ICDS - kapitola 5

Kapitola 5 – Chlapec, co se stal průzkumníkem kobky (5)

Cítil jsem se mnohem lépe, když jsem věděl, že jsem jí srazil hřebínek. Zdálo se, že Ellos nevěděl, co by měl dělat, když členové z kontinentu Luka šli utěšit Palludii, ale brzy jednou tleskl a náladu oživil.

„Takže to beru tak, že nikdo nemá žádný problém s tím, že se Kang Shin přidá k naší družině. Jakmile si Kang Shin odpočine po svém boji s orky, půjdeme hned na to.”

„Rozumím.”

„Jasně.”

„Jsem v tvých rukách, kámo.”

„Já taky.”

Pozdravil jsem se s ostatními členy družiny a pak jsem se podíval na Palludii. Když na chviličku zvedla hlavu, střetl jsem se s ní pohledem, ale jelikož na mě tak intenzivně zahlížela, spěšně jsem zrak odvrátil. Jelikož jsem kromě sestry a matky neměl žádný kontakt s dívkami, bylo mi trapně, když jsem se dívce podíval do očí na více než 2 sekundy.

„Tak půjdeme.”

„Haa, doufám, že tentokrát uspějeme.”

„Nebýt schopen sem týden vstoupit... to je příliš kruté.”

Jak členové družiny mumlali a připravovali se, Ellos pomalu otevřel dveře. Do zorného pole se mi dostal známý výjev. Bylo tam čtrnáct orků a v nejzazší části byl Lord orků a okusoval maso.

Ty mizero, takhle se z tebe stane prase. Ach, počkat, ty už jsi prase.

„Zahajte bitvu! Nejdřív zabijeme normální orky! Paule, zdržuj Lorda orků!”

„Rozumím!”

„Slečno Palludio, soustřeď léčení na Paula! Slečno Esis, podpoř Paula! Všichni ostatní, jdeme po jednom orkovi za druhým, začneme zleva!”

Vyběhl jsem. Ačkoli na mě orci útočili, na rozdíl od minulého týdne jsem měl kamarády. V této družině jsme měli dva lučištníky. Jeden mířil na Lorda orků a druhý na orky, co na mě útočili. Využil jsem toho času, co mi získal, bodl jsem svým kopím a rychle zabil jednoho orka.

„Další!”

„Jů, vedeš si skvěle, kámo!”

„Haaaap!”

„Guooooo!”

Jak jsme členové družiny a já divoce odráželi útočící orky, v místnosti se rozezněl křik Lorda orků. Abych jen uvažoval o tom, že bych s ním bojoval sám... jak jsem byl bláhový.

Slyšel jsem, jak Paul, válečník, co bojoval s Lordem orků, několikrát zabručel.

„HP mi rychle klesá! Slečno Palludio!”

„Já vím! Léčení!”

To ne, léčení je TO léčení z her? Zrovna jsem se chtěl otočit a podívat se na vlastní oči, když jsem si uvědomil, že by to mohlo přidělat starosti ostatním. Otočil jsem se zpět k orkovi, kterému jsem čelil. Určitě si nechám takovou slabinu k útoku!

„Hap!”

„Další zabití jednou ranou. Nikdy jsem nic takového neviděl!”

„Taky to dokážeš!”

„Nedokážu. Ach, tady je další!”

„Haaaaap!”

„Kuhahahaha! Orkové, POVSTAT!”


| Lord orků použil Válečný pokřik! Všechny orky to zbavilo účinků negativních stavů! Všichni orkové jsou dočasně ve stavu super-brnění. Jejich útočná síla vzroste o 50%! |


„Kravina! Pouhý ork dokáže použít Válečný pokřik?” zakřičela a zaklela šermířka, co máchala svým mečem vedle mě. Byla to jedna z žen z Palludiina kontinentu Luka. Používala rapír a vypadala elegantně. Uvědomil jsem si, že člověk vážně nemůže posuzovat druhé podle zevnějšku, a v tichosti jsem zaútočil svým kopím.

Nevěděl jsem, co to byl stav super-brnění, ale pořád jsem dokázal zabít orky jedinou ranou. Když jsem pilně zabil svého šestého orka, najednou jsem zaslechl Ellosův výkřik.

„Paule!”

