DM - kapitola 124

Kapitola 124 – Noc, o které nikdo nevěděl

Tady Satou. Jelikož jsem žil v Japonsku, kde bylo jen velmi laxní omezení náboženství, země, co šly do války kvůli rozdílům v náboženských náhledech, mi přišly podivné. Jestlipak jsou i na jiném světě náboženské války?



Loď, na které jsme byli, kotvila na místě, odkud byl vidět noční výhled na hlavní město. Přístav byl narvaný, neboť probíhaly turnaje, takže jsme čekali, až přijdeme na řadu. Zdálo se, že vévoda rozkázal dát prioritu lodím, co přivážely zásoby. Bylo tu spoustu jiných kotvících lodí.

Jelikož kapitán dostal svolení vplout do přístavu zítra ráno jako první, vypadalo to, že zítra zakotvíme v přístavu, aniž bychom museli čekat.

Všichni až do teď sledovali ten noční výhled, ale jelikož nejmladší začali podřimovat, přiměl jsem je jít zpět do kajut.

Slyšel jsem tiché kroky, ohlédl jsem se, byla to Arisa.

„Přece jenom jdeš?”

„Aa,” odpověděl jsem Arise krátce. Kolem Arisy se vznášela podivná atmosféra.

„Nedokážu si představit, že bys padl kvůli protivníkům na úrovni krátkého rohu, ale absolutně nepolevuj v obezřetnosti, dobře?”

„Aa, já vím. Nebo spíš jdu na to, než se ti démoni s krátkým rohem vůbec objeví.”

Nemohli bychom v poklidu brouzdat vévodským hlavním městem, pokud by v okolí byli lidé jako teroristi s bombami.

Navíc jsem se těšil na tu svitkařskou dílnu. Jako kdybych je nechal si dělat, co chtějí.

Totožnost těch lidí, co měli v držení krátké rohy, byla navíc podezřelá. Většina z nich byli mladší lidé ze šlechty, co byli členové tajné společnosti jménem [Křídla svobody]. Nezdálo se, že by mezi nimi byl někdo s titulem, ale byl mezi nimi dokonce i přímý potomek vévody. Měl jsem pocit, že do toho byli nějak zapletení lasičkovití lidé, ale všichni členové této společnosti byli lidé.

„Tak dobře, rozhodně se musíš vrátit bez zranění, dobře? Nejsi hrdina, tak nebuď zbrklý! Pokud se vrátíš byť jen se škrábancem, nikdy tě už nenechám jít samotného!”

„Já vím, nebudu to přehánět. Pokud se objeví nějací podivní a mocní nepřátelé, pokročím k [Ochraně života].”

Jelikož byla Arisa stále přehnaně ustaraná, uklidnil jsem ji tím, že jsem citoval herní taktiku z jedné slavné hry, co existovala na obou našich světech. Arisa konečně přikývla a řekla: „Vážně, tak to je potom v pořádku.”

Takže jsem se rozhodl vyrazit.

„Ariso, možná dneska v noci zaútočí říční piráti a podobně, takže ať někdo od nás drží noční hlídku. Taky nebude vadit, když do naší kajuty zavoláte slečnu Karinu a její služebné. Pokud přijde, bude mít s sebou Raku.”

Neměl bych říkat, že je Arisa přehnaně starostlivá. Já byl taky takový.




Takže, jednu maličkost jsem Arise neřekl.

Zaprvé, bylo tu skoro 300 členů Křídel svobody, co u sebe neměli krátké rohy. Nebyl mezi nimi nikdo s levelem vyšším než 30. Měl jsem pocit, že Yamatův kámen by je měl odhalit, ale jelikož každý z nich neměl méně než dvě příslušnosti, zdálo se, že to preferovalo tu druhou příslušnost.

Zdálo se, že jejich pevnost byla v záhadné oblasti několik stovek metrů v podzemí pod vévodským hlavním městem. To jsem věděl poté, co se jeden člověk, kterého jsem si označil, objevil mimo dosah mapy. Když jsem to zkontroloval, považovalo se to za jinou oblast.

Jestlipak to bylo něco jako labyrint?

Na různých místech nad zemí byly samozřejmě také budovy, co vypadaly jako jejich kanceláře.

Navíc tu byli tři lidé s [Abnormální stav: Posednutí démonem]. Jeden ze dvou výkonných členů byl kněz z Tenionina chrámu. Když jsem pominul toho prvního člověka, proč byl ten druhý posedlý? Jelikož byli ti tři pod zemí, postarám se o ně, až sesbírám krátké rohy.

