OSO - kapitola 14 (2)

„Dobrá práce, Yuncchi.”

„...haa, haa. Pomoz mi a nekoukej se jenom.”

„Hmm, to ne, nemožné. Vzdej to.”

Jak to Lyly říkal, mírně pokrčil rameny. Po čase med z mého oblečení zmizel a mláďata, co mě olizovala, se ode mě zdráhavě odlepila.

„Haa~ mám pocit, že jsem na ně byl moc měkký.”

„Správně, Yuncchi. Byla to tvoje naprostá porážka, ne?”

„To ano.”

Pokrčil jsem rameny a pohladil jsem Ryuiho po krku.

Chvilku tam bylo příjemné ticho, ale brzy jsem ho prolomil: „Lyly, změň si Smysly na bojové.”

„Hm? Jasně.”

Byl jsem vděčný za tak okamžitou odpověď bez pochybností. Byli tu od doby, co jsem si hrál s mláďaty? Také jsem si změnil aktivní Smysly.

SP v držení 18

【Luk lv24】

【Jestřábí oči lv34】

【Odhalení lv12】

【Nárůst rychlosti lv20】

【Odhalení lv18】

【Magické nadání lv36】

【Magická moc lv35】

【Čarovná umění lv11】

【Alchymie lv27】

【Dávkování lv11】

【Vaření lv12】

Neaktivní:

【Krocení lv1】

【Syntéza lv24】

【Talent zemního živlu lv7】

【Zručnost lv26】

【Plavání lv13】

【Řemeslné znalosti lv25】



Přizpůsobil jsem své rozložení Smyslů na to, co bylo momentálně třeba, a vytáhl jsem luk. Pohledem jsem v poklidu přejížděl kolem.

Byly tu tři reakce. Ačkoli se skryli vně bezpečné oblasti, pro mě to bylo očividné. Pokud se chtěli skrýt, nejdřív by měli získat dovednost přinejmenším na Ryuiho úrovni, povzdechl jsem si.

„Takže Yuncchi, kolik? Jejich vybavení?”

„Tři lidé. Válečník a dva mágové.”

„Celkem dobře vyrovnané. Jsou to zákazníci?”

„Pokud by to byli zákazníci, nevytasili by meče, ne? Takže co budeme dělat?” odpověděl jsem na Lylyho neveselý žert a zvážil současnou situaci.

V bezpečných oblastech k bitvám nedocházelo a hráči si nemohli navzájem ublížit. Ale nedalo se říct, že to bylo absolutně bezpečné. To byl případ té malé lišky ze včerejška. Nevíme, jaké karty protivník může vyložit.

„Kontaktoval jsem Magicchi a Kurocchi, ale jsou v tom nejvzdálenějším táboře.”

„To znamená, že nemůžou hned přijít. Bylo by dobře, kdyby se nepouštěli do překvapivého útoku. V případě, že zaútočí...”

Přemýšleli jsme o mnoha způsobech, jak se z toho dostat.

Pokud to byli hráči, co neměli své vlastní stany, a chtěli nám vzít náš srub— v tom případě měli možná v úmyslu zaútočit na člověka, co to zázemí připravil.

Nájezd s cílem získat nezbytné předměty na léčení a vzácné předměty— to bylo možná přehnané, ale měl jsem pocit, že by to mohlo být ono.

Nájezd s cílem ukrást mláďata— to by bylo to nejhorší. V tomto případě nebylo místo k diskuzi.

„Lyly, jak vypadají tvoje bojové schopnosti?”

„Hmm? Přiměřeně silné? Pokud jde o ne tak složité nebo nezvyklé strategie, dokážu to provést. Dokážu zvládnout normální lov. Řemeslníci hlavně normálně nebojují.”

„Takže myslíš si, že dva řemeslníci dokáží sejmout tři bojovníky v nevyváženém boji?”

„Nemožné. Nebo spíš ať už jsou tři nebo jenom jeden, utekl bych.”

