ICDS - kapitola 21

Kapitola 21 – Noví podzimní studenti (3)

„Shine, proč si bereš něco takového?”

Boj skončil. Já jsem měl samozřejmě největší zásluhy. Jelikož umřeli tři lidé, mohl jsem si vybrat jen ze sedmi odměn. Z těch jsem si vybral Hřmící krystal.

Navenek to vypadalo jen jako průhledný krystal, ale uvnitř bylo plno černých jisker, takže to vypadalo jako plazmová koule. Jakmile mi na tom spočinul zrak, byl jsem si jistý, že to je léčivo podobně jako Komprimující elixíry nebo Elixír na tříbení duše. Ale zdálo se, že si Shina myslela, že jsem odmítl dobrou odměnu.

„Budu lovit spoustu Temných krysích mužů, takže se tím netrap.”

„Ano? Takže jsi měl důvod, proč jsi 3 roky lovil Pána 5. podlaží?”

Hm... to ano, ale zároveň ne. Dohadoval jsem se sám se sebou, jestli jí to mám vysvětlit nebo ne. Nakonec jsem kývl.

„Jo. Taky o tom víš, ne? Že Pánové podlaží dávají předměty, co zvyšují statistiku.”

„To vím, ale slyšela jsem, že šance jsou nízké a že člověk může zkonzumovat jen omezený počet. Taky jsem slyšela, že není zaručeno, že ti zvednou hodnoty, takže jsem si nemyslela, že by kvůli nim někdo vyzýval Pána podlaží na souboj. Ani nemluvě o tom, že Pánové podlaží jsou nebezpeční. Pokud zemřeš, týden nemůžeš vstoupit do kobky.”

„Elixíry na kompresi svalů, kostí a kůže se objevují celkem často, ačkoli musíš splnit určité podmínky, abys je mohla sníst. Důležité je, jak velké máš zásluhy. Když je nezískáš, vždycky můžeš snížit počet lidí ve družině.”

„A taky to není tak, že by někdy nefungovaly. To akorát, že po prvním musíš zkonzumovat několik, aby to mělo stejný účinek. Ať ti to řekl kdokoli, byl zmatený. Ach, samozřejmě to má své omezení. Každá hodnota se může zvýšit nanejvýš o 10 bodů.”

„Jů...”

Jak si to Shina vyslechla, zalapala po dechu. Zírala na mě a přitom se zeptala: „Takže Shine, náhodou... u všech Pánů podlaží...?”

„Byl to jenom Pán 5. a 10. podlaží, ale jo, zkonzumoval jsem všechny elixíry, co zvyšují hodnoty, až na limit.”

„Co jiného čekat, nemýlila jsem se... A ani sestra ne...”

„Sestra?”

„T-to nic, Shine.”

Shina potřásla hlavou a pak s povzdechem řekla: „Tolikrát bojovat s Pánem podlaží... na to nemám důvěru. Ani si nedokážu představit, že bych to udělala. Ten týden, co po smrti nemůžu vejít do kobky, je... jako peklo. Vím, jak jsi silný, ale když si pomyslím, že dokážeš přijmout to riziko a neustále vyzývat na souboj Pána podlaží. Huhu, tím pádem dává smysl, jak jsi silný. Není to jen tělesná síla, ale i síla mysli.”

„Příliš mě chválíš.”

Všichni průzkumníci měli svoje důvody, proč vstoupit do kobky. To samé platilo u otce, i když u něj to bylo trochu něco jiného. Kobka byla pro naši rodinu zdroj příjmů, takže nemohl být lehkomyslný.

Ačkoli riskoval, aby získal manu, jakmile zažil osvícení, nikdy znovu Pána podlaží na souboj nevyzval. Průzkumníci z jiných světů měli mnohem závažnější okolnosti, a proto nemohli jednat lehkomyslně. Pořád byli samozřejmě tací, co se chovali arogantně a co způsobili, že to jejich družinu vyhladilo.

Každopádně já jsem v porovnání s nimi byl v mnohem lepší situaci. Ačkoli svět, ve kterém jsem žil, zakusil krizi, situace ještě nebyla tak vážná. No, nejdřív jsem přemýšlel, co se stane, ale nikdy nedošlo na to, aby to ohrozilo moji rodinu.

Proto jsem ve svém průzkumu kobky mohl být smělý. Proto jsem se mohl pomalu a v klidu snažit zesílit.

Měl jsem prostě štěstí. To jsem si myslel. Pokud by Země byla v zoufalé situaci jako světy Luka nebo Edias, nemohl bych strávit několik měsíců jen tím, že bych bojoval se stejným bossem. Ani bych neměl šanci zjistit, že si drilováním bossů můžu zvýšit hodnoty. Přece jenom kdyby Země byla jako jiné světy, znal bych nějakou metodu kultivace many.

