překlady od Tadomi: DM

Kapitola 126 – Noc, o které nikdo nevěděl (3)

Tady Satou. Od chvíle, co jsem přišel na tento svět, jsem měl nepřirozeně vysoké šance setkat se s nádhernými ženami, ale nebylo to omezené jen na nádherné ženy.

„Co se děje, jsi tak vyděšený, že nedokážeš promluvit noda?”

Ale já slyšel od té dívky, co takhle prohlašovala se znepokojivou pózou, jenom jekot pacienta syndromu středoškolských přeludů (chuunibyo). Navíc máchala pažemi v rytmu své řeči, takže se její odhalená prsa natřásala a houpala. Nemohl jsem si pomoct a už před nějakou chvilkou mě to upoutalo. Jo, na svůj věk je měla relativně velké.

„Ach, černovlasý hrdino. Nezajímá mě, proč skrýváš své vzezření, ale můžeš mě zabavit jako Yamato? Neodpustím ti, pokud mě znudíš noda.”

Přemýšlel jsem, jestli měla techniku Prohlédnutí, oči té dívky zářily rudě.

Je mi líto toho démona, co tu dívku posedl a co se snažil navodit náladu, ale v tuhle chvíli jsem nepřemýšlel o tom, „jak porazit nepřítele”, ale o tom „jak tohle dostanu z těla té dívky”.

Přemýšlel jsem, jestli bych něco zmohl s titulem Světce a magickým léčením? Bylo by dobré naučit se způsob, jak démony vymýtit. Bylo by strašné, kdyby posedli někoho, koho znám. Tady teď použijme techniku Přemlouvání— napadlo mě i tohle. Než jsem mohl otevřít pusu, nastal čas.

„Díky, že jsi z mých dvořanů udělal obětiny, naplnilo mi to moc noda.”

Něco tady křupalo.

Dívčina záda se tříštila.

A z nich vyšla hlava divokého prasete.

Zrovna když se začal objevovat holý divočákový démon, dívčino HP v mžiku kleslo na nulu. Teď nebyl čas být omráčený. Konej, než abys toho později litoval.

Střílel jsem na divočákovou hlavu Krátká omráčení, abych ho zadržel. A udeřil jsem ho technikou dlaně v kombinace se Sražením země. Přitom jsem odtáhl dívčino tělo. To jsem vložil do inventáře tak, jak zrovna umřela. Samozřejmě v jedné sadě s rozlitou krví. Já to nedokážu, ale kněz nebo kněžka možná budou schopní oživit tělo, co zrovna umřelo. Ve fantazii by to mělo být tak flexibilní.

Udělal jsem si v inventáři složku Sera, abych to nepomíchal s něčím jiným.

„Hm? Co přesně máš v úmyslu noda? Než aby ses staral o sbírání mrtvol, měl bys místo toho začít pronásledovat mě nanoda.”

Nevěnoval jsem té nepochopitelné kritice žádnou pozornost.

No, díky tomu zbytečnému hovoru se mi obnovilo MP, takže to berme za dobrou věc.

„Jelikož jsem zrovna obživl, jsem slabší než v rozpuku noda. Tohle je tvá životní příležitost vyhrát nanodazo? Takže pojď na mě s veškerou svou mocí noda.”

K divočákové hlavě se připlížilo fialové světlo, co vypadalo jako čeření, a tělo mu zářilo zlatě. Vypadalo to jako podpůrná magie jako u démona ze Seryuu.

Dle AR to bylo [99% redukce fyzické újmy] a [90% redukce magické újmy].

Pokud tohle byla oslabená verze démona, jak silný musel být. Rychle to vyřešme. Přitlačil jsem na démona stejnou kombinací, jakou jsem použil na poražení bronzového démona. Omezit mu pohyb magií a dodělat ho svatou šipkou.

Ale bez námahy těm dvěma útokům zabránil.

Krátké omráčení a Vzdálený šíp odrazil, ještě než se dotkly kůže zlaté divočákové hlavy a zmizely. I když před chviličkou fungovaly, zdálo se, že jim v tom ta zlatá kůže zabránila.

Dál zlatá divočáková hlava vyplivla něco z úst a to něco neviditelného zničilo svatou šipku. Zůstal po ní jenom modrý odlesk.

„Tohle nemůžu brát na lehkou váhu,” zamumlala zlatá divočáková hlava tiše a vydal ze sebe druhé zaříkání podpůrné magie. To někde v tlamě vytvářel nějaká zaříkávadla?

Ups, teď nebyl čas sebou takhle cukat a přemýšlet o tom.

Rozhodl jsem se přiblížit a začít s taktikou fyzického útoku.

