OSO - kapitola 15 (2)

Ryui a Rickle a také malá liška šli ven. Cloude a Lyly zůstali v základním táboře, takže jsme vzali i Socks a Neshiase, a zamířili jsme na určité místo. Byl to sběrný bod na skalnaté hoře, co Magi našla, když pracovala s Cloudem a Lylym, zatímco jsme odděleně hledali materiál.

Šli se mnou Magi a ještě jedna osoba.

„...proč nás doprovází Sei?”

„To proto, že se o tebe bojím, Yun... no, vlastně ne.”

Tak proč tedy. Namítl jsem v duchu a zíral na ni. V tichosti se omluvila a řekla pravdu.

„Poslední dobou jsme se nesetkali, měla jsem chvilku volného času, takže... překážím ti v rande?”

Jak Sei přimhouřila oči, Magi to silně zamítla: „Ne, vůbec ne! Jsem ráda, že jsem si s tebou mohla promluvit o různých věcech, Sei.”

Když přišlo na náladu, spíš než rande mi to přišlo jako dvě dívky, co jdou na procházku... To, že mě neviděli jako muže, mě bolelo. Za poklidného povídání jsme prošli lesem ke skalnaté hoře. V rozporu s tím, jak naše konverzace pokračovala, tu byl výhled, kvůli kterému mi cukalo ve tváři.

Jak jsme kráčeli, nezanechali jsme po sobě jediného netvora. Sei vytvořila spoustu vodních střel a jednostranně je sejmula.

Zatímco jsme šli na výlet s touhle piknikovou náladou, poslouchali jsme agonický křik netvorů a zpěv ptáků v okruhu jedné míle.

A uprostřed toho——

„Hmm, působí jinak než mág.”

Jak Magi promluvila, udiveně jsem naklonil hlavu. Sei pochopila, co tím myslela, a suše se usmála.

„Uživatelé magie jsou ve družině lidé, co uštědřují největší škodu. Ničí nepřítele maximální palebnou silou, to je dojem, co mám. Ale Sei působí dojmem člověka, co poráží nepřátele s přesností.”

„Vážně? Sei.”

„Ten dojem je zhruba správně. Smysly, co teď používám, zvyšují mou obecnou všestrannost a rychlost palby. Počkejte chvilku.”

Sei ve vzduchu pohnula prsty, pracovala s vlastním menu. Zdálo se, že si změnila rozložení Smyslů. Po nepatrném kývnutí před sebou držela hůl, co byla delší než ta předtím.

V reakci na to se jí pod nohama objevilo světle modré světlo, co zaplavilo les a vytvářelo tak fantastickou scénu.

A——

„Tak mě tak napadá, že jsem neurčila cíl. Yun, máš dobré oči, tak najdi nepřítele.”

„Ne, urči ho předem.”

„Honem, mrhám tady MP.”

Povzdechl jsem si, zatímco Sei dál udržovala aktivované kouzlo. Hledal jsem nepřítele tak daleko, kam jen [Jestřábí zrak] dohlédl. A našel jsem dva ptáky kroužící po obloze.

Ale udivilo mě, jak velcí ti ptáci v dálce byli, a zíral jsem na ně. Když to Sei a Magi viděli, také zíraly.

„To jsou—— Vzdušní kondoři?! To je jedinečný netvor, co přebývá v severním pohoří!”

„Bylo by těžké, kdyby na nás zaútočili cestou, takže je sejmeme.”

Sei namířila svou holí k obloze, nachystala záměr na ptáky kroužící nahoře——

„——<Vír>!”

Změna byla okamžitá. Pod zlověstnými ptáky vznikl malý vodní vír a jak se otáčel, nabýval výbušné rychlosti a spolkl je. Ptáci se silně otáčeli, jak jimi rotoval obrovský vír, co se objevil ve vzduchu.

Vír, co ty ptáky zachytil, klesl o pár desítek metrů, zatímco stále intenzivně rotoval. Pak se zastavil před námi.

Vyvrátilo to desítky stromů, pod našima nohama se šířila voda. Ptáci velikosti člověka měli krky a křídla pokroucená různými směry. Zachvěli se a jejich siluety se proměnily na částice světla.

Malá liška a Rickle si nechtěli namočit tlapky, a tak nám s Magi vylezli na ramena. Ptáci nedokázali ani zakrákat. Podruhé jsem se dneska zatvářil překvapeně.

Sei se podívala k místu, kde zabila ty jedinečné netvory Vzdušné kondory, a vesele řekla: „Hmm. Zdá se, že příliš mnoho moci může snadno způsobit střelbu do vlastních řad. Je těžké použít rozložení určené k maximální palebné síle, ale potěšil tě ten pohled, Magi?”

