KNM - Kapitola 47 (Jiný svět)

Kapitola 47 – Jiný svět

Kaiser se vrhl do černé díry a začal se horečnatě modlit; nezáleželo na tom, ke komu, jestli k Allahovi nebo Ježíšovi. Baolilong pod ním s těžkostmi mával křídly, ale v této nekonečné temnotě, kde člověk nevěděl, kde je napravo a kde nalevo, se Baolilongova snaha zdála marná.


Kaiser opravdu neviděl žádný východ. Najednou kolem nich vybuchlo bílé světlo. Kaiser rychle zavřel oči a dlouho jenom sténal bolestí, než byl schopen je zase otevřít.

Kaiser okamžitě začal zjišťovat situaci.

Za prvé pořád jel na Baolilongovi, co se ze všech sil snažil otevřít svoje velké růžové oči a zdál se být v pořádku.

Za druhé Daylight byl trochu otřesený, ale seděl na Plamínkovi, takže vedle něj byli tři 'lidi', co byli stále v pořádku. Teprve pak si Kaiser oddechl a začal se rozhlížet po okolí.

Modrá obloha, bílá oblaka, velká pastvina... Dobře, nespadli jsme do osmnácté roviny pekla nebo do vězení v Dračí říše a tak podobně. Kaiser cítil, jak mu spadl kámen ze srdce.

Baolilong se zakroutil, kvůli čemuž Kaiser spadl. Pak se Baolilong proměnil do své dětské podoby a začal zoufale rozdělovat trávu kolem sebe, jako kdyby něco hledal.

Nakonec když nikoho dalšího neviděl, začal brečet: „Papa! Papa je pryč.”

Když Plamínek viděl, jak Baolilong nepřetržitě brečí, také se proměnil do své podoby malého draka a utíkal Baolilonga utěšit.

Kaiser si konečně uvědomil, že je něco špatně a zamračil se. „Ten darebák by tam nezůstal, že ne?”

„Uuf!”

Plamínek odhodil Daylighta, který byl stále ještě omámený a kterému se nepodařilo přistát tak měkce jako Kaiserovi. Celé jeho tělo dopadlo na zem, aniž by jeho pád zpomalila jeho aura, a ta bolest ho okamžitě probrala.

Když Daylight otevřel oči, uvědomil si, že je na nějakém neznámém místě, a mírně zpanikařil. Pak si vzpomněl, že ho Mizerui omráčil, protože odmítl odejít.

„Probral ses.” Kaiser si dřepl vedle Daylighta a tak nějak naštvaně se zeptal: „Víš, kde jsme?”

Daylight rozladěně odpověděl: „Nevím.”

Kaiser se podíval po Daylightovi, na jehož tváři byl znát náznak hněvu. Ale Kaiser se toho nebál, protože Daylighta bylo snadné zvládnout.

Kaiser prostě řekl: „Liola se ztratil.”

Jak se dalo čekat, Daylight okamžitě zapomněl na svůj hněv a jeho výraz se změnil ze znepokojení na obavy. „Co se mu stalo, nepodařilo se mu utéct?”

Kaiser se zamračil a řekl: „Nejsem si jistý, když na něj Baolilong zavolal, tak mu nikdo neodpověděl, takže je pravděpodobně v bezvědomí.”

Daylight se nesmírně strachoval: „Tak bychom se měli rychle vrátit a zachránit ho.”

„Zachránit ho, můj bože! Ani nevím, na jakém divném místě jsme to skončili,” odsekl Kaiser.

Zrovna se rozhlédl po okolí a všude byla jenom tráva a tráva.

Po Kaiserových slovech se i Daylight zběsile rozhlédl kolem, ale nevybavoval si, že by na Aklanském kontinentu byla tak rozlehlá pastvina.

Daylight stáhl obočí a řekl: „Možná že jsme v Dračí říši?”

Když Kaiser slyšel tu nejnežádanější, a tudíž nejrozumnější možnost, chabě se zasmál: „Hahaha nebo jsme možná v Obchodní alianci!”

