OSO - kapitola 16 (3)

Tlusté zadní nohy pronikly zemí, napůl se zabořily do země. Maso na předních tlapách se roztavilo a jeho chapadla zakořenila do země jako rostlina.

Ačkoli to vypadalo jako zvíře, až do této chvíle neotevřelo tlamu. A teď ze sebe vydalo řev.

„GUURURUUU——GYAAaaAaa”

Jak se vzduch zatřásl řevem a nárazovou vlnou, všichni se přestali pohybovat.

V jeho otevřené tlamě byly nápadně velké oči, co visely ze shora dolů. Z biologického hlediska rostly na místě, kde by měl být jazyk. Když se rozkoukaly, objevilo se bledě modré světlo.

Vypadalo to podobně jako ty bílé paprsky před chvílí. Zbývající oči také problýskly tímto světlem a vystřelily z nich paprsky. Krátké lasery. Tak ty paprsky světla vypadaly.

Ačkoli dosah a škoda byla mnohem nižší než u toho dřívějšího speciálního útoku, mělo to vyšší rychlost palby a přesnost. Zastavilo to přibližující se hráče a magii bez ohledu na typ, takže bylo pro všechny obtížné se k Žroutovi přiblížit.

Zdálo se, že bouře dokonale přesných laserů neustále odmítala, aby se kdokoli a cokoli přiblížil. Ty krátkodobé lasery mířily přesně na životně důležitá místa, bylo nemožné tím proběhnout konstantní rychlostí.

„Takže tenhle boss to taky má. Rozzuřený mód.”

„Rozzuřený mód?” zeptal jsem se, jak to Sei zamumlala, a naklonil jsem hlavu ke straně.

Okamžitě mi odpověděla Magi: „Je to mód, co se spustí, když HP bosse klesne pod určitou úroveň. Získá tím stavové body navíc a zvláštní útoky. Yun.”

„To znamená... není to zlé?!”

Trochu jsem zpanikařil a podíval se na hráče na přední linii.

„JOOOO! Sejměme ho!”

„Uooooch! Budu mít tu čest provést poslední útok!”

„„„UOOOOOO!!!!!”””

„Byl bych šťastný, kdyby z něj kápla nějaká kořist!”

„„„Poslední bulva je kdo první přijde, první bere!!!!”””

Byli to nadšení herní maniaci, co se nebáli ani laserové salvy, ani chapadel.

Laser proudil zprava doleva, kvůli explozím pod jejich nohama to hráče vyhazovalo do vzduchu a Magi a Sei se tvářily ustaraně.

„No, rozzuřený mód je prostě takový mechanismus. Netvor relativně zesílí, ale výměnou za to, že se mu zvýší schopnosti, se vzdá veškeré obrany, aby se dostal do vrcholného stavu.”

„Další otravnou věcí je to, že když je netvor v rozzuřeném stavu, kdykoli mu klesne HP, použije zvláštní útoky.”

„Ach, vážně.”

Sei a Magi mě poučovaly o hře. Původně jsem sem nepřišel se něco dozvědět o hře. Znovu jsem se podíval k Velkému Žroutu.

„Co se děje?”

Jeho obranný postoj a způsob útoku byl nečekaný. Bylo to, jako kdyby si získával čas. Něco takového mi vytanulo na mysli.

Jedinými slabými místy, co ještě zůstaly, bylo těch pět míst v tlamě, kde se objevily nové oči. Tři napravo a jedno nalevo, z čehož jedno bylo v těžko dosažitelném místě. A jedno uprostřed.

Zíral jsem na to a z pozorování jsem pochopil, že každé oko mířilo dle vlastního zorného pole a vypouštělo lasery. Někdy zasáhly stín člověka s velkou postavou nebo lidi skrývající se za obrannou magií a ne lidi, co se k němu blížily. Možná to byla náhoda nebo zvyk. To jsem si pomyslel.

Ale takhle řečeno to byl můj názor, tedy názor amatéra. Vlastně tu byl člověk, co vyrazil dopředu, zatímco si nesl vysoký štít. A jak se za ním skryl, oči se na něj nezaměřily.

