HK - kapitola 73

Kapitola 73 – S prasátkem!

Dneska jsem s tchánem dělal šunku.

„Budeme dělat sušenou šunku. Není uzená.”

„He~”

Na rozdíl od normální šunky se neuzená šunka zvaná sušená připravuje bez zahřívání a dá se uskladnit zhruba tři roky. Na rozdíl od normální šunky je vlhká a má hlubokou chuť. Ta dojemná chuť je prý podle tchána nezapomenutelná.

HK - kapitola 72

Kapitola 72 – S neteřemi!

Dneska jsme šli ven s roztomilými dívkami Edelgardou a Adeltraudou. Šli jsme do obchodní čtvrti ve městě. Ty dvě hodné dívky chtěly uspořádat čajový dýchánek a pozvat Sieg, takže jsem se nabídl jim pomoct.

„Nejdražší strýčku, vážně víš, jak připravit položky na banket?”

„Samozřejmě.”

Tentokrát to nebyl normální čajový dýchánek. Nabídneme sladkosti a džem, co sami vyrobíme, bude to jiné než místní šlechta.

DM - kapitola 127

Kapitola 127 – Noc, o které nikdo nevěděl (4)

Tady Satou. Přemýšlím, od kdy začal ten trend, že se postavy bossů tolikrát proměňovaly, než jste je konečně porazili? Když to nebyla hra, ale skutečný život, bylo to obecně otravné...

DM - kapitola 126

Kapitola 126 – Noc, o které nikdo nevěděl (3)

Tady Satou. Od chvíle, co jsem přišel na tento svět, jsem měl nepřirozeně vysoké šance setkat se s nádhernými ženami, ale nebylo to omezené jen na nádherné ženy.

DM - kapitola 125

Kapitola 125 – Noc, o které nikdo nevěděl (2)

Tady Satou. Na konci dvacátého století bylo spoustu novel a her, kde byly za zlosyny náboženské skupiny, ale mám pocit, že jsem to poslední dobou neviděl tak často.

HK - kapitola 71

Kapitola 71 – S tchánem!

~ Tento příběh je z období, kdy žili v Siegině rodném domě před narozením Arna. ~
Ráno. Vzbudil jsem se kvůli křiklavému ptačímu zpěvu. Slunce ještě nevyšlo. Dneska jsem hodlal vypomoct tchánovi na ranči, takže to byla dokonalá doba vstát? Ale přemýšlel jsem, že jsem nebyl vděčný, že mě vzbudili. Stěžoval jsem si ptákům, že by měli čvrlikat harmoničtěji.

Sieg pořád spala. Zašeptal jsem „já jdu”, pohladil ji po vlasech a políbil ji na čelo. Taky jsem řekl dítěti v jejím břiše, aby bylo hodné.

Převlékl jsem se do pracovního oděvu, umyl si tvář, vyčistil zuby a zamířil ven.

DM - kapitola 124

Kapitola 124 – Noc, o které nikdo nevěděl

Tady Satou. Jelikož jsem žil v Japonsku, kde bylo jen velmi laxní omezení náboženství, země, co šly do války kvůli rozdílům v náboženských náhledech, mi přišly podivné. Jestlipak jsou i na jiném světě náboženské války?

HK - kapitola 70

Kapitola 70 – Hlášení Arna Salonen Levantreta

~ Tento příběh je po 10+ letech od hlavního příběhu. ~
Ráno ve vzdálené vesnici začíná před úsvitem.

Vyčistil jsem psí boudu a ohradu pro soby a nakrmil je. Zkontroloval jsem, kolik jsme měli ještě dřeva na otop. Nebylo ho moc, takže jsem naštípal trochu sekyrou.

Zatímco jsem pracoval, někdo na mě zezadu promluvil: „Bratře, je čas na snídani~”

Ten člověk stojící za mnou byla moje mladší sestra Veronika, co byla o dva roky mladší než já. Necítil jsem, že by ke mně přišla, takže mě to překvapilo.

DM - kapitola 123

Kapitola 123 – Plavba lodí (2)

Tady Satou. Když slyším termín plavba lodí, představím si nádhernou osobní loď, ale vždycky jsem plul jenom na nočním trajektu. Jelikož jsem z větší části spal, vzpomínám si jenom na nahodilou znělku, co mi utkvěla v uších.

HK - kapitola 69

Kapitola 69 – Dovětek

Můj pokoj mi zabral otec a byl zahlcený knihami. Měl je dokonce i na posteli. Neměl jsem slov. Mezi nimi jsem našel starou a opotřebovanou knihu. Bylo to něco jako cestopis od nějakého dobrodruha. Šel na mnohá místa a setkal se s mnoha lidmi. Nejvíce mě zaujal lid lovců jménem Inuité, co také žili v nesmírně chladných oblastech jako my.

Jako tato vesnice žili za polárním kruhem, ale psalo se tam, že žili ještě na chladnějším místě. Lovili zvířata žijící pod ledem. Hlavní zdroj jejich jídla, tuleni, byli vykreslení jako dlouhá a útlá zvířata. Tuleni byli savci a dýchali plícemi. Když se potřebují nadechnout, vyplouvají nad led, takže je lovili v tomto okamžiku.

DM - kapitola 122

Kapitola 122 – Plavba lodí

Tady Satou. Představoval jsem si, že Evropa měla vůči chobotnici předsudky a nazývala ji ďábelskou rybou. Ale překvapilo mě, když jsem se dozvěděl, že ji v Itálii a Španělsku normálně jí. Akayashi je výborné, ale já preferuji normální takoyaki.

HK - kapitola 68

Kapitola 68 – Hlášení Lukase Salonen Levantreta

~ Z pohledu Ritzhardova otce. ~

Když jsem se vrátil do své domoviny, čekalo tam na mě otcovo přijetí.

„Kukuku, ha~hahaha!!”

„...”

Otec se nahlas smál a ukazoval na mě.

„Hej, co kdyby ses uklidnil?”

„Ha, ha, jako kdybych se tomu nemohl smát! Fu, fuhaha!”

DM - kapitola 121

Kapitola 121 – Noc ve městě Gururian

Tady Satou. Během období ekonomické bubliny se zdá, že bylo normální svého partnera pozvat každé výročí na několika chodové jídlo. Nemyslím si, že mám štěstí, že jsem vyrůstal během recese, ale vypadá to, že lidé z dobrých časů mají taky svoje vlastní problémy.