překlady od Tadomi: DM

Kapitola 127 – Noc, o které nikdo nevěděl (4)

Tady Satou. Přemýšlím, od kdy začal ten trend, že se postavy bossů tolikrát proměňovaly, než jste je konečně porazili? Když to nebyla hra, ale skutečný život, bylo to obecně otravné...

Pravděpodobně to byl efekt démonovy jedinečné techniky. Démon obživl jako nemrtvý. I démonova horní polovina těla, o kterou měl přijít, se v mžiku zregenerovala. Tohohle chlápka nemělo cenu porážet.

Naštěstí se ty jeho dvě šavle někam ztratily, když jsem zničil horní půlku jeho těla.

Měl jsem několik es v rukávu, ale jelikož jsem nevěděl, kolikrát démon dokáže obživnout, nebudu je používat zbrkle. Bolelo mě, že jeden manový lektvar obnovil jen 20% mého MP. Od teď budu magické a svaté meče nabíjet magickou mocí, kdykoli budu mít čas.

„Od Yamata jsem se nemusil uchýlit k použití Banpufutou. Ach Nanashi, možná mě dokážeš porazit? Yamato si vzal ku pomoci nebeské draky, aby zaútočil na můj hrad. Ty sám máš v úmyslu být na stejné úrovni jako hrdina a nebeští draci nanoda hm?”

Hm, jelikož jsem měl kolonku jméno prázdnou, bylo to Nanashi, co? Asi si od teď budu říkat Nanashi (Pozn.: Na nashi = jméno žádné).

Díky léčivému lektvaru a technice Samoléčba všechna má zranění zmizela. Pořád to bolelo, ale ne tak moc, abych kvůli tomu nemohl bojovat. Vypadalo to, že by pro protivníka bylo špatné, kdyby mě nechal víc vyléčit.

„Nebeští drakové odpočívají.”

Zatímco jsem v ústech držel tři flakónky Manových lektvarů, myšlenkami jsem operoval s inventářem.

Jelikož na mě démon vystřelil ničivou magii, plácl jsem do ní dlaní a změnil jsem její směr. Démon mumlal: „Absurdní.” Ale já ho ignoroval. Dlaň mě svědila. Nechtěl jsem se té magie moc dotýkat.

„Kromě toho profesionální hrdina má momentálně dovolenou s nádhernými prsatými ženami z říšského hlavního města.”

Praštil bych ho, kdyby byl vážně na prázdninách.

Vyměnil jsem Durandal za Eso v rukávu #1, svatý meč Longinus, a vlil do něj magickou moc, co jsem si zrovna obnovil. Z přílišného užívání magické moci se mi točila hlava, ale vydržel jsem to.

„Profesionální hrdina? Tak co jsi ty nanoda?”

„Já jsem brigádník. Mým hlavním povoláním je turista.”

Turista není povolání. Já vím.

Použít mlhavá slova na démonovo rozptýlení bylo v pořádku. Démon použil ničivou magii, ale zaměřil to lajdácky. Pokud se do mě chceš strefit, použij širokosáhlou magii.

Neměl bych myslet na zbytečnosti.

Démon vážně odpálil širokosáhlou magii. Vykopl jsem kamennou dlažbu pod svýma nohama, postavil ji a udělal si z ní štít. Bohužel jsem nezískal techniku na Obracení tatami.

Démonova magie zničila kamennou dlaždici a démon vyrazil ke mně.

Aktivoval jsem Štít, abych si získal trochu času, ale bylo to k ničemu. Štít také v mžiku prolomil. Zkroutil jsem tělo a chránil si důležitá místa.

Au.

Co jiného čekat od útoku démonického lorda. Uceleně to bolelo. I když ta bolest rychle vyprchala, co bolelo, to pořád bolelo. Když jsem se podíval na svou HP měrku, co se snížila jen o kousek, tento démon byl pravděpodobně ten typ, co v magii nevynikal.

Tentokrát se blížil útok dechem, takže jsem použil Sražení země, abych se tomu vyhnul. Samozřejmě jsem mířil k démonovi. Jak jsem se blížil, jako kdybych se teleportoval, odpálil jsem techniku.

Spirálový trojitý útok kopím.

Zároveň s tím jsem aktivoval Plamen ve výhni, abych spálil tu spoustu malých štítů.