„Že joo~”

My řemeslníci jsme původně měli méně výhodné dovednosti. Statistické hodnoty, co se vztahují k výrobě, jsme měli vysoké, zatímco hodnoty vztahující se k boji nízké. I když bychom byli ve stejném levelu, byl tam rozdíl ve specializaci.

„Měli bychom uniknout okamžitě?”

„Jo. Když jsem si vyslechl tu historku ze včerejška, i když je nemožné ukrást předměty typu zázemí, zdá se, že je možné je poničit.”

„Jo, stany, co? Ale spíš než poničit to je víc jako naprosto zničení. Takže utečme... pche.”

Bezděky jsem nespokojeně mlaskl. Jakmile jsme se začali mít na pozoru, mláďata se schovala za Lylym. Zrovna když jsem pomýšlel na útěk, přiblížili se k nám z druhé strany.

Ti tři se pohnuli do vzdálenosti, kde je viděl dokonce i Lyly. Drželi zbraně, ale bylo nepravděpodobné, že na nás okamžitě zaútočí.

„Ty jsi uživatel toho černého?”

Ten šermíř byl chlapec s hladkými, blonďatými vlasy a modrýma očima. Jeho oči byly tak nějak vážně ponuré. Byl jiný než útočník, co jsem si představoval. Jeho pohled měl v sobě místo zbytečné zášti čisté nepřátelství, kvůli čemuž jsem byl ještě obezřetnější.

„Co to s vámi je. Děsíte mláďata, schovejte zbraně.”

Jak jsem silně stáhl obočí a odpověděl, mágové nalevo a napravo od šermíře na mě v tichosti zahlíželi, aťsi.

Válečník odpověděl brzy nato. Ignoroval moje slova a podíval se po mláďatech, co se skrývala za Lylym.

„Aha, takže to je přece jenom tak. Jsi uživatel toho černého. Konečně jsem tě našel.”

„Nene, nemám ponětí.”

„Zapomněla jsi na ten včerejší incident?! Byla to pro nás a mnoho jiných hráčů obrovská přítěž. Hráč, co to černé zvíře poštval proti nám, je náš nepřítel!”

Muži nalevo a napravo promluvili poté, co zaslechli mou odpověď.

„Yuncchi, utečme!”

To nečekané obvinění mě omráčilo a vzpamatoval jsem se, až když jsem zaslechl Lylyho slova. Okamžitě jsme začali utíkat.

Mysleli si, že jsou v právu, a označili mě za zlo. Vážně mi to nevadilo, ale když jsem promluvil, došli ke špatnému závěru. Moje slova se k nim vůbec nedonesla.

Lyly měl Neshiase na rameni a dvě další mláďata v rukách. Utíkali jsme východním směrem. Ryui také utíkal vedle nás a malá liška jela na něm. Potom nás ti chlápci začali pronásledovat, byli překvapivě rychlí.

„Pojďme se odtud hned dostat. <Očarování>—Rychlost!”

Zatímco po nás při běhu zůstávalo žluté světlo, zvýšili jsme rychlost.

„Tohle nech na mě. <Větrné brnění>.”

Mág aktivoval kouzlo a kolem jejich pronásledovatelů se ovinul zelený magický závoj. A jejich rychlost běhu se viditelně zvýšila.

„Co to je s tou magií!”

„To je vyšší level Smyslu [Větrný živel], magie [Bouřkového živlu]. Pokud ho tak moc vyleveloval, pak budeme vyřízení po třech ranách.”

„Proč jsi tak lehkomyslný! Pokud si nezvýšíme obranu, zemřeme. <Očarování>—Mysl!”

Tentokrát jsem na nás aplikoval ochranné očarování.

Zastrašen pronásledovateli, co se na nás hnali zezadu, jsem cítil strach. Ačkoli se Lyly choval bezstarostně, viděl jsem v jeho výrazu netrpělivost.

Snažil jsem se nějak vymyslet řešení, ale protože jsem byl netrpělivý a vyděšený, žádné jsem nenašel. A použil jsem jediné řešení, co jsem znal. Správně— mail s SOS všem svým známým.