Dokonce i Daylight věděl, že se Kaiser chytá stébla trávy; v Obchodní alianci byla technologie mnohem rozšířenější než v Aklanu, v Obchodní alianci bylo těžší spatřit místo bez maxunu než mecha řádu A. Takže místo tak obrovské jako tahle pastvina bez jediného maxunu nemohla v Obchodní alianci nikdy existovat.

Zrovna když si ti dva namáhali mozkové závity, aby zjistili, kde to jsou, obloha se rozostřila a černočerná díra vyplivla 'krví nasáklý předmět'. Kdyby Kaiser nevěděl, že předměty nemohou plivat krev, tak by si myslel, že je zraněný.

Ale Daylight k tomu okamžitě přiběhl. Několikrát zalapal po dechu a zdálo se, že neví, co dál.

Kaiser si myslel, že Daylightova reakce na ten zkrvavený předmět byla celkem divná, ale jakmile k němu přiběhl i Baolilong a začal kvílet „papa”, Kaiser je okamžitě následoval a uvědomil si, že ten 'krví nasáklý předmět' byl vlastně pohřešovaný Liola.

Kaiser začal okamžitě kontrolovat Liolova zranění, ale divné na tom bylo, že žádné neměl. Bylo to, jako kdyby mu tu krev někdo vyždímal z žil.

Daylight měl také pocit, že je na tom něco divného, a také cítil, že z Liolova těla vychází panovačná síla, jež se zdála jiná než Liolova obvyklá moc.

Když Daylight svým rukávem setřel Liolovi všechnu krev z obličeje, najednou si uvědomil, že z jeho tváře sálá fialová aura.

„Fialová aura... to Dračí císař Liolu zranil!”

„Nezáleží na tom, kdo ho zranil, ale jestli ho dokážeš vyléčit?” Kaiser s Daylightem nervózně zatřásl.

Daylight rozpačitě řekl: „J-já jsem se ještě pořád nenaučil léčivou magii...”

Kaiser se mohl jenom mračit a odpověděl: „Prober ho, ať se vyléčí sám.”

Daylight přikývl, lehce Liolou zatřásl a neustále na něj volal, ale Liola vůbec nijak nezareagoval.

„Papa se nedá vzbudit!” Baolilong se posadil na stranu a bez ustání brečel.

Kaiserova tvář potemněla. „Zdá se, že to je zbytečné, Baolilong na něj určitě telepaticky křičel, pokud ho tenhle uřvanej drak neprobral, tak ho neprobere nic.”

„Možná že je Liola těžce zraněný, takže upadl do spánku, aby se vyléčil?” navrhl Daylight nepřesvědčeně.

Kaiser zmateně potřásl hlavou, pokrčil rameny a řekl: „Vypadá to, že už neplive krev. Jelikož se neprobere a v nejhorším ani nezemře, tak ho nechme tak. Pokud nezjistíme, kde to jsme, a Dračí císař nás chytí, tak nikdo z nás neunikne.”

Kaiser se otočil na Baolilonga: „Spratku, proměň se na draka a nes nás, jdeme zdrhat.”

Baolilong sebou škubl, věděl, že musí odejít, a tak se proměnil zpět na desetimetrového Posvátného bílého draka.

Daylight vzal Liolu a naskočil na zvětšeného Plamínka. Baolilong a Plamínek vzlétli vysoko na oblohu. V dálce matně rozeznávali město a na Kaiserův pokyn oba draci zamířili k němu.

Jakmile se tomu městu přiblížili, Baolilong se proměnil zpět na dítě a Plamínek na miniaturního draka.

Skupina tří lidí a dvou draků pak kráčela k městu. Když byli skoro u něj, objevila se kolem nich skupina lidí v podivném oděvu.

Většinou to byly svršky s překříženými klopami, jejich kalhoty byly hrubé a drsné a v pase jim je držela uvázaná látka. I když by se tomu dalo říkat opasky, pořád to byly jenom pruhy látky.

