KY - kapitola 28

Kapitola 28 – Sbírání informací z předchozích výsledků

Jak už Lapis řekla, hostinec, co pro ně gilda zařídila, byl vskutku luxusní.

Loren si nemohl pomoct a bylo mu nepříjemně, že utrácel peníze někoho jiného, ale zdálo se, že Lapis to vůbec nevadilo a užívala si všeho, co hostinec nabízel, až byla spokojená.

„Jsi celkem odvážná, to víš?”

„Pokud se nebudeš bavit, když můžeš, uteče ti spoustu věcí, víš?”

Jak Loren přemýšlel, jestli to byla pravda, jejich blažený čas skončil.

Gilda dobrodruhů je kontaktovala, že ta dívka, co zachránili, nabyla vědomí.

Od chvíle, co přišli do hostince, utekly dva dny.

Předvolali je do gildy dobrodruhů, a tak Loren vytáhl Lapis, co nechtěla odejít, a zamířil k recepci v gildě dobrodruhů.

Okamžitě je pustili dovnitř.

„Děkujeme, že jste přišli. Teď vám řeknu výsledky.”

Ta slečna, co začala mluvit, jakmile se posadili, byla recepční, co s nimi mluvila před dvěma dny.

Rty měla napjaté, byla odhodlaná nenechat ty dva říct nic, dokud neskončí. Loren nevěděl, že se cítila tak tyranizovaná, a rozpačitě si položil ruku na zátylek.

Recepční si nevšimla Lorenovy omluvy a pokračovala s vážným výrazem. Řekla jim přesně to, co jí bylo řečeno, aby jim řekla:

„Co se vás dvou týče, nejsou žádné problémy, takže stahujeme to omezení, co jsme na vás uvalili. Teď můžete jít.”

Loren byl překvapený tím antiklimaktickým závěrem, ale zdálo se, že Lapis nebyla spokojená s tím, co jim recepční řekla.

„To je celé? Nijak nám tu situaci nevysvětlíte?”

„Potřebujete vysvětlení?”

„Ano, samozřejmě. Nejsem si jistá, proč jste si mysleli, že vysvětlení nepotřebujeme.”

Lapis naklonila hlavu ke straně, vypadala zmateně. A recepční zmlkla, tvářila se komplikovaně.

Loren nechtěl strkat hlavu do potíží, ale jelikož Lapis slíbil, že s ní zůstane, nemohl ji tu prostě nechat a sám odejít.

„Následující informace jsme sdělili jenom dobrodruhům železného řádu a výše, co gilda vybrala.”

Loren odhadoval, že když omezovali informace, bylo s tou dívkou něco, kvůli čemu jednali tak tajnůstkářsky.

Dokonce i mezi žoldnéři byly informace, co znali jenom velitelé. A normální žoldnéři nevěděli nebo bylo požadováno, aby se chovali, jako kdyby o tom nevěděli.

Kvůli těmto zkušenostem byl Loren spokojený se slovy recepční, ale Lapis nebyla ten typ, co by se stáhl bez všech informací, co mohla získat.

„Ale to my jsme ji sem přinesli, ne? Nevím, co to je za situaci, ale nemyslíte si, že bychom měli dostat nějaké vysvětlení?”

Lapis se svýma zářícíma očima střetla s upřeným pohledem recepční.

Loren si pomyslel, že mezi těma dvěma zahlédl vytrysknout jiskry, a odvrátil zrak ke stropu.

Jelikož ty informace byly pro železný řád a výše, recepční neměla důvod jim nic říct a pravděpodobně chtěla, aby to pochopili a odešli. Ale Lapis si nechtěla nechat ujít příležitost dostat se k informacím, ke kterým by se normálně nemohla dostat.

Loren věděl, že tato patová situace bude trvat, dokud jedna z nich nebude příliš znavená pokračovat, a tak Lapis poplácal po zádech a upoutal její pozornost.

„Lorene?”

„Omlouvám se, ale moje partnerka je kněžka Boha znalostí. Když se před ní pokusíte něco utajit, nemůže si pomoct a snaží se zjistit, co to je.”

„No... Slyšela jsem, že to takhle většinou je. Ale o tomto rozhodla gilda, takže...”

„Jo, já vím. Nemůžete o tom mluvit. Nebudu vás k tomu nutit.”

