OSO - kapitola 17

Epilog – Odměna a Zákazníci

[——Zahájeno propočítávání konečného výsledku. Od teď už se nebudou udílet body za počínání. Po propočtech budou oznámeny výsledky. Opakuji——]

Probral jsem se, když to okolo začalo hlučet. Vzpomněl jsem si, že jsem měl trochu hlad, když jsem šel spát, a tak jsem si zkontroloval status. Level sytosti se snížil. Když jsem se podíval na čas, bylo šest hodin ráno posledního dne. Zdálo se, že jsem spal skoro 24 hodin.

Podíval jsem se na sebe. Zdálo se, že jsem měl na sobě tenkou látku. Ryui, co na hřbetě nesl Zakura, už byl vzhůru. Zdálo se, že čekal, až se vzbudím.

„Dobré ráno, Ryui, Zakuro.”

„Probudila ses, Yun.”

„Cloude, co? Dneska je poslední den, co? Celé to bylo kratší, než jsem čekal.”

„Správně. Pořád je čas, než oznámí výsledky. Magi a Lyly čekají.”

„Dobrá.”

„A taky tady—— odškodnění za újmu, co jsi včera utržila. Nebo tak to řekli.”

Jak to říkal, Cloude mi předal předměty, co mu svěřili. Zdálo se, že ty předměty byly moje kompenzace. Za to, že jsem se stal návnadou. A zdálo se, že v tom bylo zahrnuté i zohlednění toho, že jsem omdlel.

Nějaké vzácné vybavení a jedinečné zboží a také výběr prokletého vybavení. A taky kniha, co jsem potají chtěl.

„S tímhle mám všechny knihy.”

„Zdálo se, že jsi je chtěla, takže jsem šli na netvory, abychom ti je donesli.”

To byla... celkem těžká pravda.

„...četl jsi to, zatímco jsem spal?”

„Nemám v úmyslu někoho okrást o zábavu. A já mám teď taky kompletní kolekci.”

Představil jsem si, že to směnil za vybavení. Sbíral je lépe než já, pomyslel jsem si.

„Heej, Yun. Tady, tady.”

Magi a ostatní čekali kolem táborového ohně. Jak jsem se rozhlédl, všichni působili ospale.

„Dobré ráno.”

„Ránko. Můj ty světe, nechoď zpět do postele, celou dobu jsi spala. Báli jsme se, protože ses nevzbudila bez ohledu na to, jak jsme na tebe volali, Yuncchi.”

„Promiň.”

Zdálo se, že se kvůli mně bezdůvodně trápili. Zatímco jsem si to v duchu pomyslel, stejně jsem se suše usmál.

„Ale i tak se všichni zdáte nervózní, stalo se něco?”

„Hmm. Byla párty na oslavu podrobení bosse. Potom si všichni mysleli, že by bylo škoda promarnit zbývající čas, a tak šli uprostřed noci na lov,” řekla Magi, nalila do dřevěného hrnku bylinkový čaj a podala mi ho.

Těžké aroma bylinkového čaje mi osvěžilo myšlenky. Trochu jsem usrkl a když jsem ho ochutnal, vydechl jsem si.

[——Posílám výsledky.]

Když se informace přenesly, reakce na výsledky poslané v mailu byly: vzrušení, frustrace, rezignace, hořký smích. Ačkoli v tom bylo hodně zklamání, nakonec se všichni podívali na své kamarády s úlevou na tváři.

„Takže můj výsledek je——”

Můj vlastní výsledek, co mi poslali, byl psaný velkým písmem nahoře.

[Skóre (Místo 4 / 2396) Blahopřejeme k výhře.]

To tam bylo tím velkým písmem napsáno. Nečekal jsem, že vyhraju a strnul jsem překvapením. Při pohledu na Cloudův šťastný úsměv se na něj soustředily upřené pohledy plné vzteku.

Tak nějak lhostejně promluvil: „Jsou tu i podrobné výsledky. Zdá se, že to připravili velmi spravedlivě.”

Také jsem se podíval na obsah, a opravdu, bylo to vymyšlené tak, aby všechny posoudili spravedlivě. Hráč si nepřibral žádný Smysl [4.000 bodů], volná místa v družině [40.000 bodů], navíc tam bylo výroba zbraní [24.500 bodů], výroba brnění [17.500 bodů], výroba léčivých předmětů [18.200 bodů]. Za výrobu bylo přidaných spoustu bodů. Kromě toho tam byly body za poražení netvorů a poražení jedinečných bossů.