Když se dostali ke vstupu do města, nečekaně to bylo navršené kamení a od pohledu bylo jasné, že ta brána je dřevěná.

Nad ní visela plaketa, kde stálo „Nebeské Město”, ale Kaisera rozrušili hlavně ti dva strážníci po stranách. Měli na sobě brnění, které ani Kaiser, ani Daylight nikdy neviděli. Zdálo se, že to brnění je vyrobené z ratanu, a v rukách drželi dvě velká kopí.

Nehledě na to, jak je Dračí říše směšný kontinent, tak by na výrobu brnění nepoužívali něco jako ratan, že ne?

Dva lidé a jeden drak zůstali u brány a prohlíželi si to. Na oplátku i oni byli zkoumáni. Kaiser, jenž by radši zemřel, než aby přiznal, že jsou v Dračí říši, se zasmál: „He... domorodci na Dračím kontinentu se vážně oblékají divně, co?”

Daylight věděl, že Kaiser jenom utěšuje sám sebe. I kdyby to byl Dračí kontinent, tak by to nevypadalo takhle. Od kdy se rytíři z akademie odívali takhle podivně? Navíc lidé, co kolem nich procházeli, mluvili řečí, kterou Daylight vůbec neznal.

Ačkoli Dračí kontinent má svou vlastní řeč, všichni rytíři se jí musí naučit, takže bylo nemožné, aby Daylight, modrý rytíř, nerozuměl ani slovu!

„Proč říkají, že jsme divní?” zeptal se Baolilong Kaisera s rozšířenýma očima.

Kaiser byl ještě víc zmatený a zeptal se: „Ty jim rozumíš?”

Baolilong pokýval hlavou. Kaisera to otrávilo. Původně si myslel, že se ocitl na jiném světě, podobně jako Liola.

Ale pokud jim Baolilong rozuměl, tak jak by mohli být na jiném světě? Nebo to možná bylo nějaké dračí útočiště a všichni ti lidé byli ve skutečnosti proměnění draci?

„Myslím, že vím, kde to jsme,” řekl Daylight najednou, kvůli čemuž na něj Kaiser začal zírat.

Daylight se hořce zasmál a vysvětlil: „Když uzavřeš kontrakt s drakem, tak je spoustu věcí, které se dají přesunout z jedné mysli do druhé, včetně jazyku...”

Kaiserovi spadla brada, takže to znamenalo, že Baolilong místním rozuměl, protože jeho pán Liola jim rozuměl. A Liola jim rozuměl, protože... prostě proto, že tohle byl svět, na kterém Liola původně žil!

„Tohle je tak ponižující,” řekl Kaiser slabě, když to celé promyslel.

Daylight se suše zasmál. „Alespoň nemusíme pospíchat s tím zdrháním, Dračí císař nás za žádnou cenu nebude pronásledovat po jiných světech.”

Baolilong Kaisera zatahal za jeho čarodějnickou róbu a řekl, zatímco ukazoval na ty dva strážníky: „Říkají, že jsme velmi divní, takže nás půjdou vyslechnout.”

Jakmile to Baolilong řekl, ti dva strážníci k nim opravdu přišli a všichni zvědaví přihlížející se jim klidili z cesty a drželi se jim za zády.

„%*!@%*%*” zakřičel strážník.

Kaiser zatahal Baolilonga a zeptal se: „Hej! Co to říkají?”

Baolilong monotónně řekl: „Odkud jste a proč jste sem přišli? To rudé zvíře kouše? Ten člověk, co s sebou nesete, je naživu?”

Kaiser se zamračil a odmlčel se, aby o tom mohl popřemýšlet. Nemohli odhalit, odkud jsou, a taky nemohli odpovědět na to, proč sem přišli; to 'rudé zvíře' se pravděpodobně vztahovalo na Plamínka? To by také mohlo znamenat, že na tomto světě nejsou draci.

Správně, Kaiser si vybavil, jak se poprvé setkal s Liolou, on taky nevěděl, co to jsou draci.