„Kaf! Půjdu napřed, uvidíme se v paláci.”


| Člen družiny Paul von Cravis zemřel. |


Když jsem viděl, že v té zprávě bylo použito tak zlověstné slovo jako smrt, postěžoval jsem si informační slečně. Jelikož tohle bylo poprvé, co jsem hrál ve družině, bylo to něco, co jsem nechtěl zažít. Zdálo se, že Ellose to šokovalo víc než mě, což dávalo smysl, když jsem uvážil, že pocházeli ze stejného kontinentu a dokonce se na 5. podlaží dostali společně.

„Kuk, píše se tam stav super-brnění. Zatraceně... Budu ho blokovat! Slečno Shuno, pomoz mi! Jenom pro mě samotného to bude těžké!”

„D-dobře!”

Delikátní dívka, co používala svůj dřevěný štít a jen stěží jím vykrývala útoky orků, odpověděla slabým hlasem. A pak jak běžela k Ellosovi, zakopla o široký meč mrtvého orka a spadla.

„Au! Hueee...”

„Slečno Shuno!”

„Hueee!”

Jak dívka jako ona skončila se štítem...? Jak jsem svým kopím probodl osmého orka, zatvářil jsem se nevěřícně, zatímco jsem se díval, jak Shuna s brekem běžela za Ellosem. Žena s rapírem jako by mi četla myšlenky, podívala se na mě a řekla s hořkým úsměvem:

„Shuna je princezna malého království. Dle jejích slov mají všichni v její rodové linii požehnaní jejich strážného boha a mají abnormálně silnou konstituci. Ale jelikož neměla nadání na žádnou zbraň, neměla na výběr a musela si vzít štít.”

„Jů, požehnání?”

Vážně to bylo jako fantastický svět. No, hádám, že můj život nebyl tak odlišný.

„Neodhlížej!”

„Ach, promiň!”

Kromě Lorda orků zbýval už jenom jeden ork. Kvůli tomu super-brnění se zdálo, že ho příchozí útoky nevyvedly z míry, jak si to razil kupředu. A tak to vykoplo dalšího člena družiny. Palludia ho měla za úkol vyléčit, ale byla zaneprázdněná léčením Ellose a Shuny.

„Kuaaa! Zemři!”

„Kuk! Slečno Palludio!”

„Hiing, Ludioooo!”

„Snažím se ze všech sil! Léčení!”

„Měli bychom se s ním rychle vypořádat a jít jim pomoct!”

„Kuk, a to říká člověk, co zabil víc než polovinu orků... zní to jako výsměch...”

S ostatními členy družiny jsem porazil posledního orka. Teď zbýval jenom Lord orků. Ale situace mi nedávala vůbec žádný klid mysli. Nebylo překvapením, že Shuna nedokázala zvládnout útoky Lorda orků a vykoplo ji to.

„Shunooo!”

„Kuaaaaa!”

Když se Shunino tělo proměnilo na malé částice a rozplynulo se, Palludii se protočily panenky a s máváním svou holí vyrazila na Lorda orků. Vypadala skoro jako Johanka z Arku. Jinými slovy se zdálo, že ji smete oheň.

„T-tahle bláznivá princezna!”

„Ne, proč se náš léčitel vrhá kupředu?!”

Teď jsem začínal chápat, jak moc se tato kobka podobala hře. Věděl jsem velmi dobře, co by se stalo, kdyby to vyloučilo našeho léčitele. A tak jsem vyrazil k té bláznivé dívce. Naštěstí se zdálo, že to super-brnění skončilo, neboť se Ellosovi dařilo snášet útoky Lorda orků. Ale i tak by Palludia byla v nebezpečí, kdyby se dostala na dosah útoku Lorda orků.

„Ty prase!!!!”

„Kuoooo!”

Palludia pádila kupředu a máchala přitom svou holí. Zdálo se, že na to Lord orků zareagoval, neboť pozvedl pěsti.

Zatraceně, nestihnu to!

Běžel jsem co možná nejrychleji.

„Chcíííípniiii!”

„Kuooo!”

„Ty bláznivá...!”

Těsně před tím, než pěst Lorda orků dopadla na Palludii, se mi podařilo k ní dostat. Rychle jsem ji odstrčil stranou a jak jsem viděl tu pěst Lorda orků užuž dopadnout na mě, dokázal jsem si pomyslet jenom jedno: Kruci, to je ale velká pěst.

Kwang!

Zemřel jsem.

Samozřejmě jsem do kobky nemohl vstoupit celý týden.

Týden, co jsem nemohl vstoupit do kobky, vždycky uběhl jako voda. Cedit krev, jak jsem si vyměňoval údery s netvory, meč proti kopí. To bylo dalece jiné než trávit čas chozením do školy a mluvením s přáteli.