Chapadla, co roztála a vsákla se do země, zareagovala a vystřelila, jen co se dostal na dosah. Vystřelila jako kopí a bez milosti mu probodla tělo. Zepředu létaly lasery a pokud se člověk dostal na dosah, Žrout útočil z pod jeho nohou. Kdyby to bylo jenom jedno chapadlo, bylo by to něco jiného, ale mohla vyskočit všechna chapadla najednou. Stačil jeden špatný krok a byl by z vás cedník.

A lasery potlačovaly i magické útoky z dálky, naprosto je vymazaly, než se dostaly k masu Žrouta.

Myslel jsem si, že kdyby všichni mágové vrhli svá kouzla naráz, dostali by se skrz, ale nemohl jsem magickým uživatelům, co měli nízkou obranu, navrhnout něco tak riskantního. To by byla sebevražda.

„No, prostě to budu sledovat, dokud to neskončí.”

„Nevadí to? Pořád máš prostor k účasti.”

„Hm? Ach, Taku. Jo, jako zadní voj, kterému došlo střelivo, nemám žádný prostředek k útoku, takže nemám na výběr a musím teď jednat jako medik.”

Jak jsem pokrčil rameny a přehnaně promluvil, Taku řekl „lháři” a smázl to smíchem.

„Viděl jsem to. Skočil jsi na přední linii spolu se Sei a vytvářel jsi stěny.”

„Ty jsi byl taky zbrklý. Sám se pustit proti Žroutu mýtických zvířat...”

„Tak co kdyby ses přidal k naší družině. Budeš mě zezadu krýt jako šestý člen.”

„Já jsem sólo řemeslník. No, občas lovím, abych si zvedl level, ale...”

„Pokud se k nám chceš přidat, abys lovil efektivně a bavil se a vytvoříš systém se vzájemnými benefity, s radostí tě přivítáme k účasti. Pak budeš náš dočasný člen.”

„Nebudu nic dočasného.”

Ačkoli jsem ho setřel, Taku se tvářil živě a vesele. Když věděl, že mě hraní hry bavilo, už si nestěžoval.

„Ach jo, když tě vidím motivovaného úplně někde jinde, taky to je pro mě těžké.”

Jak jsem si povzdechl, odpovědí mi byl smích. Také jsem se naprosto oddal hře jménem [OSO].

„Haa, ale i tak, zdá se, že ztratili zájem o útok. Yun.”

„No ano.”

Opravdu, byli tací, co skočili, kdykoli se naskytla příležitost, ale nedokázali uštědřit řádný útok a vrátili se. Bylo na čase, abychom s tím skoncovali, ale bylo to něco, co jste měli říkat přede mnou? Taku vytáhl meč, co měl v pochvě, vložil do úchopu trochu víc síly——

„Chceš na to jít spolu?”

„To znělo, jako kdybys mě zval do supermarketu, i když mě zveš do nebezpečné zóny. Nejdu.”

„I když řekneš tohle, je příliš pozdě. Tohle je nucená účast.”

Aaach... moji známí v dálce na mě intenzivně zírali. Moje sestry, Mikadzuchi a taky členové Myuiny a Takuovy družiny.

„Radši se připrav.”

„To ne. Chci se hned vrátit...”

„Už jsme tě zahrnuli do strategie.”

Tuhle konverzaci museli naplánovat, aby mě tu zadrželi. No ano, mluvili jsme přirozeně, ale mezitím musel po chatu dostávat instrukce, aby mě zadržel.

Jak jsem si držel hlavu v dlaních, z Takuových úst se řinuly detaily plánu.

„Sei nejdřív vytvoří ledovou magií opory.”

„Je to vážně nutné?”

„Zaútočíme ze vzduchu, abychom se vyhnuli chapadlům na zemi. Návnada skočí z opor a dostane se bossovi na hlavu, aby upoutala pozornost všech očí. A pokud by to šlo, aby je oslepila.”

„A mezitím přijde útok ze vzduchu a sejme ho. Co?”