Stráže začali být netrpělivé. Začali je nahlas napomínat a mířili svými dlouhými kopími na malého Plamínka. Plamínek se rozzuřil a plivl po nich 10cm ohnivou kouli.

Ta malá ohnivá koule těžko byla smrtelná a Plamínek to myslel jako varování. Ale způsobila, že strážní a přihlížející zaječeli a rozprchli se. Když přistála na jednom strážníkovi a vzplanula malým plamenem, strážník začal skákat nahoru a dolů jako bláznivý.

„Liola předtím nikdy nepoužil magii, dokonce ani nevěděl, že něco jako magie existuje...” vzpomněl si Kaiser na podrobnosti.

Ach ne! Tenhle svět rozhodně nemá magii.

Toto jeho prozření přišlo příliš pozdě, všichni se zběsile natlačili zpět do města a brzy z toho byl příšerný povyk. Pomalu se k nim přiblížilo deset lidí jedoucích na čtyřnohých stvořeních, které Kaiser jaktěživ neviděl.

Daylight se zamračil a zeptal se Kaisera: „Co budeme dělat?”

Kaiser se zatvářil bezmocně a rozhodil rukama: „Uvidíme, jestli s nimi Baolilong dokáže komunikovat nebo ne.”

Ale nemyslel si, že by nějakou komunikací mohli něčeho docílit.

Daylight kývl, nechtěl bojovat kvůli nějakému nedorozumění. Předklonil se a řekl Baolilongovi: „Baolilongu, řekni jim, že jim nechceme ublížit, že chceme jenom vstoupit do města a ošetřit se. Nejsme schopni bojovat, protože s sebou máme zraněného.”

Baolilong naklonil hlavu ke straně a chvíli přemýšlel. Přece jenom to bylo poprvé, kdy mluvil Liolovým jazykem.

Když si to promyslel, řekl těm deseti lidem proud slov. Všech těch deset lidí se mračilo a začali mezi sebou diskutovat. A potom jeden z nich, který byl oblečený tak nějak jinak a pravděpodobně to byl velitel, promluvil.

Baolilong překládal: „Používáte divnou magii, jste...” Baolilong vážně usilovně přemýšlel a pak zdráhavě řekl: „Jste mágové?”

Mágové? Kaisera to překvapilo, copak na tomhle světě magie neexistovala? Proč by jinak zmínili termín 'mág'? Kaiser se zeptal: „Jsi si jistý, že řekli mágové?”

Baolilong našpulil svoje rty. „Zdá se mi to jiné, ale Baolilong nenašel lepší slovo.”

„Vypadá to, že je to tady vzácné povolání,” pochopil nakonec Daylight.

Kaiserovi se kolečka protáčela ještě rychleji. Jakou by tohle vzácné povolání mohlo mít pověst? Ale nehledě na to, jak špatnou pověst by mohlo mít, tak už to horší nebude, ne? V nejhorším mohli utéct.

Kaiser se zeptal Daylighta: „Jak silní je těch deset lidí? Dokážeš je porazit?”

Daylight se zamračil: „Nejsou silní ani jako zelený rytíř.”

To znamenalo, že se neměli čeho bát. Kaiser se zašklebil a řekl Baolilongovi: „Prostě jim řekni, že jsme mágové a sleduj, jak budou reagovat.”

Znovu zazněl Baolilongův nevinný dětský hlásek.

Oči všech těch deseti lidí se rozšířily a pak zírali na Kaisera a ostatní s náznakem úcty.

Kaiser chtěl skoro vyskočit a udělat prsty Véčko! Po takovém dlouhém smolném období, kdy každý, kdo vstoupil do černé díry, se jenom vrátil zpět, měli oni takové štěstí, že na první pokus udělali bingo.

Konečně se jim to podařilo. Kaiser se skoro chtěl začít klanět nebesům, ale pak si vzpomněl, že na něj zírá deset lidí, a rozhodl se to klanění nechat na později.

Kaiser dloubl do Baolilonga: „Hej, řekni jim, že chceme vstoupit do města.”

