překlady od Tadomi: KY

Kapitola 29 – Prozrazení informací k Doporučení

„Takže ze všeho nejdřív, ta dívka, co jsi přinesl do města, je Shayna Lonbaltear z městského státu Hanza.”

Loren nevěděl nic o tom, co Jack zrovna řekl.

Když se podíval na Lapis pro více informací, okamžitě mu poskytla informace, co potřeboval.

„Městský stát Hanza je malý stát soustřeďující se kolem města Hanza, což je tři dny jízdy vozem na jih od Kauffy. Nikdy jsem neslyšela jméno Shayna, ale rod Lonbaltearů je hlava toho státu.”

„Ty vážně víš svoje, co?”

„Hehehe... Můžeš mě chválit víc, víš?”

Loren ignoroval Lapis, co hrdě nadmula hruď, a požádal Jacka, aby pokračoval. Jack se rozhodl Lapis také ignorovat a pokračoval. Díval se přitom přímo na Lorena.

„Shayna je jediná dcera hlavy toho státu. Její postavení není překvapivě příliš vysoké, ale to neznamená, že bychom se k ní mohli chovat hrubě.”

Loren souhlasil, že i když byl ten stát malý, dcera člověka, co byl na vrcholu, nebyl někdo, ke komu by se mohli chovat hrubě.

Ale nezdálo se, že by gilda těžila z toho, že pomůže malému městskému státu. Nemohl si pomoct a měl pocit, že se to celé zdálo divné, a tak se zeptal na něco, co měl na mysli.

„Nechápu, proč nás takhle omezili, když jsme ji sem akorát přivedli.”

„To je snadné. Nechtěli, abyste o tom někomu řekli. Přemýšlej o tom. Někdo nechal dámu vysokého postavení o samotě v lese. Lidé by si o tom povídali a zkazky by se rozšířily všude možně.”

Loren si nebyl jistý, jak to fungovalo, ale usoudil, že bude s Jackem souhlasit. Šlechta a královské rodiny často dělaly věci, co se prostým lidem zdály zbytečné.

Loren věřil, že bylo chytřejší nic nezpochybňovat, protože kdyby všechno zpochybňoval, konverzace by se dostala do slepé uličky.

„Obvykle když někomu pomůžeš, dostaneš určitou odměnu, ale jsou dva důvody, proč jste vy nic nedostali. Zaprvé, nikdo o pátrání nepožádal. Zadruhé, nebyli schopní potvrdit, jestli je ta dívka vážně Shayna.”

„Už to jsou dva dny, ale pořád to nebyli schopní zjistit?”

Po Lapisině rozčileném tónu Jack pokrčil rameny.

„Mě se neptej. Gilda říká, že s největší pravděpodobností je, kdo říká, že je, ale posel, kterého poslali do Hanzy, se nevrátil.”

Loren si pomyslel, že na tom rozhodně bylo něco divného.

Loren a Lapis tu dívku přivedli před dvěma dny a i kdyby gilda vyslala posla hned poté, pořád by byl na cestě do Hanzy.

Jak Loren přemýšlel, proč by gilda prohlásila, že se posel nevrátil, Lapis mu na to odpověděla: „Tohle se neomezuje jen na gildu dobrodruhů, ale poslové z velkých organizací s sebou nesou magický předmět, co periodicky vysílá signál, co značí jejich polohu. Ten signál s největší pravděpodobností zmizel.”

„A tohle si gilda myslí. Není to něco, čemu chtějí dát prioritu, ale ani nechtějí naštvat ten stát. A tak oslovili dobrodruhy železného řádu a pošlou pár družin, aby tu dívku doprovodily do města. To znamená, že je venku zakázka na její doprovod zpět do Hanzy.”

Jack pak dodal, že to nebylo něco, co by dělali stříbrné řády, zatímco se napil svého pití.

Ta dívka měla vysoké postavení, ale ten stát neměl s gildou nijak zvláštní vztah. To znamenalo, že odměna nebude tak dobrá, ale stejně budou muset brát ohled na člověka, kterého střeží.

I kdyby to znamenalo udělat si konexe u městského státu Hanzy, každopádně to pro dobrodruhy vysokého řádu nebyla dobrá zakázka.

„Není to tak tajné, jak jsem si myslela.”

