HK - kapitola 108

Kapitola 108 – Dětský pozorovací deník

...malá nehoda, která se přihodila Klausovi a mladým sestrám během Ritzova pobytu u Sieg doma.

„Hlu—pko! To není pravda!”

„Nejsem hlupák—! Je to pravda—!”

Ti dva, co se spolu tak litě hádali, byli Klaus, syn nejstaršího syna rodu Wattin, a Adeltrauda, dcera třetího syna rodu Wattin. Edelgarda panikařila trochu dál od nich.

HK - kapitola 107

Kapitola 107 – Děti a letní les

~ Než se narodil Arno... ~

Dneska jsem šel do lesa se svými neteřemi a synovcem.

„Strýčku, dneska jsem se starší sestrou připravila krémový sýr a med!”

„Hee, to zní dobře.”

Neteře připravily svačinu do lesa. Jednoduchý sendvič s medem a krémovým sýrem, byla to svačina, co měli lidé z této země rádi.

HK - kapitola 106

Kapitola 106 – Eruna a Aruna fantastická pohádka o vílách

~ Z pohledu Edelgardy; zhruba dva roky po závěrečné kapitole hlavního příběhu ~

V létě třetího roku po setkání se strýčkem Ritzhardem jsem já, moje mladší sestra, dědeček, otec a pes Ritz, čtyři lidé a jedno zvíře jeli do vesnice vil.

Babička a matka znovu zůstaly doma.

Poslouchejte dědečka a otce a buďte hodné. Než jsme vyrazili, tohle jsme slíbili. Otec se bál, že budeme spát na lodi, ale ta starost byla neopodstatněná. Moje mladší sestra četla knížky a já jsem kreslila.

Dorazili jsme za dva dny. Konečně jsme dorazili do malého přístavního města.

HK - kapitola 105

Kapitola 105 – Luca viděl

Zatímco Luca procházel kolem výlohy obchodu, při pohledu dovnitř ho to zhnusilo.

(Matko, zase jsi tady, aby ses setkala s manželkou lenního pána.)

I dneska tu bylo setkání lidí, co se chtěli setkat s manželkou lenního pána.

(Ale ta osoba je celkem úžasná.)

Žena, co okouzlovala ostatní ženy. Luca nad tou záhadnou scénou rozmýšlel.

HK - kapitola 104

Kapitola 104 – Znepokojený Ritzhard

~ Na začátku příběhu. Uprostřed dočasného života. ~

Bylo to pár dní, co jsem začal žít se Sieg. Už to bylo desetiletí, co jsem žil s někým jiným vyjma rodiny bojovné rasy, takže jsem se snažil se nenechat unést. Každý den to bylo zmatečné, takže jsem přirozeně udělal pár chyb.

Jedno ráno.

Z nějakého důvodu jsem se vzbudil brzy, napadlo mě, že na Sieg počkám v obýváku. Pořád byla tma, protože slunce ještě nevyšlo. Ve tmě jsem v pyžamu vyšel ze svého pokoje.

HK - kapitola 103

Kapitola 103 – Příběh Kaynetha a Ritzharda

~ Z pohledu Kaynetha ~

Na ples, kde oslňující mladí muži a ženy hledali svého životního partnera, se se šklíbením dostavil Kayneth, třetí syn vikomta von Brzenska. Bylo to poprvé, co se účastnil plesu. Kayneth celých osmnáct let žil jako prostý člověk.

Ale jeho otec, kterého nikdy předtím neviděl, ho adoptoval a povýšil na šlechtu, neboť jeho nejstarší syn zrovna loni zemřel. Jeho matka, co pracovala v továrně, za mlada evidentně pracovala ve vikomtově vile. Zaplést se ve vášni mládí do vztahu a pak se kvůli těhotenství nechat vyhodit, to byla mezi služebnictvem, co pracovalo pro šlechtu, běžná historka.

HK - kapitola 102

Kapitola 102 – Příběh jednoho letního dne (2)

Když jsem se probudil, moje manželka už byla vzhůru. To proto, že byla ranní ptáče. Možná to bylo tím, že byla na procházce, ale i kolébka mého syna byla prázdná, kvůli čemuž mi klesla ramena. Dotkl jsem se přikrývky, ale nezůstalo tam žádné teplo. Velmi smutné.

Vedle postele jsem měl pověšené oblečení na dnešek. Košile, kravata, vesta, kalhoty a opasek. Sieg mi to každý den vybírala. Zatímco jsem si říkal, že jak to beze slova dělala, bylo to nejroztomilejší, převlékl jsem se. Vyčistil jsem si zuby, umyl tvář a když už jsem byl v tom, oholil jsem se. Učesal jsem si vlasy a taky je řádně zapletl. Když jsem skončil, zamířil jsem do jídelny na snídani.

HK - kapitola 101

Kapitola 101 – Příběh jednoho letního dne (1)

~ Příběh se odehrává u Sieg doma po narození Arna ~

Poté, co se Arno narodil, dědeček jezdil k Sieg domů vždycky, kdy mohl. Také pokaždé koupil velké množství hraček jako dárek.