„Počkej, Lorene?!”

Lapis si myslela, že to Loren hodlá zabalit, a tak mírně zvedla hlas, ale Loren ji pohladil po hlavě. Vložil do toho trochu síly.

Kvůli tomu pohybu se jí nejenom zatřásla hlava, ale také zakývala krkem, takže si Lapis nemohla pomoct a zmlkla.

Pak se Loren otočil k recepční a nenuceně se jí zeptal: „Jen tak mimochodem, tu informaci jste už podali? Aspoň tohle nám říct můžete, ne?”

„To... ano, už jsme vybrali dobrodruhy a všechno jsme jim řekli.”

Jelikož to přímo s těmi informacemi nemělo co dělat, odpověděla na jeho otázku.

Jakmile Loren zaslechl její odpověď, sundal ruku z Lapisiny hlavy, vzal ji pod paží a pak vstal. Ačkoli ji Loren přestal plácat po hlavě, hlava se jí pořád samovolně třásla.

„Aha. Takže jelikož jsme nevinní, půjdeme. Do večera se také vystěhujeme z pokojů v hostinci.”

„To by bylo velmi nápomocné. Velmi vám děkuji za spolupráci, pane Lorene.”

„Za posledních pár dní jste se k nám chovali celkem dobře. Tím se netrapte.”

Svou volnou rukou mávl a druhou rukou odtáhl Lapis ven. Po chvilce vláčení k němu Lapis zašeptala: „Máš plán, že?”

„Jo. Mají přísné utajení, takže by ses nikam nedostala. Pokud by ti to řekla, pak by to samo o sobě byl úplně jiný problém.”

Pokud by zaměstnanci byli lidé, co se po mírném nátlaku podělí o informace, o které se dělit neměli, nemohl by gildě vůbec věřit.

Z tohoto úhlu pohledu se Lorenův náhled a zhodnocení gildy zvýšilo, protože jim recepční odmítla ty informace říct. I když z toho Lapis byla ve špatné náladě.

„To je pravda, ale...”

„Snažit se člověka přimět mluvit je přílišná otrava. Musíme akorát najít někoho, kdo může mluvit.”

„Máš ponětí, kdo by mluvil?”

„Jo, tak mi ho pomoz najít. Znám jeho jméno a jak vypadá, takže to nebude trvat tak dlouho.”

Lapis nevěděla, koho se Loren snažil najít, ale pokud to znamenalo zjistit informace, co před nimi gilda tajila, neměla důvod odmítnout. Vytáhla paži z Lorenova sevření a rozhodila paže kolem Lorenovy paže.

„Hej, no vážně...”

„Nevím, kam jdeme, tak mě prosím doprovoď, Lorene. No tak, pojďme.”

Loren věděl, že by ho nepustila, ani kdyby jí to řekl, takže s Lapis tisknoucí se mu k paži prošel barem a začal mluvit s jedním dobrodruhem.

Když si s pár dobrodruhy promluvil a prošel pár podniků, Loren a Lapis se dostali do baru, co se nacházel na okraji města.

Loren slyšel, že ten člověk, kterého hledá, je tady, a tak dovnitř vešel s Lapis, co se mu pořád tiskla k paži, a rozhlédl se.

Bylo pozdě večer a slunce zapadalo.

Svíce byly zapálené a uvnitř zářilo trochu toho světla, ale nestačilo to na to, aby to osvětlilo celou místnost, takže tam pořád bylo celkem tmavo a tím pádem bylo těžké něco vidět.

Loren našel toho člověka, kterého hledal, sedět u stolu v rohu a přišel s Lapis k němu.

„Nebylo to tak dlouho, takže hádám, že 'dlouho jsme se neviděli' asi není moc řádné. Nevadí, když se posadím?”

Když to Loren řekl, muž, co seděl se sklenicí piva a talířem nakrájeného sýra před sebou, překvapeně vzhlédl k němu.

„Ach, to jste vy. Jak jste věděli, že jsem tady?”

„Poptal jsem se.”

„Dýško stálo zhruba třicet měďáků, ale budu to brát jako nezbytné výdaje a zaplatím to. Dlouho jsme se neviděli, pane Jacku.”

Ten člověk, před kterým Lapis sklonila hlavu, jak se posadila naproti spolu s Lorenem, byl Jack. Zloděj stříbrného řádu, s kterým se setkali během předchozí zakázky.