Baolilong naslouchal s očima jako vejce a řekl Kaiserovi: „Kaisere, někteří z nich nevěří, že jsi mág.”

Kaiser se podíval na těch deset lidí a přesně jak Baolilong řekl, debatovali mezi sebou.

Kaiser se zamračil a odříkal krátké zaříkadlo. V jeho ruce se okamžitě objevila malá ohnivá koule. Kaiser si s ní bezstarostně házel, což způsobilo, že těch deset lidí civělo ještě víc.

Kaisera to začalo bavit a dloubl do Daylighta: „Hej, ukaž jim trochu svojí aury.”

„Aury? To bojujeme?”

Daylight si nebyl jistý, jak na to má zareagovat, dokud neviděl, jak Kaiser kývl, a rozhodl se držet jeho pokynů. Jakmile uvolnil svoji modrou auru, nikdo už o nich nepochyboval.

Pravděpodobný velitel sesedl ze svého zvířete a uctivě k nim přikráčel a promluvil pár slov. Tentokrát nebylo třeba Baolilongovi nic připomínat. Okamžitě se chopil role malého překladatele: „Mohu se zeptat, jestli mistři mágové přišli navštívit další mágy z Nebeské Vyhlídky?”

„Nebeská Vyhlídka?” zaváhal Kaiser, ale nenuceně to váhání zastrčil do nejzazšího koutu své mysli. Proč by se tím měl zatěžovat, stejně se nejdřív musí dostat do města.

„Řekni jim ano, Baolilongu.”

Baolilong vypustil prostý zvuk a velitel pokýval hlavou a řekl ještě něco prostšího.

„Prosím,” přeložil Baolilong znovu svým tenkým hláskem.

Ty uctivé pohledy Kaisera vynesly až do sedmého nebe a nakráčel do města jako ten největší mafián.

Daylight jej následoval, zatímco se ustaraně díval na bezvědomého a zkrvaveného Liolu, kterého nesl. Mohl jen doufat, že v tom městě bude něco jako léčivý maxun.

Pro Kaisera ta procházka městem bylo jedno překvapení za druhým. Za celý život neviděl tolik dřevěných věcí, v Aklanu se používal jenom kov a plasty.

Tady byly domy skoro kompletně ze dřeva a byly velmi nízké, ten nejvyšší, co Kaiser viděl, měl jenom 3 podlaží, což bylo mnohem méně než obvyklých aklanských 100. A také každé patro bylo mnohem menší než v Aklanu.

Všechny cesty byly velmi úzké a nebyly tu žádné přepravní maxuny. Pár lidí jelo na těch čtyřnohých stvořeních, na kterých jelo i těch deset lidí, ačkoli ti teď sesedli a šli pěšky, aby se přizpůsobili Kaiserovi a ostatním.

Od samého začátku velitel nepřestal povídat a Baolilong musel dál překládat. Ale nakonec bylo příliš mnoho věcí, pro které nedokázal najít správné slovo, a s naštvaným výrazem odmítl cokoli dalšího říct. Když velitel spatřil Kaiserův zmatený výraz, také si přetřel nos a přestal mluvit.

Šli až k jednomu zvláštnímu domu, kde se velitel zastavil, ukázal na něj a něco řekl.

Kaiser si ten dům prohlédl, byl mnohem příjemnější než ty předešlé dřevěné domy, ale byl z mnohem levnějšího materiálu – kamene.

Kaisera to zarazilo, proč byla tak velká budova postavená z tak levného materiálu? Pravděpodobně proto, že byla tak velká, že si nemohli dovolit tolik dřeva. Kaiser pokrčil rameny, nehodlal se obtěžovat nějakým odhadováním.

„Řekl, že tohle je Nebeská Vyhlídka.” Baolilong mu konečně pomohl s překladem.

Tohle je Nebeská Vyhlídka, naznačoval tím, že Nebeská Vyhlídka bylo něco jako asociace mágů?