Sei si vzala truhlu, co mohli vidět jenom hráči, co porazili netvora, a pak se ohlédla a takhle se Magi zeptala.

„Kh...”

Kh? Co to bylo. Magi, co byla trochu přede mnou, tiše promluvila. Nebyl to hlas překvapeného člověka. Pokud bych měl něco zmínit, byl to pocit jako——

„Khhh!! Palebná síla mága je přece jenom úžasná!”

Oči jí zářily a třpytily se, zaťala pěst. Když shlédla Seinu mocnou magii, spokojeně a vesele si povzdechla.

„Jsem ráda, že jsi spokojená. S tímhle by se měl snížit počet netvorů, co nás budou ve skalnaté oblasti rušit, že?”

„Ano! Yun, pojďme! Náš cíl je ještě kousek dál.”

„Prosím, přestaň mě táhnout. Nebo spíš proč je to místo, kam jdeme, téměř vertikální skála.”

„To nic. Nedaleko by mělo být kamenné schodiště.”

Proto to není problém? Zatímco jsem se snažil uklidnit spěchající Magi, pokračovali jsme v cestě. Sei byla krok za námi a dívala se na nás se šťastným úsměvem.

Přišli jsme ke schodišti z velkým balvanů a vylezli jsme úplně nahoru. Magi si dala na ramena Rickleho, já si dal na ramena Socks a Neshiase, zatímco černou lišku jsem držel v náručí. Hej, vy, šplhejte sami...

„Magi, už jsme u toho sběrného místa?”

„Už jsme skoro tam. Dostaneme se tam, až vylezeme támhle.”

Magi pokračovala po schodech, zatímco říkala tohle. Přecházela z jednoho schodu na druhý a já šel za ní a——

„Jéé... tohle je...”

„Jelikož to od prvního dne bylo velmi krušné, je pěkné přijít na takové místo, ne?”

Z výšky jsme viděli malý palouk s rozkvetlými květinami na zeleném prostoru kolem. Všude tam bylo mnoho kulatých balvanů a z cílového útesu člověk viděl čtvercový základní tábor v širém lese a také jezero. Výhled, co se nám táhl před očima, symbolizoval, jak rozlehlý tento kontinent byl.

„Je to sběrné místo rudy a drahokamů, je tu několik takových míst. Já půjdu na chvilku s krumpáčem na jinou skálu a něco tam vykopu. Později se k vám přidám. Sei, co budeš dělat ty?”

„Já zůstanu s Yun.”

Magi nám mávla a řekla „uvidíme se později”, než se s námi rozloučila. Ačkoli se zdálo, že máchala svým krumpáčem v dohledu.

„Už je to dlouho, co jsme takhle spolu šli ven, Yun. Přijde mi to jako piknik.”

„To ano.”

Chodil jsem po malé planině a hledal jsem kameny na místech, kam jsem dosáhl. Hledal jsem drahokamy. Kousek od nás si Rickle a ostatní mláďata spolu vesele hráli v trávě. Když jsem je tak viděl, objevil se mi na tváři úsměv.

„Jaké to je? Líbí se ti [OSO]?”

Najednou se Sei zeptala na něco takového. A já jsem na to odpověděl——

„Jo, je to zábava. Nejdřív jsem si vzal pokroucené Smysly a nevěděl jsem, co dělat, ale seznámil jsem se s více lidmi a začal jsem si to užívat.”

„To je skvělé. Nejdřív tě Taku pozval trochu násilně, takže ses cítil trochu zavázaně. A pak jsme tě nechali samotného.”

„Nejsem dítě, ne?”

Nevadilo mi, ani když jsem byl sám. Ačkoli by bylo lepší, kdybych přestal ukazovat vlastní kůži. No, všichni lidé, s kterými jsem se do teď setkal, byli dobří, takže když jsem se přihlásil do hry, měl jsem pocit, jako že se jdu setkat s přáteli.

„Ale čas od času by ses mohla ukázat. Vedu obchod, co prodává spotřební předměty, [Ateliér].”

„Dobře. Ale abys měl obchod, Yun. Jak vypadá?”

„Moc neočekávej. Postavil jsem ho velmi levně...”

„Fufufu, obchod, co roste spolu s Yun. To mi přijde zajímavé.”

Oči měla přivřené a něžné, zamumlala to a usmála se. Byla to kráska přesně jako Myu, takže jsem se bál úplně něčeho jiného.

„Yuuun, už jsem tu skončila! Co ty?”

Magi, co v dálce zvedla krumpáč, se na mě otočila.

Odpověděla jsem nahlas a se suchým úsměvem: „Ještě chvilku!”

„Tak si potom dáme přestávku a pak se vrátíme do tábora!”