Jo. A moje pozice je——

„Takže se snaž ze všech sil, návnado.”

„Že joooo.”

V takových chvílích jsem vždycky dostal tak bezděčnou práci.

„Spíš mě poslouchej—— je možné se normálním skokem dostat bossovi na hlavu?”

„No, normálně to je nemožné. Ale ty to zvládneš! Ne, jenom ty to můžeš zvládnout!”

Zdálo se, že jsem nadhodil delikátní téma, ale význam za jeho slovy byl: „pokud se nestaneš návnadou, bude mnohem víc obětí”. Měl jsem pocit, že mi tím vyhrožoval.

„Jen tak mimochodem, chci slyšet, co to je za meto——”

„Uděláš obrovský dvojitý skok, zatímco se povezeš na vlně z magického výbuchu.”

„Ech?!!”

„Jak jsem řekl, skočíš ve vzduchu. Použiješ prudké reakce své vlastní magie, aby ses popohnal kupředu a získal rychlost.”

Ne, to je nemožné. Prostě nemožné.

„Metoda pohybu pomocí odporu, je to malý trik. Neutržíš žádnou újmu, když tě zrychlí vlna magického výbuchu. Existuje styl PvP, co využívá tuto techniku a fakt, že neutržíš žádnou újmu.”

„...nenuť mě předvádět nějaké triky, o kterých nic nevím. Není to spíš jako něco, co bys provedl buď ty nebo Myu?”

„Dělat tyhle pohyby s nasazeným brněním je nemožné. A ty taky s těmi předměty můžeš aktivovat několik kouzel najednou, ne? My nevíme, jak to použít. Momentálně jsi jediný, kdo se o to může postarat.”

„Mám předměty, ale může je použít kdokoli, když ho naučím, jak je použít. Já to udělat nechci.”

„Problém není v užití. Je tě absolutně třeba, abys v bezpečí provedl úlohu návnady. Když to budeš ty, uspěje to. Věřím tomu! Prosím!” řekl.

Pak sklonil hlavu a znovu řekl „prosím”. Několik lidí kolem nás, co naši výměnu pozorovali, se tvářilo znepokojeně.

„F-fajn, zvedni hlavu. Jejich pohledy...”

„Thank you. Jsem tvým dlužníkem.”

„Ach jo, vůči lidem, co skloní hlavu, jsem slabý.”

Jak jsem byl pořád jako ve snách, donesly se mi z okolí k uším tlumené hlasy „tsundere”, „přepla na dere”, „úžasná tsundere”. HEJ, ať vyjde, kdokoli to řekl! Budeš dělat návnadu spolu se mnou!

Když jsem se kolem rozhlédl pohledem plným zášti, všichni pohled odvrátili.

„Přestaňte lelkovat a začněte se připravovat!”

Jak tam všichni roztěkaně postávali, Mikadzuchi jim jedinou větou navrátila vyrovnanost. Před Velkým Žroutem byl ledový svah, co připravila Sei. Dosahoval k bossovi, jak jen to bylo možné.

„Yun, jsme kdykoli připravení. Tvým cílem je upoutat jejich pohledy. A taky je oslepit. Snaž se.”

„Dobře. Nechte mě se chvilku připravit.”

Zkontroloval jsem si vlastní status. Měl jsem dostatečné množství Magických drahokamů s Bombou. Jelikož jsem nemířil přímo na oči, šel jsem s oběma rukama prázdnýma. Jelikož jsem neměl žádný Smysl zbraně, neměl jsem žádnou zbraň.

Soustředil jsem se a v duchu jsem si to nasimuloval. V jaké chvíli bych měl nechat bombu vybuchnout a propočítat, kdy přesně mám odříkat klíčové slovo.

„<Očarování>——Obrana, Mysl, Rychlost.”

To poslední, co jsem mohl udělat, byl laciný trik, co zvýšil mou vlastní schopnost.

Přišla ke mně Magi. Během boje vrhla spoustu zbraní a zůstala jí jenom její oblíbená velká sekyra.

„Yun, jsi v pořádku?”

„Ano, jsem.”