Kaiser měl spoustu různých pochyb, ale když viděl, že velitel už ustoupil ke straně, neměl na výběr a vykročil vpřed.

Zastavil se před dveřmi a rozhlédl se. Se zatrpklým výrazem se zeptal Daylighta: „Není tu žádný zvonek, co budeme dělat?”

Daylight se zamračil a prozkoumal dveře. Byly dřevěné, hladké a zářily, jedinou zvláštností byl kulatý předmět visící uprostřed. Opravdu to vypadalo, že tam není žádný zvonek. Daylighta to zmátlo a řekl: „Podle mě bude stačit, když zaklepeš.”

„Baolilongu, zaklep na dveře,” řekl Kaiser, nechtěl svou ruku týrat klepáním na tak tvrdé dřevěné dveře.

Baolilongovi to přišlo zábavné a okamžitě vyrazil vpřed, svýma drobnýma rukama silně zabušil na dveře, dokud se nezačaly prohýbat.

Zrovna když si Kaiser uvědomil, že na dveřích zůstaly otisky dlaní a chtěl Baolilonga zastavit, dveře vydaly strašidelný praskavý zvuk. Ale Baolilonga to nezajímalo, posledním prásknutím se dveře vylomily a spadly na zem. Ze země se zvedl oblak prachu.

Uvnitř byl člověk, co vypadal, že ty dveře chtěl zrovna otevřít, ale místo toho jen s doširoka rozevřenýma očima zíral na spadlé dveře.

Kaiser také zíral s očima dokořán a váhavě se zeptal: „Daylighte, myslíš si, že jejich dveře... mají jiný mechanismus otvírání než dveře u nás? Jako že padnou na zem a ty je pak zase nasadíš?”

„To si nemyslím.” Ačkoli Daylight nevěděl, jak to tady fungovalo, ale podle šokovaného výrazu člověka uvnitř mohl okamžitě zamítnout Kaiserův nesmysl.

Zrovna když byli všichni omráčení, zevnitř vyběhlo víc lidí, z nichž hodně bylo starých s dlouhými bílými bradkami. Všichni se pochmurně dívali na dveře a nakonec k nim přišel mladší člověk s naštvaným výrazem a křičel na ně.

Ale Baolilong ztratil trpělivost a odmítl překládat. Za Kaiserova nervózního pobízení a když i Daylight otevřel pusu, tak Baolilong zdráhavě překládal: „Baolilong neví, jak to má říct, oni řekli, že jsme je přišli vykopat z domu, ale Baolilong použil ruce a ne nohy.”

„Vykopat z domu?” Kaiserova tvář se zvrásnila, je konec, tahle fráze se určitě neměla překládat doslova.

A pak dopředu postoupil Daylight nesoucí Liolu. Jelikož nebyl schopen provést řádné rytířské formality, tak se mohl jen uctivě poklonit a upřímně se zeptat: „Můj přítel je těžce zraněný, mohu vás požádat, jestli byste ho vyléčili?”

Ale ti lidé nerozuměli, co Daylight řekl, až dokud k nim nepřiběhl Baolilong se semknutými rty a krokodýlími slzami a neřekl dlouhé fráze slov, kterým Kaiser nerozuměl.

Kaiser se nebál, jen podle Baolilongova výrazu mu bylo jasné, že je Baolilong prosil, aby Liolu vyléčili.

Při pohledu na plačícího Baolilonga kupředu předstoupila žena kolem třiceti let s bolestným výrazem na tváři a vytáhla kapesník, aby mu setřela slzy, zatímco jej utěšovala. Ale když ho chtěla obejmout, Baolilong se schoval Daylightovi za nohu, nechtěl se nechat obejmout.

Starý muž chvíli rozmýšlel, než přišel k Daylightovi a upřeně se na něj podíval. Ale Daylight mu pohled oplácel s jeho impresivní vytrvalostí. Starý muž obdivně kývl a řekl pár slov.

Baolilong skrývající se Daylightovi za nohou okamžitě řekl s uslzenýma očima: „Řekli, že se na tátovo zranění podívají! Chtějí, abychom je následovali.”