„To je pravda, ale pořád se to týká zakázky a obvykle bych o tom nemluvil. Gilda vám o tom neřekla proto, že to není něco, čím by se měli trápit měděné řády.”

„Tak co máme dělat, abychom se k tomu protlačili?”

Jakmile Lapis řekla ta slova, Loren a Jack se po sobě podívali.

Jack byl Lapis rozčilený a otočil se na Lorena. Ten se podíval na Jacka, věděl, že Lapis řekne něco takového.

„Existuje nějaký konkrétní důvod, proč tam chce jít?”

„Ne. Pravděpodobně to je ze zvědavosti.”

„Samozřejmě že ano. Dobře vychovávanou dívku ze šlechtické rodiny nechali ležet samotnou v lesích, tři dny od jejího města. Nemůžu si pomoct a chci vědět víc.”

Ačkoli Lapis zdůraznila fakt, že se s tím nedalo nic dělat, Loren neměl ponětí, kvůli které části se s tím nedalo nic dělat.

Ale jedno věděl a řekl to Lapis: „Nebudou se s námi obtěžovat, jsme jenom v měděném řádu.”

„Doufala jsem, že někde bude nějaká skulina.”

„Není možné, aby...”

„Vlastně je, víš?”

„Vážně?” odpověděl Loren slabě.

„Ale je to zvláštní případ. Pokud vás doporučí dobrodruh stříbrného řádu, dá se k měděnému řádu chovat jako k železnému řádu.”

„I kdyby to tak bylo, nedostali jsme samotnou tu zakázku.”

„Ale my ano.”

Loren přimhouřil oči a podíval se na Jacka.

Zatímco se Jack snažil vymyslet, co se za tím upřeným pohledem skrývalo, pokračoval ve vysvětlování: „Ta zakázka se dostala k Ritzovi. Pokud to Ritz schválí, s naším doporučením se tam můžete vmáčknout.”

„To zní úžasně. Byla bych ráda, kdybyste mohli...”

Loren zakryl Lapis ústa, zabránil jí v její snaze tu nabídku přijmout.

Ačkoli si Lapis užuž chtěla stěžovat, Loren ji umlčel pohledem a otočil se na Jacka. Ačkoli to Jack nadnesl, Loren chápal, že někoho doporučit se snadněji řeklo, než udělalo.

Pokud ti doporučení selhali nebo nějak nesplnili očekávání, znamenalo to, že by to pošpinilo i pověst těch, co je doporučili.

„Nemyslím si, že by to byl problém. Ritz pravděpodobně řekne to samé.”

„Ale stejně...”

„Nebudu tě nutit. Můžeš se rozhodnout, jestli tu zakázku chceš přijmout nebo ne, já jenom říkám, že to je možné. Ale...”

Jack přestal mluvit a podíval se za Lorena.

Loren nechápal, co se snažil říct, a tak mu Jack omluvně řekl: „Ale víš, preferoval bych, kdyby sis nejdřív obstaral zbraň.”

Jack byl u toho, když se Lorenova zbraň rozbila.

Proto věděl, že Loren žádnou neměl, a ačkoli měl důvěru v Lorenovu sílu a schopnosti, s doporučením někoho beze zbraně váhal.

Loren si pak uvědomil, že pokud si žádnou nedokáže obstarat, možná se nebude muset této zakázky účastnit.

Užuž chtěl říct, že neměl peníze na koupi nové zbraně, ale když viděl, jak na něj Lapis zahlížela s napůl otevřenýma očima, zakolísal.

„Uch, ale... to... je...”

„...”

„No tak, Lapis. Víš, v jaké jsem situaci, ne...?”

„...”

„Hej, Jacku. Do zítřka s tím vybavením něco udělám. Mohl bys nás doporučit?”

Nakonec Loren prohrál s nátlakem Lapisina ticha.

„Chlape, vážně na ni nic nemáš. Úplně po tobě šlape.”

„Zmlkni, nemusíš mi to připomínat.”

„No, tady mluvíme o tobě, takže do zítřka budeš mít určitě něco připraveného. Půjdu si o tom promluvit s Ritzem. No, na tu zakázku nepůjdou žádné stříbrné řády, takže s naším doporučením se tam dostanete bez problému.”

„Díky, chlape. Takže... Lapis.”

„Hmm?”

Jelikož konverzace pokračovala směrem, kterým chtěla, nátlak, co z ní ještě před chvílí sálal, beze stopy zmizel. Loren se přiměl říct slova, co vážně nechtěl říct.

