ICDS - kapitola 17

Kapitola 17 – I průzkumníci kobky mohou zažít osvícení? (3)

Čtyři a půl měsíce po Dvou měsících byli invazní netvoři téměř zabití nebo vyhnaní z měst. Zároveň s tím plně probíhaly opravy oblastí zničených netvory.

Se zvýšenými aktivitami Ochránce a Křídla svobody se zdálo, že se svět vracel ze své cesty ke zkáze. Byla teď doba přechodu.

Ačkoli školy ještě nezačaly fungovat, povídalo se, že se univerzity znovu otevřou na podzimní semestr a že proběhnou uvítací ceremonie. Bylo pravděpodobné, že i střední školy a základní školy se otevřou někdy v té době.

„Shine, jsi vážně silný.”

„To jsem.”

Yua a já jsme seděli vedle sebe na pohovce a sledovali televizi. Pokud mi kdy na sledování televize přišlo v dětství něco divného, pak to byl pohled na mou rodinu, co seděla bok po boku na pohovce.

Nemohli jsme se vejít ani na pohovku pro čtyři!

Ačkoli matka a Yua byly neuvěřitelně útlé, otec byl vysoký a svalnatý a já vypadal jako ork. Bylo fyzicky nemožné se s ostatními posadit na gauč.

Ale teď to bylo jiné. Mohli jsme se jeden o druhého opírat a sledovat televizi jako sourozenci. Bylo to boží požehnání.

„Bratře, nejsem těžká?”

„Jsi jako peříčko. Nikdy nedrž dietu, Yuo. Zcvrkneš se a umřeš.”

„No tak, nejsem tak vyhublá.”

Yua se nesměle zasmála. Yua byla popravdě ubohé dítě. Ve věku, kdy ji měl její starší bratr rozmazlovat, jsem byl příliš zaneprázdněný pocením a mácháním kopí a mluvením o kobce. Rozmazleně se mohla chovat jenom s matkou.

Ale matka měla tendence nás nerozmazlovat, takže Yua na svůj věk vyrostla klidnější a víc dospělejší.

Nemohl jsem si pomoct a cítil jsem se provinile. Chtěl jsem to napravit. Yua nejprve váhala, ale zdálo se, že si na to zvykla, protože teď se v mé přítomnosti často chovala rozmazleně.

[Zde je záznam jediného korejského uživatele schopností řádu SS, Bohyně magmatu Ye Hwayi, jak loví netvora řádu S, Wyverna.]

[Je to hrdost a radost korejské republiky.]

Na obrazovce byla žena do 25 let, jak spalovala Wyverna, co připomínal 10 metrového draka. Možná to bylo kvůli jejímu osvícení, ale plamenně rudé neměla jenom vlasy po pas, ale také oči. Vypadalo to, že ten hořící Wyvern zakoušel strašlivé bolesti. Pomyslel jsem si, že kdyby se mě ten plamen dotkl, v mžiku bych shořel.

Svět byl vážně nefér. Já začal jako level 1 a musel jsem pracovat léta, abych zesílil, ale ostatní měli štěstí a probudili se jako řád SS a snadno poráželi tak strašlivé netvory.

Na druhou stranu byli také lidé, co získali slabé schopnosti a mohli celý život zůstat jen jako řád E nebo D. A podobně pokud budu dál pokračovat kobkou, určitě se stanu silnějším než ona. Dostal jsem větší možnost než okamžitou sílu.

A pod uživateli schopností byli obyčejní lidé. Mnoho z nich zemřelo v situacích, kdy by mohli přežít, kdyby získali i tu nejslabší schopnost. A bylo ještě více lidí, co odmítalo vyjít ze svých domů, protože nezažili osvícení.

Já jsem se od mala učil boj s kopím, ale bylo spoustu jiných lidí, co se učili bojové umění, ale nemohli se stát průzkumníky kobky. Štěstí bylo jediným faktorem, co rozhodlo o tom, kdo se stal uživatelem schopností a koho snědli netvoři.

