KY - kapitola 97

Kapitola 97 – Začátek a doporučení

Povídalo se, že toho bylo mnoho zničeno.

Království Varganburg, co leželo na jihozápadě kontinentu, bylo ve stavu zmatku.

Přece jenom bylo během chvilky zničeno mnoho vesnic a pár měst a vzkřísily se dvě bytosti známé jako zlí bohové.

Tuto informaci od gildy dobrodruhů obdrželi vysoce postavení hodnostáři národů a ti začali vypisovat zakázky pro zkušené dobrodruhy a najednou začali připravovat výzbroj. Takže bez ohledu na to, jestli šlo o armádu nebo úředníky, skoro všichni hodnostáři povykovali.

Takhle to působilo, ale obyčejného dobrodruha jako Loren to moc nezajímalo. Loren svůj čas trávil uvolněně jako obvykle.

Lapis poslala gildě dobrodruhů hlášení o tom, co se stalo během jejich vymycování netvorů, na které se pro změnu vydali, aby se vyhnuli neúspěchu v zakázce.

Loren to všechno nechal na Lapis, takže se tím vůbec nemusel trápit.

Ačkoli se zdálo, že to Lapis zasypalo prací, neboť si ta kněžka boha znalostí mumlala stížnost za stížností.

Ale Loren ty stížnosti ignoroval, jako kdyby neměl ani trochu soucitu.

Loren toho jako odměnu za vymýcení moc neočekával.

Ve městě, kam dorazili během své cesty, obdrželi fakturu, ale po tom všem, co se stalo, se ta faktura promočila a nedalo se ji přečíst.

Mysleli si, že kvůli té zničené faktuře bude těžké, aby získali peníze, ale gilda v Kauffě laskavě kontaktovala gildu ve městě, kde tu fakturu obdrželi. A potvrdili, že budou moct část té částky vyplatit.

Byla to jenom část, neboť se ta faktura nedala přečíst, a taky si vzali poplatek za náklady na ověření platby, ale Loren a Lapis se tomu podřídili. Mysleli si, že to bylo lepší než nic. A tak se jim podařilo získat trochu peněz.

Kvůli tomu byl Lorenův měšec o něco těžší.

Ale dluh, co Lapis dlužil, byl celkem velká částka, takže finančně na tom vážně nebyl dobře. Ale jelikož to mohl splatit, kdykoli mohl, nebylo třeba spěchat se splácením. A tak byl Lorenův měšec nejplnější od doby, kdy se stal dobrodruhem.

„No, přinejmenším nebudu muset na některé věci myslet,” zamumlal Loren se smíchem, kterým se vysmíval sám sobě, zatímco seděl sám v gildovním baru s lahví a sklínkou.

Co se týkalo jeho dluhu vůči Lapis, o celkem dost se to ponížilo.

To proto, že se s ní Loren dohodl, aby to tak udělala jako jeho díl na odměně. Zatímco Lapis si vzala to, co hledala.

Když se vrátili do Kauffy, Lapis mu řekla, že jeho dluh poníží na deset zlatých.

Jeho dluh tedy klesl pod polovinu původní částky. Ale Loren si pomyslel, že záleželo na konkrétním člověku, jestli by to viděl jako hodně nebo málo.

Upřímně řečeno, Lorenovi to bylo jedno.

Přece jenom to nemělo žádné úroky nebo závazky.

Nebylo žádné vybírání a mohl splatit kdykoli a kolik chtěl.

Ty podmínky mu přišly jako žert.

Navzdory tomu, že byl dříve žoldnéřem, a bez ohledu na to, kolik selského rozumu mu scházelo, Loren věděl, že půjčovat peníze za těchto podmínek nebylo normální.

Začínal si myslet, že ten dluh měl jen proto, aby měl důvod být s Lapis.

A pokud to tak nebylo, nevysvětlovalo to, proč Lapis ve zničených vesnicích a táboře loupežníků, co zničili, hledala cennosti a snažila se je vzít.

Kdyby jejím cílem byly peníze, nebylo by žádným překvapením, kdyby ho zapřahovala jako koně a dávala mu jen minimum peněz, co potřeboval k jídlu a spánku. A ona by si zatím vzala všechno ostatní.

Ale jelikož to tak nedělala, vedlo to Lorena k tomu, aby věřil, že jejím cílem nebyly peníze.

Často se snažila plánovat, jak jeho dluh navýšit, ale to mohlo být jen protiopatření, jak dosáhnout toho, aby se Loren nějak dostal k dost penězům na to, aby to celé splatil.

Ale co se týkalo té poslední myšlenky, neměl žádný důkaz, že se ho nesnažila vykrmit a poté sníst – svým způsobem. Takže si nebyl úplně jistý.

„Lorene? Ehm, Lorene?”

