OSO - kapitola 16 (2)

Jak jsme mašírovali k jezeru, Magi a Sei mě poučily o pozicích družin a skupinových bitvách, o zadání povinností a výměně, hlasové domluvě a jiných metodách. Jelikož jsem hrál hlavně sólo, vážně jsem tomu nerozuměl a byl jsem nervózní, ale zdálo se, že podstatou bylo mít v mysli jasný účel.

Proto jsem se rozhodl držet se svých cílů a podle toho jednat.

Co se cíle týkalo, neměl jsem na výběr a musel jsem se podívat na nynější situaci a podle toho usoudit, co bylo třeba. Ačkoli bylo snadné rozhodnout se, že budu flexibilní, kdybych pochybil v načasování, bylo by to to samé, jako vůbec nic neudělat.

A když jsme před úsvitem dorazili na místo, z hrdla se mi vydral hlas plný znechucení. 

Masa černého masa, spatřil jsem něco podobného Žroutům mýtických zvířat, ale bylo to v jiném rozsahu.

Ta masa masa jako hora byla pokrytá lidskými tvářemi s mučivými výrazy. Jako čtvernohé zvíře se to plazilo po vlastních údech, zatímco do země dělalo díry a vypouštělo ze sebe nepříjemný řev.

Navíc všude byly zorničky, co byly slabinami Žroutů mýtických zvířat. Na jeho údech, na jeho zádech, po celém těle a hlavě. Všechny ty oči ronily slzy z krve, s nenávistí se rozhlížely kolem s prázdným a temným pohledem.

Stačil pohled na kalná, tmavě zbarvená chapadla, co mlátila kolem sebe, a bylo mi nevolno. Jak jsem tu siluetu spatřil, o krok jsem ustoupil a někdo mě jemně uhodil do ramene.

„To nic, Yun. Neboj se.”

„Jojo. Sei a já jsme tu s tebou.”

Když jsem slyšel, že je se mnou Sei, a Magino povzbuzení, byl jsem tak šťastný, že jsem se silně usmál.

„Vím, že to je umělé, ale...”

Když jsem viděl toto stvoření, co by mělo být mládeži nepřístupno, nálada se mi zhoršila. Přišlo mi to nepříjemné a cítil jsem se neklidně. Nemohl jsem se vyzvracet, protože jsme byli ve hře, a jak jsem tam stál, ta děsivost podryla mého ducha.

Ta podívaná, co se odehrála před mýma očima. Bylo tam obrovské tělo s nespočtem očí a kolem byli jeho podřízení Žrouti mýtických zvířat a za nimi bylo vidět jezero— oči Velkého Žrouta mýtických zvířat se všechny dívaly dopředu a maso z jeho těla odpadávalo na zem. Oči v tom mase, co spadlo na zem, sloužily jako nukley a dál na tom vyrůstalo čerstvé maso a stavělo to tělo. Oči, co spadly do jezera, se proměnily na siluety a pomalu vylezly z vody. V kombinaci s tím tělesným zbarvením v černé a rudé to bylo jako scéna z hororu.

„To snad ne... vytváří to Žrouty zvířat.”

Opuštěným očím dorostlo maso a vystavěly si těla a hned se zrodili predátoři. A pak se ti Žrouti mýtických zvířat rozprchli po celém lese a začali bojovat s hráči, co na ně čekali. Navíc ti nově vytvoření netvoři zůstali nedaleko bosse a chránili ho.

Vykázání starých netvorů a tvorba nových. Tento cyklus se opakoval a na různých místech se objevili Žrouti mýtických zvířat. Pokud z toho vznikne zdlouhavá válka, budeme v nevýhodě.

A znovu z černého masa spadly nové oči a začaly se pohybovat.

„Když se na to dívám takhle z blízka, tak to má celkem dopad, ne?”

„Jo, je to velké, co? Pak tu je ten lesk na povrchu a ta textura, to je... no, radši o tom pomlčíme.”