——[POMOC. ZROVNA TEĎ JSME S LYLYM NA ÚTĚKU. NEVYDRŽÍME.]

Obsah byl prostý. Kdybych si to později znovu přečetl, snadno bych dokázal říct, jak moc jsem panikařil, když jsem to poslal.

Okamžitě poté k nám zezadu dorazila exploze bouře a plamenů a lízla nás. Ovinutí světlem a ohlušujícím burácením jsme s Lylym zařvali.

„AAAAaaa! Použití magie má prodlevu, ne? Jak to, že dokáže uvolnit takovou salvu?!”

„Bylo to celkem krátké, určitě musí mít vysoký level [Zaříkávání] na zkrácení!”

„To nechci slyšet! Sakra, ať mu honem dojde MP!”

Nahlas jsem klel a zoufale jsem běžel na východ.

Uvolněná magie spálila stromy a vyrvala zemi. Čas od času se to přiblížilo k nám a my jsme se bránili Magickými drahokamy s Hliněným štítem a Ryuiho vodním štítem. Ale nepřátelská magie byla mocná, kůži a vlasy jsme měli sežehlé a vítr nám nemilosrdně šlehal do zad. Nějak se nám podařilo přežít, ale docházela mi zásoba Magických drahokamů, co jsem měl, a ani Ryuiho štít nebyl všemocný.

Ale nebylo to tak, jako kdybychom nemohli použít vůbec žádný protiútok.

Jak jsem si na to vzpomněl, otočil jsem se k nim a vystřelil jsem na mágy šípy, ale šermíř je vykryl. Frustrovaně jsem mlaskl, jak při běhu reagoval na útoky. Jelikož byli pod útokem, nemohli neustále vrhat kouzla.

Co se týkalo Lylyho, ten držel mláďata a běžel, zatímco je chránil. Očividně se nemohl soustředit, když na něj útočili.

Jinými slovy jsme byli zaseklí v opakování.

Dojde MP nejdřív nepříteli nebo nejprve srazí nás. Takhle jsme si dál hráli na honěnou.

„Yuncchi, máme nějakou naději?”

„Poslal jsem mail všem, co znám!”

„To nám nějakou tu naději dává.”

„Hej, co tím myslíš!”

Nemohl jsem ignorovat slova, co Lyly v tichosti řekl hned vedle mě. Co, to říkáš, že nemám moc známých?! Ehm... Taku, Myu, Sei... ech? Jenom jejich přátelé, Magi a Cloude?

„Copak? Yuncchi.”

„Ne, vlastně možná nemám tolik přátel...”

„Na to nehleď!”

„Ach jo, to je mimo... co?!”

Zatímco jsem mluvil, šlehl jsem sebou dozadu a vystřelil šíp. Zatímco jsem provedl takový překvapivý útok, zkontroloval jsem, co se za námi dělo.

Uvolněná magie, co byla původně silnější verzí ohnivé a větrné magie, se teď postupně měnila na nižší a praktičtější verze. Zdálo se, že také kladli důraz na oheň.

Navíc jsem viděl, jak si nepřítel vzal mezi útoky MP lektvar, přišlo mi, že byli zběsilí.

Někdy nahodile vrhli magii, aby nám zablokovali cestu nebo podrazili nohy. Jakmile s tím přestali, vypadalo to klidně.

Nicméně to stálo za to, abychom nezastavovali a dál utíkali. Virtuální tělo mohlo běžet bez ohledu na fyzickou únavu. Když jsme dostatečně dlouho vydrželi ten sprint, nepřátelská magie přestala.

„Konečně jim došlo MP?”

„Fuu... bylo by dobře, kdyby to tak bylo. Pokud ano, nebudou nás dál prohánět.”

„Tak pojďme utéct.”

Znovu jsme se pokusili utéct a v tom okamžiku, kdy jsme se připravili k rozběhu, jsem cítil novou reakci z [Odhalení]. Ta nová magie, co nepřítel vrhl, nebyla mocná. Záhadná neviditelná rána se dostala k Lylymu.

„Lyly!”