Měl jsem v tom případě právo shlížet na ty, co byli slabší než já? Měli ti uživatelé schopností v televizi právo shlížet na tolik lidí?

Dokonce i se svými 20 body inteligence jsem na takové otázky nedokázal vymyslet odpovědi. Najednou mě něco zalechtalo na stehně.

„Au! Uuu...”

Yua měla z nějakého důvodu slzy v očích a vypadala, že jí něco bolí. Foukala si na palec a ukazovák, co jí zrudl. Vypadala přitom nesmírně roztomile.

„Vypadalo to měkce, takže jsem tě štípla, ale je to až moc tvrdé.”

„Ach, promiň, Yuo. Bolí tě to? Ehm, ukaž mi to... lektvar...”

„To nic, bratře. Pořád jsi zíral na tu ženu v televizi, a tak jsem...”

„Hm? Ne, Yuo, jen jsem o něčem přemýšlel.”

„Nedíval ses na ni, protože je pěkná?”

Po jejích slovech jsem se podíval na jediného korejského uživatele řádu SS Ye Hwayu, jak se usmívala poté, co porazila Wyverna.

Byla vskutku nádherná. Nevěděl jsem, jak moc ji ovlivnilo osvícení, ale byla vysoká a štíhlá, měla sněhově bílou pokožku a pěkné rysy v obličeji. I když jí vlasy vlály ve větru, netrhla sebou a místo toho se dívala kupředu svýma plamenně rudýma očima.

Kromě toho měla úžasnou hruď. To bylo D! Bylo to přinejmenším D! Jak hanebné. To byla urážka všech uživatelů schopností řádu D. Ne, možná to bylo E. Ne, F! Nepřijatelné, řád SS s F!

„...Bratře?”

„Ehm, ne, Yuo. Ty jsi nejkrásnější na celém světě.”

„Vážně? Ehehe.”

Samozřejmě jsem si vážně myslel, že je Yua nejkrásnější na světě. Ačkoli ta Ye Hwaya měla rozhodně lepší postavu...

Pohladil jsem Yuu po vlasech a zahrabal tu myšlenku hluboko ve své mysli. Jinak by moje těžce vydřené postavení jejího bratra rychle vzalo za své.

A pak nastal den mého sóla s Královnou přízraků. Po nějaké době, kdy jsem sám se sebou debatoval, jestli mám kontaktovat Ellose nebo ne, jsem se rozhodl, že ne. Udělám to, až uspěju. A Palludii taky... Palludia.

„Ne!”

Znova jsem zapomněl! Cítil jsem, jak mi přeběhl mráz po zádech. Byl jsem v háji, naprosto v háji! Co jsem mohl dělat? Nebyla šance, že se nenaštvala. Byl jsem si jistý. Kdybych s ní promluvil, akorát by to začalo být otravné. A ještě k tomu extrémně.

Hm.

Měl bych ji prostě ignorovat? Mohl bych předstírat, že nikdy ani neexistovala.

Přišlo mi to jako vynikající řešení. Ale věděl jsem, že bych to neměl dělat. Ačkoli byla Palludia nabroušená a drzá, ustaraně mi poslala zprávu. A navíc po našem rozloučení před tři a půl roky jsem to byl já, kdo ji nekontaktoval a kdo ignoroval její zprávy!

„Dobrá, kontaktuju ji, až nájezd skončí. Tentokrát na to nezapomenu.”

Přísahal jsem sám sobě a zaťal pěsti. Pak jsem otevřel dveře, za kterýma čekala Královna přízraků.

„Kiyaaaaa!”

„Bouře!”

Jakmile jsem vstoupil do místnosti, použil jsem Bouři. Jelikož jsem si zvýšil magii Elixíry na tříbení duše a Perutovým okruhem, měl jsem teď přes 2.200 MP. Pokud bych měl nízké MP, mohl jsem prostě vypít Manový lektvar. Ačkoli byly Manové lektvary v Obchodě nesmírně drahé, já měl Manových lektvarů nejnižšího řádu, které obnovovaly 100 MP, přes stovku. Když jsem pominul tu minutovou prodlevu mezi použitími, měl jsem 10 tisíc MP v zásobě.

