DM - kapitola 123

Kapitola 123 – Plavba lodí (2)

Tady Satou. Když slyším termín plavba lodí, představím si nádhernou osobní loď, ale vždycky jsem plul jenom na nočním trajektu. Jelikož jsem z větší části spal, vzpomínám si jenom na nahodilou znělku, co mi utkvěla v uších.




„Pták~?”

„Pták nanodesu!”

Kolem lodi proletěl ptačí muž, co plachtil nad vodní hladinou.

Pochi a Tama tak moc mávaly rukama, že si je skoro utrhly. Zdálo se, že jim ptačí muž prokázal laskavost, neboť než odletěl, několikrát se otočil a pak provedl plnou otáčku.

Bál jsem se, že spadnou, když se vykláněly dopředu a tak moc mávaly rukama, ale Liza je popadla za opasky, takže to pravděpodobně dopadne dobře.

I kdyby spadly, nedávno jsem se naučil [Plovák], takže by to nevadilo. Ale od samého začátku nebylo třeba, aby padaly.

Na lodi byla v podstatě idylka.

Včera na loď zaútočili dva vodní netvoři, ale než jsme mohli vyrazit, vypořádali se s nimi žábroví lidé, co loď doprovázeli. Také jsme potkali pirátskou skupinu, říční verzi, neboť útočili na řece. Ale z dálky jsem na ně zaútočil Krátkým omráčením a jejich loď se převrhla, konec.

Jelikož tu byl obecně klid, pokračoval jsem s Nanou v tréninku Signální magie jako předtím.

Mia a Arisa vypadaly nespokojeně, ale v tréninku nám nijak nepřekážely, neboť jsem je přesvědčil, že bylo důležité mít s sebou někoho, kdo dokáže kdykoli přijmout signál. Místo toho mi v tréninku překážela tahle osoba.

„Takhle brzy po ránu jste zase všichni tak přilnaví!”

„Slečno Karino, myslel jsem si, že u sezdaných lidí je normální, že se na sebe lepí? Kromě toho se zdá, že trénují přijímání signální magie. Dle mého skromného názoru bys je neměla vyrušovat,” prohlásil Raka, když Karina hledala důvod k hádce.

Co jiného čekat od magického stvoření. Pochopil, že provádíme signální magii.

„Já chci taky trénovat!”

„Jelikož máš Raku, není třeba trénovat, slečno Karino. Kdyby se něco stalo, kontaktuji Raku.”

Můj ty světě, kdyby mým partnerem při tréninku byla slečna Karina, pohled by mi bez pochyby padl na její prsa. A Arisa a Mia by znovu řekly: „Na kolena.”

„Správně, správně, pro mladou slečnu Karinu, co má praktický magický nástroj, to je zbytečné. Takže teď jsem na řadě já,” prohlásila Arisa se zhrublým dechem. Co to má být, karetní hra?

Když slečna Karina obtěžovala, Arisa mi vzala krátkou hůlku a v rožku paluby něco provedla. Zdálo se, že použila signální magii. Tak ztěžka dýchala pravděpodobně proto, že použila Signál, i když neměla techniku Přírodní magie. Byla zbrklá jako vždycky.

Když Mia spatřila Arisino konání, zatleskala. Pak z mé brašny vytáhla krátkou hůlku, odříkala kouzlo přírodní magie a aktivovala Signál. Následovala Arisu, co?

Zdálo se, že Mia tu magii úspěšně aktivovala, ale ani nemluvě o zhrublém dechu, prostě odpadla kvůli nízkému tlaku. Chtěl jsem ji uložit do kajuty, aby se prospala, ale trvala na tom, že zůstane tady a spala mi na klíně.

Lulu, co byla vedle čajové soupravy, se na Miu závistivě dívala. Nemyslím si, že by si to zasluhovalo takovou závist. Měl jsem pocit, že se slečna Karina tvářila stejně jako Lulu, ale ignoroval jsem to.

„Hej, zápolila jsem, abych mohla být přijímačem, tak začni s tréninkem~”

„Dobrá, nejdřív se podíváme na stav přijímače Signálu. Dej mi ruce.”

