ICDS - kapitola 25

Kapitola 25 – Slyším tvůj hlas (2)

Temný krysí muž se od Královny přízraků nebo Lorda orků zásadně lišil. Lord orků neměl nic jiného než hrubou sílu a Královna přízraků měla jasnou slabinu. Ale Temný krysí muž byl prudký, měl silnou útočnou sílu a mocnou techniku. A ani jeho podřízení nebyli jen tak ledajací.

Vedl jsem družinu o deseti lidech na souboj proti Temnému krysímu muži. Ačkoli jsme uspěli, tři z nás zemřeli.

„Děkujeme! Díky tobě, Korunní princi, můžeme konečně do 16. podlaží!”

„Co jiného čekat od Toho, co vede cestu!”

„Korunní princi! Korunní princi!”

Bylo to stejné jako na 10. podlaží, šest přeživších průzkumníků se mi uklonilo a děkovalo mi nebo skandovalo mé jméno. Tímhle tempem mě možná i vezmou a vyhodí do vzduchu. Věděl jsem, že jsem neměl právo to říkat, ale pokud budou dál pokračovat tak, že se budou spoléhat na druhé a ne na vlastní sílu, nakonec je to srazí na kolena.

Když jsem se s nimi rozloučil, odešel jsem ze sálu bosse. Pak jsem padl na zadek a zamumlal: „Fuu, silný. Příliš silný.”

Když jsem byl v nízkém levelu, malý rozdíl ve statistice dělal velký rozdíl. Ale Temný krysí muž byl Pán 15. podlaží a já byl v levelu 20. Teď se zdálo, že rozdíl 5 levelů byl pouhý rozdíl 5 levelů. Ačkoli moje hodnoty byly abnormálně vysoké díky Komprimujícím elixírům a Pilulkám na tříbení duše, pořád to nestačilo na rozhodující rozdíl.

Jelikož jsem ho nemohl přemoci statistikou, mohl jsem to udělat jen zkušenostmi. Musel jsem rozpoznat všechny pohyby krysích podřízených a zabránit Temnému krysímu muži, aby na mě zaútočil, zatímco jsem se s nimi vypořádával. Také jsem potřeboval schopnost bez pochybení uniknout před strašlivou technikou Temného krysího muže.

Cílem bylo samozřejmě umožnit, aby se tomu vyhnuli všichni členové družiny a ne jenom já. Z vlastní zkušenosti to bylo celkem snadné. Tedy pokud jste vyřídili všechny krysí podřízené.

„Teď! Ústup!”

„Kugagagak! Festival blesků!”

Ten mizera mluvil stejně jako vždycky! Po mém výkřiku družina ustoupila a blesk Temného krysího muže spálil jenom prázdný vzduch. Ignoroval jsem ten pach spáleniny a vyrazil proti němu. Můj Hrdinný úder zářící oslnivým bílým světlem pronikl jeho břichem. Když to teď byla technika, mělo to úžasně krátkou dobu nabíjení.


| Kritický úder! |


„Kugagagagak!”

Jak Temný krysí muž vykřikl ve smrtelných mukách, vydechl jsem si úlevou a rozhlédl se kolem. Jeden, dva, tři... osm, devět. Dokonalé. Všichni byli naživu.

„Ach, Korunní princi!”

„Ať žije Korunní princ!”

„Porazit Temného krysího muže bez obětí!”

„Tohle je poprvé, co jsem o něčem takovém slyšel. Když si pomyslím, že jsem se stal svědkem historie. Korunní princi...”

Trvalo mi 3 dny, než se mi podařilo porazit Temného krysího muže se všemi členy družiny naživu. Jinými slovy na to bylo třeba 9 soubojů s bossem. Jelikož jsem samozřejmě měl první místo v zásluhách, dokázal jsem 8 krát získat Hřmící krystal a jednou Koženou halenu Temného krysího muže.

Zdálo se, že jsem tomu začínal rozumět. Jak jsem přemýšlel, že budu pomalu snižovat počet členů družiny a že Temného krysího muže naprosto zničím, nemohl jsem si pomoct a byl jsem natěšený jako dítě. Jak jsem byl pohroužený do vlastních myšlenek, najednou se na mě vrhli členové družiny.