Přemýšlel jsem, jestli to bylo kvůli technice Špeh, ale úspěšně jsem proklouzl do vévodského hlavního města, aniž by mě odhalil ten netopýří člověk na hlídce. Samozřejmě jsem nevstoupil přední branou, přeskočil jsem vnější hradby s pomocí techniky Nebeská jízda.

Jelikož to od teď byla utajená noční mise, měl jsem na sobě černou masku místo stříbrné. Také jsem na sobě neměl róbu, ale rytířský oděv bez ozdob. Myslel jsem si, že bylo lepší nemít nic nápadného, neboť mým účelem nebylo podrobení démonů, ale krádež.

Takže, i když noc byla dlouhá, shromažďovali se v podzemí, takže bych měl rychle udělat nájezd na držitele krátkých rohů nad zemí.

První ze všech byl věštec v jedné zadní uličce. Vešel jsem do obchodu bez klepání. Nějakou chvilku mi trvalo poprat se se zámkem, ale dostal jsem se tam bez problémů. Tak nějak se mi to povedlo s pomocí techniky na odemykání truhel s poklady.

„Kdo? Už máme zavřeno,” řekla mi sexy blonďatá starší žena, jako kdyby po mě ta slova vyplivla. Ale mě to nevadilo a nechal jsem ji omdlít. Zkontroloval jsem, že kromě ní tady nikdo není, vzal jsem si ze sejfu krátký roh a odešel jsem. Jen pro jistotu jsem zamknul dveře.

A pak jsem až ke čtvrtému člověku sbíral rohy bez problémů, ale pátý byl špatný. Musel být zrovna třetí syn vévody. Nějak se mi podařilo proniknout do hradu, ale bylo tam spoustu stráží s technikou Prohlédnutí, Dohledem a Pátrání po nepříteli. Dokonce i teď jsem se skrýval před hlídkami, co tu strážily.

Nebyly tu žádné hlídky ze zvířecích lidí, ale pro jistotu jsem použil magii Deodorant, abych vymazal svůj pach.

Chtěl jsem věřit technice Špeh v levelu, ale hustota hlídek byla příliš vysoká. Nedokázal jsem se uklidnit. Přemýšlel jsem, jestli kdybych vymazal svou přítomnost, jestli bych získal techniku neviditelnosti? Jako když jsem tehdy získal techniku vyhledávání nepřátel.

Štěstí bylo, že tady nebyl nedostatek nepřátel, co se mě snažili najít, takže bych měl ty podmínky splnit.

Tehdy jsem hledal něco cizího v přírodě, ale teď to bylo naopak. Uvolnil jsem se a představil jsem si, jak myslí i tělem splývám s okolím.

Možná to bylo tím, že už jsem měl podobné zkušenosti, ale nečekaně jsem ty techniky získal snadněji, než jsem si myslel.

>[Získal jsi techniku Skrývání]

>[Získal jsi techniku Neviditelnost]

>[Získal jsi techniku Kradmé kroky]

Aktivoval jsem ty techniky a dokázal jsem pak projít chodbou, zatímco jsem zatajoval své kroky. Nebylo pochyb o tom, že to bylo také díky těm botám z měkké kůže, co jsem měl obuté.

Díky kombinaci čtyř technik a magie byla infiltrační mise úspěšná a já dorazil do obývacího pokoje vévodova třetího syna. Když jsem nakoukl dovnitř, byl tam zhruba třicetiletý obézní muž, díval se do příručního zrcátka a přitom si něco mumlal tichým hlasem. Nejdřív jsem si myslel, že mluví sám se sebou, ale jelikož z toho zrcátka sálala magická moc, pravděpodobně to byl magický nástroj komunikačního typu. Když jsem se pořádně zaposlouchal—

„Tak unes— ne, pozvi Seru z Tenionina chrámu.”

Zaslechl jsem zneklidňující slova. Pokud se nepletu, jeden ten člověk s [Abnormálním stavem: Posednutí démonem] se jmenoval Sera.

„Ehm, taky tam chci jít, ale jsem příliš zaneprázdněný vládními záležitostmi, takže je nesmírně nepravděpodobné, že bych se mohl účastnit rituálu. Ne, neznevažuji společenství. Rozumím, budu tam, než rituál začne. Ať na mě počká někdo, kdo dokáže ovládat bránu.”