První a druhý spirálový útok probodl démonickému lordovi obě ramena, ale třetí útok mu probodl srdce. V tomhle stavu svaté světlo nasálo démonovo tělo—

Rozmetalo to půlku démonova těla.

Ale démon si svými ostrými drápy odsekl polovinu těla, než k němu dosáhl ten spirálový útok. Ze zbývající půlky vyrostlo nové tělo. Co jsi ploštěnka?

Tenhle démon byl mnohem nesmrtelnější než Zen.

Tentokrát z démonovy ruky vylezlo něco, co se podobalo průhledným chapadlům, a zaútočilo. Jak rozmanitý chlápek.

Jelikož jsem to zničil jediným bodnutím Longina, nevěděl jsem, co to bylo za útok, ale pravděpodobně bylo nebezpečné se tomu jen tak zbrkle postavit.

Démonovi zářily oči, ale jelikož jsem nevěděl, co to bylo za útok, podíval jsem se na protokol a přeběhl mi mráz po zádech. Byl to útok okamžitou smrtí, následovaný útokem s účinkem okamžité smrti.

>[Získal jsi techniku Odolnost vůči smrti]

Zastavil jsem svůj útok a na místě tu techniku aktivoval. Až příště uvidím, že démon dělá stejné gesto, měl bych vytáhnout zrcadlo.

Od té chvíle jsem ho mnohokrát zasáhl svými útoky, ale démon vždycky obživl díky účinku své jedinečné techniky. Už obživl sedmkrát, chci, aby to skončilo.

Zdálo se, že si démon myslel, že na mě magické a zvláštní útoky nefungují. Tentokrát na mě vyrazil ve fyzickém útoku.

Nejotravnější bylo, když jsem na něj útočil zblízka.

Zatímco jsem kurážně křičel, bodl jsem Longinem démona do srdce. V té chvíli ke mně natáhl ruce. Posoudil jsem, že se těm nataženým pažím dokážu o vlásek vyhnout, ale—

Pažní kosti se prolomily rukama a vyletěly jako šipky z kuše.

Jeho útoky začaly být čím dál tím absurdnější.

Zatímco mě to mírně překvapilo, akrobaticky jsem se vyhnul kostěnému šípu.

Krátké omráčení už nedokázalo jednat ani jako finta, takže jsem ho nepoužil. Ve vzduchu jsem si technikou Nebeská jízda udělal opěru a bodl jsem svatým kopím, zatímco jsem byl vzhůru nohama.

Přece jenom to nevyšlo, ani když jsem mu probodl srdce, co?

Když přišlo na tohle, neměl jsem na výběr a musel jsem mu tělo rozcupovat na kousky a pak je vyhladit nebo spálit.

Vyměnil jsem Longinus za Durandal.

Zbývalo v něm jenom trochu magické moci, takže z něj vycházelo jen mdlé modré světlo.

„Co se děje, hrdino. Nedaří se ti porazit toto nesmrtelné tělo nodana?”

Démon si z boku pod paží vyndal dvě žebra, podržel je a vydal ze sebe krátký řev, kvůli kterému se žebra pokryla černými plameny.

Plamenné magické meče, co?

„Nechám tě okusit mé kostěné meče s černými plameny noda. Pojď, zatancuj si se smrtí.”

Démonický lord na mě zaútočil stylem se dvěma meči, ale když jsem pominul, jak ty meče vypadaly, byly mnohem křehčí než předchozí šavle. Když se naše meče srazily, jen mě ty černé plameny mírně popálily.

„Co kruci jsi nanoda? Že se hřeješ v černém plameni, nositeli zkázy, co spaluje nebeské draky. Proč jsi nezraněný?!”

Hádal jsem, že to bylo proto, že jsem měl vysoký level? Ne, možná to bylo proto, že jsem měl techniku Odolnost vůči ničení na MAX.

Navíc mě to zranilo. To akorát, že jsem měl vysokou rychlost regenerace. Na regeneraci bylo třeba MP, takže bych si měl dávat pozor, aby mě zranil co možná nejméně. Přece jenom to bolelo.

„Pokud jsi nezraněný, tak budu dál útočit, dokud tě to nezraní noda!”

Přestaň prosím s těmi nekonečnými opakujícími se pohyby.

