DM - kapitola 122

Kapitola 122 – Plavba lodí

Tady Satou. Představoval jsem si, že Evropa měla vůči chobotnici předsudky a nazývala ji ďábelskou rybou. Ale překvapilo mě, když jsem se dozvěděl, že ji v Itálii a Španělsku normálně jí. Akayashi je výborné, ale já preferuji normální takoyaki.



Mával jsem na palubě odplouvající lodi. Nepřišli nás vyprovodit jenom princezna Menea a její doprovod, ale také místokrálovský pár a slečna Ririna.

Pár nerozumných mladých šlechticů a lupičů mělo spadeno na Lizino kopí a čekali v přístavu, ale místokrálovi vojáci je zručně zatkli, než nám mohli způsobit nějaké problémy. Zdálo se, že služebné slečny Kariny informovaly místokrále předem, jen co zaslechly nějaké znepokojivé zkazky.

Šlechta pravděpodobně viděla Lizino kopí při včerejším boji s démonem, ale vážně si věřili, když si i po shlédnutí toho boje mysleli, že můžou jít proti ní.

Chtěl jsem tu nechat i slečnu Karinu, kdyby to šlo, ale měl bych špatnou reputaci, kdybych tady nechal dceru mého zaměstnavatele, a tak jsem to vzdal.

„Fufufuhn, zvedl a sebral jsi další prapory pro novou postavu, hm! Po tomhle by měla prostě zmizet.”

Nová postava... Prosím, neposlouchejte člověka, co mluví o postavách. Dnešní Arisa byla trochu zachmuřená. Pořád myslela na to, co se včera stalo v altánku?

Včera v noci jsme si s Arisou vyměnili informace o našem Japonsku a zhruba 70% se shodovalo. Myslel jsem si, že měla ráda ne tak oblíbená anime, ale v jejím Japonsku to byla super populární díla, která znali i ne-otaku lidé.

„Pořád myslíš na toho osmého člověka?” zavolala na mě Arisa. Zdálo se, že se o mě bála, když jsem se tak zahloubal.

Včera mě to trochu rozhodilo, ale i kdybych byl tím osmým člověkem, nebyla v tom žádná konkrétní výhoda nebo nevýhoda. Takže jsem se rozhodl na to nedbat. Jelikož ta reinkarnovaná osoba, co dokázala povolávat lidi, zemřela, bylo velmi nepravděpodobné, že by došlo k situaci, kdy by se to tu hemžilo Japonci.

Prozatím jsem princezně řekl, že hrdina povolaný říší Saga se dá poslat do jeho původního světa. Budu se modlit, že se tím alespoň trochu zvýší šance, že se Yui a Aoi vrátí do svého světa.

Arisa mě mírně šťouchla do hlavy a společně jsme šli za Pochi a ostatními, co halekaly na přídi při pohledu na vodní hladinu.




„Udělala jsem další věc, co jsem ve svém předchozím životě chtěla vždycky udělat~”

Arisa na přídi rozpažila, zatímco já jsem jí držel za pas. Vypadalo to jako scéna ze známého západního filmu. Znal jsem jeho jméno, protože to bylo mistrovské dílo, ale bohužel jsem se na něj nikdy nepodíval.

„Ehm, pane rytíři, je to nebezpečné, takže mohl byste...”

Oblast na přídi byla vlastně nepřístupná, ale já jsem bezdůvodně požádal o svolení ke vstupu.

Jelikož průvodce, co se o nás během plavby staral, vypadal ztrápeně, vzal jsem spokojeně vyhlížející Arisu zpět na veřejnou palubu.

Paluba této lodi byla dost široká, aby se sem vešly čtyři kočáry. Ale jelikož tu byly další věci jako stěžně, vešly se sem vlastně jenom dva. Momentálně tu byl jenom náš vůz. Tato loď sestávala ze tří vrstev. Na vrchní byla kapitánova kajuta a naše hostinské pokoje. Slečna Karina a její služebné byly samozřejmě v jiné kajutě. Další dvě vrstvy byly pro domácí zvířata jako koně, pro náklad a byly tam kajuty námořníků.

Bál jsem se, že všechny budou mít poprvé mořskou nemoc, ale všichni byli v pořádku. Až na služebné slečny Kariny, které to skolilo.

Všichni tvrdili, že to je mnohem lepší než vibrace na voze. Později dám těm služebným lék proti mořské nemoci.

Do vévodského hlavního města to bylo 300 kilometrů, ale jelikož jsme tentokrát pluli na lodi zmocněné místokrálem, dostaneme se tam jen za dva dny. Pokud se plulo na obyčejné lodi, trvalo to 3~4 dny, neboť museli zastavovat ve městech po cestě.

„Je tu nuda.”

