ICDS - kapitola 11

Kapitola 11 – Svět se stal kobkou (4)

Kromě toho, že na mou budoucnost průzkumníka kobky zářilo světlo, blížil se můj poslední den středoškoláka. Byla to maturita.

„Vůně stále zelených borovic...”

V posluchárně hrála staromódní a dětinská školní hymna. Nikdo z maturantů samozřejmě nevěnoval hymně, ani instrukcím ředitele pozornost. Teprve když pár studentů šlo na pódium, aby si převzali ocenění, se každý podíval, jestli to je někdo, koho znali.

A přesně takhle skončila moje maturita. Přišla moje sestra a předala mi kytici květin.

Měla dlouhé, rovné vlasy a tvář jako panenka. Ačkoli se její menší postava mohla považovat za chybičku, vyjma toho měla postavu, kterou by jí záviděly i modelky. Její hruď, která nebyla zase až tak velká, se také dala považovat za chybičku, ale v mých očích to byla jedna z věcí, které jí dělaly dokonalou.

„Bratře, blahopřeju k maturitě!”

„Díky, Yuo. Jak pěkné.”

„Hehe, sama jsem je nasbírala.”

„Ne, myslel jsem, že ty jsi pěkná. Kdopak je tvůj šťastný bratr?”

„Ehehe, bratře.”

Když jsem viděl, jak se moje sestra tak rozkošně usmívala, zlehka jsem ji objal. Jelikož moje výška klesla na 190 cm a jelikož už jsem neměl tak masivně vyhlížející tělo, Yua se přestala instinktivně třást, kdykoli mě spatřila. To kobka mě proměnila na člověka schopného komunikace se svou sestrou!

Jak jsem si užíval to štěstí s kyticí květin v jedné ruce a sestrou v objetí v druhé, moje matka mě pleskla po hlavě.

„Hej, okamžitě přestaňte! Oba dva jste moji syn a dcera, takže ať vás nenapadne něco divného. Pokud chcete, nechám vám dokonce udělat DNA test.”

„Ech, m-mami.”

„Samozřejmě že jsme tvoje děti. Krásu máme po tobě.”

„Jů, jak jsi začal chodit do té kobky, jenom to tvoje mluvení je teď uhlazenější.”

Jelikož jsem za poslední 3 roky býval v družinách s jinými průzkumníky, také jsem si všiml, že jsem teď byl mnohem společenštější. Dokonce i během té krátké chvilky, kdy se členové družiny sešli, aby porazili Lorda orků, mohlo dojít ke spoustě vnitřních problémů. Podobně jako co se stalo mezi mnou a Palludií.

Jako vůdce družiny jsem se naučil takové situace řešit. Skoro jsem měl pocit, že jsem se naučil pasivní techniku Pochlebování, ne že by to bylo dobře.

„Pojďme do restaurace! Můžeme si dát na oslavu bratrovy maturity steak!”

„Ale táta tu není.”

„Otec pravděpodobně někde lelkuje. Pojďme prostě jíst bez něj.”

Před pár dny, když jsem se potřetí setkal s Perutou, mě naučil techniky kopí vyššího řádu, co používaly manu. První technika člověku umožňovala útočit dlouho tím, že do kopí vlil manu. Druhá technika byl výbušný výpad, kdy člověk do kopí okamžitě vlil velké množství many. Jen s těmito dvěma technikami jsem snadno dokázal rozcupovat přízraky na 6. podlaží.

Teď jsem mohl jít dál. Ale důležitý byl můj otec. Pořád neměl manu a mohl akorát zůstat na 5. podlaží.

Před nějakou dobou jsem se mu pochlubil svým mácháním kopí s manou. On mě pak popadl za ramena a řekl: „Uč mě.”

„Otče, víš...”

Nemohl jsem v jeho těle nechat manovou cestu jako Peruta. A ani do svého těla nemohl povolat Perutu.

V důsledku čehož se rozhodl jít stejnou cestou jako já. Bude dřít, aby získal komprimující elixíry, získá vybavení Lorda orků a zkusí s ním bojovat jeden na jednoho. Ale jelikož byl mnohem menší než já, bál jsem se, že nebude moct zkonzumovat moc komprimujících elixírů. Ujistil jsem se, že věděl o negativních účincích předávkování komprimujícími elixíry. Jelikož můj otec byl ten typ, co se staral o své bezpečí, moc jsem se tím netrápil.

„Takže říkáš, že tvůj otec je v kobce?”

„Jo, zrovna teď pravděpodobně bojuje o svůj život.”