Zdálo se, že i pro ženy byla tvorba nových Žroutů mýtických zvířat nechutná. Magi si přetírala paže a Sei nasadila suchý úsměv, co říkal: „Taky se mi to nelíbí.”

Velký Žrout mýtických zvířat se pomalu zbavil půlky svého těla a pak pokračoval v plazení na břeh.

Zatímco jsme při sledování této podívané měli delikátní výrazy, naše skvělá mladší sestra závislá na hrách byla——

„Protože je vzadu jezero, můžeme ve vší vážnosti útočit jenom zepředu... moc se nehloučkujte,” zamumlal Taku.

„Jakmile oči dopadnou, vytvoří se jeho nohsledi, to je to nejhorší možné načasování! Ach, no tak!” zakřičela Myu naštvaně.

Vy dva... zamumlal jsem tiše, jak jsem na ně zíral.

Ale byl to fakt. S tím malým množstvím souše kolem bylo nemožné ho obklíčit a porazit. Bylo třeba bosse a jeho nohsledy porazit zepředu. V takové situaci hráči nemohli řádně natáhnout svou kořist.

Já jsem v ruce držel luk, ale moje úloha nebyla velká.

Jelikož jsem ve skupinových bitvách neměl žádné zkušenosti a nedokázal jsem přečíst vzorec chování nepřítele, nebyl jsem schopný okamžitě začít střílet mimo dosah nebo zručně uniknout.

„Takže my půjdeme dopředu, Yun a ostatní by se taky měli snažit ze všech sil.”

„Příliš se nepřemáhejte, sestřičky.”

Když bylo toto řečeno, všichni začali vykonávat své dané úlohy.

Já jsem mohl dělat to, že jsem léčil lidi a podporoval ty v mém dosahu, a také jsem střílel z dálky. To byla práce, co jsem si dal za úkol.

„Takže já zamířím na místa, na která se dá těžko dosáhnout. Co budete dělat vy, Sei, Magi?”

Natáhl jsem luk a zeptal jsem se těch dvou vedle mě, jak jsem šípem mířil.

Vzdálenost mezi mnou a bossem Velkým Žroutem mýtických zvířat bylo zhruba 70 metrů. Mezi námi byla stěna z netvorů, ale dokud nebudu mířit na oči u nohou netvorů, nebyl s tím žádný problém.

To místo, na které jsem mířil, byly oči v těžko dostupných oblastech.

Vystřelil jsem do vzduchu zhruba pod úhlem 60°, když šíp vykreslil velký oblouk mířící dozadu—— spadl do jezera.

To nebylo dobré. Hlasy okolních lidí posoudily situaci. V jejich zorném poli se objevil druhý šíp.

„——Dobrá!”

Vyladil jsem moc a sílu. Šíp, co jsem uvolnil z ruky, letěl, přesně jak jsem mířil, a zasáhl netvora do zad. Ale zabodl se do černého masa mezi očima a ne do samotného oka. Vypadalo to, že v tomto případě bylo těžké použít bodový útok šípu, změnil jsem plán.

„Tohle by mělo být v pořádku. Pokud nejde přesně střílet, musím místo toho střílet rychleji... další!”

Jak se třetí a čtvrtý šíp dostal přes hlavu netvora—— na zemi došlo k první kolizi.

Jediný šíp oko nerozdrtil, ale nahromaděná újma z tuctu způsobila, že se jedno rozprsklo. Moje útoky s lukem se nesoustředily na přesné míření a nevěděl jsem, jak dobré byly výsledky, když uvážím, že se útoky široce rozprostřely na očích nacházejících se vysoko.

„Yun, pěkná střelba. Můžeš mi dát očarování fyzického útoku?”

„Rozumím. ——<Očarování> Útok.”

„Jo. Díky.”

Jak to Magi řekla, zamávala rukou a kolem ní se objevily různé zbraně. S dutým zvukem všechny dopadly na zem. Široká sekyra, oštěp, vrhací nože, malá železná koule, vrhací kladivo a různé jiné kovové zbraně. Z nich si Magi vytáhla oštěp, vyvážila ramena a——

„První vrh! JDIIiiiiiii!!”