Sei se na nás dívala, jak jsme mluvili, a vesele naklonila hlavu. Já jsem sebral mláďata a přidal jsem se k Magi, všichni jsme si společně odpočinuli.




„Yun? Jak to vypadá u tebe?”

„Je tu spoustu normální rudy, není tu moc drahokamů.”

„To, co jsem vytěžila já, je zhruba 50 na 50. Chceš vyměnit rudu za drahokamy?”

„Moc děkuju, udělejme to.”

Posadili jsme se na zelenou trávu a rozdělili si nasbíraný materiál. Sei vypadala šťastně, i když jsme se chovali normálně. Kvůli jejímu pohledu jsem byl trochu nervózní.

„Takže jaké jsi našla drahokamy?”

„Tam jsou pěkné malé Zakury.”

„Zakury?”

„No ano, je to jiný název pro granáty.”

„Aha.”

Jak jsem to řekl, sebral jsem jediný drahokam. Pořád byl obklopený kamením, takže jsem to nedokázal říct, ale když jsem ho okamžitě vyleštil svou technikou Leštění, pozvedl jsem ho k nebi a podíval se do něj. Malé drahokamy se daly připravit opracováním technikou, ta černá kontrastující s rudou uprostřed byla nádherná.

Jak jsem se omámeně díval na drahokam, malá liška do mě začala šťouchat předními tlapkami. Zdálo se, že chtěla mou pozornost k něčemu upoutat.

Nejdřív byla celkem obezřetná, ale začala se vůči mě chovat rozmazleně. To mě samozřejmě také léčilo.

„Copak, zajímá tě to?”

Strčil jsem granát malé lišce přímo pod čumák. Když ho liška olízla, pochopila, že se to nedalo sníst.

„Hej, hej, to se nedá jíst... na, pokud máš hlad, dej si tohle.”

Při pohledu, jak malá liška zručně přidržela ovoce a jedla ho, jsem se usmál. Porovnal jsem granát a srst malé lišky. Rudá srst zářící mezi černou srstí, bylo to velmi podobné granátu, co jsem držel v ruce. Byla to pravděpodobně náhoda, ale lidé mají občas pocit, že takové náhody jsou osud.

Když malá liška dojedla, zvedl jsem ji a promluvil: „Až do teď jsem měl spoustu práce a zapomněl jsem ti dát jméno, co? Je to prosté, ale dám ti ho teď.”

Malá liška nechápala, o čem jsem mluvil, a naklonila hlavu v klasickém pohybu. Suše jsem se usmál a řekl její jméno jasným hlasem: „Tvoje jméno je— Zakuro.”

„Y-yun?!”

V té chvíli se z rudé srsti lišky rozšířily plameny. Přímo se dotkly mých rukou, takže Sei a Magi panikařily, ale ty plameny nebyly vůbec horké. Nebyl to oheň, co protivníkovi způsoboval újmu, a okamžitě vyhasl. Malá liška Zakuro se podívala na Magin poděšený výraz a oplatila jí její upřený pohled, jako kdyby říkala: „Copak?”

Jak si Magi a Zakuro vyměňovali zadumané pohledy, změnil jsem atmosféru tím, že jsem zamumlal: „Od teď spolu vycházejme, Zakuro.”

Jak jsem to řekl, něco těžkého mi zatlačilo do zad. Když jsem se ohlédl, spatřil jsem, jak se mi o záda třel Ryui.

„Nezapomínám na tebe, taky spolu vycházejme, Ryui.”

Spokojený s těmi slovy o dva kroky ustoupil dozadu a uložil se na prérii.

Přemýšlel jsem, jestli tahle akce skončí v tak poklidné atmosféře. Ale——

„Yun, co to je?”

„...mláďata, utíkají?”

Protože jsme byli na vysoké skále, mohli jsme ze shora přehlížet les. Směrem, kterým Sei ukázala, jsem spatřil malé netvory, jak utíkají stejným směrem. Široká škála mláďat zoufale utíkala stejným směrem. Kvůli tomu jejich vzezření to vypadalo, jako kdyby——

„Vypadá to, jako kdyby před něčím utíkali.”

Jak to Magi vedle mě zamumlala a já se začal cítit nervózně, přímo nad hlavami všech se najednou ozvalo hlasité upozornění.

——Všichni hráči dostali nouzovou misi [Zastavení Velkého Žrouta Mytických zvířat].

Od teď až do konce mise je na izolovaném kontinentu zrušeno penále za sdílený boj.

Jakmile se toto oznámení ozvalo na izolovaném kontinentu, došlo k drastické změně.
-----------------------------------------------


~ A zlatý hřeb celé akce! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>