ICDS - kapitola 244

Kapitola 244 – Co se stalo dvakrát... (4)

Vystřelil jsem ze své pozice v tureckém sedu. Když jsem se probral, bylo už pět odpoledne. Za posledních pět hodin jsem se soustředil na Perutův okruh a nehnul jsem se ani o centimetr. Ovšem zdálo se, že soustředit se na Perutův okruh bylo efektivní, neboť mi mé tělo připadalo mnohem víc jako mé vlastní.

Tak nějak jsem si zvykl na všechny ty změny v hodnotách a i boží moci se tak nějak zklidnily. Ale i tak se mi stále nestabilně toulaly tělem. Napadlo mě, že bych je někde ve svém těle zahradil, ale prozatím se nehnuly ani o kousek.

„O tomhle popřemýšlím později...”

Rozkopl jsem dveře a sešel jsem do obýváku. Do domu vběhla Yua ve své školní uniformě.

„Bratře, slyšel jsi to?!”

„Jo. Takhle jsi šla do školy?!” zakřičel jsem šokovaně, když jsem spatřil to rudé vejce, co měla Yua v náručí.

Yua se usmála a odpověděla: „Studenti i učitelé ví, že jsem uživatel schopností. Učitelé mi to dovolili.”

„No... Pokud to tobě nevadí, tak to je v pořádku.”

„Huhu, cítím, jak se to dítě hýbe. Nebude trvat dlouho a vylíhne se!”

„J-jo.”

Přišlo to jenom mě, nebo se moje mladší sestra po získání své schopnosti tak nějak změnila...?!

Každopádně jsem s otcem a Ludií, co odešli z kobky, jen co tu zprávu zaslechli, zamířil do gildovního domu. Všichni kromě gildovních členů mimo zemi se shromáždili v gildovním domě. Před vilou stálo pár succubů a když mě spatřili, pozdravili mě.

„Drahý manžel... Pán dorazil!”

„Shine, tys byl venku? To bylo rychlé!”

Když jsem vstoupil do konferenční místnosti, Hwaya mě pozdravila s doširoka rozevřenýma očima. Hm, po těch slovech jsem věděl, co si o mě myslela.

S hořkým úsměvem jsem se zeptal: „Ještě jsme neurčili počet, že?”

„Ne. Zrovna teď na tom pracují jednotky succubů. Už jsme situaci nahlásili Křídlu Svobody a Strážci každé země.”

„Drahý manželi, situace se zdá drsná. Jen počet, co máme teď, je...”

Licorice položila ruku na křišťálovou kouli uprostřed konferenční místnosti. Video promítané na zdi se okamžitě změnilo. Na světové mapě se kreslilo nespočet rudých teček.

„Tohle je to, co si myslím, že je, že?”

„Jo, to jsou všechno Akční kobky.”

Pátrání succubů po kobkách začalo v Koreji. Jak jsme od nich dostávali aktualizace, vypadalo to, jako kdyby se ty rudé tečky šířily z Koreje do okolních států. Za tuto krátkou chvilku už zcela prozkoumali Koreu, Čínu a Japonsko. Zdálo se, že počet rudých teček snadno překročil 100...

„Kolik Akčních kobek jsme pokořili posledně...?”

„Zhruba 300,” odpověděla Hwaya. Výraz měla trochu ztuhlý. I během našeho hovoru rudé tečky přibývaly.

„Máme v plánu si pro nynější šetření a pokořování kobek zajistit pomoc Křídla Svobody a Strážce. Po tom filipínském videu jsme stejně uznávaní jako Křídlo Svobody a Strážce. Nebudou moct odmítnout naši žádost o spolupráci.”

„Správně, při takovém množství...”

„Jo. Máme Licoriciny succuby, ale i když vezmeme v potaz jejich sílu, možná bude obtížné pokořit všechny ty Akční kobky včas. A ani ty jednotky nemůžeme ještě víc rozdělit... Nemůžeme jich víc obětovat.”

„...Správně.”

Podíval jsem se na mapu světa na zdi a přemýšlel jsem. V minulosti se Akční kobky neobjevovaly v oceánu, ale tentokrát bylo víc rudých teček ve vodě než na zemi. Mohlo jich tu být tisíc nebo i víc. Všechny je eliminovat během 2 měsíců a s mocí lidstva? Bez pomoci succubů by to bylo nemožné.

„Díky bohu, že ke mně přišla Licorice...”

„Dobře, Drahý manželi, nahrála jsem si to. Budeme to opakovaně hrát jako hudbu na pozadí na naší svatbě.”

„Teď už nemůžu ani nic ledabyle okomentovat?!”

„Myslela jsem si, že to tentokrát řekneš, a tak jsem se připravila!”