„Ach jo, kdy vyroste...?”

„Víš, zeštíhlí jako já.”

„...Vážně?”

„Taky bude silnější.”

„...Polk.” Moje matka nasucho polkla.

Po pravdě řečeno můj otec nevypadal tak špatně. To akorát, že kvůli svému tělu vypadal jako tupohlavec. Když Yua viděla matčinu proměnu od znevažování otce k tomu, že se těšila na jeho proměnu, zatvářila se omráčeně.

„Ach jo, kdo je tady potom dospělý?”

„Hahaha.”

Pohled na mou sestru, co se chovala jako dospělá, byl rozkošný. A nemohl jsem si pomoct, abych jí nepohladil po vlasech. Pomyslel jsem si, jak jsem byl šťastný, a zasmál jsem se. Kdyby to jen takhle pokračovalo... Samozřejmě jsem věděl, že můj život bude vždycky trochu víc zvláštní než život ostatních.

Ale život nešel vždycky tak, jak člověk čekal.

Toho dne se na obloze objevily dva měsíce. Svět se začal měnit.

Objevili se netvoři. Ne v kobce, ale ve vnějším světě.

„Mimořádné zprávy. V Ahyeon-dong v Soulu se objevil 2 metrový vlk a začal útočit na lidi.”

„Dva měsíce a zmutovaná zvířata. O vztahu mezi těmito dvěma fenomény budeme diskutovat...”

„Chodí hlášení, že po 'Dvou měsících' se části pohoří změnily a oceánské kůry začínají být aktivní...”

„Vláda říká, že se musí vyhlásit stanné právo...”

„Přišla hlášení, že zmutovaná mořská fauna začíná útočit na větší přístavy a lodě. Odhaduje se, že tento incident ovlivní obchod přes moře...”

„Mimořádné zprávy. Jeden muž zdánlivě bojoval proti zmutovaným životním formám, které utrpěly jen malá zranění zbraněmi a noži, a zachránil několik obyvatel. Odborníci tvrdí, že toto je účinek 'Dvou měsíců'...”

„Zároveň s tím, jak se objevují zmutované formy života, začínají se objevovat i lidé s mocí s nimi bojovat...”

„Mutanti, jenž na lidstvo najednou přivolali kalamitu. Věřili byste, že tito mutanti mají tajemství, které by naše lékařské a chemické znalosti vylepšilo o 100 let?”

Po těch takzvaných Dvou měsících zavládl na světě zmatek. Vláda dokonce obyvatelům zakázala vycházet z domu ven. Kvůli podivným stvořením, co se najednou začala objevovat po celém světě, najednou zemřelo 20% lidské populace. Ačkoli se armádám různých zemí podařilo je zahnat, pistole, nože a dokonce ani rakety byly vůči nim neefektivní. Tito netvoři dohnali pár zemí ke zkáze a zbývající země, které z těchto netvorů cítily nebezpečí, utvořily alianční sílu proti nim. Ale dokonce i ta alianční síla dokázala jejich postup zastavit jen trochu.

V této situaci, kdy Země začala bláznit, se jako vakcína objevili lidé, co s těmi netvory dokázali bojovat.

Někteří netvory porazili podivnou aurou, co vlili do svých zbraní. Někteří je spálili podivným ohněm. A někteří jim zakroutili krkem telekinetickými schopnostmi.

Ačkoli sami o sobě byli slabí, ve skupině dokázali proti netvorům dobře bojovat. V důsledku čehož začala vláda shromažďovat tyto lidi s mocí a utvořili nový útvar, co s netvory bojoval.

V náhlém krizovém okamžiku lidstva nebyl čas na to, aby země bojovaly mezi sebou. Brzy založili globální instituci proti netvorům a vyhnali netvory, až už se více neobjevovali v oblastech obydlených lidmi. Následkem čehož se netvoři začali shromažďovat v dříve neobydlených oblastech nebo v oblastech, které lidi opustili.

Tímto se zdálo, že se boj mezi uživateli schopností a zmutovanými životními formami zpomalil.

Ironické bylo, že se válka obnovila, když vědci dokončili analýzu zmutovaných životních forem, nyní nazývaných netvory. Překvapivě se zdálo, že samotná těla netvorů, substance z nich extrahované a modré valouny, co se velmi vzácně nacházely v jejich tělech, měly významné využití ve vědě, medicíně, vojenství a energetice.