„Bonusová truhla s pokladem [3.000 bodů]... kromě předmětů jsme dostali i body?”

„To je určitě kvůli úrovni obtížnosti. Tvoje potápění je jen za [500 bodů], což samo o sobě není moc. Zdá se, že se počítalo ne to, že ses potopila, ale výsledek?”

„Hmm. Kromě toho... Vaření [21.000 bodů]?! Není to trochu divné?!”

„Ne, je to kvůli množství, co jsi vyrobila. Jednotlivé ohodnocení je menší než u výroby zbraní nebo brnění, ale násobí se to vyrobeným množstvím.”

Zatímco jsme si řekli tohle, sjel jsem na údaje víc dole. Týmové vyjednávání, týmová spolupráce a výměna s ostatními hráči, spolupráce během podrobení bosse, zničení slabin a tak dále.

A úplně dole bylo skóre s neslýchanou hodnotou.

„Spřátelení mláďat [100.000 bodů], hej, není tam o jednu nulu víc?”

„To bude počet mláďat, s kterými jsme se spřátelili. 20.000 za každé zvíře. No, ta hodnota musí být vysoká podle toho, jak dobrý vztah s nimi máme.”

Nechtěl jsem se do těch okolností za tím začíst tak hluboko.

„No, tohle je výsledek píle všech. Hurá za dobrou práci za celý týden.”

„Jojo. Zvládli jsme to díky členům, co máme! Udělali jsme si dům, lovili, vařili... byla to zábava!”

To řekli Magi a Lyly, takže se bavili? A když jsem to zaslechl, cítil jsem, jak se mi výraz uvolnil.

„Ale Yun, nezapomněla jsi, že ne?”

„Na co?”

Najednou se Magi odvážně zasmála. Zeptal jsem se, co to bylo, zapomněl jsem na něco?

„Vítězové dostanou předměty z limitované edice. Copak to asi bude?”

„Předměty, co skoro rozhodí herní rovnováhu?”

To bylo to jediné, co jsem dokázal odpovědět. Po pravdě jenom top hráči dostanou výjimečné předměty, co rozhodily herní rovnováhu. Obsahem bonusové truhly s pokladem byly předměty, co se daly upravit s pomocí magických materiálů. Myslím, že to rovnováhu nerozhodí.

„Například soukromý dům? To by bylo užitečné.”

„Ehmm, obchody a gildovní budovy se dají použít jako domy... takže to není třeba.”

„Uuu...”

Zakoktal jsem se, když jsem slyšel Lylyho praktický názor.

A tak jsem přemýšlel, co to bude. A jak jsem o tom přemýšlel, přišel další mail. Můj ty světe, další mail od administrátora. Měli to všechno poslat najednou. Při těhle věcech byli až příliš formální.

[——Blahopřejeme k výhře ceny. Vyber si svou cenu ze seznamu uvedeného níže. Vybraný předmět se okamžitě objeví v tvém inventáři.]

„Tak nějak... je tu výběr cen.”

„No, je to lepší, než kdyby o tom administrátoři jednostranně rozhodli. Bylo by problematické, kdyby řemeslníci jako my dostali zbraně.”

Ačkoli Cloude řekl tohle, jeho výraz hned poté zvážněl.

Jak jsem to prolétl pohledem, spatřil jsem [zbraň legendární třídy s omezeným počtem použití], [zbraň legendární třídy s předem danou životností], [zbraň zesílená magickým materiálem] a brnění mělo stejný výběr jako zbraně.

[Právo na zvláštní dům], [Vlastnictví soukromého pole], [Právo vytvořit si vlastní kobku]. To byly předměty vztahující se k polím.

A——

„——[Výrobní truhla] řemeslného typu.”

To mě zaujalo.

V popisu bylo: Každý den vyrobí jeden nahodilý materiál z udaného řemeslného druhu. A také tam byla možnost změny nastavení: Truhla může jednou denně replikovat materiál uložený uvnitř.

Jinými slovy pokud to nastavím na předměty typu bylin, dostanu jeden nahodilý materiál typu byliny. Pokud to nastavím na typ kovu, dá mi to nahodilou rudu.

