překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 239 – Ochránce (9)

Všechno šlo špatně. Stěží přežívající Odbojová armáda utrpěla velké ztráty a Sipua se obrátila proti kobce a snažila se zabít mě, Lina a ostatní z kobky, co ji přišli odvést zpět. Hydelcyon zničil magický kruh, co udržoval podzemní základnu, i když věděl, že to zabije ty, co se kdysi snažil ochránit. Byl to nepředstavitelný mizera.

Nepředstavoval jsem si, že to dopadne takhle. Že se Sipua přidá na stranu nepřítele světa!

Samozřejmě to dávalo smysl. Výměnou za bezpečí svoje a Loderta Hydelcyona musela Knihochodcům slíbit moc Hrdiny. Musela mě i ostatní, co přišli do této říše, použít jako položku k vyjednávání.

Odmítli by to Knihochodci? Polapili by místo toho Sipuu? Jistěže ne! Když ji použijí jako návnadu, lákavá kořist jim sem sama nakráčí! Nepochybně byli se Sipuinou nabídkou spokojení. Ačkoli nikdo nevěděl, jestli by jejich aliance vytrvala i poté, co by veškerou kořist snědli, jejich nynější vztah byl pevný.

Ale odejít z kobky, aby našla svou lásku, bylo něco jiného než spolupráce s nepřítelem světa, aby ochránila svou lásku. I kdyby to dávalo smysl, ani já, Daisy nebo Lin jsme si nemysleli, že by se Sipua jako gildmistr administrativní gildy spojila s nepřítelem světa. I kdyby nám vzdorovala, mysleli jsme si, že to bude jen mezi námi a jí. Pomyšlení na to, že by do toho zatáhla nepřítele světa, bylo prostě až příliš absurdní!

Napadlo nás jen to, že možná s využitím Odbojové armády nebo podzemního terénu připravila pasti. Obzvláště podezíravý jsem byl, když Daisy přečetla Hydelcyonovy myšlenky.

Kvůli tomu Daisinu hlášení, co bylo naprosto v protikladu s jeho přístupem, a kvůli té podivné senzaci, když jsem ho kopl, jsem byl ještě obezřetnější. Když jsem Lina pozval na skleničku, bylo to proto, abych si s ním o tomhle promluvil.

Lin možná samozřejmě měl nějaké skryté záchranné lano, o kterém jsem já nevěděl. Ale Lin byl každopádně jedinec, co obdržel díl moci kobky, člen administrativní gildy, co se vzdal sám sebe ve prospěch průzkumníků. Z tohoto důvodu mě napadlo, abych se připravil pro případ, že by se ocitl v nebezpečí. A já jsem mu potom vysvětlil moc Caducea, moc bílého hada.

Moc bílého hada byla přesný opak moci černého hada. Jinými slovy to mělo moc léčení. Bylo to prosté, a přesto mocné. Ale jak se dalo čekat, abych tu moc mohl použít, musel jsem splnit ošemetné podmínky.

| Když se použije během 10 sekund od smrti spojence, použiješ polovinu svého HP, abys ho naprosto oživil a na 1 minutu posílil jeho schopnost o 50%. |

To období 10 sekund bylo nepopsatelné kruté. Ale dokud jsem byl dost blízko na to, abych se stal svědkem okamžiku smrti spojence, byl jsem schopen ho oživit. Moc zvrátit smrt, vskutku to bylo hodno toho nazývat to boží mocí. To, že jsem získal moc Herma, bylo rozhodně velkým štěstím.

Jeden z hlavních důvodů mého žalu ohledně smrti succubů na Filipínách bylo to, že jsem nemohl aktivovat Caducea, neboť jsem nebyl u nich. Ale takhle řečeno i kdybych tam byl, bylo by také obtížné rozhodnout, koho zachránit. Ani nemluvě o tom, že bych pak nebyl schopen provést dnešní plán.

A Lin nikdy nepoužil ostřelovací pušku také kvůli nepříteli světa. Ačkoli by ho nikdy nenapadlo, že se nepřítel světa objeví spolu se Sipuou.

Podle toho, co Lin řekl, o jeho ostřelovací pušce věděli jenom Loretta, Loka a pár dalších. Jinými slovy to byla dokonalá tajná zbraň. Bylo přirozené, že v porovnání s jeho pistolemi měla ostřelovací puška větší soustředění jeho moci a autority.

