ICDS - kapitola 16

Kapitola 16 – I průzkumníci kobky mohou zažít osvícení? (2)

Nejdřív jsem se rozhodl lovit Královnu přízraků ve družině o 10 členech. Pokud uspěju, aniž by někdo umřel, snížím počet členů na devět, pak na osm a tak dál, až ji porazím sám.

„Vedoucí naší družiny je v levelu 15.”

„Proč se vrátil na 10. podlaží?”

„Čas od času tu jsou takoví lidé. Víš, sada vybavení, co dávají etapoví netvoři. Chtějí je sbírat.”

„Ech, ale je nemožné je nasbírat všechny.”

„Pšš, prostě ho nech být.”

Samozřejmě jsem měl v plánu i tohle. No, možná to nebyl vážně plán, protože jsem věděl, že jak budu sbírat Elixíry na vytříbení duše, přirozeně mi padne do rukou. Aniž bych odpověděl na otázky členů své družiny, jsem otevřel dveře, za kterými čekala Královna přízraků.

„Kiyaaaaa!”

„Člověk, živí člověkové!”

„Kiyaaaa!”

„Všichni dovnitř! Dva těžkooděnci ji zdrží! Průzkumníci s vysokým útokem, na své pozice! Bouře!”

Jak jsem vydával rozkazy, Bouří jsem rozehnal skupinu přízraků, co k nám letěla. Když polovina přízraků najednou zmizela, zbývající přízraci zpanikařili a létali v kruzích. Zároveň s tím začala Královna přízraků se svým povolávacím gestem. Při pohledu na zaražené tváře svých družiníků jsem se ušklíbl a rozkázal: „Královna přízraků je v povolávacím gestu! Všichni, útočte!”

Po dvou měsících jsem svou přezdívku úspěšně změnil z Korunního prince 5. podlaží na Korunního prince 10. podlaží.

„Korunní princi!”

„To snad ne, tohle je družina Korunního prince!”

„Korunní princi, kolik lidí dneska přijímáš do své družiny?”

Přede mě se teleportovaly tři blonďaté krásky. Protože jsem ve družině bojoval s různými lidmi z jiných světů, už mě obyčejní lidé jako ony nevyváděli z míry.

Kang Shine, vyrostl jsi! Když si pomyslím, že přijde den, kdy o takové poutavé krásce řekneš, že je průměrná.

„Budeme jenom my čtyři.”

„...Ale ještě ses nezeptal, jakou máme třídu.”

„Jedna z vás je léčitelka, ne?”

„Jo. Jak jsi to věděl?”

„Zjistil jsem, že družiny o třech a více lidech mají vždycky léčitele.”

Rychle jsem odpověděl a zkontroloval jsem si vybavení. Do teď jsem snědl 53 Elixírů na vytříbení duše a hodnotu magie a charisma jsem si každou zvýšil o 9 bodů. Elixíry na kompresi svalů, kostí a kůže přestaly účinkovat, když mi zvedly hodnotu o 10 bodů, takže jsem s jistotou předpokládal, že to bude platit i u Elixíru na vytříbení duše. Jinými slovy, jakmile si hodnotu magie a charisma zvednu ještě o jeden bod, skončím s Elixíry na vytříbení duše.

Při sedmi příležitostech, kdy se na seznamu kořisti neukázal Elixír na vytříbení duše, jsem si vybral šest kousků vybavení Královny přízraků a jeden Střední lektvar. Měl jsem teď Čelenku Královny přízraků, Černý plášť Královny přízraků, Bílé kalhoty Královny přízraků, Hedvábné rukavice Královny přízraků, Duchařské boty Královny přízraků a Kožený bič Královny přízraků.

Vybavení Královny přízraků bylo ušité z lehké látky, ale jelikož jsem nevěděl, jaká technika v něm byla, rozhodl jsem se nasbírat všechny kousky. Takhle řečeno jsem se nedokázal přimět mít rád zbraň Královny přízraků, bič.

„Dril je skoro u konce.”

„Ech? U konce? Odcházíš z 10. podlaží?”

„Ach, ještě chvilku tu budu, ale nakonec budu muset jít na 15. podlaží.”

„Jů, co jiného čekat od Korunního prince.”

„Tak skvělé...”

„Tak dobrá, pojďme dovnitř.”

Lov Královny přízraků byl mnohem snazší než lov Lorda orků. Aspoň jsem si to myslel. Důvod byl prostý. Její podřízení se dali všichni odfouknout jedinou ranou a ektoplazmické šípy, které netvor boss střílel jako divý, se daly snadno vykrýt Duchovními štíty. A nejdůležitější bylo, že zvláštní technika Královny přízraků, která nespočet průzkumníků dohnala k zoufalství, se dala anulovat mým Válečným pokřikem Lorda orků.

Musel jsem prostě jen řádně používat své techniky a Královnu přízraků porazit. Když dřív Lord orků používal Válečný pokřik, měl jsem pocit, že se jen stěží držím na kraji smrti. Naopak Královna přízraků byla tak lehká, že jsem uprostřed dokonce zíval.