Metr před tím, než se můj svatý meč dotkl zlaté divočákové hlavy, se objevilo mnoho malých magických štítů, jaké používal Raka. Svatý meč je rozdrtil. Byly to jen malé štíty, které se snadno rozbily, ale—

Kousek po kousku.

Ano, zdálo se, že po troškách redukovaly moc svatého meče.

Když svatý meč rozbil téměř 100 malých štítů, zastavil se jen zhruba po 50 centimetrech. Vážně bych se tuhle magii rád naučil.

„Hm, má to větší útočnou sílu než Claiomh Solais, co používá Yamato, co? Mělo by to být schopné rychle zabít mé vazaly.”

Pořád jsem se snažil probít skrz, ale zlatý démon s divočákovou hlavou vytáhl ze své tlamy dva liuyedao a zaútočil s těmito dvěma šavlemi z obou stran.

Na jedné straně jsem to zastavil svatým štítem a na druhé svatým mečem. Tlačila na mě obrovská moc. Když mě zatlačil pár metrů vzad, vyrvalo to normální kamennou dlažbu, a tak jsem jako opěrný bod použil Nebeskou jízdu a držel jsem se ze všech sil. Spotřebovávalo to MP, ale v téhle situaci se nedalo nic dělat.

I když jsem zaútočil, vždycky to vykryl těmi mnoha malými štíty. Musel jsem s tím něco udělat, jinak se k němu můj útok nikdy nedostane.

Mohl jsem zničit démonovy zbraně, jen co by se naše zbraně dotkly. Ale podobně i ty černá, jako by mlhavá tykadla, co vycházela z šavlí, se snažila zlomit můj meč, takže jsem nemohl polevit v obezřetnosti.

Nepřišel jsem k žádné újmě, ale to samé platilo o protivníkovi. Nedokázali jsme jeden druhého udeřit a čas akorát plynul.

„Budu vážnější noda.”

Zlatý démon s divočákovou hlavou znovu pokryl celé své tělo fialovým světlem. Pravděpodobně to byla jeho jedinečná technika. Démon své jedinečné techniky vůbec neskrýval. Byly tři, a to [Ikkitousen], [Fantasmagorie] a [Banpufutou] (Pozn.: Technika 1 a 3 mají podobný význam, a to vyrovnat se tisícům). Když jsem se na to podíval, pravděpodobně nebude vadit, když si budu myslet, že použil všechny tři.

I ty dvě liuyedaa byla ovinutá zlatým světlem. Zdálo se, že jim to zvýšilo útočnou moc. Jejich moc se původně blížila svatému meči, ale teď byly rozhodně silnější než Durandal. Odvrátil jsem ty zesílené šavle svatým štítem. Vzhledem k tomu, že moje vycítění krize pracovalo, kdybych ten úder zastavil lehkovážně, možná by to svatý štít rozbilo.

Útoku svatým mečem znovu zabránil mnoha malými štíty.

Počkat.

Zabránil mnoha malými štíty?

Jinými slovy dokonce i s 99% redukcí fyzické újmy byly svaté meče nebezpečné, co?

A také jsem si vzpomněl ještě na něco důležitého.

Svatou šipku nevykryl mnoha malými štíty, ale ničivou magií.

Jinými slovy—

Takže to bylo takhle, co?

Vymýšlel jsem strategii, zatímco jsem se vyhýbal démonovým útokům.

Prolomím se tou spoustou malých štítů, zraním démona a proženu jím svatou šipku, když bude ve stavu, kdy ji nebude moct vykrýt ničivou magií.

Prvně, abych se prolomil tou spoustou malých štítů, musím zvýšit své pohyby.

Svatý štít jsem vložil zpět do inventáře a vytáhl jsem magický meč Balmung. Nebyl to svatý meč, ale jeho útočná síla nijak nezaostávala za Durandalem. Vážně na tom nezáleželo, ale oba měly stejné zlaté jílce.

Ale zdálo se, že i protivník zkoumal řešení, kterým by to vyřešil.

Kolem zlatého démona s divočákovou hlavou se objevilo noho černočerných kruhů. Vyrazily ke mně, jako kdyby to byla nezávislá stvoření. Pokusil jsem se je odrazit Krátkým omráčením a Vzdáleným šípem, ale obě magie zmizely, jakmile s nimi přišly do kontaktu.

Antimagický útok, co?

Vyndal jsem z inventáře vhodný kámen a hodil jím. Kruh zmizel, zatímco se ozval zvuk, jako kdyby na rozpálenou pánev spadla kapka vody. Vypadalo to, že fyzický útok fungoval naprosto v pohodě.

Pokryl jsem svatý meč magickým ostřím a zastavil jsem ty černočerné kruhy, co na mě útočily.

