co se stalo. Ale jelikož to bylo příliš temné, dal jsem jim vyhýbavou odpověď. Stejně jim neublíží, když nebudou znát pravdu.

„Haa, konečně je konec... Co máš v plánu, Daisy?”

„Jdu... spát.”

Daisy zívla. Když to teď zmínila, ani oka jsem nezamhouřil. Zrovna když jsem přemýšlel, že půjdu taky spát, Daisy si uprostřed chodby sundala svůj baret a pak odhodila sako. Pak najednou naklonila hlavu ke straně a zeptala se: „Vyspíme se spolu?”

„Ne! A pokud se budeš dál svlékat, udělej tak ve svém pokoji!”

„Chtěl jsi spát...”

„Ale ne s tebou!”

„...Budeš spát... s tou elfí královnou?”

„To neříkej ani v žertu! Víš, jak jsem byl vyděšený?! Budu spát sám, s.á.m!”

Ačkoli jsem byl vyčerpaný, celý tento incident trval jen den. Kromě toho, že se Revival stal gildou řádu A, se od včerejška nic nezměnilo. Na Zemi byl stále poklid a neobjevil se žádný ze čtyř zbývajících králů, ani démonická rasa.

Jelikož jsem se nechtěl vrátit do kobky a bojovat, rozhodl jsem se prostě jít spát.

Použil jsem Suveréna a moc Herma... Zdálo se, že mé tělo čekalo po tak intenzivní fyzické námaze na odpočinek. Když jsem se osprchoval, šel jsem do svého pokoje v gildovním domě a padl jsem na postel jako člověk, co zrovna doběhl maraton. A pak jsem usnul. Bylo mi teplo.

Když jsem se vzbudil, Ina spala vedle mě.

„...Ech?”

Když jsem se posadil, Ina tiše zamumlala. Pohladil jsem ji po vlasech a nechal ji spát. Ale proč byla Ina u mě v pokoji? Nemusel jsem přemýšlet dlouho, neboť jsem jasně viděl dveře, co jsem nechal dokořán.

„Díky bohu, že to je Ina...” zamumlal jsem instinktivně a zachvěl jsem se. Zdálo se, že to trauma nějakou dobu nepomine. Vylezl jsem z postele a převlékl se. Podíval jsem se na hodiny. Zdálo se, že jsem spal 15 hodin v kuse. Když jsem uvážil, že obvykle jsem potřeboval jen 3 hodiny spánku, překvapilo mě to.

„Hm, stejně tak teď můžu jít do kobky.”

To byl jediný způsob, co jsem znal, jak trávit volný čas! Zatímco jsem si zoufal nad svým životním stylem plným bitev, odešel jsem z pokoje. Když jsem tiše zavřel dveře, aby mohla Ina v klidu spát, na chodbě stála Daisy.

„Jejda!”

Daisy na mě upřeně zírala.

„Řekl jsi, že budeš spát sám. Ale spal jsi... s jinou ženou.”

„Ina je moje dcera!”

„...Bude si i dcera... myslet to samé?”

„Samozřejmě!”

Jelikož to říkala Daisy, bezděky mě to nepatrně trápilo... Ne, jen se mě snažila škádlit! Jako kdyby na důkaz toho se koutky Daisiných úst vytočily vzhůru.

„Žertuju. Nepřečetla jsem... její myšlenky.”

„Pokud to půjde, nedělej žerty, kvůli kterým mě trefí infarkt...”

„Něco... chci říct.”

Všiml jsem si, že Daisy na sobě měla svůj formální bojový úbor, co si sundala, když šla do postele. Když nešla do boje, obvykle nosila volné oblečení, kvůli kterému po ní muži v gildě pokukovali. Takže ten její nynější oděv byl tak nějak nápadný.

„Splnil jsi svůj slib... velmi rychle. Takže od teď... budu pracovat pro tebe... Kang Shine. Splatím ti... tuto laskavost.”

„To...? Od chvíle, co jsi vstoupila do gildy, ses snažila ze všech sil. Například jako když jsme byli na Filipínách.”

Ale Daisy zakroutila hlavou a promluvila: „Kang Shine... co děláš ty... chci dělat taky.”