Daylight byl radostí bez sebe a následoval starého vousatého muže dovnitř. Kaiser si také úlevou vydechl. Naštěstí ty zničené dveře nezničily jejich naději. Kaiser okamžitě následoval Daylighta dovnitř.

Když se dostali do jedné místnosti, lidé po obou stranách toho starého muže svižně a s úctou otevřeli dveře a ten starý muž vstoupil. Věděl, že mluvili jiným jazykem, takže v tichosti ukázal na Liolu a pak na postel.

Daylight to pochopil a okamžitě Liolu položil na postel a sám se postavil vedle. Čekal, že starý muž Liolova zranění vyléčí. Naopak Kaiser paličatě nakráčel dovnitř, posadil se u stolu a začal si prohlížet podivně tvarovanou láhev na vodu postavenou na stole. Neuvědomil si, že všichni ostatní stojí a vrhají po něm nespokojené pohledy.

Ale ten starý muž nic neřekl. Prostě jen zvedl Liolovu pravou ruku a přitiskl svůj palec na Liolovo zápěstí.

„Hej, co si myslíš, že dělá?” Kaiser se objevil vedle postele, bál se, že ten starý muž neví, co má dělat. Kaiser o léčení věděl jenom to, že se lidé strkají do léčivého maxunu. Co se týče nevysvětlitelného konání toho starce, na to se mohl tak akorát zeptat rytíře vedle.

Daylight potřásl hlavou. „Nevím, nejsem kněz.”

Daylightova prázdná odpověď znamenala, že Kaiser mohl jen dál sledovat, co ten starý muž dělá v případě, že by se pokusil Liolovi ublížit.

Od samého začátku se ten vousatý starý muž tvářil velmi ustaraně, ale po nějaké chvilce to vypadalo, že na něco přišel. Pustil Liolovo zápěstí a dlouho na Baolilonga mluvil.

Jelikož to byla záležitost týkající se jeho táty, Baolilong mu věnoval svou plnou pozornost. Potom přiběhl k Daylightovi a Kaiserovi.

„Řekl, že tátovo tělo ničí velmi silná síla, ale táta je velmi odolný a té síle vzdoruje. Když si papa trochu odpočine, tak se sám vzbudí.”

„Jen se potřebuje trochu vyspat? To je celé?” Jak Kaiser naslouchal, tvářil se hloupě. Ale najednou si uvědomil něco důležitého. Spánek. K tomu potřebovali místo, kde by mohli zůstat!

Kaiser se podíval po Liolovi ležícím na posteli a zahihňal se. Dloubl do Baolilonga. „Hej, zeptej se jich, jestli tu můžeme zůstat, dokud se Liola nevzbudí.”

Baolilong se okamžitě zeptal, ale stařec vypadal mírně rozpačitě. Když si Baolilong uvědomil, že není moc ochoten k tomu svolit, koutky jeho úst okamžitě klesly a z očí mu začaly téct slzy.

Když ta samá žena ve středním věku viděla Baolilongovo ubohé vzezření, okamžitě přišla blíž a s láskou jej objala.

Tentokrát Baolilong věděl, že tahle žena by jim mohla pomoct, a tak jenom zabručel a zdráhavě se nechal obejmout. Ta žena starci řekla mnoho slov, v tom okamžiku i další otevřeli pusu, ale ona je okamžitě umlčela.

Nakonec vousatý stařec bezmocně kývl hlavou.

Kaiser si nemohl pomoct a musel si postěžovat. Stejně mu nikdo nemohl rozumět. „Držgrešle, copak tu nemůžeme chvíli zůstat, je tu tolik prázdných místností, co je špatného na tom, že pár dní budeme nějakou používat.”

Ale Kaiser brzy pochopil, že stařec nebyl skrblík. Stařec byl rozpačitý z toho důvodu... protože on a Daylight zůstali dost dlouho na to, aby se naučili jazyk tohoto světa.

---------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>