HK - kapitola 72

Kapitola 72 – S neteřemi!

Dneska jsme šli ven s roztomilými dívkami Edelgardou a Adeltraudou. Šli jsme do obchodní čtvrti ve městě. Ty dvě hodné dívky chtěly uspořádat čajový dýchánek a pozvat Sieg, takže jsem se nabídl jim pomoct.

„Nejdražší strýčku, vážně víš, jak připravit položky na banket?”

„Samozřejmě.”

Tentokrát to nebyl normální čajový dýchánek. Nabídneme sladkosti a džem, co sami vyrobíme, bude to jiné než místní šlechta.

Co se týče toho, proč jsme zorganizovali takový čajový dýchánek, to proto, že princezny našly knížku jménem „Čajový dýchánek v malém lese”. V té pohádce byla zvířecí princezna, co připravila sladkosti z bobulí v lese a čaj z divokých bylinek a pak pozvala královnu ze sousedního lesa. Když si to přečetly, řekly, že chtějí také zkusit takový čajový dýchánek.

Zatímco jsem si prohlížel plán, co Edelgarda napsala, šli jsme nakupovat.

Na obrázku byl jeden druh kulatého dortíku s dírou uprostřed a malé pečivo s dvěma druhy džemu a ovoce.

„Tenhle kulatý dortík je co?”

„...Citrónový dortík.”

„Aha.”

Obvykle tichá Edelgarda se to ze všech sil snažila vysvětlit. Ačkoli řekla, že to je citrónový dortík, zdálo se, že to bylo jiné než pojetí koláčků u nás doma. Na krustu použili těsto vytvořené překládáním mnoha vrstev mouky a tuku. Když řekly, že to je křupavé, naklonil jsem hlavu ke straně, ale pomyslel jsem si, že nebudeme mít žádné problémy, když se zeptám na radu lidí z kuchyně.

„Na citrónový koláček je třeba citrónový pudink.”

„Citrónový pudink?”

Citrónový pudink se vařil sražením citrónu, evidentně se to dělalo tak, že se šťáva zahřála s máslem, vejci a cukrem.

„Máme citróny bez pesticidů, takže jsou na citrónový pudink dokonalé.”

Jelikož se používá i kůra, doporučuje se vzít chemicky neošetřené citróny.

„Takže nějaké koupíme.”

Kromě citrónů jsme koupili suroviny na džem jako jahody a pomeranče a grepy na šťávu. Pak jsme vyrazili do dalších obchodů.

Zatímco jsem mluvil s prodavačkou, Edelgarda a Adeltrauda se schovávaly za mnou. Možná to bylo poprvé, co byly při nakupování takhle blízko, bylo jim trapně.

Dál jsme šli do obchodu se zbožím na pečení. Tady jsme koupili formičky na pečení dortíků, nástroje na vydlabání dortíku a skleničky na džem.

„Jů, sestři, hele, to je pěkné.”

Pobíhaly po obchodě, jako kdyby ta zamlklost předtím byla lež. Nebyli tu žádní další zákazníci, takže nás prodavačka laskavě nechala vybrat si, co potřebujeme. Kromě náčiní jsme si koupili i mouku na pečení, vlašské ořechy a sušené fíky.

Když jsme se vrátili domů, my tři jsme vařili. Pořádně jsme si umyli ruce a pak jsme si rozdělili práci.

„Edelgardo, odvaž cukr a Adeltraudo, ty odstopkuj jahody.”

Také jsem požádal ostatní služebnictvo, aby na ně dohlédli. Ačkoli jsem jim nedal na starost nic nebezpečného, v kuchyni bylo mnoho ostrých nožů a nástrojů a také oheň.

Co se týkalo toho, co jsem dělal já, já si vzal hrnec, abych tam svařil ovoce na džem. Byla to měděná pánev, co jsem si půjčil od vrchního kuchaře. Skvěle to vedlo teplo, takže se ovoce svařilo pěkně.

„Tohle je speciální hrnec zvaný džemová mísa.”