„Půjč mi peníze.”

Navyšovat si dluh nebylo vůbec dobré.

Ale pokud si nedokáže připravit vybavení, nebude moct přijmout lepší zakázky a místo toho bude muset bojovat pěstmi.

Takže se rozhodl využít této příležitosti a půjčit si tolik peněz, kolik jen mohl, aby si koupil vybavení.

„Vybavení? Nějaké si koupíš?”

„Pokud ne, způsobí to Jackovi potíže.”

„Hmmm...”

Lapis začala chvíli přemýšlet a pak se Jacka zeptala na otázku: „Ohledně té zakázky. Kdy se bude odjíždět?”

„Podrobnosti neznám jistě, ale musí zařídit, že je Shayna dostatečně zdravá, aby se mohla přesouvat, takže řekli nejdřív za tři dny.”

Když Lapis zaslechla Jackovu odpověď, začala počítat na prstech. Zdálo se, že došla k závěru, a pak se otočila na Lorena.

„Promiň, Lorene. Můžu ti půjčit peníze, žádný problém, ale mohl bys počkat jeden den?”

„No... to já si půjčuju, takže pokud chceš, abych počkal, počkám.”

„Jelikož jde o vybavení, znamená to, že si chceš koupit zbraň jako velký meč, správně? Pokud ano, mám pocit, že peníze, co teď mám, nebudou stačit, takže dojdu pro další.”

Lorenovy pocity se mírně zachmuřily, neboť věděl, že nebude moct hned získat zbraň, jako měl předtím. Bylo těžké uvěřit, že by se zbraň takové velikosti a tíhy prodávala v normálním obchodě. Měl v plánu najít si něco podobného, ale i to bude obtížné, a tak bude muset udělat kompromis.

„Takže musím něco zařídit, takže půjdu.”

Pomalu a hladce vstala a rychle vyšla z baru.

Když ji sledoval odejít, Loren usoudil, že také odejde, ale Jack ho zastavil, zrovna když chtěl vstát. A tak se znovu posadil.

„Nespěcháš, že ne? Chvilku mi dělej společnost.”

„No, to mi nevadí...”

I když by se chtěl podívat na nějaké vybavení, nebyl si jistý, kolik mu Lapis půjčí. Usoudil, že měl trochu volného času, co může s Jackem strávit. Napil se ze svého hrnku, ale po Jackově dalších slovech to skoro vyprskl.

„Oba to máme celkem drsné, že jsme se zamilovali do divných holek.”

„...Jakže jsme se dostali k tomuto tématu?”

Bylo to tak náhlé, že Loren do toho komentáře nedokázal vnést žádné emoce. Zatímco Jack přikyvoval, jako kdybych chápal, jak se Loren cítil.

„Já vím, já vím. Já to chápu. Nim po mě taky šlape, ale hádám, že to je to, co nám ta slabost jménem láska, přináší.”

Loren si otřel pivo z úst. Jejich vztah už odhadl během toho prvního údobí, co byli spolu, ale když to vzešlo z Jackových vlastních úst, bylo to trochu trapné.

„Ale víš ty co, začínám si myslet, že když na mě sedí tou svou štíhlou prdelkou, není to tak zlé.”

„Hej, pokud tě uslyší, na místě z tebe bude včelí úl.”

Takové konverzace se tak či tak musely donést až k druhé straně. Varoval ho a také mu dal nějakou tu radu, ale alkohol se Jackovi propracoval až do hlavy a nic z toho se k němu nedoneslo.

„Její netýkavost je také součástí jejího kouzla.”

„Piješ... a zároveň s láskou mluvíš o dívce, co miluješ. Co s tím mám dělat...”

Loren usoudil, že bude potřebovat víc alkoholu, aby se vypořádal s Jackovým opilým chování, co se objímal a svíjel, zatímco dál mluvil o Nim. A od procházející číšnice si objednal další korbel.

-----------------------------------------------

~ Takže kolik na tomhle světě stojí jeden velký meč a nějaké to vybavení. Podle mě ten dluh půjde už do zlatých... ~

~ Nejsem si jistá, jestli to je jen Jackovo nedorozumění, ale Loren zareagoval spíš jako: co to ten opilec povídá. Než: kruci, odhalili mě. ~

Hlavní stránka novely