I když jsem řekl tohle, nechtěl jsem být návnada. Bylo to nebezpečné... na mysl mi vytanula podivně propočítavá myšlenka, ale já se jí okamžitě zbavil a znovu jsem se odhodlal.

„Tak půjdu předem a budu tvůj štít, Yun. A proto se neboj a oslep je——”

„Ano. Díky, že se o mě sta... ráš...?”

Ech? Copak zrovna Magi neřekla něco divného?

Jakmile jsem si to pomyslel, Magi vyběhla po svahu, co Sei vytvořila.

„Yun! Jdi spolu s Magi!”

Také jsem se rozběhl a hnal jsem se za Magi. V každé ruce jsem svíral Magický drahokam a plnou silou jsem běžel po ledovém svahu. Aniž bych uklouzl, pevně jsem našlapoval po ledové cestě a dál zrychloval. Vyběhl jsem do bodu mírně nad Velkým Žroutem mýtických zvířat.

„——<Bomba>!!”

Těsně před koncem stezky jsem odříkal klíčové slovo a nechal jsem drahokamy, co jsem měl v ruce, za sebou. Pět sekund, než se magie aktivuje. V duchu jsem si představil fenomén, ke kterému dojde.

Skočil jsem přes okraj a cítil jsem mírnou závrať, jak jsem kvůli setrvačnosti letěl vpřed.

S pomocí očarování jsem dohnal Magi, co byla vpředu. Magi, co byla vedle mě, nastavila svou velkou sekyru jako štít přímo přede mě. Všechny oči se obrátily na mě, nedaleko nich modré světlo.

Než to modré světlo mohlo vytrysknout, výbuch magie mě strčil do zad. Zrychlil jsem spolu s Magi.

Tekl ze mě studený pot, jak ty lasery prošly přesně tam, kde jsem před zrychlením byl. Ale pak se mi ulevilo, když jsem viděl, že jsem neutržil žádnou újmu, protože jsem byl daleko od účinku.

Ale bylo to něco, na co si nedokážu zvyknout. Odhadl jsem místo, kam s Magi dopadneme. Vzdálenost, co jsme uletěli, nebyla dostatečná, tímhle tempem dopadneme Velkému Žroutovi k nohám. Dokázal jsem předvídat budoucnost, v které spolu s ní spadnu na zem.

„To nic. Jsem tu pro tebe, Yun—— JDIIIiiiiii!”

Zatímco to říkala, vzala mě za ruku, ve vzduchu bez jakékoli opory a—— hodila mě?!

„——Magi?!”

Ta vzdálenost, co jsem ve vzduchu urazil, se po tom hodu zvýšila. Naopak Magina uražená vzdálenost se snížila.

Ale co mě čekalo dál, bylo selhání. Další laser byl připravený vystřelit a byl namířený na mě. V okamžiku, kdy to světlo začalo sálat a kdy jsem měl pocit, že byl konec, jsem zaslechl zvuk větru, co vanul zpoza mě. Vychýlilo to laser.

Když jsem viděl, jak se to ledové kopí roztříštilo a proměnilo na prach, když do něj laser uhodil, pochopil jsem, že mě vykryla Sei.

Jelikož ta věc, co mě měla zastavit, byla pryč, oběma rukama jsem, stále ve vzduchu, vytáhl magické drahokamy.

Na místě, kde jsem teď byl, tedy nad hlavou Velkého Žrouta, jsem rozsypal magické drahokamy. Z tohoto místa jsem mohl snadno vidět oči, co jsem svým lukem zničil. Měl jsem takovou nemístnou myšlenku.

Oči pode mnou se mě ve vzduchu snažily zachytit, chapadla se natahovala co nejdál od těla, ale nedosáhla na mě. Dopředu se vrhlo množství hráčů a posekalo je, jak si připravovali cestu k tělu bosse.

„Zalkni se tím, mizero. ——[Bomba].”

Jak jsem řekl klíčové slovo, drahokamy, co jsem rozsypal na těch šest očí, začaly intenzivně zářit. Udržoval jsem si rychlost, jak jsem letěl vzduchem, a skočil jsem na záda Velkého Žrouta. Podíval jsem se na výsledek.