Licorice to nahrávací zařízení rychle skryla v oděvu, takže jsem jí to nemohl ani ukrást. Yua, co stála vedle mě, na ni výhrůžně zavrčela, ale vypadala akorát roztomile.

Zatímco jsem Licorici setřel a Yuu ukonejšil, Hwaya zírala na mapu světa a vážným tónem zamumlala: „Rychlé. Tohle je příliš rychlé... Prodleva mezi první vlnou a druhou vlnou Akčních kobek byla přes rok. Tentokrát to trvalo jenom čtyři měsíce. Pokud to takhle půjde dál, celá Země bude možná pokrytá Akčními kobkami.”

„Nynější situace Země, střední fáze invaze.”

V té chvíli otevřela pusu Daisy. Už byla ve své bojové uniformě. Přišla připravená na boj.

V konferenční místnosti zazněl její klidný a tichý hlas: „Lidé Země... bránili se dobře... až do teď. Ale skutečná invaze... začíná teď. To samé se stalo... na mém světě. Invaze byla rychlejší... než přípravy lidstva.”

„Narodila ses před začátkem invaze na svět Sylon?”

„Hm... Byla jsem mladá. Kang Shine, velmi mladá.”

„Jo, jo, chápu.”

Zdůrazňovala fakt, že nebyla tak stará.

„Netrvalo to... dlouho. Kapitán Knihochodců sestoupil... 50 let po první invazi. To bylo... 80 let poté... co kobka přišla na Sylon.”

„50 let od první invaze?”

„Nejprve bylo... jen pár Knihochodců. Za pár let... jich byly tucty. Za deset let... stovky. A to bylo poprvé... kdy jsme jim začali... věnovat pozornost. Průzkumníci se o to... moc nezajímali. Měli přehnané sebevědomí... v moc světa.”

„Protože na rozdíl od Země na Sylonu už netvoři existovali a bylo tam mnoho uživatelů schopností, co dokázali vládnout manou.”

Na Zemi se uživatelé schopností objevili až poté, co invaze začala. Zdálo se, že kobka existovala dlouho předtím, ale bylo jenom pár průzkumníků a žádná řádná organizace. Situace na Zemi byla naprosto jiná než na Sylonu.

Ale dokonce i svět Sylon měl několik desítek let, než invaze skutečně začala. Co během té doby dělali uživatelé schopností Sylonu?

„Války mezi říšemi a královstvími. Nikdo nevěnoval... pozornost Knihochodcům. Bylo to jiné... než na Zemi. Knihochodci byli... považování za běžnou mutaci... netvorů.”

„A tak propásli několik desítek let příprav.”

„Průzkumníci kobky... věděli, že jiné světy... jsou v nebezpečí. Ale dokud tomu nebezpečí... nečelili přímo, nepřipravili se. Důležitá pro ně byla... půda, vojáci, války, ženy a politická moc. Jenom pár malých království... jako království Selone... se připravilo.”

Lidé jednali na základě hamižnosti. Na Zemi to bylo stejné. Všichni o netvorech smýšleli jako o zdroji, který by se měl vykořistit. Nikdo je nepovažoval za zdroj nebezpečí, co lidstvo ohrožovalo. A to dokonce ani poté, co jsme kvůli nim přišli o několik zemí a oblastí.

„Země mi přijde... divná. Je tu velmi málo... uživatelů schopností, je snadné... aby tu silní lidé zazářili. Kang Shin... je ve vedení a co se týče... vymýcení netvorů... je velmi agresivní. Tohle je... naše výhoda.”

Realita bohužel nebyla tak prostá.

„Ale invaze je... příliš rychlá. V porovnání s mým světem... desetkrát rychlejší... možná i rychlejší.”

„Tím myslíš, že invaze od teď bude jenom rychlejší?”

„Invaze... zrychluje. Masové zamoření... Možná... že příště to bude poslední.”

Věděl jsem, co to „poslední” znamenalo. Armáda Démonického lorda a netvoři, jedna z těch dvou sil naprosto sestoupí... A pokud na to přijde, pak to vážně bude konec. Lidstvo začalo se složitým bojem. Ale než jsem mohl pocítit beznaděj, potřásl jsem hlavou.

„Ne, Loretta řekla, že máme dva roky. Měli bychom mít 22 měsíců, než jedna z těch sil naprosto sestoupí.”

„Dokonce ani Lord kobky... nemůže zaručit čas... co máme. Bylo by pěkné... kdybychom měli dva roky. I kdyby to byly dva měsíce... nemůžeme nic říct. Svět není racionální.” Daisy v klidu promluvila: „Kang Shine. Buď připravený... trochu prohrát.”

