HK - kapitola 107

Kapitola 107 – Děti a letní les

~ Než se narodil Arno... ~

Dneska jsem šel do lesa se svými neteřemi a synovcem.

„Strýčku, dneska jsem se starší sestrou připravila krémový sýr a med!”

„Hee, to zní dobře.”

Neteře připravily svačinu do lesa. Jednoduchý sendvič s medem a krémovým sýrem, byla to svačina, co měli lidé z této země rádi.

Zdálo se, že na tu dnešní procházku vynaložila velké úsilí, a tak jsem měl radost. Zatímco jsem se cítil takhle spokojeně, vedle mě jsem zaslechl hluboký povzdech, a tak jsem se tam podíval.

„Haa? Nemáme sendviče s masem?”

Hubatý Klaus vyjádřil svůj názor. Vypadal nespokojeně, zatímco v ruce držel košík se sendviči.

Když to Adelatrauda zaslechla, vyjevila to tajemství ohledně dnešního jídla.

„Strýček má rád med.”

„Ha?”

„Nejí maso!”

„Strýčku, řekl jsi, že obvykle jíš maso,” zamumlal tiše tak, aby to sestry neslyšely. Když jsem ho za tuto laskavost pohladil, naštval se a řekl mi, abych s tím přestal. S náctiletými chlapci se těžko vycházelo.

I když si Klaus na spoustu věcí stěžoval, doprovázel nás na procházku.

Brzy v létě byly v lese nádherné květiny a bujný porost. Edelgarda a Adelatrauda kreslily květiny, co našly. Až se vrátíme domů, evidentně si chtěly v encyklopedii najít, jak se jmenují.

„Co je na tom tak zábavného?”

„Co myslíš?”

Já jsem se od raného věku cítil klidnější, když jsem kráčel bujným zeleným lesem. A měl jsem radost, když jsem v lese nacházel bylinky. Ale Klaus řekl, že jemu to tak nepřišlo.

„Tak co takhle kdybychom si zkusili vyrobit cider?”

„Hm?”

„Ach~ ehm, je to něco podobného jako Apfelschorle z této země? Aspoň myslím.”

Apfelschorle byl perlivý alkohol vyrobený z jablek. Řekl jsem jim historku o tom, jak mě zhruba před deseti lety překvapilo, že jsem v obchodě dostal perlivý jablečný alkohol, když jsem v této zemi požádal o cider.

„Vážně to nechápu, ale tím chceš říct, že z věcí z lesa můžeme vyrobit perlivou vodu?”

„Ano. Navíc to, co udělám, se doporučuje na brzké léto.”

„?”

Zavolal jsem sem neteře, co pozorovaly květiny, a řekl jsem jim o tom plánu.

„Strýčku, děje se něco?”

„Díky že jste přišly. Od teď budeme vyrábět perlivou šťávu, použijeme na to věci dostupné v lese.”

To je úžasné, ty dvě to takhle zároveň zhodnotily.

„Strýčku, z čeho budeme dělat šťávu?”

„Hm, z tamtoho stromu.”

Surovina byla přímo před námi.

„Ech, to je borovice.”

„Velmi dobře, Klausi.”

Natáhl jsem se, abych ho pohladil po vlasech, ale pak jsem si vzpomněl, že se před chvílí naštval, a tak jsem s tím přestal. Místo toho jsem změnil směr a pohladil jsem Edelgardu a Adelatraudu.

„P-proč hladíš Eru a Aru, když nic neřekly?”

No, protože když hladím tebe, tak se naštveš.

S náctiletými chlapci to přece jenom bylo těžké. Hladil jsem neteře po vlasech, aniž bych k tomu měl nějaký důvod, a ony to s radostí přijaly.

„Strýčku, z toho stromu se dá vyrobit šťáva? A ne z květin?”

„Ano. Pokud jehličí namočíme do vody a vystavíme je slunci, z vody v lahvi se stane perlivá voda.”

„Vážně?!”

„Je to pravda. Pojďme nasbírat nějaké to jehličí.”

To, jak neteřím zářily oči, když mě poslouchaly, bylo roztomilé. Klaus se na mě díval, jako kdyby se díval na podvodníka.

Pokud se na cider nepoužije čerstvé borové jehličí z brzkého léta, má to hořkou chuť. Takže tohle období byla naše nejlepší příležitost.