Loren byl zabraný do vlastních myšlenek, ale ten hlas, co na něj volal, jej přivedl zpět.

Když se otočil po hlase, ta osoba, co seděla před ním a co se k němu nakláněla, nebyla kněžka, se kterou spolupracoval. Ale místo ní to byla jedna z gildovních recepčních.

Jelikož obvykle šel ke stejné přepážce ve stejnou dobu, obvykle narazil na stejnou recepční. Takže ta dívka, co na něj zírala, byla recepční od přepážky, co vždycky navštěvoval.

„Slyšíš mě, Lorene? Jsi v pořádku?”

„Promiň, zamyslel jsem se. Chtěla jsi něco?”

Když se jí Loren takhle zeptal a dolil si prázdnou sklínku, ta dívka odněkud vytáhla talíř se sýrem, jemně ho položila na stůl a podržela před ním prázdnou sklínku.

Po tom jejím počínání se jí Loren bezděky podíval do tváře.

Ta dívka vypadala, že je zhruba ve stejném věku jako Lapis.

Své kaštanové vlasy měla svázané, aby jí při práci neobtěžovaly. Ale pokud by si je rozpustila, byly by celkem dlouhé.

Tvář měla spíš roztomilou než pěknou, ale byla to gildovní recepční, kde bylo spoustu drsných lidí, takže bylo těžké si myslet, že se její povaha shodovala s jejím vzhledem.

To se dalo povšimnout už z toho, že Lorena požádala o pití. Ale jelikož přinesla něco, co se dalo brát za platbu, dokonce se dalo říct, že byla bezchybná.

„Chtěla jsem si s tebou o něčem promluvit, takže mě napadlo, že si k tobě přisednu na skleničku.”

Bylo jen něco po poledni.

Gilda byla samozřejmě stále otevřená a pracovalo se tu. A i kdyby si chtěla promluvit s dobrodruhem, nepřišlo mu, že by teď byl ten pravý čas na pití.

„Nevadí to? Pořád pracuješ, ne?”

„Když přijde na vyjednávání s dobrodruhy, recepční z gildy dobrodruhů mají dovoleno celkem dost ústupků, takže to nevadí.”

„Nekupuju pití člověku, jehož jméno neznám.”

„Jmenuju se Ivy Bridgeguard.”

Ačkoli Lorena její okamžitá odpověď překvapila, začal jí do prázdné sklínky, co před ním celou dobu držela, lít obsah své lahve.

„Takže o čem chceš mluvit?”

Pokud potřebovala trochu alkoholu, aby mluvila hladce, Loren si přál, aby si pospíšila a napila se, aby mohli začít mluvit. Ale Ivy upila trochu alkoholu, hodila si do pusy kousek sýru, co přinesla, a místo mluvení se jen tvářila blaženě.

Když ji Loren mrzutě pobídl, aby začala mluvit, konečně začala, jako kdyby si zrovna vzpomněla kvůli čemu sem přišla.

„Vlastně jsem uvažovala, jestli bys mohl podstoupit zkoušku k vyššímu řádu.”

To, co řekla, bylo naprosto nečekané.

Nebylo to něco, na co by Loren mohl být hrdý, ale jeho míra úspěšnosti jako dobrodruh byla nesmírně nízká. A tak si myslel, že nebude mít vůbec kvalifikaci k tomu, aby postoupil v řádu.

Když se na to zeptal ostatních dobrodruhů, řekli mu, že člověk mohl být obvykle hned povýšen na železný řád, pokud splnil dvě nebo tři zakázky a pokud se mělo za to, že se mu vede dobře.

Samozřejmě to bylo po úspěšně splněných zakázkách a jen zřídkakdy tu byl někdo jako Loren, co zvoral jednu zakázku za druhou.

„Je pravda, že tvoje míra úspěšnosti je jedna z nejnižších možných...”

Jak to tak přímočaře řekla, Loren poklesl na duchu.

Na mysl mu vytanulo, že mu možná nebylo určeno být dobrodruhem a že by se měl prostě vrátit k žoldnéřství. A zdálo se, že to měl i jasně napsané na tváři, neboť Ivy rychle dodala:

„Ale když uvážím rozsah incidentu, do které ho ses zapletl, není to nic, co by dobrodruh měděného řádu dokázal projít. Vlastně je působivé, že jsi stále naživu.”

„To je pravda, co?”

„Ano, rozhodně.”

Loren si nebyl jistý, jestli to byla pravda, ale zaměstnanec gildy neměl žádný důvod tak podporovat konkrétního jedince. A pokud to tedy řekla Ivy, co do teď viděla mnoho dobrodruhů, musela to být pravda.

I když ho to prozatím uspokojilo, nechápal, co měla gilda v úmyslu, když za ním vyslala jednoho svého zaměstnance a doporučila ho na postupovou zkoušku.