>[Získal jsi techniku Svaté ostří]

Nevěděl jsem, jaký byl rozdíl mezi svatým ostřím a magickým ostřím, ale jelikož název naznačoval, že bude velmi dobře fungovat proti démonům, přidělil jsem technice maximální počet bodů a aktivoval ji.

Absorboval jsem magickou moc ze svatého meče a pokryl ji svatým ostřím, ale vypadalo to naprosto stejně. Spotřeba magie byla taky stejná, v čempak byl asi rozdíl?

„Ach nedokonalý hrdino, co jsi zač nanoda? I když dokážeš používat magii jen na začátečnické úrovni, tvá schopnost vyhýbání je prvotřídní. Umění šermu máš znamenité, a přesto máš jenom jednu přímou techniku. Nevypadá to, že by ses držel zpátky. Jsi jako uměle vytvořená kultivace nanoda.”

Ta analýza byla příliš přesná, až mě z toho bolely uši.

„Už nějakou dobu se snažím tě magickým okem proměnit na kámen, ale vůbec to nefunguje noda.”

V protokolu se zobrazovalo spoustu zvláštních útoků od zkamenění, přes paralýzu až po kletby, ale všemu jsem odolal.

Zrovna v té chvíli zlatý démon s divočákovou hlavou zařval – magie, co?

Pro jistotu jsem aktivoval Štít, ale zničila ho neviditelná střela, co zlatý démon vystřelil. Se začátečnickou magií to prostě nepůjde, co?

Když ta střela ničila můj Štít, horečnatě jsem se vyhýbal bodnutím šavle. I když ty střely byly neviditelné, díky kombinaci technik Pochopení prostoru a Magické cítění jsem chápal jejich trajektorii, takže to bylo snazší než s těmi šavlemi. Jelikož se mi oděv vypařil, když se dostal do blízkosti střel, bylo to na nic. Kůže mě trochu svědila.

>[Získal jsi techniku Ničivá démonická magie]

>[Získal jsi techniku Odolnost vůči ničivé magii]

Svižně jsem aktivoval tu odolnostní techniku. Když jsem viděl, jak těsný tenhle souboj byl, vítal jsem cokoli, co by mi byť jen trochu pomohlo.

Vytvořil jsem na svatém meči svaté ostří a vykryl ty neviditelné střely, ale jelikož jsem se také bránil před šavlemi, měl jsem vážně napilno.

Přiblížil jsem se a snažil jsem démona kopnout, ale mnoho malých štítů mi v tom zabránilo stejně jako u svatého meče. Jelikož mi to odpařilo i boty, bolely mě prsty na nohou.

Stejně jsem neměl co ztratit, a tak jsem aktivoval Plamen ve výhni (Výheň). Mělo by to fungovat aspoň jako rozptýlení. Použil jsem ji s lehkou myslí, ale ta spousta malých štítů hořela jako útržky papírů.

„Inferno, co! To je tvoje eso v rukávu, co?”

Zlatý démon s divočákovou hlavou znovu zařval, ale já slyšel, jak jeho řev překrýval jeho hlas.

ROAR.

V okamžiku se v sále rozléhal bouřlivý řev, až jsem vůbec nic neslyšel.

Vypadalo to, že mě přímo zasáhla démonova magie se širokým dosahem. Z magického meče Balmungu v mé pravé ruce se linulo rudé světlo, ale jelikož problikávalo, jako kdyby se měl rozbít, uložil jsem ho zpět do inventáře. Místo něj jsem vytáhl magický meč Nothung.

>[Získal jsi techniku Výbušná démonická magie]

>[Získal jsi techniku Odolnost vůči výbušné magii]

Trápil mě rozdíl mezi ničivou a výbušnou magií, ale prozatím jsem chtěl odolnost. Upřímně řečeno to bolelo. Odolnost vůči bolesti, prosím, víc se snaž. Bylo to takhle, i když mi HP o moc nekleslo. Bál jsem se, co by se stalo, kdyby mě zasáhla ta šavle.

Má zranění se v mžiku vyléčila vlastní regenerací, ale můj oděv zmizel.

Jelikož jsem se nevyžíval v nahotě, technikou Rychlé převlékání jsem si oblékl vybavení s černou maskou. Nedalo se nic dělat, že se tomu při téhle rychlosti dalo říkat transformace.

„Hm, vypadá to, že vyvažování skončilo nanoda.”

Vyvažování?

Démonova silueta na to vůbec nevypadala. Jak ho sežehl Plamen ve výhni, půlka těla mu hořela. Byl slabý vůči ohni. Nebo to možná bylo tím, že Plamen ve výhni byl magie mírně pokročilého řádu.

Na obou mečích, co jsem měl v ruce, jsem vytvořil svaté ostří a sekl jimi.