Vyšplhal jsem po rovném kmeni borovice a nasbíral jsem jehličí. Jelikož ty žluté části na koncích vytvářely trpkou chuť, odřízl jsem je v půli. Během toho Klaus řekl, že to chce taky zkusit, a tak jsem ho naučil, jak lézt na strom.

Když jsme malý košík naplnili borovicovým jehličím, dali jsme si krátkou přestávku.

Klaus zíral na to borovicové jehličí v košíku se zmateným výrazem na tváři.

„Strýčku, je to sladké?”

„Kdo ví? Nikdy jsem to syrové nezkoušel, takže nemám ponětí.”

Klaus se zvědavostí vyzkoušel trochu toho syrového jehličí.

„!”

Samozřejmě to nebylo dobré. Rychle to vyplivl.

„Co to je!”

„Ne, myslel jsem si, že to nebude dobré.”

Vysvětlil jsem, že šťáva nebude sladká kvůli borovicovému jehličí.

„Co tím myslíš?!”

„Tohle je normální jehličí.”

„Řekni to dřív!”

„Pro~miň.”

Co se týkalo toho, jak se vyráběla ta šťáva, látky v jehličí se aktivovaly, když se vystavily slunci. Pak sbíraly cukr a během toho to vodu nasytilo. Když jsem byl malý, párkrát jsem to dělal, ale zjistilo se, že otec potají používal cukr, a tak jsme s výrobou přestali. Měl jsem na tu šťávu smutné vzpomínky.

Jak jsme mluvili o té borovicové šťávě, dali jsme si medové sendviče a pak jsme se vrátili domů.

Když jsme se vrátili, svižně jsme začali s výrobou šťávy.

„Nejdřív nalijeme vodu do hrnce a svaříme ji.”

Pracovali jsme v koutku na tchánově ranči.

„Klausi, můžeš odměřit cukr, prosím?”

„Dobře.”

Vážení cukru jsem nechal na Klausovi. Co se týkalo Edelgardy a Adelatraudy, požádal jsem je, aby propláchly jehličí.

„Pokud je umyjeme příliš, látky uvnitř to odplaví, takže je propláchněte jenom zlehka.”

Když jsem dal instrukce neteřím, pustil jsem se do sterilizace lahve a výrobě cukrové vody. Láhev, co jsme hodlali použít, byla prázdná láhev alkoholu, co vypil tchán. Abych ji sterilizoval, povařil jsem ji v hrnci.

V druhém hrnci jsem jenom svařil vodu. To bylo na nápoj.

Jakmile jsem se sterilizací skončil, nechal jsem láhev uschnout.

Do vřící vody jsem nasypal cukr.

Zatímco jsem nechal tu vodu vychladnout, pomohl jsem tchánovi s prací na ranči. Za odměnu jsem dostal čerstvě udělané klobásy.

Za dvě hodiny když jsem zkontroloval, že horká voda zchladla, jsme začali pracovat na další fázi.

„Můžete lahve naplnit jehličím?”

Do dvou lahví jsme dali mírně propláchnuté borovicové jehličí. A pak jsme to dokončili tím, že jsme tam nalili cukrovou vodu.

„Nesmí se to těsně uzavřít, místo toho se přes hrdlo dá látka a uváže se to provázkem.”

To proto, že kdyby se to uzavřelo špuntem, kvůli procesu fermentace mohla ta láhev explodovat. V noci fermentace ustala, a tak se to muselo pevně uzavřít, aby to nevyprchalo.

Když se to tak nechá pár dní, je perlivá šťáva hotová.

Dokončený nápoj obsahuje kyseliny mléčné a octové, takže to chutnalo hořce.

Jelikož to bylo kyselé, přidal jsem med a vymačkanou šťávu z ovoce, abych tu chuť trochu vylepšil.

Nechal jsem své pomocníky ochutnat ten jantarově zbarvený perlivý nápoj smísený s medem.

„Jé~ je to bublinkové a sladké.”

„....Je to výborné.”

„Myslím, že to jde.”

Perlivý nápoj měl jemnou chuť.

Děti si cider velmi oblíbily, takže jsme šli znovu do lesa, abychom toho vyrobili víc.
-------------------------------------------------


~ A jedna velice aktuální kapitola... ačkoli o tom borovém jehličí mám své pochybnosti. U nás v rodině se něco podobného dělalo z květů bezu. A kdysi jsem slyšela, že se to podobně dělá i ze smrkového jehličí... Ale borovice? Kdyby to někdo zkusil, dejte vědět, jak to dopadlo! ^_^. ~


<Hlavní stránka>

<Předchozí>...<Následující>