Kapitola 48 – Taoista
Jeho vědomí pomalu plynulo. Vůbec nemyslel, jen se čas od času pohodlně převalil. Ještě nikdy takový poklidný život nezažil. Nechtěl přemýšlet, ne, nemusel přemýšlet. Jen tak proplouval, ani nevěděl, kdo vlastně je.
„Liolo, Li.”
Opakovaně křičel známý hlas naplněný strachem. Tohle bylo slovo, které nechtěl slyšet ze všeho nejvíc, jeho vědomí nervózně plynulo rychleji v naději, že se od toho hlasu vzdálí.
„Liolo...”