Častost objevování se lišilo v závislosti na řádu materiálu a ani funkce duplikování nebyla dokonalá. Původní předmět nezmizí, ale pokud byl řád materiálu příliš vysoký, mohlo to selhat. Zatímco bylo možné změnit nastavení, lektvary se vyráběly ve velkém. Na rozdíl od výrobků jako zbraně a brnění. Materiál na lektvary nebyl omezený na byliny. Také bylo třeba tělesné části netvorů. Nebyl z toho okamžitý zisk, nemělo to praktické využití.

„Není to moc praktické, ale... vážně mě to zaujalo.”

„Je to pěkné. Možná bych to měla taky zkusit?”

Zdálo se, že ta magická truhla zaujala i Magi. Byl jsem trochu šťastný, když jsem viděl, že jsme se shodli.

„Lyly, co sis vybral?”

„Já? Vybral jsem si [Vlastnictví soukromého pole].”

„Ech? Copak jsi předtím neřekl, že nepotřebuješ dům?”

„Tak to není. Pokud to je pole, pak to bude rozlehlá plocha, co můžu použít, jak chci. U tesařiny je mnoho věcí, na co potřebuju rozlehlý prostor... co mám udělat, až se vrátím? Předtím musím nasbírat materiál~ Shiacchi, taky mi pomůžeš, dobře?”

Lyly mluvil s pěkným úsměvem, přišlo mi to oslňující. Naopak Cloude byl——

„Aha. Takže Cloude, co ty?”

„Hmm. [Právo vytvořit vlastní kobku], je to na tři měsíce.”

„Cloude jako pán kobky? To mi přijde jako něco pro zlosyna...”

Jak na něj Magi zírala, Cloude si odfrkl a zasmál se.

„Ačkoli je to na omezené časové období, můžu volně provozovat kobku. To znamená, že můžu určit, co v kobce je. Můžu ložiska nastavit na materiál k šití a sbírat je ve velkém...”

„AACH?! Cloude, to není fér! Nastav materiál na rovnováhu!”

Cloudova tvář se zlovolně pokřivila. Ačkoli to, co jsme si vybrali, mělo své dobré a špatné stránky, Lylyho vzezření s nevinným úsměvem mi vyléčilo srdce.

Poslali jsme své požadavky a já jsem si potvrdil, že jsem dostal Výrobní truhlu.

A pak bylo ohlášení závěrečných výsledků.

[——Za krátko se mláďata zaváží hráčům.]

V tichosti začala poslední akce.

Úmluva s mláďaty. Po tomto ohlášení se mláďata jedno po druhém otočila k lidem, kterým věřila nejvíc.

Všichni lidé, kterým čelila zvířata, nedokázali nic říct. Úmluva byla nezbytný krok, ale nikdo neměl slov, protože o tom nic neslyšeli. Ale nebylo třeba nikoho informovat, protože ta situace pokročí automaticky.

Z mláďat začalo jedno po druhém sálat světlo, zdálo se, že nastal čas úmluvy.

„...Ryui? Zakuro?”

Tak nějak jsem to zamumlal, jak jsem čelil mláďatům, co byla ovinutá světlem. Ryui byl zahalený do bílého světla, zatímco Zakuro do temně rudého světla. Co se týkalo ostatních, Rickle byl zahalený do světle modrého světla a Socks byl zahalený do mísícího se černého a bílého světla, takže to vypadalo jako mramor. Neshias byl zahalený do kombinace zlatého a rumělkového světla. V okolí jsem viděl zářit variaci světel.

Uplynulo zhruba 30 sekund a když to světlo zesláblo, byli tam Ryui a ostatní. Ale jejich vzezření se mírně lišilo.

„...Ryui teď má delší roh a Zakuro teď má dva ocásky.”

Ryuimu z čela stoupal spirálový roh, co mu vykukoval mezi krátkou srstí, a Zakuro měl dva černé husté ocásky.

Co se týkalo Ryuiho, věděl jsem, že je legendární mytologické zvíře, jednorožec. Ale nevěděl jsem, co byl Zakuro. Liška s mnoha ocasy?

Kromě toho jak jsem se rozhlédl kolem, Rickle a Socks se moc nezměnili. Naopak Neshiasovo nostalgické vzezření opeřené koule nebylo nikde vidět, prodělal proměnu na rumělkového ptáka s nádherným ocasem.

„Ta změna před a po byla drastická.”