Nicméně se zdálo obtížné přesvědčit tuto dívku, co na mě zírala očima plnýma obdivu. A tak jsem zůstal zticha. Zdálo se, že si Shina dělala své vlastní závěry.

Každopádně jsem úspěšně porazil Temného krysího muže a získal jsem právo pokročit na 16. podlaží.


| Snědl jsi Hřmící krystal. Tvá odolnost vůči blesku mírně vzrostla. Tvoje afinita s bleskem vzrostla. |


„...Haa?”

Spolkl jsem Hřmící krystal s tím, že jsem čekal nárůst hodnot, ale vyšlo z toho něco, co bylo i nebylo těžké přijmout. I když moje afinita s bleskem vzrostla, nezáleželo na tom, protože jsem nebyl mág.

Zvýšená odolnost vůči blesku se mi zamlouvala. Jelikož se zdálo, že se účinky spotřebních předmětů navyšovaly do desíti, moje odolnost vůči blesku se mohla zvýšit ještě devětkrát. A potom se nebudu muset moc trápit bleskovou magií.

Jaká škoda.

V porovnání se sladkými plody, co dávali Pánové 5. a 10. podlaží, jsem byl z Hřmícího krystalu zklamaný. Zdálo se, že jsem se mohl těšit akorát na sadu vybavení Temného krysího muže a na titul Zabijáka Temného krysího muže. Nevěděl jsem, jestli mám být šťastný, že budu drilovat méně, nebo smutný, že nemám šanci navýšit si hodnoty.

S povzdechem jsem stanul před schodištěm vedoucí na 16. podlaží. Nemohl jsem navěky opakovat tu samou chybu.

„Dobrá, jsem připravený.”

S vážným výrazem jsem otevřel okno přátel. Včetně Shiny jsem se spřátelil jenom se třemi lidmi. Vyhledal jsem si Palludiino jméno. Bylo tam. Byla v kobce.

Klikl jsem na její jméno a poslal jí zprávu.

„Palludio, to jsem já.”

[…]

„Promiň, Palludio, že jsem ti předtím neodpověděl na zprávy. Byl jsem v nebezpečné situaci, takže jsem tě chtěl kontaktovat později, ale...”

[Kdo to je?]

„To jsem já, Kang Shin.”

[Nikoho s takovým jménem neznám.]

„Ne, já... promiň.”

[Nevím, za co se omlouváš. Jak jsem řekla, neznám orka jako ty.]

Pamatuje si mě! A taky nejsem ork!

„Fuu, byla to moje chyba. Odpusť mi.”

[Tohle mi říkáš po tom, co si mě tak dlouho ignoroval? To je celé?]

Co bych měl dělat jiného? Cítil jsem náhlé nutkání si postěžovat, ale uklidnil jsem se tím, že jsem myslel na Yuinu usmívající se tvář. Jo, okamžitě jsem se uklidnil.

„Promiň, pokud je něco, co chceš, abych udělal, řekni mi to.”

[Pche, jako kdybys mohl vyléčit mou zraněnou hrdost. Nebuď hloupý.]

„Nebuď taková. Takováhle šance se nenaskytne často.”

[Vůbec nezníš, že by ti to bylo líto! Víš, jak moc jsem... uk.]

„Hm? Co?”

[Neptej se!]

Palludia. Byla jako knížka o medicíně. Nechápal jsem ji od začátku až do konce.

[...Uděláš cokoli?]

„Pokud to bude v mých silách.”

[Fajn, ty zbabělý Orku.]

„Tak?”

[…]

Palludia byla chvíli zticha. Zrovna když jsem přemýšlel, jestli jsem ji naštval a ona mě co nevidět měla vymazat ze seznamu přátel, mi poslal zprávu.

[Pospěš si.]

„Hm?”

[Rychle se dostaň nahoru! K Pánovi 25. podlaží!]

„Ech?”

[Říkám, že na tebe počkám! Tak si pospěš na 25. podlaží! Můžeme Pána podlaží porazit společně!]

„Uch, udělejme to tak na 30. podlaží.”

[Hej!]

Drilování na 15. a 20. podlaží mi bude trvat několik měsíců. Ale zdálo se, že Palludii moje nabídka nezaujala.

[Dám ti tři měsíce, takže se do té doby radši dostaň na 25. podlaží! Jinak se s tebou už nikdy nesetkám!]

„H-hej!”

[Žádné ale!]

S tím skončila. Zkusil jsem ji znovu kontaktovat, ale neodpověděla. Tahle holka, věděla vůbec, na kterém jsem byl podlaží? A co myslela tím, že už se se mnou nikdy nesetká? Copak jsme se naposledy nesetkali téměř před čtyřmi roky?

Neměl jsem slov.

„Tři měsíce? To je nemožné. Jak absurdní holka...” zamumlal jsem si pro sebe a povzdechl si.