„Korunní princi, Korunní princi!”

„Hej, připravte se ho zvednout!”

„Jéje!”

Přestaňte! Jděte už do dalšího podlaží!

Toho dne zrovna když jsem dojedl snídani a připravil jsem se jít do kobky, mě matka zastavila.

„Shine, dneska začíná škola, že?”

„...Ano?”

„Je 2. září, první den školy.”

„Ach.”

Někdy jsem přemýšlel, jestli jsem měl vážně inteligenci na hodnotě 20. Možná že mi kobka lhala. Dneska byl další z takových dnů.

Když jsem se na to zeptal Loretty, řekla: „Jak může být člověk, co se narodil s inteligencí 20, stejný jako člověk, co si inteligenci zvýšil na 20?” Neměl jsem slov.

Zdálo se, že tohle se nevztahovalo jenom k inteligenci, ale také na sílu, obratnost, konstituci, magii a ostatní hodnoty. Když jsem o tom popřemýšlel, dávalo to smysl. Původně jsem byl zdatný v používání své síly a těla, ale když jsem viděl jiné průzkumníky, přemýšlel jsem, proč se nedokázali tak dobře pohybovat. Lorettina slova tuhle záhadu vyřešila.

Zkrátka když si člověk zvýšil hodnoty, automaticky tím nezesílil. Bylo třeba nějakou dobu na přizpůsobení. Loretta tomu žertem říkala „update”.

Ale jak jsem mohl zapomenout na první den školy?! Už to byly roky, co jsem si zvýšil hodnotu inteligence, jak se to pořád mohlo aktualizovat? Bylo to proto, že jsem svůj mozek nepoužíval dostatečně?

Když se matka zatvářila, jako kdyby chtěla říct 'neříkej mi, že jsi na to zapomněl', rozpačitě jsem se usmál.

„Poslední dobou jsem měl napilno s kobkou.”

„Kobka tohle, kobka tamto. To říká i tvůj otec. To tam máš schované zlato?”

„Copak ti otec každý den nějaké nenosí?”

„A co ty?”

„Ech? No, já...”

Odvrátil jsem se od jejího pohledu. Promiň, matko, se vším tím zlatem, co utrácím, abych se setkal s kamarádkou, nemám žádné, co bych mohl přinést domů. Ale kdybych jí tohle řekl, měl jsem pocit, že by se mnou okamžitě přetrhala veškeré svazky. To by bylo otravné. To by znamenalo, že už bych nebyl Yuin bratr.

„Jak můžu být stejný jako otec? Nevydělávám tak moc. Vlastně utrácím víc, než vydělávám.”

„No, to jsem si myslela. Ale ten tvůj otec. Proč se neregistroval jako uživatel schopností?”

Otec momentálně horečnatě překonával podlaží kobky. Měl by být na 14. podlaží. Jak se dalo čekat od samozvaného Nejsilnějšího na Zemi. Prodral se tolika podlažími jen během pár měsíců.

Přesně jsem věděl, co si otec myslel.

„Zrovna teď je trochu moc slabý.”

Když jsem jí řekl, že si zvyšoval svůj level a level techniky Nárazová vlna, naklonila hlavu ke straně. Zdálo se, že bylo něco, co ani matka nevěděla.

Neměl jsem ponětí, jak si uživatel schopností rozvinul svou schopnost. Mohl jsem se akorát dohadovat, že rostla častým používáním. Také bylo možné, že schopnosti nemohly růst. Přece jenom kdyby se to dalo udělat tak snadno, nebylo by tolik uživatelů schopností řádu F, co si stěžovali na internetových fórech.

Ale pro osvíceného průzkumníka kobky bylo jednoduché si své techniky rozvinout. Musel jen opakovaně používat techniku a zvyšovat její level. A jako bonus si mohl bonusovými body z levelování zvýšit hodnotu many a mít to s vývojem techniky celkově ještě snazší. Kolem a kolem neexistovala žádná podobná systémová chyba jako průzkumník kobky, co se stal uživatelem schopností.