Po krátkém rozběhu oštěp vypustila s mocnou hybnou silou připomínající dělovou kouli, škráblo to Velkého Žrouta na těle.

„——GYAAaaaa!!!”

Velký Žrout ze sebe vypustil pronikavý řev. Ten útok přeletěl přes hlavy hráčů v přední linii a okázale netvoru vytrhl maso. Jak jsem viděl, že ten útok odtrhl jedno chapadlo nedaleko, zacukalo mi v tváři.

„Hmm. Zamíření se zdálo trochu mimo? Tentokrát zamířím na střed.”

„Nene, to je víc než dost!”

„Ale podívej, protože jsem nezasáhla oko, to chapadlo a odtržená část se regenerují.”

Na tom místě, na které ukázala prstem, se objevil temně rudý dým a maso se dělením buněk zregenerovalo a rána se uzavřela. Kvůli tomu pohledu mi nálada klesla. Navíc netvoři kolem zintenzivnili útoky, aby mu dali čas se zregenerovat.

Ta újma a regenerace nahoře byla naprosto oddělená od toho, co se dělo dole. Když se podívali na zem, oba přední voje vyslali čtyři z šesti členů, aby Žrouty zvířat obklíčili, a pak pokračovali v jejich vyhlazování.

Jedna družina byla zodpovědná za jednoho netvora. Zhruba dvacet družin efektivně zabíjelo nepřátele v pravidelných intervalech a vyvíjeli na přední frontě tlak.

„Luko, zadrž ho! Já to udělám!”

„Rozumím! Hino, Tobi, postarejte se o tamtu stranu! Já půjdu dopředu. Myu zezadu. Kohaku a Rirei podpora!”

„Ano ano... tadyyyy!”

...no, jedna z družin si vzala dva najednou. Jak se dalo čekat, žádat po ostatních družinách, aby dělaly to samé, by bylo kruté.

Ale jednoduše řečeno jsme neměli potřebný počet lidí.

Čím lépe družiny zvládaly své počínání proti nesourodým pohybům řítících se netvorů a čím více se jim podařilo snížit čas k tomu potřebný, tím větší byly výsledky na straně hráčů.

Všechny družiny se pohybovaly s důrazem na bezpečí, aby je nic nesejmulo. Ještě tu nebyly žádné znatelné díry.

Ale i tak bylo nemožné je všechny potlačit, přední voj bojoval v obranné bitvě a netvoři je tlačili zpět.

Vyhladit je bylo úkolem mágů umístěných vzadu.

„Sei, teď jsi na řadě ty. V pohodě?”

„Já jsem v pohodě. Už jsem se připravila.”

Jak to řekla, Sei pozvedla svou dlouhou hůl a pět kopí z ledu, co čekalo před ní, vylétlo do výšky.

„Kupředu. ——<Ledové kopí>.”

Původně se ledová kopí vypouštěla po jednom. Sei změnila čas spuštění použitím [Zpoždění] a vypustila pět ledových kopí najednou.

To byl výsledek její Smyslové struktury, co zdůrazňovala moc a ne palebnou rychlost. Nohy přibližujícího se Žrouta mýtických zvířat byly vydloubnuté, také se mu to zabodlo hluboko do hlavy a hrudi a rozdrtilo zornice včetně těch na zádech.

Kromě dvou netvorů, co to na místě zabilo, ostatní tři, co měli zornice na zádech, bohužel útok přežili. Ale jiný hráč svižně přikvačil a snadno zničil oči na zádech probodnutých netvorů.

Nastal konec této destruktivní scény.

„Zbývá mi 10% MP. Musím to obnovit.”

„Rozumím. Použiju MP lektvar.”

„Odlož ho stranou pro případ nouze. Jen si pozměním rozložení Smyslů, abych urychlila obnovu.”

Sei ten MP lektvar jemně odmítla a když se trochu sehnula, sledovala situaci doširoka rozevřenýma očima.

