ICDS - kapitola 8

Kapitola 8 – Svět se stal kobkou (1)

Zhruba dva roky poté, co jsem poprvé porazil Lorda orků, už žádná družina, v které jsem byl, neznala porážku.

Bez ohledu na to, jak měla zmršenou kompozici a dokonce i když se přidal průzkumník na houby, neměl jsem problém Lorda orků porazit.

Každý den bez výjimky jsem porážel Lorda orků a odměna 100 zlatých se mi pomalu hromadila.

Se zvýšeným počtem úspěchů proti Lordovi orků jsem přirozeně měl větší příležitost získat Elixír na kompresi svalů nebo kostí. Teď už nestačilo sníst jeden nebo dva, aby mi to zvýšilo hodnoty. Musel jsem sníst aspoň deset.

S pomocí Elixírů na kompresi svalů a kostí jsem získal 28 bonusových bodů. Bylo to o něco méně než body z 6 levelování. Věděl jsem, že jsem byl v levelu 6. A přesto jsem vlastně nebyl v levelu 6.

Jednoho dne se v odměnách neobjevil žádný Elixír na kompresi svalů nebo kostí, a tak jsem si vybral Široký meč Lorda orků. Bylo to zrovna v době, když moje dřevěné kopí začalo být úplně zničené. Po pravdě mě překvapilo, že jsem tak dlouho vydržel s dřevěným kopím. Jakmile jsem s sebou začal nosit široký meč, změnilo se i to, jak na mě lidé nahlíželi. Začalo být snazší najít si své místo v družinách. Bylo to poprvé, co jsem si uvědomil důležitost zbraní.

Jakmile jsem měl Široký meč Lorda orků, moje útočná moc exponenciálně vzrostla. O něco později jsem se našel s koženou helmou, koženými rukavicemi a koženým brněním. Všechno to bylo vybavení od Lorda orků.

„Korunní princ...”

„To je Korunní princ...”

„Ano, po 5 letech se konečně dostanu z 5. podlaží!”

Moje jméno začalo být čím dál známější. Když jsem začal nabírat členy družiny, všech deset míst se okamžitě naplnilo. Ostatní průzkumníci kobky mě také nazývali „Ten, kdo vede ostatní za 5. podlaží” a „Ztělesnění spasitele”. Ačkoli jsem se snažil, aby se ty trapné přezdívky nešířily, nemělo to smysl.

Protože jsem nechtěl vydělávat peníze lovem orků jako otec, jakmile jsem porazil Lorda orků, odešel jsem z kobky a studoval jsem. Musel jsem využít svých 20 bodů inteligence. Moje známky ve škole se zlepšily. Moje matka byla šťastná a zvýšil se i počet univerzit, na které jsem se mohl dostat.

Bez ohledu na to, kolik jsem vydělal v kobce, moje matka zastávala názor, že až dostuduju střední školu, musím jít na vysokou. Matce jsem mohl odporovat jen málo. Po pravdě mě pomyšlení na univerzitu vzrušovalo. Když jsem měl nízkou inteligenci, nemohl jsem o tom ani snít.

Ano, kromě toho, že jsem nedokázal získat manu, bylo všechno dokonalé.

Soustředil jsem své úsilí na Nájezdy na Lorda orků a jen málo pozornosti věnoval udržování společenského života ve škole (ne že bych měl co udržovat). Jednoho dne mě zavolali do části školy, kam učitelé chodili jen zřídka.

Byl jsem nervózní, přemýšlel jsem, jestli se se mnou dostali do křížku nějací delikventi. Místo toho se objevila známá dívka. Byla z mojí třídy. Na rozdíl od svého obvyklého veselého a nadšeného vzezření měla hlavu skloněnou, jako kdyby to byl úplně někdo jiný.

„M-mám tě ráda.”

„...Ha?”

Kdo? Takhle roztomilá dívka? Měla ráda mě?

Myslel jsem si, že to je žert. I když jsem bral Elixíry na kompresi svalů a kostí, pořád jsem byl člověk, kterého jednou nazývali Orkem. Když jsem se zeptal, jestli si dělala srandu, začala brečet a utekla.

„Proč brečíš?!”

„N-nedělala jsem si srandu! Béééé!”

Ve škole se rozšířila zkazka, že jsem odmítal dívky. Když jsem přišel domů a řekl jsem své matce a sestře, co se stalo, zíraly na mě, jako kdyby zrovna slyšely tu nejabsurdnější věc na světě.

„C-co?”

„Ty sis toho nevšiml?”

„Shine... hlupáku...”

„Ech? Hlupák? Už nejsem hlupák...”

„Hlupáku.”