Když se zrcátkem skončil, odnesl ho k policím na knihy. Když něco zmáčkl, police vyjely ven a objevila se tajná komnata. Pročpak měli obyvatelé tohoto fantastického světa tak rádi tyhle udělátka?

Jelikož se v tajné komnatě začal převlékat do úboru společenství, rychle jsem ho omráčil a sebral krátký roh. V pokladnici byl kromě oděvu společenství seznam hesel a nějaký plánek, takže jsem si to také vzal.

Vévodův třetí syn omdlel v oděvu společenství, rozhodl jsem se ho nechat být tak, jak byl. Teoreticky bych si měl vzít jeho oděv a obléct si ho, abych se dostal dovnitř, ale nechtělo se mi ty šaty nosit.

Podél odtoku do kanalizace vedla tajná chodba až do hradního sklepení, takže jsem toho využil.

Páchlo to tam plesnivinou.

Už nějakou dobu tu rejdily krysy. Kdyby to byli magičtí služebníci, už by mě chytili, ale jelikož radar a moje vycítění krize nijak nereagovalo, pravděpodobně to byly jen normální krysy.

Po cestě bylo několik zařízení na způsobu alarmu, co se podobalo pavučinám, ale s technikami Odhalení pastí a Vycítění krize to nebyly žádné překážky. Spíš bylo mnohem bolestnější snášet tu páchnoucí kanalizaci podél chodby. Kdybych až moc používal magii Deodorant, zanechal bych po sobě stopy, musel jsem to vydržet.

Uprostřed chodby jsem se dostal k úboru společenství a převlékl jsem se do něj. Jak typické od tajné společnosti, jejich úbor zakrýval postavu a tvář. Jelikož jsem oděv sebral ženě, váhal jsem, jestli ji mám nechat samotnou jen tak ve spodním prádle. Ale oblékl jsem ji do oděvu a pláště, co jsem sebral loupežníkům, a svázal ji. Až se vrátím, pustím ji.




„K modré obloze.”

„Vane vítr svobody,” odpověděl jsem ženě, co se ujišťovala, jestli znám heslo.

Byli tu také další lidé ze společenství. Nikdo z nich neměl krátký roh.

Byli tu i lidé v jiném oděvu než ten, co nosili obyčejní členové. Zdálo se, že to byli lidé na vyšších postech, zdálo se, že už se nějakou dobu o něčem dohadovali.

„Co budeme dělat, pan Mitsuo ještě nepřišel.”

„Ten blázen určitě někde odpočívá. Do začátku rituálu nezbývá moc času, pojďme napřed.”

Evidentně čekali na vévodova třetího syna, kterého jsem předtím omráčil, ale zdálo se, že se blížil čas rituálu. Už nějakou chvíli jsem v menu listoval dokumentem, co jsem ukradl třetímu synovi, ale pochyboval jsem, jestli ten obsah byl myšlen vážně. Nabízeli obětiny, aby tím rituálem povolali svatou relikvii— dle kontextu to měl být krátký roh z pekla.

Dnešní obětí měla být pravděpodobně slečna Sera, o které mluvil třetí syn. Jelikož byla posedlá démonem, možná ji už obětovali.

Šel jsem s ostatními členy k bránovému zařízení, co nás mělo přemístit do podzemní oblasti. Představoval jsem si, že to bude jako chrámový oblouk, co už jsem viděl, ale vypadalo to spíš jako Stonehenge.

Zařízení se aktivovalo a nás to přesunulo do podzemní oblasti. Byl to typ zařízení bez časového intervalu, co?

Potají jsem aktivoval Průzkum celé mapy a prozkoumal rozložení podzemní oblasti. Jmenovalo se to tady [Labyrint prasečího krále – Trosky]. Nezdálo se, že by to byl aktivní labyrint. Bylo to pravděpodobně stejné jako [Uschlý labyrint] v Arisině zemi. I kdyby byl uschlý, mělo by tu být pár zbývajících netvorů, ale nebyl tu vůbec žádný. Byl tu jenom běžný hmyz a malá zvířata.

Zdálo se, že lidé ze společenství byli shromáždění za touto chodbou. Jelikož tu byl hlavní cíl mé mise, držitelé krátkých rohů a tři lidé s démonickou posedlostí, vypadalo to, že jsem to všechno mohl vyřídit najednou.
-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>