Také jsem se chopil luku a když jsem nasadil šípy, zamířil jsem na oči a vystřelil. A jak jsem to udělal——

„Hahahaha! Jsi příliš sladký, sladší než cukr smíchaný s medem a javorovým sirupem, co se vařil dvě hodiny! Fuhahaha! Dobrý Žrout zvířat je mrtvý Žrout zvířat!”

„Hejhej, trochu se zklidni. Upoutáváš příliš pozornosti. Ach, Minute. Obnovu, prosím~”

„Jasně~”

Co se týkalo Takuovy družiny, sám Taku zadržoval jednoho netvora a ostatní členové jeho družiny zadržovali dalšího.

Vzrušený Taku byl nápadný, dál získával čas, zatímco se vyhýbal útokům. Dával ostatním čas porazit druhého netvora.

„Támhle to vypadá úžasně.”

„Jo. Taku skáče všude možně.”

„To ne, kooperace členů Takuovy družiny je velmi dobrá.”

Sei chválila Keie a ostatní, co bojovali proti druhému netvorovi. Kei odolával nepřátelským útokům zepředu, zatímco Gantz zezadu udeřil nepřítele do slabých míst pomocí jeho bojového umění. A taky tam byla spolupráce těch dvou mágů, Mami a Minute, co pomáhaly s obnovou a mírným útočením.

Taku kolem pobíhal sám. Gantze to pravděpodobně inspirovalo, a tak se odrazil, vyběhl a vydal ze sebe pronikavý hlas. Pak se vznesl do vzduchu a provedl akrobatické pohyby, pak zaútočil na oči, co byly slabinou netvora. Pohled na to, jak je ostatní hráči tímhle tempem vyhlazovali, mě trápil úplně jinak.

„Můj ty světe... Taku a ostatní vypadají tak plní energie.”

Rozhlédl jsem se po bojišti a zbavil se zbytečných myšlenek. Znovu jsem zaujal pózu s lukem. Pravděpodobně to bylo tím, že Žrout zvířat utržil značnou újmu, ale byl jsem schopný určit slabinu v té mase masa. Když jsem aktivoval podpůrnou techniku, pokračoval jsem v mechanickém vypouštění šípů.

——Technika <Znalosti surovin>.

Ačkoli to byla technika Smyslu Vaření, umožňovala mi v boji najít slabiny nepřítele. Jak jsem se pokusil to takhle využít, dopadlo to tak, že to bylo velmi užitečné. Na mnoha místech na těle zůstalo světlo, ale z části zad zmizelo.

Nejdřív jsem použil širokosáhlé útoky, ale postupně jsem to změnil na přesné míření. Drtil jsem jedno oko za druhým. Zničil jsem zhruba deset očí na nejhůře dostupných místech na zádech, teď už zbývala asi jenom polovina.

A když se stěna z menších netvorů před Žroutem zmenšila, všichni agresivně vyrazili, když spatřili možnost zaútočit na Velkého Žrouta. Tehdy jsem zpozoroval nový typ pohybu.

„Ústup!! Blíží se paprsek!”

Jeden z hráčů vzadu, co byl nejvyšším velitelem, zakřičel.

Okamžitě poté se na špičkách chapadel, co vyrůstala z Velkého Žrouta, rozsvítila světla.

Ze své pozice jsem to nedokázal říct, ale přemýšlel jsem, jestli předem došlo k nějakému náznaku, že se k tomu schyluje.

K lesu a nebi sálaly paprsky, zasáhly i zemi a vykryla to obrana vyslaná mágy. Existovala různá obranná kouzla. Všichni zaříkávali a vytvářeli barevnou stěnu mezi sebou a Velkým Žroutem, za kterou se hráči skryli a připravili se na blížící se paprsky světla.

„——Hliněný štít.”

Já nebyl žádnou výjimkou. Udeřil jsem Magickým drahokamem do země a aktivoval jsem jej odříkáním klíčového slova.

„Utíkejte tudy!”

„Díky!”

Jak jsem vykoukl zpoza stěny hlíny, spatřil jsem bosse, jehož oči se divoce pohybovaly, jak si hledaly cíl. Přední linie znovu ustoupila a na to prázdné místo se nahrnuli malí netvoři.