„Slečno Karino, co kdybys spolu s Pochi a ostatními prozkoumala vnitřek lodi?”

Slečna Karina ke mně vtrhla, zatímco jsem odpočíval na pohovce, co mi průvodce připravil na palubě.

Byl jsem tu jenom já a Liza. Ostatní šli prozkoumávat loď. Nemyslel jsem si, že půjde i Lulu, ale jelikož to bylo poprvé, co byla na tak velké lodi, nedalo se nic dělat. Na pohovce jsem seděl jenom já. Jelikož tu bylo místo pro tři, pobídl jsem Lizu, aby se také posadila, ale ona neústupně stála jako stráž a neposadila se.

Nemyslel jsem si, že by se slečna Karina začala na tomto místě hádat, ale jelikož jsem zrovna zkoumal mapu, odehnal jsem ji.

„Ale, i když za tebou přišla tak nádherná dívka, ty ji hned posíláš pryč?”

„To jsem neměl v úmyslu, nechtěla by ses posadit?”

Říkal jsem něco, co jsem nemyslel.

Trochu mě to chování slečny Kariny popudilo, ale nedal jsem to na sobě znát.

„Takže nepodepíšeš ten dopis od konzula Niny?”

„Myslel jsem si, že jsem nedávno poslal dopis s odmítnutím?”

V Ninině dopisu byla žádost, abych se stal Zvláštním prostředníkem z území barona Muna. Zkrátka jsem měl přemlouvat vlivné šlechtice ve vévodství, aby investovali do území barona Muna. Jako kompenzaci mi nabídla, že by z mého titulu vyjmula tu čestnou část, ale jelikož to za to nestálo, odmítl jsem to. Bál jsem se, že kdybych to lehkovážně přijal, vodili by mě za nos, až by mě přiměli oženit se se slečnou Karinou.

„Pročpak? Pokud se staneš rytířem, tvoje děti by mohly zdědit titul, víš?”

„Dokonce i titul čestného rytíře, co mám teď, je pro mě příliš přehnaný. Na nic vyššího nepomýšlím.”

Slečna Karina vypadala nespokojeně, že jsem se na to nechytil. Prosím, přestaň nafukovat tváře jako dítě. Služebná— ehm, jmenovala se Pina? —ji varovala, že se to na dámu nesluší.

Zrovna v té chvíli se sem vrhly Pochi a Tama, co skončily s prohlídkou.

„Jsem zpět~”

„Nanodesu!”

„Dobře, vítejte.”

Jemně jsem je chytil a posadil jsem je každou z jedné strany vedle mě.

Jelikož vypadaly, že měly žízeň, poradil jsem jim, aby se napily ovocné vody na stolečku. Arisa se vrátila trochu později. Mia zjistila, že místa po mém boku už byla zabraná, a tak se ke mně přitiskla zezadu pohovky. Prosím, přestaň mi cuchat vlasy.

„Takhle během poledne jste všichni tak přilnaví!” obvinila nás slečna Karina.

Jak hrubé! Jen trochu té důvěrnosti.

Slečna Karina si dupla nohou, ale zdálo se, že byla dostatečně diskrétní, aby neutrousila něco o boji.




„Hele, hele! To je mořská panna, mořská panna!”

Proč jsi to řekla dvakrát?

Podíval jsem se, kam Arisa ukazovala. Rozhodně to byly mořské panny. Na AR se zobrazilo, že to byl kmen ploutvolidí (mořských lidí). Zdálo se, že to byli vodní pololidé. Byly tu také jiné kmeny jako rybí lidé nebo žábrolidé.

Zdálo se, že mořští lidé sbírali měkkýše a krevety a nesli je k malým loďkám s lidmi. Bylo to úplně něco jiného, ale připomnělo mi to potápěčky ama a jejich rybaření s kormorány.

Podíval jsem se na lidi na malých loďkách a průvodce si toho všiml a přivolal je sem.

Jelikož se to pohnulo směrem k tomu, abychom koupili vodní produkty, šel jsem s Lulu k brlení lodi.

Na prodej měli měkkýše, co byli velké jako podnos, krevety velikosti humrů a chobotnici s dvou metrovými chapadly. Ve sladkých vodách by neměly být chobotnice, ale hádal jsem, že bych logiku skutečného světa neměl tahat do světa paralelního.

Koupil jsem krevety pro všechny, několik měkkýšů a tři chobotnice. Zdálo se, že lidé jedli chobotnice jen zřídka, průvodce vypadal strašně překvapený. Chobotnice jsou výborné, víš?

„Chobotnice~?”

„Tohle nanodesu.”

Pochi a Tama chytily chobotnici, co utekla z vědra, ale měly potíže s tím, jak se jim chapadla kroutila kolem těla. Zdálo se, že Pochi byla kvůli těm chapadlům, co ji nechtěla pustit, rozladěná, a tak do nich začala kousat.