Po pravdě řečeno jsem si už plně věřil, že dokážu Královnu přízraků porazit sám. Jediný důvod, proč jsem to neudělal, bylo to, že jsem pořád hledal víc Elixírů na vytříbení duše.

Nejdůležitější bylo to, že jsem byl v levelu 15. Když jsem pominul to, že jsem byl posílený Elixíry na kompresi svalů, kostí a kůže, byl obrovský rozdíl v tom, když jste vyzvali prvního Pána podlaží na souboj v levelu 5 nebo druhého Pána podlaží v levelu 15. Navíc jsem si na souboj s netvorem bossem za ty tři roky drilu s Lordem orků nesmírně zvykl.

V družině jsem potřeboval léčitele jen proto, abych zaručil, že ostatní členové družiny přežijí. Mezi průzkumníky kobky byli tací, co kvůli nedostatku schopností zůstávali několik let na stejném podlaží. Když už jsem byl v tom, chtěl jsem jim pomoci v bezpečí pokročit do dalšího podlaží.

V RPG jste získali EXP a vylevelovali jste, kdykoli jste zabili netvory. Ale v kobce to nebylo tak snadné. Abyste vylevelovali, museli jste prokázat svou kvalifikaci tím, že jste pokořili podlaží kobky nebo že jste porazili pány podlaží.

Levelováním jste nezesílili. Levelovat vám umožnilo to, že jste prokázali svou sílu. A tak silní jenom sílili a slabí zůstali slabými.

Na začátku jsem byl poslední z nějakých 140 tisíc průzkumníků kobky. Teď jsem byl v horních 100 tisících. Jinými slovy tu bylo 40 tisíc, co se nedokázalo dostat přes 15. podlaží. Tohle číslo v sobě samozřejmě zahrnovalo lidi z Druhé, Třetí a Čtvrté kobky. Jelikož jsem byl v První kobce, mohl jsem s jistotou říct, že žádný z těch 40 tisíc lidí nebyl silnější než já.

Z 5 průzkumníků kobky na Zemi jsem teď byl na 3. místě. Otec byl stále v nižším levelu než já a zdálo se, že tu byl ještě někdo, kdo byl v nižším levelu. Ačkoli jsem byl zvědavý, kdo je průzkumník kobky na 1. místě, rozhodl jsem se tím prozatím nezabývat, protože jsem s tím nic nezmohl.

Proč jsem o tom mluvil? Abych potvrdil svůj názor, že tahle kobka kladla velký důraz na sílu.

Když jsem Královnu přízraků porazil pod 10 minut, ty tři blonďaté krásky měly každá naprosto jiný výraz.

„Korunní princi... jsi vážně neuvěřitelně silný.”

„Polk... Ehm, Korunní princi.”

„Ano?”

Zrovna když jsem si chtěl pročíst seznam odměn, otočil jsem hlavu na ty tři krásky.

„Víš, že od 11. podlaží můžeš začít lovit ve družině s lidmi z jiných světů, že? ...Chtěl bys dál lovit s námi?”

„Správně, Korunní princi. Tohle obvykle neříkám, ale kdybys to byl ty, byla bych ráda...”

Takové pokušení jsem při bojích s Pánem 5. podlaží nezažil. Pravděpodobně to bylo proto, že se lidé tehdy ještě nedozvěděli o kouzlu kobky nebo o důležitosti mít ve družině silného člena. Ale od 11. podlaží bylo možné vytvářet družiny s lidmi z jiných světů. Bylo přirozené, že lidé chtěli do svých družin získat silné lidi.

Jak člověk postupoval kobkou, sílil. A nic na tom neměnilo ani to, že jste si na to vypůjčili sílu od jiných.

Po pravdě to bylo neuvěřitelně bláhové. Pokud se lidé zaměřili pouze na levelování, bezpochyby zanedbají zlepšování svých technik. Nakonec nebudou mít na výběr a někde v kobce skončí.

Ale ty ženy nepřemýšlely o něčem takovém, když mi nabízely ty svůdné pohledy. Jedna dokonce využila výmluvy, že mi narovnala pokrčené oblečení, aby mi zašeptala do ucha: „Když vstoupíš do naší družiny, nebude mi vadit nabídnout ti své tělo.”

Tohle nebylo poprvé, co se to stalo. Dokonce i ucelené družiny s pěti členy mi nabídli, že někoho vykopnou a vezmou mě. Moje odpověď byla vždycky stejná.

„Promiň, ale chci zjistit, jak daleko dokážu jít sám.”

„Ach, Korunní princi.”

„Tak já jdu. Doufám, že v kobce najdete to, co hledáte.”

Potvrdil jsem si, že na seznamu odměn byl Elixír na tříbení duše, rychle jsem si ho vzal a rozpustil družinu. Když jsem vyšel z místnosti bosse a zavřel dveře, začalo to vyprchávat a mizet. Ty tři se s největší pravděpodobností vrátily do kobky, odkud přišly. Zjistil jsem, že na mě Loretta prázdně zírala, a oplatil jsem jí to úsměvem.