Ačkoli jsme ten zvláštní útok potlačili, poté byla otrava udržovat přední linii. Množství obranné magie utvořilo kolem Velkého Žrouta, co byl zády k jezeru, půlkruh.

Malí netvoři se vyhýbali stěnám a nahrnuli se na místa, kde byla slabá obrana. Tu a tam začala být situace nebezpečná.

„Ach, všichni malí se nahromadili na místě, kde je [Osm milionů bohů].”

„To je pravda. Je tam Mikadzuchi. Jsou v pohodě?”

„Myslím, že by měli být... ale nechybí jim támhle stěny? Jelikož taky dokážeš umístit stěny, Yun, pojď se mnou.”

„Ech?! Nevadí, že se budeme tak volně pohybovat?!”

„To nic. Z větší části jsme síla, co se volně pohybuje. Spíš to možná nestihneme včas, takže na nás aktivuj očarování.”

„Dobře. <Očarování>——Rychlost,” řekl jsem a aktivoval jsem na Sei a mě očarování rychlosti.

Magi jsme nechali na místě, chráněnou hliněnou stěnou, co jsem vytvořil. Vyskočil jsem zpoza zdi spolu se Sei a šel na místo, kde byl les řídký.

V jedné ruce jsem si připravil Magické drahokamy a okamžitě jsem běžel k místu, kam mi Sei nakázala jít.

Jak jsem běžel, viděl jsem, jak paprsky světla mířily na místa, kde byla obrana tenká. Abych ty paprsky odrazil, umístil jsem hliněné stěny na těchto místech.

A co se týkalo míst, kde byly díry, skrz které se dostávali menší netvoři, museli zaskřípat zuby, když jsem ty díry po paprscích světla zaplnil.

Jak jsem se rozhlížel kolem a přemýšlel, co dělat, spatřil jsem, že se všichni lidé, co mě znali, tvářili stejně překvapeně. Mezi nimi jsem našel jednu osobu, s kterou jsem to mohl probrat a promluvil jsem na ni.

„Heej, Mikadzuchi. Mohla bys pomoct s posílením zdí?”

„Ty... proč jsi tady. Nebyla jsi v zadním voji?”

„Přišel jsem se Sei posílit obranu, je vzadu.”

Na místě, kam jsem ukázal, byla Sei, z které sálalo žluté světlo z očarování, zatímco v pravidelných intervalech vytvářela stěny z ledu.

„Zdá se, že Sei je v pohodě. Dobře, pomůžeme ti, slečínko! Začínali jsme mít víc zraněných, musíme je zatlačit na druhou stranu zdí.”

„Řekl jsem, abys mi neříkala slečínko!”

Ačkoli jsem zvedl hlas a protestoval proti Mikadzuchiným slovům, všichni z [Osmi milionů bohů], co se skrývali, čekali, až skončí útok paprsky, a pak vyskočili zpoza hliněných zdí a vrhli se do boje proti Žroutům mýtických zvířat, co prošli mezerami.

Já té příležitosti využil, abych to oběhal a zaplnil mezery tím, že jsem na každé místo s dírou v obraně nainstaloval jeden drahokam. Také jsem drahokamy umístil na místa, kde byla obrana slabá.

Na bojišti, kde útoky létaly sem a tam, jsem použil Smysl Odhalení a přehlédl jsem celou oblast, abych spatřil počáteční pohyby. Jelikož se přede mnou rozkládal plný výhled a viděl jsem útoky, mohl jsem snadno říct, které z nich zamíří mým směrem. Nebylo to tak těžké.

No, pořád jsem se spoléhal na zvýšení rychlosti z Očarování, abych tomu unikl. Nevypadalo to nejlépe. I když jsem měl mít trochu rezervy, byly údery, kterým jsem se vyhnul jen stěží.

„Slečínko! Teď už to je v pohodě!”

„Rozumím. ——[Hliněný štít]!”