Jak jsem vykřikl, Lyly se pomalu zhroutil. Jelikož padal dopředu, rozdrtil by mláďata, co měl v ruce, a tak zkroutil tělo a padl na pravé rameno.

Honem jsem k němu přiběhl, ale jeho HP nijak nekleslo, jenom spadl. Podle pohybu jeho očí byl při vědomí. Ale nedokázal správně vyslovovat, vyšel z něj ochraptělý hlas: „Yun... cchi... tohle je... para... lýza.”

„...dobře, lektvar na paralýzu, že!”

Jakmile jsem z inventáře vytáhl lektvar, znovu uvolnili ten neviditelný útok. Lektvar mi vyklouzl z ruky a já padl na kolena.

Tělo mi znecitlivělo, volně jsem mohl pohybovat akorát očima. Mláďata kolem se na nás nervózně dívala. Utečte, chtěl jsem jim říct, ale nedokázal jsem promluvit.

Měli jsme abnormální stav [Paralýza 3] a nemohli jsme se hýbat. Chápali jsme, že příčinou toho všeho byl mág před námi.

Oči měl dlouhé a vertikální, byl v nich chlad podobný plazům. Důvod, proč se mu zorničky změnily na zorničky plaza, se dal odvodit od paralýzy—

„...[Hadí oči]... že... jo.”

Zoufale jsem pohyboval svými nepohyblivými ústy a zamumlal a zasténal.

„No ano. Trvalo to dlouho, ale konečně se to podařilo.”

Ti tři k nám lhostejně přišli, jeden z mágů přitlačil Lylyho k zemi, někdo mi zkroutil paže za zády, přinutili mě klečet před těmi mizery, co si to všechno špatně vyložili.

„Odolávali jste celkem dlouho. Díky tomu nám došli MP lektvary, no, to nevadí, hlavně, že se zbavíme toho zla.”

Zahlížel jsem na šermíře, co to řekl. Dál do mě tlačili zezadu a luk, co jsem držel, spadl na zem. Nemohl jsem z inventáře vytáhnout žádnou zbraň a nemohl jsem ani pohnout pusou. Jak nás mláďata viděla v takovém stavu, byla vyděšená.

„...ne... dotýkejte... se... mláďat.”

Zastrašoval jsem je pohledem. Pokud se odvážíte jim zkřivit jen vlásek na hlavě, zařídím, že toho vy mizerové budete litovat po zbytek svého života. Když jsem vyjádřil své úmysly, čarodějka za mnou mi ještě víc stiskla paži. Zaťal jsem zuby, abych tu bolest vydržel.

„Pojďme na to, než účinek [Hadích očí] vyprchá. Naším cílem je jenom to černé mládě a hráč, co ho použil.”

„Řekni mi... důvod.”

„Členy naší družiny pohltily plameny, co to černé mládě vypustilo.”

„...tak... to s námi... nemá... co dělat.”

Jak jsem zamumlal, co jsem si myslel, ještě víc mi zkroutili paži. Nebyl tu prostor k diskuzi.

Válečník se jednostranně rozhodl a pozvedl meč.

Ve chvíli, kdy chtěl užuž máchnout mečem dolů, bezděky jsem zavřel oči. Usoudil jsem, že mě setne, ale bez ohledu na to, jak dlouho jsem čekal, ta rána nepřišla. Měl jsem deja-vu, že už jsem v takové situaci jednou byl, a tak sem bojácně otevřel oči. Mezi mnou a šermířem stála postava.

„Když jsem viděla tvoje volání o pomoc, přemýšlela jsem, co by to mohlo být. Ale tohle se zdá celkem otravné.”
-----------------------------------------------


~ A kdo jim přišel jen tak tak na pomoc se dozvíme příště. Zbytek kapitoly mám v plánu vyvěsit ještě tento týden (ťukám na svůj dřevěný stůl, abych to nezakřikla). ~

~ Když nepočítám různé překlepy apod. celkem se mi daří vymýšlet nové slovesné tvary. Jako třeba "zostražitěli"... Někdy se sama divím, co jsem to v zápalu překládání vymyslela. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>