Drahokamy, co se sesypaly na bosse, vybuchly zároveň. Jejich moc se zvýšila, jak se několik výbuchů překrylo v řetězci.

Žlutý výbuch zakryl výhled a vrhl se k očím.

Ačkoli se lasery snažily otevřít v tom výbuchu díru, ta zdrcující moc se tam stejně nahrnula.

„Pche... taky mě to zasáhne?! Musím si pospíšit a utéct!”

Moc se zvýšila kvůli řetězovému útoku, ale zdálo se, že se tím zvýšila i síla výbuchu a jeho dosah. Překvapilo mě to, protože jsem pocítil naráz, ale neutržil jsem žádnou újmu.

Zbytek výbuchu rozprostřel žlutou kouřovou clonu. Dokázal jsem říct, že nával hráčů se konečně dostal k očím. Stalo se to, když jsem se rozhodl nechat zbytek na nich a vstal.

„Ech...”

Bledé modré světlo mi zezadu probodlo hruď a mé tělo se vzneslo do vzduchu.

V uších jsem slyšel křupnutí, jako kdyby něco křuplo a výbuch mi odvanul tělo. Odnášel mě proud, co jsem nebyl schopen ovládat.

Jak mě to odvívalo, oči se soustředily na moji pozici ve vzduchu, ale okamžitě poté je rozdrtily Seiina kopí. Dál jsem letěl pryč. Tímhle tempem spadnu do jezera.

(...Zemřel jsem. Ale nezdá se to tak, neutržil jsem žádnou újmu.)

Jak jsem zády narazil do hladiny jezera a jak jsem dál klesal, nečekaně se mi do zorného pole dostal můj vlastní prst. A to mou otázku vyřešilo.

——Na prstenu s drahokamem náhrady... nebyl žádný drahokam?

Jinými slovy za mě vzal jeden úder. Převzal veškerou újmu. Tak to bylo.

Když jsem si vyřešil tuhle otázku, už nebylo třeba se dál potápět pod vodu. Okamžitě jsem aktivoval Smysl Plavání a vynořil se na hladinu.

„Fuhaa!”

Zároveň s tím, jak jsem se objevil na hladině, se ten černý organismus jako hora proměnil na písek a všichni hráči najednou obdrželi zprávu.

——[Potvrzena porážka Velkého Žrouta mýtických zvířat. Zbývá pět.]

Na místě zaznělo hlasité jásání a za chvilku se ozvalo hlášení, že byl poražen druhý. Všichni začali bláznit.

A jak to pokračovalo, vylezl jsem na břeh a pomalu jsem mířil na místo, kde všichni byli.

„Yun! Jsi v pořádku?!”

Přiběhla ke mně Sei a chytila mě, z těla mi vyprchala veškerá síla a skoro jsem se zhroutil.

To vzrušení a bitevní vřava, co byla mimo mé očekávání, ochladlo, když jsem spadl do vody. Hned na mě zaútočila mentální únava.

„Jsem zpět a unavený. Účastnit se boje poté, co jsem doplnil lektvary, chce se mi spát. Jsem unavený.”

„Až se vrátíme, můžeš si odpočinout. Do té doby to vydrž!”

Po chvilce ke mně začali chodit mí známí a báli se o mě, co spadl do jezera. Začalo to s Takuem a Myu.

„Já vím, ale to... možná nepůjde.”

Opustil mě ten zbytek síly a já padl k Sei. Když jsem se o ni naprosto opřel, Sei, co byla hráč typu mága a měla nízké ATK, mě nedokázala naprosto udržet. Magi se ze strany natáhla a podepřela mě.

„Yun, dobrá práce. Dobře si odpočiň.”

Byl jsem naprosto promočený. Když se její tichý hlas donesl k mým uším, mírně jsem přikývl a usnul.

Vyšlo slunce a já jsem usnul, jak přišlo nové ráno. Když jsem se probudil pak, byl už konec. 

-----------------------------------------------



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>