Tak nějak mi to přišlo jako vzácnost.

„Aach... ten roztomilý Rickle je...”

„Co se stalo, Magi?!”

„Prodloužily se mu drápy a zuby! Tak nějak je teď roztomilý a zároveň skvělý!”

Rickle, kterého držela, se obrátil tímhle směrem. Ztěžka dýchal s „haa haa haa” a vyplázl jazyk, takže jsme vskutku viděli, že mu o něco povyrostly tesáky.

Jak všichni zírali, Rickle krátce zavyl a zhroutil se do bledého světla. Co se Magi objevilo v ruce, byl světle modrý kámen.

„Aach? Úmluva je hotová?”

„Takže teď je řada na mě. Tvé jméno jest Socks. Staň se mým příbuzným, neb to já tě vezmu k sobě.”

Socks se začal zručně drbat zadní nohou za krkem. Cloude skončil se svou trapnou řečí. Zíral jsem na něj s přivřenýma očima. Lyly se suše usmál a Magi si držela ruku před pusou a snažila se nesmát.

„Fuu~. Pojď, Socks.”

Cloude zavolal na Socks, co si upravoval srst, a ten okamžitě vyskočil takovým způsobem, že se to z jeho malé postavy nedalo představit. Jeho vzezření se změnilo na kámen s promísenou černou a bílou.

„Takže s tímhle je úmluva hotová.”

„Ale Cloude, co to bylo za hlášky. To chceš, abych se smála až k smrti?”

Jak to Magi vypíchla, tvář se mu hořce zkroutila. Zůstal zticha a nijak nenamítal. Zdálo se, že si byl vědom, jak trapné bylo jeho chování.

Mezitím Lyly——

„Taky uzavřeme úmluvu? Shiacchi.”

Neshias, co se proměnil na nádherného ptáka, neudělal nic konkrétního. Na místě zmizel a proměnil se na teple oranžový kámen.

„To znamená—— teď to jsme my. No, takže spolu v budoucnu dobře vycházejme?”

Ohnul jsem kolena a pokynul jsem ke dvěma zvířatům, aby pro ně bylo snazší přijít. Ryui mi začal otevřeně lízat tvář a Zakuro se mi vyšplhal po paži a začal mi svým malým jazýčkem lízat tvář z druhé strany.

„Uppowah? P-počkat, to lechtá!”

„...Yun lízají ze všech stran. Uups, to je vážně stimulující. Mám pocit, že se mi spustí krev z nosu.”

„Hmmm?! Inspirace na nové brnění!”

„To je tak pěkné~ Shiacchi jenom mírně zobe, nechte mě se taky připojit.”

Ne, místo toho mi pomozte! To jsem si pomyslel, ale ta situace netrvala dlouho. Ach, vydral se mi z hrdla krátký zvuk a ta dvě zvířata se proměnila na částice světla. V rukách jsem měl kámen bílý jako sníh a rudý s černými pruhy.

„Podařilo se ti to zdárně dokončit, Yun.”

„Jo, zdá se, že jo.”

„Jsem zvědavý, s jakým netvorem se všichni spřátelili.”

„Takže můj Shiacchi je—— Fénix. Je to jméno naprosto mýtického legendárního stvoření. No, zrovna teď je to mládě, takže to je v pohodě.”

Lyly, teď nemá smysl utíkat od reality. V budoucnu se to promění na strašlivou existenci.

„Fénix, co? Může to nahradit oživovací předměty, takže by ho chtěl každý.”

„C-c-c-co mám dělat?! Rozdrtí ho a použijí!”

Cloudova replika Lylyho rozhodila a ten se začal bát. Zdálo se, že chtěl odehnat špatné lidi.

„Neboj se. V takové chvíli vás dva ochráníme s vlastními životy v sázce.”

„No ano. Když budeš v maléru, taky ti pomůžu.”

„No, to je celé. Prostě buď prozatím šťastný.”

Nejdřív na Lylyho promluvil Cloude, pak Magi a pak já.

„Místo abychom se trápili tím, co nás čeká, ohlásíme, z jaké rasy je náš partner. Další je Cloude, potom Yun.”

„Dobře. Jméno je—— nějaký druh Šťastné kočky. Zdá se, že to je démonické zvíře, co vládne štěstí.”

„Kočka, co v sobě nosí jak štěstí, tak smůlu... vypadá to jako podpůrné mládě.”