„Polk, polk. Znovu! Bouře!”

„Kiyaaaaa!”

Po každém mém máchnutí kopím zaječely a zemřely desítky přízraků. Nervózní Královna přízraků začala rychle povolávat víc přízraků. Bylo to přesně to, co jsem doufal, že se stane.

„Pojďme na to! ...Ha!”

Okamžitě jsem se přihnal ke Královně přízraků. Přízraky, co přežily můj útok, se rozletěly ke mně, ale já je poslal zpět prostým máchnutím svého kopí. Ačkoli Královna přízraků naráz povolala 20 přízraků, musela kvůli tomu dlouho zaříkávat. Byla to dostatečně dlouhá doba, abych dorazil až k ní a uštědřil jí úder. Takový, do kterého jsem soustředil veškerou manu a sílu svého těla!

Tenhle pohyb jsem proti Královně přízraků trénoval dva měsíce, takže jsem ho dokázal předvést celkem snadno. Protože ostatní lidé neustále říkali hrdina tohle a hrdina tamto, pojmenoval jsem to Hrdinný úder. Po pravdě řečeno to bylo celkem trapné.

„Haaaaat! Sežer tohle!”

„Kiyaaaaaaa!”

Na hrotu mého kopí se objevilo oslňující bílé světlo. Jakmile to probodlo břicho Královny přízraků, nádherně to vybuchlo. Jak to Královnu přízraků poslalo vzad, její trůn se roztříštil a ona pak narazila do zdi. Velmi dobře jsem věděl, co udělá pak. Takže jsem jednal jako první.

„CHCÍPNIIII!”

Sesbíral jsem všechnu energii z okolí a nechal ji vybuchnout vpřed. Zdálo se, že ten zvučný hluk otřásl celou místností. Královna přízraků nebyla výjimkou, neboť se její napůl průhledné tělo zachvělo.


| Použil jsi Válečný pokřik Lorda orků! Všechny členy družiny to zbavilo účinků negativních stavů. Útočná síla všech členů družiny vzroste během trvání o 50%. Všichni členové družiny jsou ve stavu super-brnění, nepřátelské útoky je neohrozí. |


„KIYAAAAA!”


| Královna přízraků použila Nářek mstivého ducha! Všichni členové družiny jsou pod vlivem stavu zmatení! Všichni členové družiny jsou pod vlivem stavu strachu! |


Přesně jak jsem předvídal! Když jsem viděl, jak na mě Královna přízraků prázdně koukala, ušklíbl jsem se. Vytáhl jsem a vypil Manový lektvar nejnižšího řádu a oznámil jí: „Nepotřebuju ani použít svoje eso v rukávu. Tohle skončím do 5 minut!”

To, co následovalo, byla snadná bitva. Jak jsem si myslel, Královna přízraků byla mnohem snazší než Lord orků. Její síla tkvěla v Nářku mstivého ducha, magii stavového efektu, a její schopnosti vystřelit najednou stovky ektoplazmických šípů. Můj Válečný pokřik Lorda orků přímo kontroval její Nářek mstivého ducha a její útok ektoplazmickými šípy měl fatální chybu, a to že se zastavil, když ji zasáhl kritický úder.

Než můj Duchovní štít vyprchal, dokázal jsem jí uštědřit kritický úder. A pak jsem jen musel se svou obnovenou manou znovu použít Hrdinný úder.

Ačkoli mi trvalo přes 3 roky, než jsem naprosto porazil Lorda orků, porazit Královnu přízraků mi trvalo něco přes 4 měsíce. Jak dlouho bude trvat, než porazím dalšího Pána podlaží Temného krysího muže? Ušklíbl jsem se a zkontroloval informační okna, co přede mnou vyskákala.
-----------------------------------------------


~ Njn, už by to zase chtělo, aby se někde zasekl. Nebo aby někde tvrdě narazil... Jde mu to moc snadno. ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>