ICDS - kapitola 19

Kapitola 19 – Noví podzimní studenti (1)

„Kyaa! Mami, brácha vypadá, jako kdyby mu vysáli duši!”

„Už je takový nějakou dobu. Zdá se v depresi. Jdi ho utěšit, vy dva spolu dobře vycházíte.”

„Haha, sám jsem porazil Královnu přízraků... Hm, jo. To se nezmění. Ale Temný krysí muž...”

„Brácho, brácho! Vzpamatuj se!” Anděl shůry... ne, Yua mnou zatřásla za ramena a já sebou bez odporu nechal smýkat.

Yua měla roztomilý hlásek. Byla pilíř, co mi zabránil spadnout. Pokud si kdy Yua najde přítele, co mám dělat? Mám mu utrhnout všechny údy nebo ho mám unést... huk!

„Brácho!”

„Y-yuo.”

„Jsi v pořádku? Haa.”

Když mě její výkřik vytrhl z toho omámení, Yua si úlevou vydechla. Vážně se bála, že se mnou něco bylo? Kuk, jak roztomilé.

„Haha, není třeba se bát, Yuo. Jsem v pořádku.”

„Ale vypadal jsi tak bezduše. Taky sis pro sebe něco povídal.”

„Máš pravdu... no, jen jsem zažil jeden neúspěch, to je celé.”

„Neúspěch?”

„Jo. Vypadá to, že jsem byl až moc arogantní.”

Vzpomněl jsem si, co se před chvilkou stalo. Když jsem se na 10. podlaží rozloučil s Lorettou, pospíšil jsem si do místnosti Pána 15. podlaží. Přidal jsem se k nahodilé družině a vyzval na souboj Temného krysího muže.

„Dobrá, takže se přes to dostaneme a popojdeme výš!”

Velitel družiny byl šermíř ve středním věku. To byl možná důvod, proč členy družiny shazoval. V té chvíli jsem se začal cítit znepokojeně.

Včetně mě družina sestávala z průzkumníků kobky z pěti různých světů. Žádná družina nemůže uspět bez harmonie mezi svými členy. Ale když byl vůdce družiny tak deprimující, bylo to těžké. A moje znepokojení se rozhodně vyplnilo.

„No tak, zabijte ty krysí muže!”

„Akorát se na ně vrháte přímo! Předem jsme se měli domluvit, kdo bude tankovat a kdo je naláká!”

Nejdřív se začali dohadovat vůdce družiny a hlavní útočník, zatímco já jsem v tichosti a stranou lovil krysí muže. Kdybych to nedělal, souboj s bossem by skončil mnohem rychleji.

Měli jsme dva léčitele, oba z jiných světů než vůdce družiny. A tak se tvářili pěkně ošklivě, když vůdce družiny spustil tím svým tyranským tónem. Na druhou stranu náš tank, co byl ze stejného světa jako vůdce družiny, s ním vycházel dobře.

„Kikikiki! Nekoukejte na mě spatra jen proto, že jsem krysa!”

„Zabijte toho krysího mizeru!”

Temný krysí muž byl 2 metry vysoký, v porovnání s jinými Pány podlaží relativně malý. A tak jsem si myslel, že ho náš tank zvládne. Samozřejmě jsem se mýlil.

„Kikik! Kikik!”

„Kuk, útoky téhle krysy jsou až moc silné! Léčení!”

„Kruci...”

Tank měl stejnou povahu jako vůdce družiny. Zdálo se, že se léčitelé skoro zdráhali ho léčit. V důsledku čehož byly chvíle, kdy měli špatné načasování. Vůdce družiny se evidentně soustředil na útočení na Temného krysího muže, aby nastřádal body zásluh. Náš hlavní útočník, co se dohadoval s vůdcem družiny, nakonec přehlédl pár krysích mužů, kteří se vydali k našemu tankovi.

„Cože? Hej, na co čekáte?! Sundejte je ze mě!”

„Kruci, prostě se soustřeď na Temného krysího muže!”

„Ach!”

Jak tank a vůdce družiny podrážděně křičeli, Temný krysí muž si mohl začít dělat, co chtěl. Já jsem po jednom lovil krysí muže, ale když jsem tohle zaslechl, vyrazil jsem k Temnému krysímu muži.