Všechny Magické drahokamy, co jsem měl, zareagovaly na můj hlas a vytvořilo to pětivrstvou hliněnou stěnu.

Jak to Mikadzuchi spatřila, překvapením doširoka rozevřela oči. Ačkoli Sei dokázala aktivovat mnoho kouzel najednou pomocí Smyslu [Zpoždění], tohle byl alternativní přístup.

Nabyl jsem klid, jak se příval nepřátel zastavil.

„Prozatím tomu říkejme úspěch?”

„Šlo to dobře. Teď zbývá jenom naše práce, práce zadního voje. Ale předtím musíme do těch lidí nadýchat trochu života.”

Jak jsem se vrátil, Mikadzuchi se usmála a řekla slova obdivu.

Zkontroloval jsem, jestli paprsky světla od Velkého Žrouta ustaly. Potvrdil jsem si, jak se magické zdi, co se až do teď postavily, využívaly k boji a pochopil jsem, že to nebylo něco, do čeho bych se měl pouštět. Tehdy pro mě přišla Sei.

„Yun, přišla jsem tě vyzvednout. Pojďme zpět na naše původní místo. A Mikadzuchi, zbytek nechám na tobě.”

„Jasně. Je na čase udeřit zpět! Rozptylte se a vyřiďte nepřátele!” zakřičela poté, co svou zbraní podobnou holi prolila krev své kořisti.

Zatímco jsem ji sledoval zezadu, vrátili jsme se na místo, kde byla Magi.

Naše pravá strana dominovala, střed zadržoval nepřátele a levá strana využívala zdi, aby znovu reorganizovala přední linii. Protiútok šel dobře. Tímhle tempem posuneme přední linii dopředu. Pokud před dalším zvláštním útokem dokážeme vyhladit všechny nohsledy, otevřeme si cestu k hlavnímu tělu.

Takhle daleko jsme se dostali po třiceti minutách.

Bylo v pořádku říct, že v této chvíli moje úloha skončila.

Když jsem před chvílí postavil hliněné stěny, spotřeboval jsem všechny Magické drahokamy s Hliněným štítem. Zbývaly mi jenom Magické drahokamy s Bombou, co jsem nemohl použít, dokud jsem nebyl dostatečně blízko. Teď jsem je použít nemohl.

Co se týkalo Vysokých lektvarů a MP lektvarů, zdálo se, že se nám podaří boj skončit s nějakými přebytky.

Spolu s Magi jsme používali moje šípy a její zbraně, abychom proráželi oči na vršku velkého těla netvora, ale—

„...Došly mi šípy.”

Kdybych dál pokračoval se svým lukem, bylo by možné zničit všechny oči.

I když jsem měl funkci automatického sbírání a měl jsem s sebou hodně šípů, útočná síla luku byla nižší než fyzický útok z blízka. Když jsem vystřílel několik šípů, konečně se mi podařilo zničit jediné oko. Pokud jsem šípem minul, bralo se to jako žádná újma a šíp byl promarněný. Nevím, kolik očí jsem rozdrtil tím přívalem útoků na dálku.

„S tímhle moje úloha skončila, ne?”

Bylo padesát minut po začátku bitvy. Obyčejní netvoři byli téměř vyhlazení. Všichni obklíčili bosse a pokračovali v jeho mlácení. Pokud jsme se dostali až sem, dalo se říct, že tenhle vzorec znamenal vítězství.

„Hlášení— boss na severu. A taky na severovýchodě a západě jsou téměř podrobení! Odhalen neznámý vzorec útoku! Objeveno dalších sto očí!”

Jak všichni zaslechli hlas komunikačního důstojníka, všichni zvolali: „Pospěšme si a poražme i tohohle.” Morálka se zvýšila a většina očí byla rozdrcená. Velký Žrout mýtických zvířat měl zranění po celém těle a začal se svou poslední ofenzívou. 

-----------------------------------------------


~ Yun si sice myslí, že tímhle její úloha končí, ale ostatní na to mají jiný názor. Ale to se dozvíme zase příště. ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>