„Kuk.”

Toho dne vznikla nevyřešitelná záhada.

Za půl roku od toho dne jsem si začal myslet, že nepotřebuju všech deset členů družiny, abych Lorda orků porazil. Na zkoušku jsem šel do boje jen s osmi lidmi, ale stejně to bylo nesmírně snadné. Lidé, co se mnou bojovali, se tvářili nevěřícně.

„Vyšlo to...”

„Ale jak?”

„To je... systémová chyba...”

Systémovou chybou se mysleli netvoři, co dávali nezvykle velké množství zlata nebo předmět vyššího řádu, co by se na tom konkrétním podlaží neobjevil. Považovalo se to za poklady stvořené z chyb lidí, co operovali kobkami. Ale zdálo se, že za systémovou chybu považovali mě.

„Hahahaha.”

„Tohle není k smíchu, Korunní princi.”

„Má pravdu, Korunní princi. Měl bys honem jít do vyššího podlaží.”

„Přestaňte mi říkat Korunní princ,” namítl jsem otevřeně a zkontroloval jsem seznam odměn. Tehdy do mě jako by uhodil blesk.


| 1. Široký meč Lorda orků |

| 2. Lektvar moci |

| 3. Střední lektvar |

| 4. Elixír na kompresi kůže |

| 5. Boty Lorda orků |

| 6. Elixír na kompresi svalů |

| 7. Manový lektvar |

| 8. 230 zlatých |


To snad ne! Viděl jsem správně?

Promnul jsem si oči a znovu jsem se podíval na seznam odměn. Boty Lorda orků. To bylo poprvé, co jsem je viděl za celé dva roky lovení Lorda orků. A bylo tam něco dalšího, co mě překvapilo. Elixír na kompresi kůže! Přemýšlel jsem, jak se mi kůže neredukovala stejným tempem jako svaly a kosti.

Bez náznaku zaváhání jsem si vybral Elixír na kompresi kůže.


| Elixír na kompresi kůže (vzácné) |

| Varování. Pokud tento elixír zkonzumuje člověk, co nebral Elixír na kompresi svalů a kostí, může zakusit vážnou bolest a trvalou tělesnou újmu. U lidí, co zkonzumovali Elixír na kompresi svalů a kostí, natáhne kůži pevněji a silněji a posílí tak obranu a dodá pokožce čistotu a tvrdost. |


Snědl jsem to a hodnota konstituce se zvýšila. Byl to začátek nové rutiny.

Když se snížil počet lidí, objevily se na seznamu odměn nové předměty. Když jsem o tom přemýšlel, dávalo to smysl. Snížila se kvantita a zvýšila se kvalita.

Nějakou dobu jsem lovil v družině o osmi lidech, pak jsem přešel na sedm lidí, pak šest a pak pět. I tak šlo všechno hladce. Elixíry na kompresi kůže se objevovaly častěji a vždycky se objevily Elixíry na kompresi svalů a kostí.

Komprimoval jsem své tělo donekonečna. Čím víc jsem to opakoval, tím jsem byl menší a silnější. Když jsem si uvědomil, že se mých 210 cm výšky zmenšilo na 190 cm, začaly zimní prázdniny 3. ročníku na střední.

„No ne...”

Stál jsem před zrcadlem a to bylo to jediné, co jsem dokázal zamumlat. Zrcadlo teď bylo schopné bez problému zachytit celé mé tělo. Když jsem se na něco soustředil, byl jsem slepý? Ačkoli jsem se každý den myl, teprve teď jsem spatřil změny na svém těle.

Toto mé já před zrcadlem bylo normální mladý muž. Ne, nebyl jsem úplně normální. Lidé, co trénovali, mohli snadno prohlédnout sílu skrytou v mých svalech.

Navenek jsem se klidně mohl popsat jako štíhlý. Důležitější bylo, že mé svaly už nebyly na pohled odpudivé. Vlastně to bylo naopak. Mé tělo se konečně hodilo k mé tváři, kterou jsem měl po matce. Ačkoli jsem měl pocit, že jsem trochu moc vysoký, neměl jsem si na co stěžovat.

„Huu...”

S pocitem naplnění jsem si tiše povzdechl. Byla to dlouhá cesta, ale konečně jsem to dokázal. Přesněji řečeno už nezáleželo na tom, kolik komprimujících elixírů jsem snědl, moje statistika se už nezvýšila. Takže jsem přestal.

Po téměř 3 letech braní Elixírů jsem získal celkem 40 bonusových bodů. 10 síly, 10 mrštnosti a 20 konstituce. Jen se svým statem jsem se mohl vyrovnat průzkumníkům v levelu 14.