Cenil jsem si, že kupoval hlavně zvířecí plyšáky, ale když jsem viděl tu horu plyšáků, nemohl jsem si pomoct a naklonil jsem hlavu v údivu, kdo je vyráběl. Přemýšlel jsem, že bych požádal otce, aby udělal ty, co budeme používat doma, ale pak jsem si vzpomněl, že mu domácí práce nešly, a rozhodl jsem se, že ho nepožádám. Matka byla zručnější než otec, ale cítil jsem se provinile, abych ji o to žádal, a tak se z toho stal můj úkol.

HK - kapitola 100

Kapitola 100 – Lucův příjemný piknik

~ Lucovo hledisko; zhruba 2 roky po svatbě ~

Dneska tchyně řekla, že celá rodina půjde na piknik do hor. Myslel jsem si, že budeme ráno trávit pomalu, když byla celá rodina na prázdninách, ale tchán byl znovu vedle mé postele a zval mě na lov.

...Jak jsem řekl, od léta do brzkého podzimu byl lov zakázaný.

I když jsem to řekl, tchán mi nerozuměl.

HK - kapitola 99

Kapitola 99 – Emmerichův novomanželský deník se Zelnou polévkou se slaninou

~ Z pohledu Emmericha ~

Dlouho poté, co jsme začali žít na venkově, mě Ritz kontaktoval, že ten rozruch začínal odumírat, a tak mě napadlo, že Ainu vrátím do vesnice. Samozřejmě se přestěhuju s ní.

Připravil jsem se na odjezd do vesnice, ale pak došlo k problému. Týkalo se to kozy, co jsme chovali.

Koza se nedala vzít na loď a nemohla by přežít zimní chlad, takže jsme ji vrátili strýci. Ten měl v plánu kozu sníst na oslavě na rozloučenou, ale mě jí bylo líto, a tak jsem ho požádal, aby to nedělal. Ta koza mě mnohokrát kopla, ale vídal jsem ji každý den, takže jsem si ji oblíbil.

Byla zdravá a měla dobře stavěné tělo, takže by byla výborná. Nebo tak to strýc řekl, ale když mě viděl se slzami v očích, vzdal se nápadu, že by ji snědl.

HK - kapitola 98

Kapitola 98 – Ženy volající na Ritzharda

~ Období, během kterého zůstávali u Sieginy rodiny před narozením Arna ~

Dneska jsem šel ven. Ale nohy jsem měl jako z olova.

Protože jsem šel ven, abych se šel setkat s nádhernými ženami. Navíc jsem se cítil provinile, že jsem to skrýval před Sieg.

Pořád jsem měl čas, než budu muset vyrazit, a tak jsem chvilku strávil se svou manželkou.

„Takže dneska se máš setkat se svými kamarády?”

„Ach, ano.”

HK - kapitola 97

Kapitola 97 – Hlášení Luky Salonen Eskoly (3)

Devátý rok. Když jsme teď mohli komunikovat slovy, mohl jsem o Miruporon pochopit spoustu věcí.

Dozvěděl jsem se, že byla nečekaně hovorná. No, možná to bylo tím, že jsme byli „přátelé”. Zdálo se, že Miruporon lovila ve volných dnech. Dneska jsme mluvili o kočce, co Bergholmové chovali.

Kočičí srst byla evidentně jiná než psí nebo sobí. Mluvila o tom tak šťastně, a tak jsem se jí zeptal, jestli by chtěla chovat kočku. Miruporon potřásla hlavou. Řekla, že tady byli jenom rysi. Zdálo se, že ve městě byly toulavé kočky, ale tady kočky nemohly žít bez lidské pomoci, takže se tu nedaly najít.

HK - kapitola 96

Kapitola 96 – Hlášení Luky Salonen Eskoly (2)

Pátý rok.

Její lid své emoce evidentně vyjadřuje pomocí gest. Lenní pán řekl, že jim moc nerozumí. Být s cizinci, s kterými nemůže komunikovat. Respektoval jsem ho.

Někdy jsem ji potkal v lese. Když nic neměla, dal jsem jí malá zvířata jako zajíce. Vážně jsem to nedělal pro ni. To jenom, že zpracovat malá zvířata byla otrava.

Nedávno jsem se dozvěděl, že ten počin, kdy na škvírku otevřela oči a uvolnila ústa, byl úsměv.

Cože, takže se umí usmívat.

HK - kapitola 95

Kapitola 95 – Hlášení Luky Salonen Eskoly (1)

~ Toto je mimo jiné příběh o tom, jak se Miruporon a Luka setkali. Co se týče toho, kdo Luka je, viz kapitola 50. Tento příběh je rozdělen do 3 částí. ~

První rok. Dneska jsem šel znovu do lesa na větve. Pokud člověk nezajde do hluboké části lesa, nenarazí na nebezpečná zvířata. Jen pro případ jsem si s sebou vzal psa.