„Fufufufu, zajímavé. Někde se povídá, že jsou černé kočky existence, co nosí svým majitelům štěstí. Jinými slovy to je existence, co druhé okrádá o štěstí a předává ho svému majiteli. Je to podivné, ale zajímavé. Líbí se mi to.”

Cloude s tím odvážným úsměvem byl trochu odpudivý.

Magi pak povzbudila mě: „Dál, Yun. Co ty na to?”

„I když se mě na to zeptáš, Ryui je jednorožec, jak jeho vzezření napovídá. Zakuro je...”

A můj druhý partner byl——

„——Nebeská liška.”

Jak jednorožec, tak liščí duchové nebyli ve fantazy hrách nikdy hlavními hrdiny. Co jsem si tak vybavoval, vždycky měli podpůrnou úlohu v zákulisí.

„Hmm. Dva typy, co dospívají pozdě, co? No, pořád to jsou mláďata, uvidíme, co nás čeká.”

„Tak Magi, a co ty?”

„Ech, v mém případě to je——”

Vyprskla. Proč byla tak překvapená. Aach, dala si ruku na čelo a vzhlédla k obloze.

„Hm. Je to mýtické zvíře jménem Fenrir. Je to jméno, co se objevuje v mýtech a hrách.”

„Zdá se, že pokud se dobře vytrénuje, bude silný.”

„A co budeme dělat, pokud se promění na obrovské netvory?”

„„„.........”””

My tři jsme na Lylyho zamumlání nedokázali nic odpovědět.

Jo. Ti netvoři se nazývali mláďata. To znamenalo, že je objevíme někde na herním poli. Fenrir, co stál před hráči, jak jen silný bude, až vyroste.

V tomto ohledu se zdálo, že netvoři, s kterými jsme během této akce mohli uzavřít úmluvu, měli značný potenciál. A pokud jsme splnili podmínky, bylo relativně snadné s nimi tu úmluvu uzavřít.

Na druhou stranu jejich těla byla omezená tím, že to byla mláďata. Zdálo se, že administrátoři museli dohlížet na rovnováhu za všech okolností.

„...nemysleme na něco tak strašlivého. Přece jenom jsme řemeslníci.”

„Máš pravdu. V blízké budoucnosti se prostě modleme za mír duší lidí, co sbírají materiál.”

„Ne, počkat, ještě nezemřeli. Hlavně ještě není známo, kdy se vůbec objeví.”

Z nějakého důvodu jsem nakonec přirozeně namítl na Cloudovu repliku, co se před hrudí pokřižoval.

No, pokud měl člověk v úmyslu vyrobit něco ze vzácné kořisti, co se objeví, možná nakonec skončí tak, že požádá o podrobení netvora kvůli řečené kořisti. V tomto ohledu byl muž, co přemýšlel do budoucna.

Ale i tak v této bezpečné zóně bylo mnoho mláďat, ale zhruba jenom půlka dokázala řádně uzavřít úmluvu. Zbytek se zdráhavě vrátil do lesa.

Někteří lidé se dívali ke vzdalujícím se hřbetům mláďat a zavolali na ně žalostným, bojácným hlasem. Bylo to smutné rozloučení, ale lékem na to bylo, že tu po nich něco zůstalo. Byli tu omráčení lidé, kterým se v rukách nebo inventářích objevila srst nebo rohy...

No, jako suvenýr a věc, co si můžou vzít, to bylo dobré.

„Zdá se, že ne všichni zúčastnění byli schopní uzavřít úmluvu.”

„No, to byla mláďata, co se přihnala do bezpečné zóny, aby se skryla.”

Jak to Magi zamumlala, otočil jsem se a melancholicky jsem jim zíral na hřbety. Možná jsem se počítal jako jeden z lidí, co měl velké štěstí. To jsem si pomyslel.

[——Všechny procesy akce jsou kompletní. Po tomto budete během 10 minut přesunuti na normální server. Různé funkce použité během této akce budou deaktivovány a obnoví se normální specifikace. ——Opakuji——]

Poslední oznámení, co? Když se vítězové doslechli, že vyhráli, ke konci se shlukli a i když hlučně oslavovali, jak se dalo čekat, nikdo neprováděl nic okázalého, protože to byla hra. Nakonec všichni oznámili své výsledky a ukázali předměty, co dostali.