Pokud bytí průzkumníkem kobky bylo jako předvádět vlastní život, pak můj školní život byl jako sen o míru a štěstí.

Sny byly pěkné. Byly šťastné, nebyly bolestné a byly zábavné. Ale když to trvalo celý týden, nebyla to zábava. Takový život neměl smysl. Přišlo mi to dusivé a dráždivé. Pro mě, jenž byl navyklý na intenzivní život s bojem s netvory, byl život bez nebezpečí a bolesti... hrozivý.

Ačkoli můj otec teď chodil do kobky, aby jako hlava rodiny vydělával peníze, jeho počáteční cíl musel být jiný. Stejně jako já musel s natěšenou myslí vyrazit do kobky, aby ukázal svou sílu.

Celý svůj život jsem zasvětil technikám svého kopí. Mé kopí bylo dost mocné, aby odhodilo jakéhokoli sliza, medonosnou včelu, goblina nebo orka. Byl to pocit uspokojení, co se jen těžko popisoval slovy. Bylo to skoro jako... droga.

„Jestlipak uspěli.”

O týden později jsem znovu stál před dveřmi do místnosti bosse. Odhodil jsem jakékoli pomyšlení, že bych se ho snažil zabít sám. Povzdechl jsem si. Zrovna když jsem chtěl otevřít okno s družinami, v uších mi zazněl hlas. Na okraji zorného pole se mi objevilo malé okno.


| Ellos von Kasina tě pozval do družiny. Chceš pozvání přijmout? |


„Ech...?”

Co je tohle? Neříkejte mi, že ho nedokázali vyřídit? Naklonil jsem hlavu ke straně a pozvání přijal. Stejně jako předtím jsem pocítil, jak mě zachvátil záchvěv nevolnosti. Než jsem se nadál, byli kolem mě všichni členové předchozí družiny.

„Ach, přijal jsi to, Kang Shine.”

„Ellosi...”

Zmateně jsem se na něj díval upřeným pohledem. Natáhl ke mně ruku a já ji přijal. Rozhlédl jsem se kolem a znovu jsem si potvrdil, že tu byli všichni z předchozí družiny. Ačkoli bych preferoval něco jiného, byli tu i Palludia a ostatní z kontinentu Luka. Ale na rozdíl od svého dřívějšího sebevědomého já klopila zrak k zemi, celá skleslá. Nebylo těžké pochopit proč.

„Vy jste... selhali?”

„Hm, je trapné to přiznat, ale ano. Vyhladil nás.”

„Vyhladil...”

„Hahaha, říká se, že Pánové podlaží jsou nesmírně silní. Bylo by divné, kdybychom uspěli na první nebo na druhý pokus.”

Ačkoli se to Ellos snažil setřít smíchem, Palludia mu to nebrala. Ale tentokrát byl terčem její nenávisti někdo jiný.

„Je to moje chyba...”

„Haha, nebyla to jenom tvoje chyba, Palludio.”

„Je to moje chyba. Příliš jsem se dopálila a nechala jsem Orka zemřít...”

„Pokud tím Orkem myslíš mě, vypadá to, že ses ještě nepoučila.”

„Iiik! ...huu.”

Zdálo se, že po mých slovech Palludia vybuchne, ale když ji žena s rapírem šťouchla do žeber, znovu se uklidnila. Když jsem se podíval na Ellose, hořce se usmál a potřásl hlavou. Věděl jsem, že se vážně necítila omluvně, ale stačilo by, kdyby nedělala stejnou chybu jako minule. Povzdechl jsem si.

„Nemusím znovu zabít dva orky, než půjdu dovnitř, že ne?”

„Haha, samozřejmě že ne. Velmi dobře víme, jak jsi schopný. Pokud předvedeš to, co minule, budeme se snažit ze všech sil splnit vlastní úlohy.”

„Kuk...”

„Prosím, kámo. Všichni ti věříme!”

„Minule jsi byl úžasný.”

„D-dej na nás pozor.”

„Hm, jsi spolehlivý, taky na to vypadáš. Kdybys trochu zhubl, byl bys přesně můj typ. A máš taky pěknou tvář...”

To poslední přišlo od ženy s rapírem. Ať jsem se na to díval, jak chtěl, to já jsem byl z nás dvou mladší! A tohle nebyl tuk, ale svaly!
-----------------------------------------------


~ Příště boj č.2. Porazí ho nebo ne? ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>