Přestal jsem dýchat. Byl to pocit, jako kdyby mi prohlédla až do samotného nitra.

„Už teď jsi... zázrak. Ale naprostá obrana Země je... příliš těžká. Je pěkné mít velké naděje... ale když selžeš... bude to... větší bolest.”

„Teď to od tebe slyšet nepotřebuju, Daisy. Až do teď jsme se bránili dobře. Než abychom mluvili o odrazujících věcech, není lepší mluvit o tom, jak se efektivně zbavit těch Akčních kobek?” přerušila Hwaya Daisy.

Daisy pokrčila rameny a ustoupila. „Jen mě napadlo... že Kang Shin... musí být odhodlaný. S odhodláním... to bude bolet méně. Trochu jsem se... o Kang Shina... bála... Zakusila jsem... to samé.”

„Taky se o Shina bojím, ale...”

Hwaya a Daisy si vyměnily pohledy. O pár sekund později si Daisy splácla baret a ustoupila, zatímco Hwaya s malým povzdechem předstoupila. Když ta nevysvětlitelná výměna pohledů skončila, Hwaya na mě zahlížela a ukázala na stěnu ukazovátkem.

„Změňme téma na rozložení týmů.”

Počet rudých teček na mapě světa teď přesáhl 200 a to jsme neprozkoumali ani pětinu Země. Hwaya si suše odkašlala a dotkla se křišťálové koule a udělala tak vedle mapy světa zhruba deset postav.

„Budeme muset počkat, až prošetřování skončí, ale prozatím se rozdělme do týmů.”

Na obrazovce zobrazila jména členů Revivalu a 7 průzkumníků, co jsme do teď vybrali.

„Zaprvé, všichni průzkumníci se prolomili 20. podlažím. Ani ještě nikoho nejmenovali.”

„Kdybychom věděli, že dojde na Akční kobky, vybrali bychom víc.”

„S tím teď nemůžeme nic dělat. A tohle ani nebude naposledy, co se Akční kobky objeví. Do té doby prostě jen musíme navýšit počet průzkumníků kobky. Každopádně se musíme zaměřit na růst těch sedmi průzkumníků a ostatních členů Revivalu, co se neúčastnili posledního pokoření Akčních kobek. Necháme je utvořit týmy a přidáme k nim jednoho nebo dva členy Revivalu. Budou se soustředit na pokoření Akčních kobek nízkého řádu, aby získali co možná nejvíc stavových a technických bodů.”

„Také se budeme muset připravit na Akční nájezdy.”

„Samozřejmě. Prostě jen do týmů přidáme víc uživatelů schopností a necháme je, ať Akční kobky rychle pokoří. Nějakou dobu budeme mít napilno, takže se všichni připravte.”

„Jsem připravená. Na tento okamžik jsem čekala. Všem budu nápomocna.”

Jako první odpověděla Ilayda Van. Hm, pořád bylo těžké s ní mluvit. Micheli, to jsi ještě Ilaydu nepokořil?!

„Já taky. Nebudu přítěží!”

„Jsem šťastná, že ještě víc zesílím.”

Zatímco Yua zaťala pěsti, Lebuik také promluvila s úsměvem divokého zvířete. Na druhou stranu Ren v tichosti zíral na ty rudé tečky a nakonec tichým hlasem promluvil: „Je na čase splatit ti můj dluh. Korunní princi, co jsi udělal ty pro svět Pana, to já teď udělám pro Zemi.”

„Ach, ale nenech si do břicha udělat díru, Rene. To hodně bolí.”

„Tys měl díru v břiše?! Ukaž mi to, bratře! Proč jsi mi to předtím neřekl?!”

Ach, ups...

Brzy poté 17 členů Revivalu, dalších 7 průzkumníků a 176 succubů z bojových jednotek utvořilo celkem 16 týmů. Ačkoli jsme měli týmy, co sestávaly jen ze succubů, nebyly žádné týmy, co by sestávaly jen z průzkumníků. To proto, že zvláštní vlastnost succubů jim dovolovala sdílet informace rychleji a přesněji než průzkumníci pomocí systému zpráv.

Co se týkalo mého týmu, byl jsem tam jenom já.

„Hej!”

„Nemáme dost lidí. Není to tak, že bych s tebou být nechtěla, ale upřímně řečeno si stejně všechno děláš sám!”

Po Hwayině bezcitném výběru jsem plakal. Naštěstí s sebou budu mít aspoň Licorici, Plene a Lotte.

Přesně takhle začala naše třetí mise pokoření Akčních kobek.
-----------------------------------------------

~ Co přesně se mu nelíbí na složení jeho týmu? Aspoň mu nikdo nepoleze do zelí! ~

<Předchozí>...<Následující>