Když uživatelé schopností zažili osvícení, zašli do Centra na identifikaci schopností patřící státu a tam se rozhodlo, do jaké kategorie patřila jejich schopnost a také kolik měli many a jaký měli řád. Jelikož otec samozřejmě neměl v plánu registrovat se jako uživatel schopností, mohl svůj řád akorát odhadovat z moci uživatelů schopností, co se ukazovali v televizi. Výsledkem byl řád D.

Uživatelé schopností řádu F a E se do boje proti netvorům nevysílali. A pokud ano, pak jenom jako podpora. Až řád D měl moc bojovat s netvory. S otcovým uměním s kopím a silou průzkumníka kobky byla jeho skutečná síla samozřejmě o hodně výš než řád D. Ale samotná jeho schopnost byla v řádu D.

Otec si myslel, že by měl být nejsilnější na Zemi, takže při vyhlídce na to, že by jeho schopnost označili řádem D, celý vyskočil a vrhl se do kobky.

V důsledku levelování svého vlastního levelu a levelu techniky Nárazové vlny teď měl sílu uživatele schopností v horní polovině řádu C. Samozřejmě bude dál zesilovat. Jo, záviděl jsem.

Ale otec se zřekl všech Komprimujících elixírů, Pilulek na tříbení duše, sady vybavení Lorda orků a titulů. Zaměřil se pouze na stoupání do vyšších podlaží a zvyšování levelů své techniky.

Ačkoli to bylo rozhodnutí, které udělal, aby si rychle zvýšil sílu a vydělal víc peněz, nemyslel jsem si, že to bylo moudré. Naprosté pokoření kobky. Věřil jsem, že tato cesta, co jsem si zvolil, byl způsob, jak donekonečna sílit.

„Takže... Neměl bys jít do školy?”

„Ano, půjdu, mami.”

Litoval jsem, že jsem si první přednášku dal na 9. ráno, a tak jsem musel kráčet do toho otravného kopce do školy. Při pohledu na alej ginga jsem se usmál.

„Za chvilku budou naprosto nádherné.”

Na zem spadly oříšky ginga a rozkřáply se, jejich pronikavý pach se šířil vzduchem.

[Snažme se ze všech sil, aby jich na přesrok vyrostlo víc!]

[Achjo, jsem otrávený všemi těmi starými ženami, co je sbírají. Musíme je dát Královně.]

Podzim, roční období prosycené pachem ginga, se teď chýlil ke konci. Zbývalo méně než dva týdny, než začne zima. Až nastane, přísahal jsem si, že budu jezdit kyvadlovou dopravou a ne se nahoru štrachat v chladu.

Přednáška byla v 2. patře budovy ekonomické fakulty. Byla to přednáška, na kterou chodilo přes 100 lidí. Studenti se navzájem už tak nějak poznali, neboť si spolu povídali, jako kdyby se znali už léta. Já jsem naopak stál ve dveřích a zíral na ně, jako kdybych byl z jiné země. Měl jsem pocit, že na univerzitní život, o kterém jsem snil, nedojde.

A v té chvíli jsem ucítil, jak mě někdo zatahal za rukáv. Otočil jsem se.

„Ge, holka s kapucí.”

„Su YeEun!”

„Správně, Su YeEun. Bylo pěkné tě zase vidět.”

Jak jsem se otočil o 180° a zamířil jsem k místu v rohu, Su YeEun mě znovu popadla za rukáv.

„Ty...”

„Ještě pořád nevím, jak se jmenuješ.”

Su YeEun měla hlavu zase zakrytou kapucí od mikiny. Ale takhle z blízka byla její tvář vidět. Kulaté oči, orlí nos a plné růžové rty. Měla všechny rysy krásky. I kdyby její krása dokázala z trůnu srazit Kleopatru, nechtěl jsem s ní mít samozřejmě nic do činění!
-----------------------------------------------

~ Chudál Shin, navýšil si hodnotu inteligence a myslel si, že má vyhráno. A ono ne. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>