Možná to je výborné, ale přestaň kousat do syrového.

Tamě se nějak podařilo utéct a škrábala do chapadlo kolem Pochi drápky. Přestaň si to užívat a pomoz Pochi. No, jelikož to její trýzněné vzezření vypadalo roztomile, tak nějak jsem to chápal. Ale brzy bych jí měl pomoct.

„Satou,” volala na mě Mia ztrápeným hlasem zezadu.

Když jsem se otočil, také se stala obětí chobotnice. Když pominu Pochi, Mia v sevření chapadel chobotnice mi přišla nemorální, to nebylo dobře. Arisa taky říkala: „A je tu erofu.” Přitom jí pomáhala. Lulu taky pomohla a brzy z Miy strhly chapadla. Nana a Liza pomohly Pochi.

„Lepkavé,” řekla Mia o své nespokojenosti a vypadala přitom uboze.

Požádal jsem průvodce, aby nanosil vodu.

Zaslechl jsem Pochin jekot: „Pomoc, prosím nanodesu.”

Když jsem se otočil, Pochi a Nana byly černé od inkoustu chobotnice. Zdálo se, že Liza a Tama se tomu vyhnuly.

Postavil jsem paravan a tři oběti chobotnice se za ním omyly. Před paravanem jsem aktivoval Vzduchový závěs, aby ho nic nestrhlo. Ne že by mě trápilo, že by je někdo viděl, spíš aby nenastydly.

Mia a Pochi vyšly zpoza paravanu, aby se usušily, ale jelikož přihlíželi i cizí lidé, řekl jsem jim, aby se otřely vlastními šaty a strčil je zpět za paravan. Proto bylo nevyhnutelné, že jsem v té chvíli zahlédl Nanino nahé tělo. Rozhodně jsem neměl důvod cítit se provinile.

„Rty, šklebíš se.”

„Jak hrubé.”

Po Arisiných slovech jsem si ruku bezděky přiložil ke rtům.

Dneska jsem viděl pěkné věci, rozhodl jsem se uvařit jídlo z chobotnice.

Požádal jsem průvodce, jestli si můžu vypůjčit kuchyni. Byla v útrobách lodi a byla malá. Možná by bylo lepší vařit na magických nástrojích na palubě lodi. Na základě Světelného plátu jsem vyrobil Tepelný plát, ale během táboření se využíval je málo, protože teplotu jsem dokázal regulovat jenom já.

Bohužel mě z jídel z chobotnice napadalo jenom sašimi z vařené chobotnice, co se hodilo do baru, nebo chobotnice s octem. Napadlo mě, že bych udělal takoyaki, ale nevěděl jsem, jak udělat vývar do těsta, takže jsem to vzdal. Příště to nějak vyzkoumám.

Jelikož jsem měl pocit, že rýže, co Lulu vařila, bude mírný neúspěch, vytáhl jsem suroviny na kořeněnou rýži s chobotnicí. Lulu z toho byla deprimovaná, a tak jsem ji utěšil. Nečekal jsem, že na první pokus udělá dokonalou vařenou rýži.

Požádal jsem Lizu a Nanu, aby mi pomohly to přinést na palubu, a dali jsme si oběd pod modrou oblohou. Obecně to přijaly dobře, ale Pochi vypadala trochu zklamaně. Pravděpodobně proto, že to nebylo maso. Byl bych rád, kdybys to vydržela, protože by lidé měli svá podezření, odkud se na lodi vzalo maso, kdybychom tady začali grilovat.

Jelikož dneska večer budeme kotvit nedaleko města, možná bych tam mohl jít nakoupit na malé loďce.

Tama a Liza divoce jedly grilované krevety, aniž by si je oloupaly.

Slečna Karina je začala napodobovat, možná to bylo tím, že to vypadalo vážně chutně, ale služebná Pina jí vyhubovala. Dvě ostatní služebné byly zabrané do jídla, takže se ani nechovaly jako opatrovatelky slečny Kariny. Přemýšlel jsem, jestli ten lék na mořskou nemoc zabral. Služebná Erina, co dneska ráno vypadala jako že umře, se cpala kořeněnou rýží s chobotnicí.

Stálo za to udělat tolik jídla, když jsme tu měli tolik nenasytů.

Když jsem během jídla hledal ve vévodském hlavním městě [krátký roh], našel jsem jich přes dvacet. Modlil jsem se, aby hlavní město nezničili, dokud loď nepřipluje.

Kéž by Hayuna, její dítě a dílna vikomta Shimena byla v bezpečí.
-----------------------------------------------

~ A Toruma ať klidně zaklepe bačkorama! ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>