Tajemství byla tím mocnější, čím byla skrytější. Zvláště na tomto kontinentu. Lin dokonale zatajil svou tajnou zbraň a odhalil ji v dokonalém okamžiku, kdy ji nikdy neočekával. Zatímco bojoval s nepřítelem světa, přiměl svého protivníka, aby špatně odhadl jeho sílu, a navedl ho k tomu, aby polevil v ostražitosti.

Ale i když člověk věděl, že obživne, dokázal by do svého bojového plánu zahrnout vlastní smrt? Dneska to bylo poprvé, kdy jsem zakusil Linovu skutečnou moc. Nebyl jen fyzický mocný. Stejně tak mocný byl i mentálně.

Každopádně jsem ho oživil, jak jsme plánovali, a okamžitě jsem aktivoval Suveréna, abych zakryl jeho auru tou svou. Lin si při mých pochybách ohledně jeho schopnosti zatajení odfrkl, ale všechno muselo být dokonalé. Když Daisy v tom okamžiku znovu aktivovala magii temnoty, zaradoval jsem se, protože jsem si byl jistý, že můj plán uspěje.

Pak jsem dál upoutával pozornost nepřítele světa a omezoval ho, abych napomohl Linovu ostřelování. Ačkoli jsem se choval, jako kdybych byl v pořádku, potají jsem se kvůli tomu jeho plamennému odporu chvěl.

Lin naštěstí zavraždil nepřítele světa, než bylo příliš pozdě. A teď před námi zbývali jen ti dva velcí hříšníci.

„Pravděpodobně nepotřebujete, abychom vám vysvětlili, co jste udělali špatně, že?”

„Line, prosím, nezabíjej nás!”

„Kuuuk...!”

Navzdory Linovu chladnému tónu se jej Sipua bezostyšně dožadovala. Naopak Hydelcyon se vedle ní svíjel bolestí, držel se za své prostřelené koleno.

„Nezabíjet vás? To je všechno, co chceš?”

„To...”

„Pomysli na to, co jsem řekl včera. Dal jsem vám dvěma šanci vrátit se tam, kam patříte. Řekl jsem, že někoho z vás zabiju? ...A podívej, co jsi dneska udělala. Tenhle mizera obětoval své spojence, co ho zachránili, když ho vykopli z kobky, a to jen proto, aby zabil Kang Shina a mě. A ty jsi nás zaprodala nepříteli světa!”

Lin znovu vystřelil ze své pistole. Tentokrát zasáhl Hydelcyonovu levou paži.

„Kuuuaaaak!”

„L-loderte! Ach, Loderte, ne! Line, prosím, místo toho střel mě! Nestřílej Loderta!”

„Neboj se, taky tě střelím,” namítl Lin, aniž by hnul brvou, a vážně ji střelil do levé paže. Sipua v reakci na to ani nezasténala, jen na Lina zahlížela.

„Normálně nesnáším šikanování druhých, abych si vylil vlastní hněv. Můj styl je zabít ty, co si zaslouží smrt, a nepotahovat to. Ale tenhle zatracený...”

Nedokázal v sobě zadržet ten hněv, umlkl a znovu namířil pistolí na Hydelcyona. Jeho pistole se dvakrát zablýskla a na Hydelcyonově pravém uchu a pravé paži se objevily dvě díry. Vzduchem se nesl jeho křik.

„Tenhle zatracený mizera je vážně označený někým jiným. Ach, jsi tu?”

„Hm, zrovna jsem přišla.”

V temnotě se objevila Daisy. Jasně jsem viděl, jak se Hydelcyon třásl. Bylo to proto, že jsem používal Suveréna? Magie temnoty už mi nedokázala zakrýt zrak.

„Daisy Ectradion...”

„72 naživu.”

„Ty, jak to, že jsi tak zesílila?!”

„Bylo jich 389. Teď je naživu jenom 72.”

Daisy zněla jako obvykle klidně. V klidu v ní vřel hněv.

„Poslední hrdost průzkumníka, jsi odhodil, pro vlastní hamižnost.”

Daisy otevřela inventář. Při pohledy na stovky nemrtvých, co se z toho plazily, jsem se cítil zdušeně. Byli to nemrtví... lidé. Tohle bylo poprvé, kdy jsem Daisy viděl používat lidské nemrtvé. Takhle řečeno bylo očividné, že osoba, co dokázala proměnit na nemrtvé netvory, dokázala proměnit i lidi na nemrtvé. A navíc ti nemrtví...

Daisy se rozšířily její tmavě šarlatové oči a pokračovala: „Zemři, těmi, co jsi zabil.”

„Ne, nemůžeš zabít Loderta!”

„Ne, ten mizera rozhodně zemře.”

Lin zlehka protočil nohu. V mžiku kolem Sipuy vystřelila stěna ohně. Magie, co se snažila vrhnout, se zrušila. Kvůli tomu sálajícímu horku bylo dokonce i pro mě těžké dýchat. Hydelcyon, kterého jsme takto oddělili od Sipuy, odskočil vzad a šíleně ječel.

„Směšné! Myslíš si, že mě budou moct zabít nějaké zombie?! Sipuo, Sipuo! Hej, Sipuo! Co nevidět umřu! Sipuo!”

„Loderte, ach Loderte! Line, prosím! Prosím, zachraň ho, udělám, cokoli řekneš!”

„Ano? Promiň, ale už ti nemůžu věřit.”

Lin skousl cigaretu. Skoro jako kdyby to byl Lin, co ty zombie ovládal, jedna z nich Hydelcyonovi ukousla pravou paži.

„A je příliš pozdě.”

„Kuaaaaaak! To bolí, to bolí!!”

Jak jsme tomu přihlíželi, ani já, ani Lin jsme ani nemrkli. Co se týkalo Daisy, poté, co rozkázala zombiím, aby zaútočily na Hydelcyona, mumlala nerozluštitelným tónem: „Věřila jsem ti. Byl jsi průzkumník, tak jsem ti věřila.”

„Hiiik! Ne, ugaaak!”

„Neměla jsem... Neměla jsem.”

Jak byl Hydelcyonův křik hlasitější, i Sipua ječela hlasitěji.

„Ne! Line, prosím! Ne!”

„Kvůli čemu jsi taková? Co tě přimělo spojit se s nepřítelem světa, kterého jsi tak moc nenáviděla?! Co tě přimělo přinutit mě zakusit něco tak špinavého!”

„Kuaaaaak!”

Jak zombie odkusovaly víc Hydelcyonova masa, zmenšoval se. Jeho oči, v kterých byl stále ještě nepatrný náznak života, začínaly být temnější. Sipua zoufale ječela, ale Lina to ani v nejmenším nedojalo.

„Těch nespočet let jsem tě respektoval a choval se k tobě jako ke svému spojenci a příteli. A ty jsi ze mě udělala hlupáka! Shromáždili jsme se jen proto, abychom ochránili nespočet světů a ty jsi na tu vůli plivla!”

„Zachraň Loderta!”

„Už jsem použil moc Caducea,” odpověděl jsem místo Lina.

V té chvíli Sipuin křik přestal. Hydelcyon už zmlkl před nějakou chvílí.

„Loderte...?”

„...”

„Loderte... Loderte!”

Ta stěna z ohně, co Sipuu držela na místě, zmizela. Vyskočila a rozhlížela se po Hydelcyonovi. Všechny zombie, co se shromáždily na jednom místě, odběhly. Ale nic tam nebylo. Nezůstal tam jediný střípek jeho brnění nebo jediný pramen vlasů.

„Lod... erte.”

„Dračí Rohu, spal je. Chci je, nechat jít.”

„Řekl jsem ti, abys mi neříkala Dračí Roh... Tsk.”

Zombie vzplanuly ohněm a během krátké chvilky ty stovky zombií shořely a nezůstal po nich ani popel. Když Sipua spatřila, že jsme tu zůstali jenom my, klesla na zem.

„Ne... To nemůže být pravda...”

„Souhlasím. Nikdo neuvěří, co se tu stalo. A zvláště tomu, co jsi provedla.”

To nejhorší, co jsme předpokládali, bylo, že Sipua nastražila past. A ne závěrečný boj s nepřítelem světa. Nejenom že jeden z pěti administrativních gildmistrů První kobky přilákal nepřítele světa, ale také nás polapil tím, že vytvořil Akční kobku. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit. Když jsem pomyslel na to, jak na to zareaguje Loretta, až se o tom dozví, bezděky jsem si povzdechl.

„Loderte, Loderte...! Zabil jsi Loderta, ty! Teď... už život nemá žádný smysl... nechci žít.”

„Pokud to břímě, co neseš, bylo tak těžké... Pokud to tak moc nenávidíš, že bys to raději všechno odhodila, pomůžu ti jít si odpočinout.”

Zdálo se, že Lin došel k rozhodnutí. Pozvedl svou pistoli a namířil jí na Sipuu.

„Zemři, Sipuo. Od tohoto okamžiku budu kobku udržovat místo tebe.”