„...Hm?”

„Co máš v plánu udělat... taky udělám.”

„Ach.”

Jen stěží jsem pochopil, co se snažila říct. Prohlédla můj plán.

„Tvůj cíl... líbí se mi. Takže to pojďme udělat... společně.”

„To já jsem s tím přišel... Ale bude to trvat dlouho.”

„Hm. Udělejme to... společně.”

„A jak víš, ani mé motivy nejsou nezištné...”

Poškrábal jsem se ve vlasech a Daisy na oplátku naklonila hlavu ke straně. „Na motivu nesejde. Udělejme to... společně.”

„Nechápu tě... ale pro teď se soustřeďme na Zemi. Máme spoustu času si o tom promluvit.”

„Hm. Jen jsem to chtěla... říct brzy. Chtěla jsem se stát... tvým prvním spojencem.”

S tím se Daisy zlehka usmála. Její přivřené oči vypadaly nádherně a její úsměv i mě na tváři vykouzlil úsměv. Měl jsem pocit, jako kdybych získal nečekaného, ale spolehlivého přítele.

„Takže... teď budeme spát... spolu?”

„Ne!”

„Spíš se svou dcerou... ale ne se svým spojencem?”

„Jen jsi mě chtěla škádlit, ne?!”

Poté si Daisy začala svlékat oblečení a já ji vyhnal do postele. A pak jsem se vrátil na Zemi. Když jsem teď o tom přemýšlel, musel jsem čelit Pánovi 20. podlaží Beyond. Jelikož ještě neuběhl den od chvíle, co jsem použil Suveréna, trochu jsem váhal s ním bojovat. Jen jsem pomyslel na netvora, co byl směsicí Dullahana a Smrťáka, a stahoval se mi žaludek.

A navíc jsem si uvědomil, že od chvíle, co jsem se vrátil ze světa Sylon, jsem neviděl svou rodinu. Matka si v poslední době stěžovala, že mě nikdy neviděla, a tak jsem měl v plánu využít této příležitosti a víc se jí ukázat.

„Ach, Shine...”

„Ludio.”

Když jsem přišel domů, jako první jsem narazil na Ludii. Ta scéna, kdy ve své bílé kněžské róbě vysávala podlahu, byla trochu ironická. To, že to vypadalo, že je na to zvyklá, bylo také trochu smutné.

„Myslela jsem si, že se hned vrátíš domů. Šel jsi nakonec do kobky?”

„Ne, jen jsem zůstal v gildovním domě.”

„Poté, co jsem se o tebe k smrti bála, ach jo...”

„Promiň.”

Nesnažil jsem se nijak vymlouvat. Ludia si po mé upřímné omluvě odfrkla a vrátila se zpět k vysávání podlahy. Jak pohybovala vysavačem dopředu a dozadu se stejnou zručností jako moje matka, zamumlala hlasem, co byl skrz ten hluk jen stěží slyšet: „Hlavně že jsi v bezpečí...”

„Díky, že máš o mě starost.”

„To je všechno, co pro tebe můžu udělat, vždycky.”

V jejím hlase se nesl sebeodsuzující tón.

„Od chvíle, co jsem tě potkala, nebylo dne, kdy bych na tebe nemyslela. Vážně jsi otrava.”

„Taky jsi byla otravná, když jsme se prvně...”

Rychle jsem se vyhnul vysavači, co se mi řítil do tváře. Ludia na mě zahlížela a promluvila: „A taky mě rozčiluje, jak nenávidíš ústupky.”

„Jen říkám pravdu... Ne, promiň.”

Ludia se připravovala k dalšímu útoku, ale když jsem se omluvil, rozšířily se jí oči. Pak se zasmála a šla zase vysávat. Zdálo se, že už byla skoro hotová, ale také se zdálo, že měla ještě něco na srdci.

„Poslední dobou na to myslím... Teď jsem klidnější a mám kapacitu mysli se podívat zpět.”

„To je... dobře.”

Když jsem nebyl kolem, nejprve se nechtěla ani pohybovat. Ale teď byla v pořádku, i když jsem s ní několik dní nebyl. A ani mě nehledala, když celý den stoupala s Shunou kobkou. Bylo to skutečné zlepšení. A taky to byl měsíc, kdy mi naposledy vlezla do postele.