Ještě jsem se nenaučil, jak střílet. Otec mi řekl, že mě naučí střílet, jakmile tři dny po sobě dokážu ulovit jednoho zajíce. Co se týkalo výsledku, ještě jsem neulovil ani jednoho. Otec také řekl, že on svou první kořist ulovil, když mu bylo třináct. Do té doby jsem pořád měl dva roky.

Takové to byly okolnosti. Jediným vybavením byl luk a šípy a nůž. V tomto období se rychle šeřilo, takže jsem to musel rychle skončit.

HK - kapitola 94

Kapitola 94 – Dušené medvědí a Dušené od dobré manželky

~ Příběh se koná po 35. kapitole ~

Dál jsme si hráli na manžela a manželku. S výmluvou, aby na to lidé kolem nás nepřišli, jsem teď měl víc příležitostí být v její blízkosti. Možná to bylo tím, že jsem to někdy trochu přehnal, chovala se poslední dobou trochu chladně. Možná jsem to mohl dělat jenom teď. Až naše smluvená doba vyprší, stanou se z nás cizí lidé. A tak jsem se jí v duchu omlouval.

V tichosti jsem se na ni díval a objímal jsem ji kolem pasu. Jelikož jsem ji objal, Sieg byla celá ztuhlá. Pohladil jsem ji po vlasech a zašeptal: „Neudělám nic, co nechceš.” A čekal jsem, až se mi odevzdá.

HK - kapitola 93

Kapitola 93 – Růžový likér a Příjemná sešlost

Jednoho dne od tchána dorazilo spoustu zavazadel. Když jsem je se Sieg otevřel, abych se podíval, co to bylo, byly to ovocné likéry, co jsem předtím vyrobil.

„Úplně jsem na to zapomněl.”

„Já jsem na to myslela.”

No, bylo to pití pro Sieg.

HK - kapitola 92

Kapitola 92 – Emmerich a Vrtkavá koťata (3)

Dorazil svatební dar od strýce. Koza. Malá kozička.

Zdálo se, že jsme ji mohli dojit jenom v zimě. Bylo mi řečeno, abych jí projevoval lásku, protože byla krotká. No ano, vedle Ainy se chovala velmi pěkně.

Jelikož se nemohla nechat venku, použil jsem materiál, co se povaloval kolem, a postavil jí chlívek. Nářadí jsem si půjčil od strýce. Když jsem dovnitř dal slámu, vypadalo to celkem dobře. Zdálo se, že i koza byla spokojená, protože rychle šla dovnitř a odpočívala tam.

HK - kapitola 91

Kapitola 91 – Emmerich a Vrtkavá koťata (2)

Dostat se do vesnice, kde byl můj strýček, trvalo zhruba šest hodin vozem. Byla to celkem dlouhá cesta. Zavazadla jsem poslal napřed. Jediné, co jsme měli s sebou, byly malé tašky s jídlem a kromě toho košík, kde byl nový člen naší rodiny, kočka Rosa.

Bylo na čase nastoupit do vozu. Potvrdil jsem si s kočím destinaci a nastoupil. Za oknem projížděly parní vozy. Poslední dobou se zdálo, že jich bylo víc a víc. Cest pro kočáry ubývalo.

Zatímco jsem byl svědkem takové změny doby, zanechal jsem za sebou město, kde jsem vyrostl.

HK - kapitola 90

Kapitola 90 – Emmerich a Vrtkavá koťata (1)

Už to bylo pár měsíců, co jsem začal žít s Ainou v mé domovině. Protože brzy půjdu do výslužby z armády, byl jsem pod náporem práce, a tak jsem si nemohl udělat dost času, co bych s ní strávil.

Byl to dlouho očekávaný život s ní, ale nebyl v tom ani náznak po sladkosti. Nebo spíš Ainino chování bylo trpké.

Ráno na mě obezřetně zahlížela, zatímco připravovala snídani. Než jsem se nadál, měl jsem krabičku s obědem v tašce. Vždycky mě to udivilo, jako kdyby to byla magie. Protože jsem se vracel pozdě v noci, vždycky spala dřív než já. Ale na stole bylo mnoho jídla. Jen z toho jsem měl radost. Aina se kvůli mně snažila ze všech sil.

HK - kapitola 89

Kapitola 89 – Pes a otec

~ Příběh po kapitole „S Ritzhardem!”, z pohledu Sieglindina bratra. ~

Sieglinde tu nechala jednoho psa jako dárek a vrátila se do země, kam se provdala. Myslel jsem si, že moje dcery budou smutné, ale moje očekávání byla daleko od pravdy. Edelgarda a Adeltrauda vypadaly trochu osamoceně, ale překvapivě se teď zabývaly psem.

Problem tkvěl někde jinde.

Byl tu člověk, co nebyl zklamaný Sieg, ale jejím manželem Ritzhardem.

Otec.