Pokud by se ovoce vařilo moc dlouho, chuť by trochu vyprchala. A tak bylo při výrobě džemu důležité mít měděný hrnec, neboť se na něm rychle vařilo.

Když jsem se vrátil k lince, soustředil jsem se na přípravu pomerančového džemu. Nejdřív jsem pomeranče omyl vlažnou vodou. I kůru jsem omyl vlažnou vodou. Pak jsem kůru nakrájel na tenko a povařil ji, abych ji zbavil hořké chuti. Vlastně se do hrnce dala jenom vymačkaná šťáva. Potom se to v hrnci svařilo s cukrem. Během vaření se musela sbírat pěna a je hotovo, jakmile to má pěknou červenou barvu.

Hotové džemy jsme pak uložili do sterilizovaných skleniček.

Dál to byl koláč s ořechy a fíky. Tohle bylo velmi prosté. Sušené fíky jsem natrhal na malé kousky a ořechy nasekal na jemno. Pak se smísilo máslo změklé ve vodě, žloutky a cukr a pak jsem přidal mouku a mléko. Jakmile se to všechno dobře smísí, přidal jsem dřevěnou stěrkou našlehané bílky, aby se to dobře propojilo. Nakonec se přidají fíky a ořechy a těsto se nalije do máslem vymazané formy. Pak se to upeče.

Když se ten koláč, kde křupou malá zrníčka fíků a křupavé ořechy, nechá den odležet změkne a je lepší než čerstvě upečený. Požádal jsem, aby ho uložili někam mimo dosah slunečního světla.

Když jsme dokončili džem, dvě dívky se pustily do sušenek. Smíchali jsme změklé máslo, cukr a mléko, pak jsme přimíchali mouku a kukuřičnou moučku. Jakmile se těsto lesklo, vyváleli jsme ho na tenko do tvaru květin. Povrch jsme propíchali vidličkou, aby vznikly malé dírky, a pak se to upeklo na plechu na křupavé sušenky. Nebyly tak sladké, takže si je dáme s džemem.

Pro dnešek jsme skončili a zbytek doděláme zítra. Udělali jsme celkem dost sladkostí, takže jsem princezny pochválil.

I druhý den jsme pracovali před obědem. Nejdřív jsme udělali citrónové koláčky. Požádal jsem Edelgardu a Adeltraudu, aby udělaly citrónový pudink. Co se týče křupavých koláčkových krustiček, co jsem dělal poprvé, připravil jsem je s vrchním kuchařem. Nejdřív jsem vyhnětl mouku a máslo, pak přidal do těsta vodu a sůl. A pak se to hněte, dokud se to všechno nespojí, pak se to vyhněte na tenké pláty a nechá se to odstát v chladu. Poté se těsto mnohokrát přeloží a dokončí se krustičky. (Pozn.: A v dnešní době akorát zaběhneme do krámu pro listové těsto.)

Krustičky se pečou na plechu jako sušenky. A pak se to dokončí tím, že se dá navrch citrónový pudink.

Akorát jsme zjistili, že možná nestihneme udělat grepový džus, takže jsem požádal o pomoc.

„Nejdražší strýčku, tohle je úžasné! Všechno vypadá tak výborně!”

Po Adeltraudiných slovech Edelgarda přikývla.

Pohladil jsem andělské princezny po vlasech, abych se zbavil únavy, a pak se pustil do závěrečných příprav.

Čajový dýchánek se konal v zahradě plné jarního kvítí. Na stole, co jsme nechali přinést z vily, byl bílý ubrus a na něm roztomilé šálky. Sladkosti jsme narovnali na třípatrový podnos a na stůl jsme vyložili skleničky džemu, kolem hrdla měly uvázané mašličky.

Z kuchyně donesli vychlazený grepový džus. Přípravy na čajový dýchánek byly hotové.

„Obě jste si vedly dobře!”

„...Nejdražší strýčku, ty taky.”

„Vedl sis dobře!”

„Vážně? To rád slyším.”