Později se nějaké informace předají ještě i potají.

„Hmm. Je konec, ale nemůžu uvěřit, že v realitě uběhlo jenom pár hodin. I kdyby mi to teď řekli, znělo by mi to nepravděpodobně.”

„Co když se teď vzbudíme a zjistíme, že místo toho uplynul měsíc.”

Magi a Lyly spolu mluvili. No, pokud se čas dal zkomprimovat, také by mělo být možné udělat opak.

Když jsem o tom popřemýšlel takhle, zdálo se, že Ureshima Tarou bude ve hře možná oblíbený žert.

„Takže, je na čase. No, vycházejme spolu i na druhé straně.”

„Magi. Možná je pozdě to teď říct, ale byla to zábava.”

„Jojo. Léto skončilo, tak se zkusme často scházet?”

„To by mohlo být také pěkné. Po tomhle se všichni vydáme svou vlastní cestou. Takže až se příště zase setkáme, buďte na mě hodní.”

Jak jsme skončili s loučením, cítil jsem stejnou senzaci, jako když akce začala.




Po této akci došlo v Ateliéru k malé změně.

„Tři sendviče a různé lektvary v maximálním možném množství k odběru.”

„Chci pět sendvičů plných Yuniny lásky a to samé s lektvary.”

„Ty... neříkej přímo před ní něco takového. A taky chci to samé.”

Začalo to s Mikadzuchi z [Osmi milionů bohů], do mého obchodu začali jako zákazníci chodit někteří hráči, s kterými jsem se seznámil.

A tyto hráče obsluhovala NPC Kyouko, které jsem to nechal na starosti. Ačkoli jsem seděl v koutku obchodu, momentálně jsem byl atrakce na upoutávání zákazníků.

„Takže přijdu zase. Yuninko.”

„Děkujeme za nákup. A taky mi neříkej Yuninko!” zavolal jsem na zákazníka, co mi mával od dveří, a znaveně jsem si povzdechl.

„Yun, jsi unavená?”

„Kdo ví. No, není to svým způsobem vítaná změna?”

„Tak jdi prosím nasbírat materiál. Když teď máme víc zákazníků, chybí nám několik druhů materiálu.”

„Dobře. Takže se pro dobro obchodu budeme snažit ze všech sil. Pojďme, Ryui, Zakuro.”

Ta dvě zvířata, co se mnou seděla, svižně vstala a podívala se ke mně. Viděla, že jsem spokojeně přikývl a pověsil si na rameno luk.

„Teď pojďme v poklidu a bezpečí něco ulovit.”

Vyslechl jsem si odpověď dvou zvířat a odešel jsem z Ateliéru. Když jsem našel nepřítele v příhodném levelu, sesbíral jsem materiál.

Uvolněně jsem v tomto světě trávil čas mým vlastním tempem.




– Status –

Jméno: Yun

Zbraň: Dlouhý luk Černé panny

Vedlejší zbraň: Magin kuchařský nůž

Brnění: CS No.6 Okrový stvořitel (vnější díl, spodní díl, tělo, pas)

Limit ke šperkům 2/10

# Hrubý železný prsten (1)

# Prsten náhradního kamene

SP v držení 22

【Luk lv28】

【Jestřábí zrak lv38】

【Nárůst rychlosti lv22】

【Odhalení lv24】

【Magické nadání lv42】

【Magická moc lv43】

【Čarovná umění lv16】

【Dávkování lv20】

【Krocení lv2】

【Vaření lv20】


Neaktivní:

【Alchymie lv29】

【Syntéza lv26】

【Nadání zemského živlu lv13】

【Zručnost lv29】

【Plavání lv13】

【Řemeslné znalosti lv30】


Šperky získané během akce

# Náramek mrtvého vojáka x1

# různé šperky způsobující abnormální stavy (jed, paralýza, spánek, kletba, okouzlení, zmatek, mdloby, hněv), sada osmi x1

# žertovné šperky x12

#prokleté  šperky x10 

-----------------------------------------------

~ A je konec! Když se uváží, že v reálném času uplynulo sotva pár hodin a v herním času cca týden, je překlad velice neefektivní! ~

~ V nejbližší době se můžete těšit na 2. knihu žoldnéře na mizině (vůbec to nesouvisí s tím srdceryvnou zprávou, co mi přišla na FB...). 

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<???>