Ačkoli náš chytrý mág okamžitě změnil cíl a zamířil svou útočnou magii na Temného krysího muže, ten byl bohužel příliš rychlý.

„Kikikik! Všechny vás spálím!”


| Temný krysí muž použil Temnou hřmící explozi! |


To, co následovalo, byl nezapomenutelný pohled. Z těla Temného krysího muže okamžitě vyrazilo temné světlo a udeřilo do vůdce družiny a tanka, co byli nejblíž. Ti dva okamžitě shořeli a padli. Myslel jsem si, že tím to skončí, ale mýlil jsem se. To byl jenom začátek.

„Kikikik! Tohle je párty blesků! Kikik!”

BUM!

Přesně jak název napovídal, vybuchl černý blesk. Vůdce družiny i tank zemřeli okamžitě. A já, co běžel za Temným krysím mužem, jsem nebyl výjimkou.

Nepomohlo mi ani moje vysoké HP, ani vybavení Lorda orků. Akorát mi tu bolest prodloužily. Ztratil jsem vědomí a když jsem se probral, byl jsem vně kobky.

Byla to moje chyba. Nebo jsem si to aspoň myslel.

Myslel jsem si, že dokážu Temného krysího muže porazit bez ohledu na to, co ti hlupáci udělají. Z toho důvodu jsem se nepokusil jejich hádku zastavit a ani jsem nic neřekl na bláhové rozkazy vůdce družiny.

Když jsem teď o tom přemýšlel, vůbec jsem v té družině neměl zůstávat. Jakmile jsem si uvědomil, že nefunguje, měl jsem odejít a najít si jinou.

A nakonec jsem měl na Temného krysího muže zaútočit sám a nespoléhat se na členy své družiny. Až moc jsem si tam hrál. Tak moc, že mě oddělali, když jsem lovil krysí nohsledy. Bylo to neomluvitelné.

Byl jsem příliš natěšený z toho, že jsem sám porazil Královnu přízraků. Ačkoli jsem jasně věděl, že nade mnou bylo 100 tisíc lidí! Na Zemi byl dokonce i řád A, o řádu SS ani nemluvě, silnější než já! Ne, možná byl silnější dokonce i řád B. Kobka bylo místo, kde se člověk musel mít neustále na pozoru. Jelikož jsem si zahrával a nedával pozor, bylo jenom očividné, že jsem zemřel.

Jak jsem sám sebe káral, Yua mi najednou položila ruku na hlavu.

„To zvládneš, bratře.”

„Yuo...”

„Věřím ti. Rozhodně to zvládneš.”

„Ale...”

„Všichni dělají chyby, bratře.”

Yua mě pomalu hladila po vlasech. Zavřel jsem oči a čekal na její slova. Zároveň s tím jsem se mnohem víc uvolnil.

„Bratře, člověk, co se poučí z vlastních chyb, dokáže cokoli. Takže to samé bude platit i pro tebe.”

„...Máš pravdu. Díky, Yuo. Slibuju, že už další chybu neudělám. Už mě z kobky nikdy nevyhodí.”

Yuina slova něžně vyléčila mou zraněnou sebeúctu. Kdybych i po tom zůstal v depresi, nebyl bych muž. Předsevzal jsem si, že už nikdy nepolevím v ostražitosti, že už nikdy neudělám takové chyby, že už se nikdy nenechám vyhodit z kobky!

Pohladil jsem svou rozkošnou sestřičku po vlasech. Yua roztomile zajásala a potěšeně se nakrucovala, aniž by se mě pustila. Byl to sourozenecký vztah, co jsem tak dlouho chtěl.

Věděla, jak utěšit svého bratra... Yua úplně vyrostla! Přísahám, že tě udělám šťastnou! Hm, to mi nezní správně. Jasně, ochráním úsměv tohoto anděla!

Jak jsem z Yuiných magických slov znovu nabyl energii, zaťal jsem pěsti. Najednou se ozval tříštivý zvuk. Když jsem se podíval, matka na nás zírala z kuchyně a celá se třásla. Na zemi byla zmrazená vepřová kližka. Vážně by měla koupit bůček, když otec tak vydělává.

„N-ne, to nemůžete! Jste pokrevně spříznění! Ať vás to ani nenapadne!”