Mufufu, smáli jsme se a zírali na dokončený stůl.

Skoro byl čas na zahájení, takže jsem požádal sluhu, aby sem přivedl hosta.

Mezitím jsem se rychle převlékl.

„Nechala jsem tě čekat.”

Objevila se Sieglinde, za ní šel sluha. Na hlavě měla velkou ozdobu z orlích per.

„...Dobré odpoledne. Ehm, děkujeme, že jste přišla.”

Edelgarda měla čelenku se zaječíma ušima.

„Královno orlů, čekali jsme na tebe!”

Adeltrauda měla medvědí uši. Obě byly tak roztomilé, že jsem je chtěl obejmout.

Rozhodli jsme se, že se oblečeme jako zvířátka z pohádky. Ty dobře ušité zvířecí uši nám připravila moje šikovná tchyně.

„Princezny, královno, servíruji vám tento džus z požehnání lesa.”

Dneska jsem byl komorník, měl jsem na sobě frak a moderní černý motýlek, obsluhoval jsem své paní a hosta.

Když mě tak Sieg uviděla, zasmála se, zatímco si ústa zakrývala vějířem.

„Královno, děje se něco?”

„Ne, jen mě napadlo, že ti ty psí uši sluší.”

„...”

Nebyl to pes, ale vlk... Ale kdyby Sieg řekla „pac!”, myslím, že bych jí s radostí nabídl ruku, takže jsem vážně nemohl popřít, že jsem byl pes.

Džem a sladkosti, u kterých jsme se tak snažili je připravit, získaly dobré komentáře. Stačilo mi vidět princezny, jak se při ochutnávání pečiva usmívají, a byl jsem šťastný.

V půlce se tchán vrátil z ranče se psem. Moje neteře pak proháněly psa po zahradě. Tchán nakonec dopadl tak, že ho také proháněly, takže jsem se nakonec smál.

„Ritzi.”

„Aano.”

Když jsem se na Sieg otočil, pobídla mě k sobě. Jelikož jsem dneska byl sluha, poklekl jsem na jedno koleno.

„Co pro vás můžu udělat, královno?”

„Ne, jen jsem ti chtěla poděkovat.”

„Co tím myslíš?”

Když jsem zamyšleně naklonil hlavu ke straně, Sieg mi poděkovala, že jsem neteřím splnil sen. Zdálo se, že Edelgarda a Adeltrauda se na dnešní čajový dýchánek velmi těšily.

„Tady, odměna.”

Sieg na sušenku rozlomenou na menší kousky natřela džem a natáhla ji ke mně. Když jsem otevřel pusu, vložila mi sušenku do úst.

Zatímco jsem žvýkal sušenku, Sieg mě pohladila po vlasech, kde jsem měl vlčí ouška.

„Bylo to pěkné.”

„To je dobře.”

„Ale.”

„?”

„Chtěl bych něco sladšího, královno.”

„?”

Sieg naklonila hlavu ke straně a natáhla ke mně skleničku s džemem, ale já zakroutil hlavou.

„Prosím, dejte mi polibek.”

„!”

Stačilo jen požádat o políbení a Sieglindin výraz se změnil. Možná bylo drzé, aby sluha požádal o poklad hodný drahokamů. Okamžitě jsem se omluvil.

„Ehm, překročil jsem své meze. Prosím, odpusťte mi.”

„Ne, to nic, ale otec se dívá.”

Když jsem se zahleděl do zahrady, zjistil jsem, že se sem tchán díval.

Vstal jsem a běžel jsem k nim, zatímco jsem ve vzduchu mával rukama. Přidal jsem se k jejich honěné.

Svou sladkou odměnu dostanu v noci.




A takhle skončil můj zábavný čajový dýchánek s neteřemi.
--------------------------------------------------

~ Po dračích hodech mi to nedalo a musela jsem přihodit nějakou sladkou kapitolu. Samozřejmě hned běžím vyrabovat ledničku, nějaká ten zákusek tam taky mám! ~

<Předchozí>...<Následující>