Když se Loren a Lapis posadili, přišla číšnice pro jejich objednávku.

Loren se ji snažil odehnat, ale Jack už udělal dvě dodatečné objednávky.

„No tak, nechte mě koupit vám pití. Dlužím vám.”

„Ale já si nemyslím, že bych udělal něco tak skvělého... Když už, tak jsem vám zničil zakázku, takže...”

„Nebuď hloupý. Je pravda, že jsme toho tolik nevydělali, ale v takové situaci se s tím nedalo nic dělat. Máme štěstí, že jsme z toho vyvázli živí. Kdybych řekl, že si nijak nestěžuju, byla by to lež, ale to všechno je teď minulost. Tím se netrap.”

„Promiň.”

„Hej, řekl jsem, aby ses tím netrápil, takže to je v pohodě. Každopádně jsi nepřišel až sem, jen abys mi řekl tohle, ne?”

Číšnice přinesla dva korbele piva a položila je na stůl.

Jack postrčil korbele před Lorena, co se snažil rozhodnout, kde začít, a Lapis, co v tichosti seděla vedle Lorena.

„Napijte se. Promluvit si můžeme pak.”

Loren nechtěl odmítnout, co mu bylo dáno, a tak si vzal korbel a vychutnával si tu osvěžující senzaci nasycené tekutiny klouzající mu hrdlem.

Lapis vedle něj si vzala korbel oběma rukama a začala usrkávat.

„Takže co tě sem přivádí?”

Jak k němu Jack přistrčil talíř sýru, Loren mu řekl důvod, proč ho hledali.

„Má se to tak, že jsme před dvěma dny v nedalekém lese našli dívku.”

„He? To jste byli vy? Řekli, že ta zakázka je jenom pro železný řád a výše. O tom chcete mluvit?”

Loren se podíval po Lapis, co se začala natahovat pro sýr, jak srkala svůj nápoj, a Jack se opřel o svou židli. Pochopil, co se Loren snažil říct.

„Chápu tvoji situaci, ale jsem stříbrný řád, víš? Vypadám na to, že ti prostě řeknu všechno, co chceš?”

„Vůbec ne. Ale nenapadl mě nikdo jiný, kdo by nám mohl prodat informaci, co chceme.”

Jack se stále opíral, zatímco si založil ruce na hrudi a chvíli Lorenovi zíral do tváře.

Loren neměl v úmyslu něco říct, dokud Jack něco neřekne, a tak dál pil svoje pivo.

„Tohle jen říkám. Dobrodruh, co vyzradí informace o zakázce, je podřadný. Nikdo takový se nemůže dostat do stříbrného řádu.”

To bylo přesně to, co si Loren myslel.

Nebylo možné, aby někdo věřil takovému člověku. A Loren si nemyslel, že by se někdo takový mohl stát dobrodruhem vysokého řádu.

Navzdory tomu, že to věděl, stejně doufal, že se správnou cenou jim Jack tu informaci vyzradí, ale Jack byl evidentně mnohem víc vázaný závazky, než si myslel.

Loren usoudil, že tohle nevyjde, a užuž to chtěl vzdát, ale Jack se naklonil přes stůl k němu a zašeptal.

„Ale zase ti něco dlužím, že jsi zachránil Nim. Pokud mi slíbíš, že nikomu neřekneš, že jsem ti to řekl, možná se nějak prořeknu.”

Jack si vzpomněl, že Loren zachránil Nim, elfku, s kterou se setkali spolu s Jackem, před útokem goblina.

Proto jim Jack řekl, že trochu ohne kód dobrodruha, pokud si nechají pro sebe, že to on jim to tajemství řekl.

„Slibuju, že ti nezpůsobíme žádné problémy.”

„To samé platí o mě.”

Jak Loren a Lapis souhlasili s jeho podmínkami, Jack se jim oběma podíval do tváře. Pak jim řekl, že bylo na nich, jestli uvěří, jestli je ta informace, co jim řekne, pravda nebo ne. A začal mluvit ztišeným hlasem. 

-----------------------------------------------


~ Haha, takže příště se dozvíme, o co tu vlastně jde. Budu se snažit, abych vás dlouho nenapínala ^_^ ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>