„Řekl jsem, že to tak není! To myslíš jenom na tohle, mami?”

„Ale je to až moc podezřelé! Proč by dva dospělí byli jinak spolu na pohovce?!”

Zatraceně, přílišné rozpaky byly problém, ale přílišná blízkost byla taky problém...?! Jelikož jsem neměl nikoho, komu bych si postěžoval, mohl jsem ten hněv nad nespravedlností akorát držet v sobě.

Za týden jsem Temného krysího muže vyzval na odvetný souboj. Tentokrát moje družina působila dobře. Takhle řečeno, měl jsem v plánu pokračovat, dokud Temného krysího muže nedokážu porazit sám. Bylo by dobře, kdybych se na svou družinu moc nespoléhal. Bude dobře, když mě nebudou moc brzdit.

„Není to náhodou...? Korunní princ?”

Ale zdálo se, že mě vůdkyně družiny znala. Kdo to byl? Byla to kráska s perlově bílou pokožkou, blonďatým ohonem a zářivě zelenýma očima.

Nevzpomínal jsem si, že bych se setkal s tak pěknou dívkou. Zeptal jsem se jí, jestli o mě slyšela z povídání, ale ona zakroutila hlavou.

„Díky tobě, Korunní princi, jsem se před 2 roky dostala přes 5. podlaží. Pořád jsem ti za to vděčná. Tehdy jsem nedokázala splnit svou úlohu a nezáleželo na tom, v které jsem byla družině. Takže jsem byla v depresi a myslela jsem si, že se do kobky nehodím. Vyzvala jsem Lorda orků na poslední souboj a to jsem se dostala do tvé družiny.”

„Ach... aha.”

„Ten den jsi byl vážně skvělý... Jak jsem plnila tvoje rozkazy, znovu jsem nabyla vlastní sebevědomí. Dokázala jsem porazit svůj strach a zabodnout meč do Lorda orků. Když jsme ho porazili, moje sebevědomí rostlo a já se ve družině se svými kamarády z Luky dostala až sem.”

10 podlaží za 2 roky. Ačkoli to bylo trochu pomalejší než Ellos nebo Palludia, co se týče nadání a úsilí, byli na vrcholu. Aby dívka, co se zasekla na 5. podlaží, za dva roky vystoupala až sem, bylo bezpochyby hodno pochvaly.

Neváhal jsem odhalit své myšlenky.

„To je neuvěřitelné. Určitě ses musela hodně snažit.”

„Ach, tehdy jsi byl mnohem méně formální... mohl bys mluvit volně jako tehdy? Jinak to bude až moc trapné...”

„Ne, jak bych mohl?”

Volně? Tak jsem mluvil s dospělou ženou jako ona? Kde bylo moje vychování?

Když mě viděla chovat se tak popleteně, potřásla hlavou a zahihňala se.

„Ne, vážně jsi tak mluvil. Protože před dvěma roky jsem byla malé děcko, co nemělo ani 130 sihai.”

„...Ano?”

Sihai. To byla délková jednotka ze světa Luka, rovnalo se to zhruba 1,1 cm. Jinými slovy před dvěma roky měřila zhruba 143 cm. Ale jak to bylo možné? Teď vypadala, že má dobře přes 160 cm. Jak by mohl někdo za dva roky tak moc vyrůst? Ani nemluvě o tom, že měla úžasnou hruď... ehm.

„Huhu, když jsi nervózní, jsi roztomilý.”

„Ne, to...”

„Nemusíš být tak překvapený. Lidé ze světa Luka v jistém věku zažívají prudký růst. Je to víc než u lidí z jiných světů, takže mám podezření, že to je zvláštní rys našich lidí.”

„Ach, aha.”

To dávalo smysl. I když jsme všichni vypadali jako lidé, byli jsme z jiných světů. Že jsme měli jiné období růstu, nebylo tak těžké přijmout. Ale z nějakého důvodu se zdálo, že mi to spojení svět Luka někoho připomnělo.

No, pravděpodobně to nic nebylo. S tím jsem tu myšlenku odložil.
-----------------------------------------------


~ A na Palludii zase zapomněl... A až se s ní znovu setká, možná ji už ani nepozná, protože z ní bude dospělá slečna minimálně o 20 cm vyšší! ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>