„Ellos a Palludia už teď určitě prošli 15. podlažím...” zamumlal jsem hořce a znovu si povzdechl.

To, že jsem nedokázal použít manu, mě na 3 roky přivázalo k 5. podlaží. Tehdy jsem si uvědomil, že se otec musel cítit stejně.

To musel být důvod, proč ve svém věku neustále mluvil o tom, jak získá qi.


| Jméno: Kang Shin |

| Rasa: člověk / Pohlaví: muž |

| Třída: žádná / Titul: žádný |

| Řád: Bronz 7 / Level: 6 |

| HP – 1.940/1.940 / MP – 0 |

| Síla – 34(+2) / Mrštnost – 30 / Konstituce – 39 |

| Inteligence – 20 / Magie – 0 |

| Charisma – 16 / Štěstí – 10 |

| Techniky – Bojové umění nízkého řádu (mistr), Boj s kopím nízkého řádu (mistr), Boj s kopím středního řádu (mistr) |


Byl tohle status průzkumníka v levelu 6? Odpověď zněla ano. Také jsem tomu nevěřil, ale byla to pravda.

Divné bylo, že hodnota mého charisma sama od sebe vzrostla. Původně byla na 7, ale vzrostla až na 16. Protože charisma a štěstí byly bonusové hodnoty, nemohli jste jim přidělovat body. A tak jsem jim nevěnoval moc velkou pozornost.

Důležitější bylo, že moje hodnota magie byla pořád na 0. V porovnání s HP, co jsem měl, to působilo naprosto pustě.

Všechno vybavení jsem měl od Lorda orků. Jeho helmu, prsní plát, kamaše, boty, rukavice a široký meč. Na jednom uchu jsem měl dokonce Náušnici Lorda orků, která zvyšovala hodnotu síly o 2 body.

Kdybych se takhle procházel v Myung Dongu, mysleli by si, že dělám kosplej? Rychle jsem tu myšlenku vymazal. S tím, jaký teď svět byl, by nebylo žádným překvapením, kdyby na mě někdo zaútočil s tím, že si myslel, že jsem netvor.

„Vypadá to, že jsem připravený.”

Pokud byste se zeptali na co, bylo to jasné. Hodlal jsem zabít Lorda orků sólo!

Vždycky jsem měl tu možnost na mysli. Odměna se zvyšovala, jak se počet průzkumníků v družině snižoval. Pokud by se mi podařilo porazit Lorda orků sólo, jakou bych získal odměnu? Co jsem věděl, nikomu se nepodařilo porazit Lorda orků sólo. Důvod byl prostý. Jakmile člověk porazil dalšího Pána podlaží, nemohl se vrátit zpět a lovit předchozího Pána podlaží.

Jinými slovy, průzkumníci v levelu 11 a výš se nemohli vrátit na 5. podlaží a zabít Lorda orků. A ti v nižším levelu ani nepomysleli na to, že by sami ulovili Pána podlaží. Pokud nějaký takový člověk byl, byl to někdo, kdo rok za rokem sbíral elixír za elixírem jako já. Zeptal jsem se na elixíry otce, ale řekl mi, že jako muž se zodpovědností za dům se vzdal lovu Lorda orků a zaměřil se na lov co možná nejvíce orků. Bylo pravděpodobné, že to tak bylo i u ostatních v podobné situaci jako otec. Člověk, co mohl projít do 6. podlaží, nepotřeboval zabíjet Lorda orků.

Takže jsem byl první. Měl bych být. Rád bych byl.

Nechtěl jsem to jen zkusit. Pokud jsem to už dělal, chtěl jsem uspět. Svíral jsem Široký meč Lorda orků, stál jsem před obrovskými kamennými dveřmi.

„Huu... jdu na to.”

A pak jsem rozevřel kamenné dveře a zakřičel. Přesně jako před 3 lety.

„Lorde orků! Bojuj se mnou!”
-----------------------------------------------



~ Nový blok kapitol! Uplynuly tři roky a my jsme stále na 5. podlaží. Pohneme se konečně? Přinejmenším za ty tři roky zkrásněl a dostalo se mu prvního vyznání lásky. Jen tak mimochodem, autor (přinejmenším ze začátku tohoto díla) prohlašoval, že to není harém... ~

Aktualizace 16.5: Děkuji za připomenutí ke "glaive", tedy česky kůsa nebo gléva. Zmátl mě můj slovník, co to velmi suverénně překládá jako (široký) meč. Ovšem nic to nemění na tom, že to je ostří (a v popisované velikosti Lorda orků spíš velikosti meče než nože) na dřevci. 


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>