Loren si začal myslet, že je na tom něco podezřelého. A Ivy, co srkala svoje pití, začala mluvit mírným tónem, jako kdyby o nic nešlo.

„Určitě sis toho všiml, ale národ, jehož součástí Kauffa je, není teď v dobrém stavu.”

Nebylo to tak, že by sám Loren něco provedl, ale to on a Lapis byli ti, co do světa vypustili informaci, kvůli které k tomuhle došlo. Lorenovi začalo být trapně a pomalu odvrátil zrak.

Ivy pokračovala, nic na to neřekla. „Je opravdu smutné, že došlo ke zničení vesnic, ale to se děje celkem často. Ale pokud dojde ke zničení kurýrních městeček a měst, národ se do toho musí vložit.”

„Ale my tady dole chceme, aby dělali i něco pro ty vesnice.”

„Ano, s tím souhlasím. Ale jsem si jistá, že chápeš, že dokonce i národ má své limity, na co může reagovat.”

Když Loren pominul to, jestli mu to přišlo dobře nebo ne, chápal, že byly věci, co se daly udělat. A pak také věci, co ne.

Kdyby šlo o nějakou organizaci, co by se do toho vložila, bylo by to něco jiného. Ale Loren neslyšel, že by na světě něco takového existovalo.

„A tak jelikož se gilda dobrodruhů snaží udržovat veřejný pořádek, svým způsobem se snažíme pozvednout standard tím, že lidem silně doporučujeme, aby přišli k postupové zkoušce.”

„Aha.”

Až do této chvíle to Loren všechno chápal.

Ale pokud to bylo celé, byl to velmi slabý důvod k tomu, aby Ivy obzvláště zašla za ním.

„A ještě jedna věc,” pokračovala Ivy, jako kdyby věděla, že si to Loren pomyslí. „Kdyby veškeré tyto informace vždycky přinesli dobrodruhové nejnižšího bronzového řádu, jak by se cítili lidé, co tuto informaci obdrží?”

„Nemyslím si, že postavení má co dělat se spolehlivostí informace.”

Když takto upřímně odpověděl, Ivy vyzunkla zbytek svého pití s komplikovaným výrazem na tváři.

„Moje práce by byla o tolik snadnější, kdyby to říkali všichni.”

„...To musí být těžké. Na, napij se.”

„Díky.”

Loren s ní soucítil, a tak vzal láhev a začal Ivy nalévat další sklínku.

Ivy to s radostí přijala a po dalším doušku začala mluvit znaveným hlasem: „Lidé nahoře si to nemyslí. Říkají, že se nemohou spolehnout na informace od dobrodruhů měděného řádu.”

„Není to tak, že bych nechápal proč.”

Dokonce i v žoldnéřské skupině byly informace od veteránů důležitější než informace od nových rekrutů.

I když takové informace neházeli za hlavu, bylo snadné si myslet, že v nich byly chyby nebo nedorozumění.

„Takže mi moji nadřízení řekli, že chtějí, abys určitě došel na zkoušku a udělal s tím něco.”

„A ty ses musela obtěžovat za mnou přijít, co? Vážím si tvé píle.”

„A kromě toho jsem musela najít chvilku, kdy nejsi s Lapis. Lapis přece jenom vypadá, že by na takové věci reagovala citlivě.”

„Takže říkáš, že se mnou to jde snadněji?”

„To znamená, že působíš, jako že to upřímně přijmeš, když ti o tom upřímně řeknu.”

Kdyby ho považovali za snadnou kořist, užuž to chtěl změnit. Ale kvůli tomu, co Ivy řekla, neměl tak špatný pocit, a tak Loren zvedl svoji sklínku ke rtům, aby tím zakryl svou otrávenou tvář.

„Víš, nemyslím si, že by to bylo něco špatného. Zkouška bude samozřejmě stejná jako obvykle a jen tak mezi námi pominu poplatek za zkoušku, takže mohl bys to prosím udělat?”

Kdyby tu byla Lapis, nepřijala by to tak snadno. Myslela by si, že za Ivinými důvody je i něco jiného.

Ale Loren si myslel, že byla celkem malá šance, že to tak bylo. Neboť tu dívku za ním poslali s tímto vysvětlením během její pracovní doby.

A sám Loren velmi dobře věděl, že nic neznamenalo, když takhle osnovala s měděnými dobrodruhy.

„Co si o tom myslíš?”

„Musím se zeptat své partnerky... No, zkusím ji přesvědčit. To stačí?”

Ačkoli jí Loren řekl, že jí nemůže nic slíbit, Ivy se s úlevou usmála, jako kdyby to stačilo.

-----------------------------------------------

~ A Loren je zpět tentokrát v 5. knize! Že by se konečně po 4 knihách plných smůly dostal na železný řád? Jenže co když se se řádem zvýší i úroveň problémů, do kterých se dostane? ~

Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>