Povídka - Kouzelníkem po třiceti

Evidentně se můžete stát kouzelníkem, když si zachováte panictví až do třiceti

~ Tentokrát o jedné městské legendě, možná jste na ni už někde v anime (či jiných materiálech) narazili. Akorát se mi nepodařilo vypátrat, jestli to platí jenom u mužů nebo i u žen... ~



Evidentně se můžete stát kouzelníkem, když si zachováte panictví až do třiceti.

Najednou jsem si vybavil tak hloupou moderní legendu.

Momentálně bylo 23:58. Za dalších 120 sekund bude půlnoc a změní se datum. Byla to doba, kdy mají děti jít spát, a také doba, kdy se dospělí mají připravit jít vyspat na zítřek, pokud nemají žádné jiné okolnosti. Co se týče toho, proč jsem byl v takovou noc vzhůru, aniž bych jevil nějaké náznaky spánku... Bylo to kvůli vážně hloupému důvodu, co udivoval dokonce i mě.

Zítra. Přesně za další dvě minuty. Budu mít narozeniny a bude mi třicet.

Evidentně se můžete stát kouzelníkem, když si zachováte panictví až do třiceti.

...Jak jste odhadli, jsem panic. Opravdická třešnička.

Žádná historie přítelkyň ve stejném věku. Žil jsem šedavými školními dny a dokonce i poté, co jsem se stal plnohodnotným členem společnosti, jsem až do teď nezakusil romantický příběh. Kdysi mě napadlo, že bych si za tuto absolvenci zaplatil, ale tak nějak mi přišlo, že by to bylo špatné. A tak jsem nakonec přišel až sem jako panic. Jsem takový muž.

Jinými slovy důvod, proč jsem si nelehl a nespal. Odvrátil jsem se od reality, trucoval jsem v posteli, a proto mě napadlo, že se vzepřu a velkolepě oslavím své narozeniny.

Poprvé jsem si koupil dort. Ten za 4.000 yenů. Také jsem si připravil narozeninové nástroje. Slavnostní kloboučky. Brýle s knírkem. Prskavky. Vybral jsem si dokonalý oblek, nasadil jsem si narozeninový klobouk a brýle s knírkem a můj vzhled s prskavkou v ruce, jen ji zapálit, byl celkem neskutečný, ale to je jedno. Ne že by mě tak někdo viděl. Každopádně jsem byl naprosto připravený. (Pozn.: 4.000 yenů je něco méně než 900,-)

A pak jsem si to najednou znovu vybavil.

Evidentně se můžete stát kouzelníkem, když si zachováte panictví až do třiceti.

Tohle byla známá moderní legenda. Pocházela z nějaké hry nebo tak něco? Na to jsem si moc dobře nevzpomínal... Každopádně to nikdo nebral vážně a bylo to spíš jako žert než nějaká zkazka. Když uvážím původ této legendy, jejím účelem je vás rozesmát, něco podobného jako praktický žertík. Moderní legenda to byla jen podle jména, bylo mnoho mužů po třicítce, co neměli žádné zkušenosti se ženami. Zkrátka to byl humor.

Vybavil jsem si tak zbytečnou moderní legendu. Vybavil jsem si ji a pohrdavě jsem se zasmál.

Hloupé.

Absurdní.

Nemožné.

Magie byla výtvor představivosti. I když tady byla nějaká obecná idea, byla to fantazie. Věděly to dokonce i děti. O to méně panic a kouzelník, to byl ale irelevantní vztah. Vskutku nesmyslný. Suše jsem se usmál a podíval jsem se na hodinky.

Momentálně bylo 23:59 a 40 sekund.

Za dalších dvacet sekund se přidám do věkově skupiny po třicítce. Když jsem si to takhle pomyslel, nebylo ve mně nic než prázdnota. To není dobré. Říkal jsem si, že tomu budu vzdorovat, a jen chvilku před tím jsem poklesl na duchu.

Devatenáct, osmnáct, sedmnáct.

Bylo to tak. Můj život byl takový.

Šestnáct, patnáct, čtrnáct.

Nedalo se s tím nic dělat. Copak v životě nebylo nevyhnutelné se vzdát?

Třináct, dvanáct, jedenáct.

Sklízíš, jak sis zasel. Tenhle mizera. Ty panici.

Deset, devět, osm.

Aach, pořád jsem celkem v šoku.

Sedm, šest, pět.

Proto jsem bezděky utekl z reality.

Čtyři, tři, dva.

Stejně dobře se ze mě může stát kouzelník jako v té moderní legendě na nic.

Jedna.

…....Jen žertuju~

Nula.

V dalším okamžiku mé zorné pole vybuchlo.

„Uoo?!”

Najednou na mě zaútočilo oslňující světlo. Zorné pole jsem měl naprosto bílé, pevně jsem zavřel oči a zakryl si tvář rukama. Co, co to bylo, co se to dělo? Mysl mi okamžitě zachvátila panika. Za chvilku to bílé světlo postupně vyprchalo a mé zorné pole se vrátilo do normálu.

„C-co to zrovna bylo...?”

Rozhlédl jsem se po okolí skrz mezery mezi prsty. Přemýšlel jsem, jestli náhodou něco nevybuchlo. Nedošlo k nárazové vlně nebo zvuku, co něco takového doprovázelo, ale pokud to nebyla exploze, tak co? Bylo by vážné, kdyby se něco stalo. Tohle byla osamělá garsonka, kam nikdy dřív žena nevkročila, ale pro mě to byl důležitý „můj domov”. Nesmírně by mě to trápilo.

S modlitbami jsem otevřel oči a rozhlédl se kolem. A pak jsem spatřil místnost, na kterou jsem byl zvyklý... nebo ne.

„Vítej, vážený pane kouzelníku. Velmi ti děkujeme, že jsi přijal naše povolání.”

Přede mnou stál divný děda, zatímco já jsem stál uprostřed podivného magického kruhu.

„Nějak nás prosím zachraň! Vážený pane kouzelníku!”

Byl to tak nějak rychlý vývoj situace.

Evidentně se můžete stát kouzelníkem, když si zachováte panictví až do třiceti.
-------------------------------------------

Konec

<Hlavní stránka>
veškerého jednorázového čtení