Kdykoli jsem démonovi zničil meč, vytáhl jiný. A zrovna když mě to znudilo, jsem si konečně obnovil dostatek magické moci.

Jak jsem energicky ničil kostěné meče s černými plameny, rozsekal jsem démonovo tělo na kousky. Když začal ožívat, aktivoval jsem Plamen ve výhni a spálil jsem ho.

Ale démon se přesto zregeneroval, aniž by s tím plamenem prohrál.

Co jiného čekat od Démonického lorda.

Ups, teď není ta správná doba na obdiv.

Zatímco jsem udržoval Plamen ve výhni, nabil jsem svaté šipky, co jsem vytáhl z inventáře, založil je do kuše a vystřelil je. Během krátké chvilky jsem vystřelil deset střel.

Ty kousky masa, co se regenerovaly, se konečně přestaly svíjet.

Teď musím vykonat poslední rituál.

Vytáhl jsem z inventáře něco nového, Eso v rukávu #2, svatý meč Galatine. A sekl jsem po démonovi a tím ho vypařil.

Nemyslel jsem si, že nakonec vytáhnu tohle tajemství. Galatine byl dvojče meče Excalibur, který jsem naplnil značným množstvím magické moci. Kdyby to ani s tímhle nevyšlo, musel bych použít Excalibur, i kdyby to bylo nebezpečné.

V přípravě na další oživnutí jsem spolykal lektvary. Vypil jsem toho moc, dělalo se mi zle.

Evidentně znovu neobživne. Důkazem bylo to, že se objevilo tamto.

„Kusukusu, prohrál, hm.”

„Prohrál, prohrál s Yamatem.”

„Prohrál taky s novým hrdinou.”

Vznesly se tři malá fialová světýlka jako tehdy se Zenem. Ne, měly trochu načernalou barvu. Taky v nich bylo sem tam přimíchané černočerné světýlko. Měl jsem z nich stejný dojem, ale bylo to něco jiného?

„Byl to přece jenom ork.”

„Co bychom měli použít tentokrát?”

„Lasičky se zdají chytré.”

Mysleli si, že jim neublížím, a tak polevili v pozornosti. Přesekl jsem ta černo fialová světla.

Sekl jsem po těch černočerných světlech třikrát a tři odlesky zmizely. Deaktivoval jsem titul [Zabiják boha] a uložil jsem Boží meč do inventáře. Měl jsem pocit, jako kdyby ten boží meč pohltil rozseknutá světla, ale jelikož se jeho stav nezměnil, pravděpodobně jsem si to jen představoval.

Když jsem ta černo fialová světla rozdrtil, protokol začal velkou rychlostí rolovat, což naznačovalo, že jsem získával kořist. Ale později si to vrátím a pročtu si to. Na protokolu se řádně ukázalo: [Porazil jsi Střípky boha!], takže jsem je pravděpodobně porazil.

Když jsem o tom pořádně popřemýšlel, tento můj skutek byl, jako kdybych si začínal rozepři s bohem. Ale už se stalo, takže nemělo smysl o tom přemýšlet.

Ačkoli jsem měl pocit, že existence, co propůjčuje svou moc démonickému lordu, by byla tak jako tak nepřátelská, i kdybych nic neudělal. I kdybych si zprotivil boha, doufám, že to je takový ten bůh, co má svou časovou škálu zpožděnou tak o 100 let.

>Získal jsi titul [Zabiják démonického lorda]

>Získal jsi titul [Zabiják démonického lorda Zlatého divočákového krále]

>Získal jsi titul [Skutečný hrdina]

>Získal jsi titul [Neopěvovaný hrdina]
-----------------------------------------------

~ Perla kapitoly:

Satou: Kromě toho profesionální hrdina má dovolenou.

Démon: Co jsi potom ty?

Satou: Já jsem brigádník.

(Já: Kolik bere na hodinu?)

Satou: A co jsi ty?! Ploštěnka? ~

~ Teď už to má Satou naprosto posichrované ze všech stran. Nesmrtelnost + Nezničitelnost + Odolnost vůči smrti = čtenář má zaručeno, že novela bude pokračovat hodně dlouho, bo hlavního hrdinu nelze zabít. ~

~ Na absurdnost si zvykejte, bude to čím dál tím lepší. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav