KY - kapitola 26

Kapitola 26 – Od přijetí zakázky k setkání

„Vybral sis celkem bezpečnou práci, sbírání bylinek.”

Po jednostranné potyčce u baru šel Loren k nástěnce se zakázkami, nahodile si vybral zakázku a odkráčel. Chtěl se vyhnout rozruchu.

Ta zakázka, co si vybral, byl „sběr bylinek v nedalekém lese”.

Jelikož tam nežili žádní silní netvoři, obtížnost byla nejmenší a gilda vykupovala bylinky za 2 měďáky za kus.

Spíš než zakázka mu to přišlo jako prodej zdrojů a surovin, ale gilda měla po celý rok zraněné dobrodruhy, takže čím větší množství bylinek měli, tím lépe. A proto byla tato zakázka vždycky na nástěnce.

„Nejsou tam žádní netvoři, takže nepotřebuju zbraň.”

Loren neměl zbraň, a tak pro něj tato zakázka byla dokonalá, ale když pomyslel na to, jak levné bylinky byly, nechtělo se mu to dělat.

Suma, co potřeboval na odškodnění za židli, stůl a stěnu, co se poškodila, když Loren dal pěstí dobrodruhovi železného řádu, činila 4 stříbrné. Za stěnu to bylo 3 stříbrné a za stůl a židli 1 stříbrný, takže teď Loren celkem dlužil 14 stříbrných a 10 měďáků.

„Abys ten dluh splatil, budeš potřebovat sedm set padesát bylinek.”

„Neříkej něco tak odrazujícího. Není možné, aby jich v tomhle lese bylo tolik.”

Ten les, ke kterému mířili, nebyl tak velký.

Proto tam nebyli nebezpeční netvoři, ale nebylo možné, aby v takovém malém lesíku bylo takové množství bylin, co Lapis zmínila.

Cesta do lesa trvala hodinu.

Loren si nebyl jistý, jak to fungovalo, ale věděl, že den byl rozdělený na 12 částí a hodina byla jedna z dvanácti. Ve velkých městech zvonil každou hodinu zvon, aby se dalo určit, kolik bylo.

Jakmile se za hodinu dostali do lesa, Loren šel dál a začal hledat bylinky.

Když byl Loren ještě žoldnéřem, bylinky mu hodně pomohly, takže o nich hodně věděl. Měly mírně zašpičatělé listy a bylo těžké si je splést s jinou rostlinou.

„Tohle je tak nezáživné.”

Lapis, co Lorena následovala, se zastavila, aby sebrala stonek. Zvedla si ho před oči a zírala na něj. Pak ho hodila do vaku, co nesla s sebou.

„Proč taky sbíráš bylinky?”

„Taky si potřebuju něco vydělat. Nevypadalo by to dobře, kdybych neměla peníze, co bych ti mohla půjčit, až to budeš potřebovat.”

Loren si pomyslel, že nemusela dělat tak nezáživnou zakázku, neboť se zdálo, že měla dost peněz, aby mu nějaké půjčila. A sklonil hlavu se skleslým výrazem.

Došlo mu, že se Lapis, co měla dost peněz pro sebe, účastnila této zakázky, protože mu půjčila peníze.

„Každopádně, Lorene, celkem dost jich opomíjíš.”

„Ugh... takovéhle věci mi nejdou.”

Loren jich našel celkem dost a dal si je do vaku, ale nemohl si pomoct a nějaké přehlédl.

Lapis sbírala bylinky, co Loren minul, ale jejich vaky byly zhruba stejně nadité, což ukazovalo, kolik jich Loren přehlížel.

„Kdyby tady byla bitva nebo dvě, bylo by mnohem snazší ti to splatit.”

Ačkoli Loren řekl tohle, kdyby se ho někdo zeptal, jestli by se chtěl vrátit k životu žoldnéře, nemohl by bez váhání říct ano.

Většinu svého života žil jako žoldnéř, ale nebylo to tak, že si užíval vydělávat si na živobytí zabíjením.

Byl smutný, že to jeho skupinu zničilo, ale teď o tom začal přemýšlet jako o příležitosti, aby otočil na nový list.

„I kdyby tu byla nějaká bitva, nemáš žádné vybavení. Nebo se chceš zkusit zapsat jako voják a získat vybavení takhle?”

„To bych radši nedělal.”

Podle Lorena bylo vybavení, co se dávalo obyčejným lidem shromážděným verbujícím důstojníkem nebo odvedencům, ubohé.

Ačkoli země připravila finance na nákup dobrého vybavení pro vojáky, tyto peníze prošly rukama pár lidí a velká suma peněz zmizela.

I když se suma zmenšila, množství potřebného vybavení se nezměnilo.

Zbývající finance se samozřejmě odrážely na kvalitě vybavení a vojáci dostali kopí, co se zlomila po jediném bodnutí, kožená brnění, co se rozpadla, jen když si ho člověk oblékl, a ostatní věci, co se zdály jako vtip.

Obyčejní vojáci tohle nevěděli, ale člen Lorenovy skupiny, co dohlížel na finance, Lorenovi řekl, že tohle byl důvod, proč byli vojáci, kterým v bitvě čelili, tak slabí.

„Vážně toho moc nenacházíme.”

Když uplynulo trochu času od chvíle, kdy začali sbírat bylinky, dostali se na nejzazší konec lesa. Což znamenalo, že se jim při sběru bylinek podařilo přejít celý les. Dokonce i po takové vzdálenosti byl Lorenův vak jen z půlky plný bylinek. Počet bylin, co se mu podařilo nasbírat, byl kolem dvaceti.

„S tím se nedá nic dělat. Tahle zakázka je dostupná neustále, takže sem vždycky někdo chodí sbírat bylinky.”

Lapis měla stejně velký vak s bylinkami jako Loren.

Do západu slunce zbývalo času dost, ale když uvážili, jak dlouho jim bude trvat dostat se zpět do města, museli se teď vydat na cestu zpět.

Loren nechtěl riskovat, že by spal venku beze zbraně, a pokud by to šlo, chtěl spát v posteli.

„Asi bychom se měli vrátit.”

„Ale jsme v mírné ztrátě.”

Loren věnoval Lapis nervózní pohled, ale Lapis pokračovala s rozvážným výrazem na tváři: „Hostinec, co gilda doporučila, stojí 30 měďáků za noc. Jídlo bude stát od 5 do 7 měďáků. Pokud se rozhodneš pít, sklenice stojí 2 měďáky. Celkem se výdaje za den pohybují od 45 do 53 měďáků.”

Loren si to pochmurně propočítal a zjistil, že peníze, co dostane za bylinky, nestačily na to, aby to všechno pokryly.

Musel čelit realitě, že pokud to bude takhle dál pokračovat, nebude mít jak splatit Lapis svůj dluh.

„Ráda bych navrhla, aby ses rozhodl půjčit si ode mě peníze na nějaké dobré vybavení.”

„Budu o tom muset začít přemýšlet. Počkat, jak vyžívají ostatní dobrodruzi měděného řádu? Neříkej mi...”

Loren si myslel, že možná byli také zadlužení, a Lapis odpověděla, jak si zavazovala vak: „Rozhodně jsou až po krk v dluzích. Proto se snaží přijmout zakázku, kde dostanou hodně zaplaceno. Pokud uspějí, vydělají peníze. A pokud selžou, možná zemřou. Nejbezpečnější cestou je si zvýšit řád na železný a nechat se naverbovat družinou veteránů.”

„Hádám, že svět je celkem drsný...”

Loren si začal myslet, že žoldnéři měli možná větší štěstí, co se peněz týče. Nebylo třeba se penězi trápit a dokonce dostávali malé kapesné.

Svoje vybavení dali komukoli, kdo to měl na starosti, a před další bitvou se jim to vrátilo, naprosto spravené a připravené.

„Hádám, že velitel a chlápci v účetnictví to neměli nejjednodušší.”

„Ačkoli se to člověk od člověka liší, takhle žije každý.”

Ačkoli to řekla učitelským tónem, počet bylin v jejich vacích se tím nezvýší.

Po cestě zpět Loren přemýšlel, jestli by si měl pořídit zbraň, i kdyby to znamenalo, že si zvýší dluh, a pokusit se o lepší zakázku. Ale něco kolem nich vycítil a v tichosti hodil svůj vak Lapis.

„To říkáš, že ti mám nést věci?”

„Ne. Buď chvilku zticha.”

Loren zaťal pěsti a umlčel Lapis, co si užuž chtěla stěžovat.

Lapis si uvědomila, že Loren něco vycítil, držela jazyk za zuby a svírala vak, co jí Loren hodil, u hrudi spolu se svým.

„Tudy. Něco tu je.”

Loren v zeleném pachu lesa vycítil pach zvířat. Zaslechl tiché zavrčení a sešel z cesty ve směru, odkud ten zvuk přicházel.

„Pokud tam něco je, neměli bychom utéct?”

„To je pravda, ale mám špatný pocit.”

Ačkoli Loren souhlasil, že co Lapis řekla, bylo rozumné, držel se své intuice a běžel lesem. Ten špatný pocit, co Loren měl, se brzy stal realitou přímo před jeho očima.

„Lorene! Leží tam mladá dívka v bezvědomí!”

Dostali se na malý palouk a uprostřed ležela mladá dívka v bílých šatech, své blonďaté vlasy měla rozhozené do všech stran.

Lapis se soustředila na ni, ale Loren našel zdroj pachu zvířat skrývajících se mezi stromy kolem nich.

„Něco tu je!”

„Lesní vlci!”

Jak se ozvalo Lorenovo varování, Lapis si uvědomila, že byli obklíčení, a okamžitě řekla název zvířat.

Vlci žili v lesích a nebyli tak velcí, ale přesouvali se a lovili ve smečkách, kvůli čemuž byli tak nějak nebezpeční.

Samotný vlk nebyl tak nebezpečný, ale úroveň jejich nebezpečí exponenciálně rostla a byli příčinou smrti velkého počtu dobrodruhů v lese.

„Zachráníme ji! Nemáš žádné námitky, že?”

„Ne, ale Lorene, nemáš zbraň!”

„Tohle na ty psy stačí.”

Loren zlehka máchl pěstí a vyrazil.

Lesní vlci viděli Lorena vyrazit a někteří se odtrhli od smečky a vyrazili k němu. Jeden z vlků skákal ze stromu na strom a skočil na Lorena, ale dostalo se mu rány pěstí přímo do čumáku. Odletěl vzad, otáčel se dokola a se zlomeným čumákem a vylomenými zuby narazil do stromu. Zatímco beze zvuku zemřel, dalšímu vlkovi rozdrtil krk, hodil ho na zem a rozdrtil mu hlavu.

Další vlk se snažil Lorenovi zakousnout do bot, ale nedokázal se prokousnout tlustou kůží. Loren ho popadl a máchl jím přímo do stromu a vlkovi se zlomil hřbet.

Posledního, co se snažil proklouznout za Lorena a zaútočit na Lapis, na poslední chvilku popadl za ocas. Vlk se snažil Lorena kousnout, ale ten jím máchl a vlkovi to zlomilo krk.

Všechno tohle se stalo v krátkém okamžiku a lesní vlci, co zrovna přišli o čtyři své členy, začali být vůči Lorenovi ostražití.

„Dají se sníst?”

„Jejich maso není určené na jídlo, ale jejich kožešina má nějakou tu cenu. Lorene, umíš stahovat zvířata? Já to neumím.”

„Ani nemáme nůž, takže se toho asi budeme muset zříct.”

Oba dva přišli sbírat bylinky a neměli nic, co by jim pomohlo vlky nést.

Ačkoli litoval, že nebyl schopný ty vlky odnést, věděl, že neměl žádnou jinou možnost, neboť je neměl jak vzít zpět. Loren nechal mrtvoly na zemi a udělal krok vpřed. Zbytek lesních vlků pochopil, že proti němu neměli šanci, a utekli.

Loren nebyl ten typ člověka, co rád proháněl zvířata, co nezaútočí, a ještě chvíli nepolevoval v obezřetnosti, aby se ujistil, že se nevrátí. Když viděl, že se nevrací, uvolnil se a pomalu přešel k dívce.

Ta dívka vypadala, že jí bylo kolem deseti let.

Loren si pomyslel, že to možná byla past, ale nedokázal vymyslet, kdo by na něj chtěl nastražit past s malou dívkou jako návnadou. A ani nedaleko nic takového nenašel.

„Budu dávat pozor, takže můžeš ji zkontrolovat?”

„Ano, samozřejmě.”

Šlo tu o mladou dívku.

Loren usoudil, že Lapis, co byla také dívka, se na kontrolu jejího stavu hodila lépe. Lapis si dřepla vedle dívky a nahmatala jí tep, pak jí zkontrolovala oblečení a tělo.

Loren to sledoval koutkem oka, zatímco se rozhlížel kolem.

Ačkoli se lesní vlci stáhli, pořád tu byla šance, že znovu zaútočí.

„Tato dívka má vážně štěstí.”

Dívka, co ležela na zemi, měla ve vlasech hlínu a spadané listí. Zdálo se, že jí Lapis bylo líto, a tak jí začala oprašovat tvář a tělo.

„Štěstí? I když na ni měli co nevidět zaútočit vlci?”

„Ano, protože jsme ji našli, než ji mohli sníst. A navíc zatímco ses vypořádával s těmi čtyřmi, ostatní na ni nezaútočili. Pokud se tomu nedá říct štěstí, pak nevím, co jiného by to bylo.”

„To... Jelikož jsou lidé, co mají smůlu, hádám, že jsou i lidi, co mají štěstí.”

„Tenhle svět je tak dobře udělaný. Jen tak mimochodem, máš ponětí, kdo jsou ti smolní lidé?”

Lapis zvedla bezvědomou dívku a usmála se na Lorena.

Loren od toho úsměvu rychle odvrátil zrak. 

-----------------------------------------------


~ Záhadná dívka v lese, hm? Jak se tam dostala? A Loren ji musel samozřejmě zachránit... a namočit se tak do dalšího maléru. ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>