„Počkej, Line.”

„Uch?”

Podíval jsem se na Lina. A pak jsem promluvil: „Tento trest by byl příliš mírný. Jen dneska přišly o život stovky lidí. Dokonce i ty jsi jednou zemřel, Line. A dokonce i s tím vším se snažíš připoutat ke kobce místo ní?”

„...Stejně jsem ke kobce prakticky připoutaný. Nebo co, zaujmeš její místo? Co se stalo s tou tvou vůlí chtít zbavit všechny světy jejich nepřátel?”

Zaváhal jsem. Po Linových slovech jsem pocítil hlubokou lítost. Samozřejmě jsem si nemyslel, že jsem byl první, kdo měl toto přání.

Správně... Lin musel být také v ohrožení kvůli nepříteli svého světa a bezpochyby při bojích čelil nespočtu výzvám. A pak navzdory svému hlubokému nepřátelství a nenávisti se rozhodl stát se součástí kobky, odhodit svá přání.

A tak jsem odhodlaně odpověděl: „Ať to břímě nese sama. Musí zaplatit za své hříchy. A jediným způsobem, jak to udělat, je přivázat ji ke kobce.”

„Ty... Jsi mnohem krutější a ničemnější, než jsem si myslel. Ale jak?”

„Šance na úspěch není vysoká, ale napadlo mě, že bych to měl zkusit.”

Nezbývalo moc času, než Suverén skončí. Mohl jsem to udržovat až do teď, protože jsem nepoužil moc ze své moci, ale zbývalo mi jen asi 10 sekund. Pokud jsem chtěl zužitkovat ten účinek, kdy mi Suverén zdvojnásobil hodnoty, musel jsem si pospíšit.

Nebylo třeba ani říkat, že Charisma byla jedna z hodnot, co to zesilovalo. Momentálně jsem si věřil, že mě co se Charisma týče, nikdo v kobce nepřekoná. A to se vztahovalo i na Sipuu přede mnou.

Přišel jsem k ní. Střelila po mě očima se smrtícím pohledem.

„Hrdino, Hrdino! Do pekel s tebou! Nikdy se do kobky nevrátím! Nepřítel světa tě roztrhá na kusy a na tvůj svět padne zkáza! Pamatuj si. Splní. Se. To!”

„Lilithino pokušení.”

Neměl jsem čas poslouchat její zbytečné mumlání. Měl jsem jen 20% šanci na úspěch. Pokud to selže, Lin se bude muset stát novým administrativním gildmistrem.

Ale moje obavy byly zbytečné. Skoro jako kdyby to byl ten nejpřirozenější výsledek, ta moc, co vystoupila z mého těla, ji ovládla.

| Použil jsi Lilithino pokušení! Ukradl jsi 50% HP a MP svého cíle! |

| Cíl upadl do stavu Absolutní poslušnost a navždy se stal tvým služebníkem. |

Jakmile se ta zpráva ozvala, spatřil jsem scénu, co mě zamrazila až do morku kostí. Sipua, co mě ještě před chvilkou proklínala, naprosto změnila výraz. Skoro jako kdyby dosáhla nějakého neuvěřitelného osvícení, rozhlédla se kolem a prohlédla si tělo. Pak mě v temnotě našla a promluvila, zatímco se čelem dotkla země:

„Aa, aaaaach... Můj pane... P-prosím, odpusť mi mou drzost! Prosím, nedívej se tak na mě!”

„Kang Shine... Ty...!”

„Sakra... Kvůli tomuhle jsem to nechtěl použít.”

Člověk, co všechno včetně sebe odvrhl kvůli lásce, teď odvrhl svou lásku, jako kdyby to byl jen pár starých bot. Dala se ta osoba přede mnou považovat za Sipuu? Kdyby se mě na tuhle otázku někdo zeptal, mohl bych akorát potřást hlavou.

Sice to bylo jiným způsobem, než zamýšlel Lin, ale zabil jsem ji.

„Tohle je... vskutku trest. Kang Shine, ty děsivý mizero.”

„Tuhle techniku už nikdy znovu nepoužiju. Sakra...”

Moje sázka uspěla. Od teď bude dál chránit kobku jako administrativní gildmistr. Zároveň s tím přišla o lásku svého života a získala novou lásku, co nikdy nebude opětovaná. To byl ten největší trest, co jsem jí mohl dát.

Jakmile jsem ji uvrhl pod svoje velení, ozvala se fanfára. Ironické bylo, že ten hlas patřil Sipuě.