„Je pěkné tě zase vidět.”

„Ano. Ještě jsi tu misi nevzdal?”

„Haha, víš... Polk...”

Nebyl jsem schopen vymyslet, co trucující Lorettě říct, a tak jsem se zasmál a spolkl Elixír na tříbení duše. A pak...


| Vytříbil jsi svou duši do čistě bílé. Hodnota magie a charisma se zvýšila o jeden bod. Dokonale vytříbená duše má vliv i na tělo, takže je snadnější ovládat manu a tělo přijde druhým kouzelnější. Tvoje afinita se všemi dušemi vzrostla. Konzumace dalších Elixírů na tříbení duše pravděpodobně nebude mít žádný účinek. |

| Trvání techniky Božská manifestace se prodloužilo. Prodleva mezi jednotlivými použitími se zmenšila o jeden den. |


„..Haha.”

Jakmile jsem spatřil tu zprávu, zasmál jsem se. Nemohl jsem si pomoct. Nikdy jsem nečekal, že to bude mít dodatečný účinek. Loretta se na mě dívala, jako kdybych se zbláznil, a tak jsem jí vysvětlil: „Slečno Loretto, tvoji misi splním zítra.”

„Ech? Myslela jsem si, žes to odkládal, protože sis nevěřil. Počkat, počkej chvilku, to, co jsi zrovna spolkl. To byl Elixír na tříbení duše, že jo?”

„Ano.”

„...Na tohle se ptám jen pro jistotu, kolik Elixírů jsi snědl?”

„54. Tohle byl poslední.”

„...”

Slečna Loretta zkameněla. Protože nezareagovala, ani když jsem jí rukou zamával přímo před očima, jemně jsem ji štípl do tváře. Teprve pak nabyla vědomí.

„Au, co to děláš?!”

„Nic, myslel jsem si, že jsi zamrzla.”

„Samozřejmě že ne! Jen jsem vytuhla překvapením!”

„Je to tak překvapující?”

„Nemyslela jsem si, že by někdo spořádal tolik Elixírů na tříbení duše. Dokonce i lidé, co měli to štěstí, že ho získali, přestali u jednoho... Počkat.”

Loretta si pomyslela, že možná, a tak se zeptala: „Snědl jsi také Elixíry na kompresi svalů?”

„A Elixíry na kompresi kostí a kůže.”

„Jejda, přemýšlela jsem, jak se mohl někdo tak velký najednou tak zmenšit... A navíc tohle je poprvé, co slyším o Elixírech na kompresi kůže.”

„Takže jsou věci, co dokonce ani ty nevíš.”

„Obvykle jsem jenom v Obchodech. Pokud mi zákazníci neprodají kořist z Pána podlaží, nemám jak vědět, jaké dává odměny.”

„Lidé, co získali Elixíry na kompresi kůže, je museli sníst sami. Jako já.”

„Ano, ano, jsi úžasný, zákazníku. Ach jo, na sázení jsem si vybrala špatného člověka. Takže proto jsi za ty dva měsíce ani jednou neumřel.”

Trucovala a stěžovala si, ale brzy se zatvářila, jako že se jí ulevilo.

„No, takhle je to možná lepší. Huhu, snaž se ze všech sil, zákazníku. Já, Loretta, budu sledovat, jak daleko dojdeš.”

Její slova „snaž se” měla trochu jinou nuanci než posledně. Při její upřímné podpoře se mi na tváři objevil úsměv. Ale tohle byla jedna věc a to druhé zase něco jiného.

„Jenom se nekoukej, dál mi pomáhej.”

„Jsem majitelka obchodu. Mou úlohou je ti objektivně a spravedlivě prodat předměty. Určitě ti prodám správný předmět ve správnou dobu, takže se s tím spokoj.”

„Tsk, najednou jsi tak zchladla. Když jsi byla naštvaná, byla jsi roztomilejší.”

„R-roztomilá...!”

Lorettě najednou zrudla tvář. Jak jsem vycítil nebezpečí, rychle jsem otevřel telefon, abych odešel z kobky, ale byl jsem o sekundu pomalejší.

„Stůj, drzý zákazníku!”

„Uvidíme se zítra!”

Já jsem na ni samozřejmě mávl rukou a otočil jsem se k odchodu. Královnu přízraků jsem mohl na souboj vyzvat jenom jednou denně. Ve volném čase jsem trénoval boj s kopím, svou metodu kultivace many, četl jsem knížky nebo jsem pomáhal matce s domácími pracemi.

Dobrá, pojďme trénovat Perutův okruh!

„Počkeeeeej!”
-----------------------------------------------


~ Elixír na očištění duše jsem přejmenovala na Elixír na (vy)tříbení duše. V podstatě se už ale neobjeví, takže to je jedno ^_^ ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>