„Jako třeba na chvíli, kdy jsem se s tebou poprvé setkala. Na naše znovushledání... nebo když jsi zabil Shinu.”

„...Ludio.”

Bylo velmi vzácné, aby Ludia mluvila o tom incidentu. Než jsem se nadál, vypnula vysavač.

„Určitě to bylo proto, že mě přemáhalo tolik emocí. Nevěděla jsem, co to bylo za pocity, co jsem cítila. Tehdy jsem si myslela, že jsem jednala kvůli pomstě... ale zdá se, že to tak nebylo.”

„Ne?”

„...Představila jsem si sama sebe na druhé straně. Co bych udělala, kdybys zemřel ty a ne Shina. A pak byla odpověď jasná.”

Ludia vrátila vysavač na své místo. Zdálo se, že jsme doma byli jenom my dva, neboť bylo naprosté ticho.

„Jak jsem se tehdy chovala... muselo to být zoufalé vymlouvání.”

Měl jsem pocit, že jsem to chápal. Při pohledu na její žalostný výraz to bylo to jediné, co jsem mohl udělat.

„Ulevilo se mi, že jsi nezemřel. I když moje mladší sestra zemřela... Ulevilo se mi, že zemřela Shina a ne ty. Kdyby to bylo naopak, zabila bych Shinu vlastníma rukama bez ohledu na to, jestli by byla špeh Démonického lorda nebo ne.”

„Ludio, už nemusíš nic dál říkat.”

„Nemohla jsem si odpustit, jak jsem se tehdy cítila. Nechtěla jsem si to přiznat. Proto. I když byla odpověď tak jednoduchá...” Povzdechla si a pokračovala: „Shine, tehdy... Ne, možná dokonce ještě dřív... jsem do tebe byla zamilovaná. Musel jsi pro mě být důležitější než cokoli jiného.”

„Uk...”

Jelikož jsem zrovna zakusil potencionálně katastrofální incident, co vyvěral z lásky, Ludiino vyznání mi nepřišlo tak snadné. Zatímco jsem váhal, co říct, Ludia se mírně usmála.

„Nepotřebuji odpověď. Už vím, že mou lásku neopětuješ.”

„Ludio...”

„Řekla jsem, že nepotřebuju odpověď. To mě chceš důkladně odmítnout, abys byl spokojený?”

Ach, vrátila se ke svému obvyklému stylu řeči. Když jsem viděl to její mračení, polkl jsem, co jsem měl na jazyku.

„Takže ten slib neplatí. Stejně to byla jen moje tvrdohlavost, nemusíš za mě navěky nést zodpovědnost.”

„Ale—”

„Řekla jsem žádná odpověď, ty orku.”

Ludia mě rukou pleskla po paži. A pak mě za ni jemně chytila. Na tvář se jí vrátil úsměv.

„Můžeš prostě zůstat takový, jaký jsi. Sama tě budu milovat a sama tě budu pronásledovat.”

„Bude tě to bolest.”

„Nebude, hlupáku. Moct zůstat s člověkem, co miluješ, je samo o sobě požehnání... I když je ten člověk zamilovaný do někoho jiného.”

Pustila mi paži a pak mi položila ruce na ramena. Upřela na mě své safírově modré oči a promluvila, jako kdyby mi ta svá slova chtěla vrýt do paměti: „Nemám v plánu se této lásky kdy zříct. Možná to bude na obtíž a trapné, ale prostě mě nech. Že tě miluje tak neodbytná dívka jako já, je tvoje smůla, takže... od teď mě máš dál na starost.”

Měl jsem pocit, že to bude přesně takové, jak popsala. Že s ní budu navěky. Neměl jsem jak se od ní vzdálit. Dokázala by to Loretta? Ne, byl jsem si jistý, že to Loretta nemohla udělat. A ani Hwaya, Ye-Eun nebo kdokoli jiný.

V den, kdy jsem poznal svou lásku, jsem získal celoživotního spojence a rozkošnou přítěž, co mě bude navěky následovat.
-----------------------------------------------

~  ~

<Předchozí>...<Následující>