Ačkoli mi říkala Ork, věděl jsem, že mě považovala za přítele. Protože jsem věděl, že tohle byla moje chyba, chtěl jsem to odčinit, ale to neznamenalo, že si kvůli tomu zničím své tempo. Pokud by se se mnou nechtěla setkat, tak by se se mnou nesetkala. Odhodlal jsem se.

Ale Loretta v obchodě na 15. podlaží se na mě usmívala.

„Zákazníku, ty jsi měl přítelkyni?”

„Ne, je to jenom kamarádka. Můžeš se přestat takhle usmívat? Je to děsivé.”

„Předtím sis ze mě dělal srandu, zákazníku, takže je jenom spravedlivé, když ti to oplatím.”

„Nebuď absurdní. Kromě toho Palludia je vážně jenom kamarádka. A snadno se naštve, chová se ke mně jako k Orkovi, je malá a má malou hruď.”

„Je to tvoje kamarádka? To spíš zní jako nesmiřitelný nepřítel.”

Loretta nasadila vzácný vážný výraz a poradila mi: „Měl bys s ní okamžitě přetrhat veškerá pouta. Podle toho, co vidím, ti provede něco zvrhlého, zákazníku. Jako že tě unese a použije tě jako sexuálního otroka.”

„Cos to řekla?”

Věnoval jsem Lorettě ten nejchladnější pohled, co jsem za celý život udělal.

„...”

„N-nedívej se na mě takhle! Jen jsem nedávno četla takovou novelu!”

„...”

„Ach, ten pohled je ještě chladnější! Takhle mi zamrzne srdce, prosím, odvrať pohled!”

Loretta strávila 10 sekund tím, že roztávala, a jak jsem vyrazil na 16. podlaží, vytáhla něco z kapsy.

„Zákazníku, mám tady jednu speciální nabídku!”

„Zase se mi snažíš něco prodat?”

„Tohle tady je velmi zvláštní předmět. Je to kupon, co ignoruje to omezení souboje s Pánem podlaží jednou za den. A umožňuje ti ho znovu vyzvat na souboj! Je to Kupon na bitvu s Pánem podlaží!”

„Pokud jsi měla něco takového, proč jsi mi to neřekla dřív?!”

„Prodává se za pakatel, za 3.000 zlatých!”

„6 milionů wonů?!”

Skoro jsem z šoku omdlel. Pochopil jsem, proč mi o tom řekla teprve teď. Když jsem sám porazil Královnu přízraků, dostal jsem 3.000 zlatých. Temný krysí muž dával 5.000 zlatých, z kterých jsem dostal jenom 500. Tratil bych 2.500 zlatých při každém použití.

„To je šíleně drahé.”

„Ale zákazníku, není to lákavé? Po pravdě to prodávám za výrobní cenu, protože si to za posledních 300 let nikdo nekoupil. Normálně nejsou takhle levné!”

„Když je to tak neoblíbené, že si to 300 let nikdo nekoupil, nemůžeš to ještě víc zlevnit?”

Nezdálo se, že by sebou Loretta trhla při mém rozumném nároku.

„Musí se mi aspoň vrátit výrobní náklady! Zákazníku, už tak jsem se svou nabídkou štědrá. Ani nemluvě o tom, že si to nemůže koupit každý. Ach, jen tak mimochodem, můžeš použít jen dva denně. Takže celkem budeš moct s Pánem podlaží bojovat třikrát denně!”

Jak jsem se díval do Lorettiných upřímných očí, věděl jsem, že nelhala. Byla pravda, že se mi nahromadilo hodně zlatých. Ale pokud si budu kupovat tyhle kupony, abych bojoval s Temným krysím mužem, nakonec mi zlato dojde.

Takhle řečeno pokud je použiju, budu moct dokončit drilování Pána 15. a 20. podlaží a dostat se na 25. podlaží během 3 měsíců. Byl jsem si jistý. Odložil jsem svůj slib s Palludií stranou. Pokoušela mě jen ta vyhlídka, že by se můj růst urychlil. V tom případě...

„...Fajn.”

„Och! Takže je koupíš?!”

„Koupím je, až se dostanu na 20. podlaží.”

„Aaa.”

Loretta se zatvářila zklamaně. Usmál jsem se a zamával jsem jí. Pak jsem pokračoval na 16. podlaží. Tři měsíce, hm? Přemýšlel jsem, proč byla tak odhodlaná se se mnou setkat právě za tři měsíce.

No, Palludio, takže se uvidíme pak. Nebuď moc překvapená, až uvidíš můj změněný vzhled.
-----------------------------------------------

~ A máme tu víkendové extra! ~ 

~ Tak konečně první (po mnoha letech) kontakt s finálním netvorem! 25. podlaží bude drsné... ~

~ A kolikpak takových vychytávek má Loretta ještě v rukávu? ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>