A kvůli tomu začala vláda měnit svůj způsob fungování. Začali používat tyto zvláštní jednotky, které založili na ochranu obyvatel, aby místo toho sbírali tyto zdroje. Lidé byli k těmto změnám velmi citliví a pod záminkou ochrany práv uživatelů schopností mnoho z nich odešlo z vládních jednotek a vytvořili svou vlastní instituci.

K takovým fenoménům docházelo globálně. Nakonec se objevily dvě hlavní struktury jako instituce pro uživatele schopností. Jedním byl Ochránce vytvořený vládou. Druhým bylo Křídlo svobody vytvořené nezávislými uživateli schopností.

Co se na začátku považovalo za kalamitu pro lidstvo, se nyní považovalo za důležitý zdroj lidského pokroku.

„Otče.”

„Copak?”

„Ze světa se stala kobka.”

„To jo.”

Mluvili jsme, jak jsme sledovali rozhovor se zástupcem z Křídla svobody.

„Co si myslíš, že bude víc vydělávat, bojovat s netvory v kobce nebo bojovat s netvory tady?”

„Já se o peníze moc nezajímám, ale copak by netvoři tady nedali víc peněz? Říká se, že za jednoho je 200 milionů wonů.”

„Vypadá to snadně, co, synu?”

„To jo, otče.”

„Chceš jít společně lovit?”

„Kdyby na to někdo přišel, byla by to otrava.”

„Koho to zajímá? Můžeme prostě říct, že jsme samotáři.”

Samozřejmě tu byli i uživatelé schopností, co nebyli součástí ani Ochránce, ani Křídla svobody. Jelikož Křídlo svobody bylo kdysi součástí Ochránce, stále měli zbytky organizované struktury. Uživatelé schopností, kterým se nelíbilo být svazováni, lovili individuálně nebo v malých družinách. A pak prodávali mrtvoly netvorů těm, kdo je chtěli. Zdálo se, že vznikala i centra na obchod s netvory. Podle toho, co se povídalo, Amerika už jedno takové měla.

„Bylo by vážně otravné, kdyby nás označili za uživatele schopností. Radši bych šel do kobky. A kromě toho i když budu lovit netvory tady, nijak nezesílím.”

„To tě zajímá jenom to, abys zesílil?”

„Jo. Chci pokořit kobku až do 100. podlaží.”

Podle Ellose se ještě nikdy nikdo nedostal na 100. podlaží kobky. Chtěl jsem na vlastní oči vidět 100. podlaží.

Ačkoli jsem byl jenom v levelu 7, kdybych směnil všechno zlato, co jsem nastřádal za 3 roky lovu Lorda orků, měl bych víc než 500 milionů wonů. Pro člověka, co ještě ani nenastoupil na vysokou, to byla strašlivá suma peněz. Ach, vysoké školy teď byly kvůli netvorům samozřejmě zavřené. Tím jsem myslel, že jsem neměl v plánu kvůli penězům dělat něco otravného.

„Otče, chceš si udělat licenci uživatele schopností?”

„Přemýšlím o tom.”

„Ale už jsi vydělal hodně.”

„Nikdy nemůžeš mít dost peněz.”

„Na co potřebuješ víc peněz?”

„Můžu koupit větší dům, větší auto, větší prsten pro tvou matku, dražší oblečení pro Yuu...”

„A co já?”

„Ty si můžeš vydělat vlastní peníze.”

Otec si tu licenci neudělal hned. Částečně to bylo kvůli tomu, že ještě musel získat manu. Ale důležitější bylo, že svět ještě nebyl stabilizovaný. Souhlasil jsem s jeho rozhodnutím.

Ačkoli byli uživatelé schopností úžasným personálem, kromě toho, že dokázali bojovat s netvory, se nijak nelišili od normálních lidských bytostí. Nebylo možné vědět, jestli se nestane něco nečekaného.

Trvalo půl roku, než se všechno zklidnilo. Bylo to bouřlivé období, kdy se měnil vzor lidské historie. Někteří pěli o konci, zatímco někteří pěli o novém začátku.

Moje matka si pilně dělala zásoby konzervovaného jídla a ramenu, moje sestra studovala doma, neboť školy byly stále zavřené, a můj otec dál bojoval s Lordem orků v naději, že získá manu.

Já jsem ten půlrok samozřejmě zasvětil kobce.
-----------------------------------------------

~ 500 milionů wonů je v českých korunách zhruba 10 milionů (a nějaké drobné...) ~

~ Obrat v reálném světě a i Shin má nový cíl - podívat se na 100. podlaží kobky - takže teď plnou parou dalším událostem. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>