Aktivoval jsem Plamen ve výhni, abych spálil malé štíty.

Ačkoli to vypadalo, že to můj protivník čekal. Aktivoval výbušnou magii jako předtím, černočerné kruhy a neviditelné střely. To všechno naráz. Použil tři magie najednou, co? Ohromné.

Vystřelil jsem na zem Krátké omráčení. Načasoval jsem to tak, aby se to shodovalo s okamžikem, kdy výbušná magie bránila ve výhledu. V této mezeře jsem použil Nebeskou jízdu a Sražení země, jako kdybych dělal salta, a teleportoval jsem se vysoko do vzduchu za démona.

Aktivoval jsem Plamen ve výhni a zároveň s tím jsem svatým a magickým mečem sekl po obou démonových pažích.

Meče se k němu dostaly, ještě než to spálilo všechny štíty. Ale úder se dostal až k démonovu tělu. Možná to bylo proto, že těch štítů bylo jen málo. Ale na jeho zlatém těle se rozšířilo čeření a zabránil těm útokům.

Když tomu zabránil, měl jsem pocit, jako kdyby se rozbila nějaká ochranná membrána. Ve hrách to typicky byla magie, která mohla jednou zabránit všem útokům.

Jelikož by neměl být schopen zabraňovat útokům donekonečna, hádal jsem, že po něm vyrazím hodněkrát.

Démon máchl svou šavlí, aniž by se podíval dozadu, já tu ránu zastavil oběma meči.

Byla to past. Jakmile se aktivovalo Vycítění krize, z démonových zad vystřelilo 8 žeber a snažilo se mě nabodnout jako na rožeň.

Hned jsem se tomu vyhnul, ale ta žebra zrychlila mnohem víc, než jsem předpokládal.

Guh, nedokázal jsem se tomu vyhnout a ta žebra mi probodla tělo.

Bolí to bolí to bolí to.

Vydržel jsem tu palčivou bolest a kolenem jsem odlomil ta zabodnutá kopí ze žeber. Naštěstí ta bolest vytrvala jenom chviličku, rychle zmizela jako při odlivu. Pobolívalo to, ale snesl jsem to.

Po tomhle přijde léčení.

Démon se snažil narovnat svůj postoj, ale nenechám ho. Veškerou svou silou jsem k divočákové hlavě vyslal Plamen ve výhni. Viděl jsem magii, kterou hodlal vyvolat, a tak jsem do ní bodl svatým mečem a zničil ji.

Když démona spaloval Plamen ve výhni, odhodil svou šavli, chytil mě oběma rukama a pevně mě stiskl. Tak absurdní síla. T-to bolí.

Vypálil jsem další Plamen ve výhni. Veškerou svou mocí.

Vyvolaný karmínový plamen sežehl démonické tělo. Samozřejmě ani člověk, co tu magii vypálil – já, před tím nebyl v bezpečí. Z černého kostýmu se stal popel. Možná to bylo díky odolnosti vůči ohni, ale tělo mi jenom zrudlo. Neměl jsem žádnou popáleninu.

Ne, bylo tu šíleně horko, víte?

Zdálo se, že jsem byl v tomhle zdlouhavém soupeření vítězem.

Síla v démonových pažích polevila.

Tahle momentální šance mi stačila, silou jsem tu mezeru rozšířil a vyklouzl.

Odklidil jsem magický meč a vyměnil ho za svatou šipku nabitou magickou mocí a okamžitě ji vystřelil. Svatou šipku to natáhlo do démonova břicha— A zničilo to démonovo břicho spolu s jeho obranou.

Ještě ne.

Démonovo HP nekleslo na nulu.

Naráz jsem zbývající magickou moc vlil do svatého meče Durandalu a aktivoval techniku Svaté ostří.

Rozsekl jsem démonovo tělo ve dví a i když se mu z těla řinuly plameny a dým, zlatý démon s divočákovou hlavou zvedl pěst do vzduchu a máchl jí v poslední ráně.

Modrá stopa po Bleskovém seku nasála démonovo srdce. A to modré světlo, co se mu vyřinulo z těla, mu odválo horní polovinu těla.

Já jsem ustupoval dozadu, aby mezi námi byla nějaká ta vzdálenost, vytáhl jsem z inventáře léčivý lektvar a manový lektvar a oba flakónky jsem vypil.

Ano, na úlevu bylo pořád ještě brzy. Pokud by zemřel jen po tomhle, nemohl by se nazývat Démonickým lordem.

Ano, ten démon se jmenoval [Zlatý divočákový král], Démonický lord v levelu 120.

Můj ty světě, na mé příjemné túře po památkách bylo příliš mnoho překážek.

Takže, začneme se třetím kolem?
-----------------------------------------------