„Uj~”

Tak mě tak napadlo, že už to bylo nějakou dobu, co jsem vzal Arisu za ruku. Byly to malé ruce. Promačkal jsem je. Jak jsem si hrál s těma malýma rukama – a nemělo to co dělat s tréninkem – Arisa ze sebe vydávala podivné zvuky jako „au” nebo „iyahn”. Zdálo se, že byla jako vždy stydlivá, nechápal jsem, kvůli čemu se tak styděla.

Jelikož mě Mia rozladěně poškrábala na koleni, přestal jsem jančit a vrátil jsem se k tréninku.

„Jako první je krátký signál. A pak další dlouhý signál.”

„Dobře. Já vím, já vím.”

„Vím.”

Ach, Mia se také účastnila, co? Prosím, nepřeháněj to, když se ti točí hlava z nízkého tlaku.

„Takže od teď to bude doopravdy. Aktivuji Signál.”

„Hoj.”

„Hm.”

Zkusil jsem to mnohokrát, ale přece jenom to nedokázaly přijmout tak dobře jako Nana.

V té chvíli se vrátily Pochi a Tama, co se z boku lodi dívaly na ptačího muže.

„Pizza~?”

„Spaní na klíně nanodesu~”

Zdálo se, že Tama a ostatní byly stále ještě pod vlivem Arisy, co snědla 10 pizz, když jsem je nedávno udělal. Vypadalo to, že to Tamě pořád utkvívalo na mysli. Říkala pizza a ukazovala mi na klín.

Možná chtěly napodobit Miu, co mi spala na klíně. Položily obě ruce na mé druhé koleno a lehly si tváří dolů. Ne. Takhle se na klíně nespí.

Jak ty dvě viděly, že jsem Arisu a Miu šťouchal do rukou, řekly, že to chtějí také zkusit. Řekl jsem jim, aby roztáhly ruce vedle sebe a také je šťouchl.

Zkusil jsem vyslat signál v různých intervalech a silách.

Ton, ton.

Piku, piku.

Och?

Tentokrát jsem to zkusil vyslat, aniž bych je prstem šťouchl do rukou.

Piko, piko.

Pochi a Tama stříhaly ušima v rytmu signálu. Zmateně naklonily hlavu ke straně.

„Pochi, zvedni ruku, když přijmeš signál.”

„Rozkaz nanodesu.”

Ton, máv.

Ticho. ...Ton, máv.

Tohle bylo celkem zajímavé. Ale zdálo se, že dokázala zachytit jenom signál v krátké vlně.

„Další Tama.”

„Nějak to zvládnu, pane~”

To bylo špatně. Popletla si slovíčka, co ji Arisa naučila. Určitě chtěla říct: „Aj, aj, pane.”

Ton, máv.

Ton, mávmáv.

Nemusíš dělat zvláštní pózy, když to přijmeš.

Vypadalo to, že Tama dokázala přijmout oba typy signálu, ale divné bylo, že její citlivost byla nižší než u Pochi. Škála síly signálu, co dokázala přijmout, byla úzká. To mě připomnělo, že Tama dokázala v labyrintu najít magické pasti, co?

Nevěděl jsem, jestli to bylo kvůli charakteristice její rasy nebo její individuální schopnosti, ale byla celkem spolehlivá.

Takhle jsem s nimi mohl komunikovat, i kdybychom nebyli spolu. Alespoň dokázaly signál přijmout z jednoho konce lodi na druhý. Až se vylodíme, otestuji dosah.

Hned jsem se dohodl na několika urgentních vzorcích. Bál jsem se, že Pochi a Tama nedokážou přijmout příliš složitý signál. Ale Arisa navrhla, aby Tama hláskovala signál nahlas jí, a já s tím souhlasil.

A poté Arisa rozluštila morzeovku.

Napadlo mě, že bylo ticho. Vypadalo to, že Karina šla trucovat do své kajuty a usnula přitom. Zdálo se, že i služebné měly volno, a tak podřimovaly.

Ach, takový klid.




„Takže vážení hosté. Zavřete prosím oči a vyčkejte. Neotvírejte je, dokud vám neřeknu,” mluvil průvodce. My jsme seděli na místech, co nám připravili na palubě.

Loď měla co nevidět vplout do 3 kilometrové jeskyně. V jedné legendě se povídá, že tuto jeskyni provrtal magií mág starodávné říše a udělal tak kanál.

Požádali nás, abychom si sedli a zavřeli oči, abychom si zvykli na tmu a spatřili turistické atrakce v jeskyni před námi.

„Od teď kapitána u kormidla vystřídá netopýří muž Meeru.”

To byl ten muž, co včera v noci hlídkoval. Myslel jsem si, že to je voják z doprovodu, ale teď bude řídit loď, co? Pravděpodobně na řízení lodi v neosvětlené jeskyni využívali poločlověka, co uměl využívat echolokaci.

Z přístaviště před jeskyní vyplula malá loďka a naváděla nás ke vstupu do jeskyně. Jeden člověk vysílal světelné signály lidem na druhé straně jeskyně.

Aha, jelikož tamtudy mohla projet jenom jedna loď, regulovali tak dopravu.

Plachty na lodi svinuli, když jsme se dostali k jeskyni.

Zepředu vál teplý vítr. Pokud byla tohle pohádka, měl bych pocit, že tou jeskyní vstupujeme přímo do žaludku obrovského netvora.

Něco takového se samozřejmě nestalo a my jsme bez nejmenších problémů vpluli do jeskyně.

Jakmile jsme vpluli do jeskyně, světlo pohaslo. Já jsem byl samozřejmě jediný, kdo otevřel oči a pozoroval různé věci. Všichni ostatní měli oči poslušně zavřené, jak jim průvodce řekl.

Jelikož jsem měl techniku na úpravu intenzity světla, okamžitě jsem si zvykl na temná místa. Bylo to vážně praktické.

Ooch!

I když průvodce pravděpodobně nevycítil ten údiv v mé mysli, dal nám signál: „Tak dámy a pánové, pomalu otevřete oči! Tohle je slavná Duhová jeskyně přízračných světlušek!”

Viděl jsem to o trochu napřed, ale byla to celkem pěkná podívaná. Lišejníky a mechy na obou stranách stropu jeskyně vrhaly mdlá světla v různých barvách a vytvářely záhadné přechody. Byla to jako přírodní malba. Navíc se tu a tam nacházely křišťály a odrážely světlo, takže to nikdy neomrzelo. Jenom s tímhle to bylo dost nádherné, ale bylo tu dokonce i spoustu světel, co vypadala jako světlušky a co se mihotaly a tančily kolem.

Co se stane, když citlivé a malé dívky spatří takovou věc. To se nemusí ani zmiňovat.

„Třpytí se to~? Mihotá se to~?”

„Úžasné nodesu! Pane! Úúžasnéé nodesu!”

Pochi a Tama, co seděly vedle mě, začaly být až příliš natěšené. Popadly mě za ramena a začaly mnou třást. Točila se mi hlava.

„Nádherné.”

„Úžasné.”

Arisa a Lulu tuto nádhernou scénu sledovaly, jako kdyby jim někdo ukradl duši. Ty dvě vstaly z pohovky a posadily se mi k nohám. Samozřejmě neseděly přímo na palubě, ale na měkkých péřových polštářích, co průvodce připravil.

Myslím, že si nebyly vědomy, že mě popadly za nohy. Trochu to bolelo.

„Je to nádherné, ano, vskutku nádherné,” mumlala Mia horečnatě, zatímco sledovala divoký tanec světlušek. Takže taky občas byla hovorná, co?

Buch, s tímto zvukem spadlo Lizino kopí na pohovku vedle. Díky tomu zvuku se Liza vzpamatovala a kopí sebrala. Všichni se po ní na chviličku podívali, ale hned zase odvrátili zrak. Liza se omluvila za svou nezdvořilost a znovu zaujala svůj postoj, ale bylo jí očividně trapně. Bylo vzácností vidět rozpačitou Lizu. Možná to bylo dokonce poprvé.

„Pane, moje slovní zásoba je nedostatečná. Požaduji instalaci druhé jazykové sady.”

Co byla kruci druhá jazyková sada?

„Nemusíš se trápit slovní zásobou. Stačí na to slovo 'nádhera'.”

„Ano, pane. Je to nádhera.”

Nana ze sebe vypravila obdivný povzdech. Zezadu mi objala hlavu, zatímco sledovala ten bouřlivý tanec světel. To důležité řeknu znovu. Nana mi zezadu objímala hlavu svými prsy. Samozřejmě se nechovala jako buran a neměla na sobě brnění, protože jsme byli na lodi.

Jinými slovy to bylo přímo.

Takový šťastný den.

Byl bych rád, aby se čas v tomto okamžiku zastavil.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>